Rozhovor s J. Rusnokem, guvernérem ČNB
Martin Petříček (Mladá fronta DNES 13. 12. 2021 strana 8, rubrika Ekonomika)
„Nečekám, že by měla přijít dvouciferná inflace jako v 70. letech,“ říká guvernér ČNB Jiří Rusnok
Inflace kouká odevšad. Do růstu cen se promítá nedostatek čipů, komplikace v mezinárodní dopravě i domácí vlivy. Třeba chybějící pracovníci nutí firmy šponovat mzdy, stejně jako velkorysé rozdávání ze státní kasy.
Inflační čísla proto budou ještě vyšší. „Počátkem příštího roku bude inflace na vrcholu, někde okolo sedmi procent. Pak začne klesat, protože začnou odeznívat faktory dovezené, nákladové inflace,“ říká guvernér České národní banky Jiří Rusnok.
* Na jaře jste prohlásil, že se inflačního šoku neobáváte. Přesto prudký růst cen zažíváme. S čím jste tehdy nepočítal?
Prosím, nenazývejme současnou inflační epizodu šokem. Inflační šok by představoval růst cen v řádu desítek procent. To nenastane. Vývoj nás ale do určité míry překvapil. Na jaře sotvakdo očekával, že se sejde tolik faktorů, které budou tlačit inflaci nahoru. K těm, kterými na rozdíl od eurozóny „trpěla“ česká ekonomika už dříve, jako je prohlubující se napětí na trhu práce, rychlý růst mezd a prudké zdražování nemovitostí, se s příchodem covidu přidaly další.
* Které?
Na začátku pandemie se instituce obávaly výrazného ochlazení ekonomiky a rychle zareagovaly. Centrální banky uvolnily měnovou politiku, vlády spustily fiskální expanzi a začaly lidem i firmám kompenzovat dopady covidu. To samo o sobě přispělo k inflaci. K tomu se přidaly i nabídkové poruchy, kvůli omezením nastaly výpadky ve výrobě i v dodávkách. A když někde něco chybí, obvykle se to zdražuje. K růstu cen přispívají i strukturální změny, jako „ozeleňování“ ekonomiky. Všechny tyto věci se objevily najednou a dohromady dávají tu inflaci, kterou nyní vidíme.
* Úrokové sazby, které jsou hlavním nástrojem k tlumení inflace, jste začali zvedat až na konci června. Nemělo to přijít dříve?
Už od konce loňského roku jsme očekávali postupný návrat ekonomiky a s ní i naší měnové politiky k normálu. Signalizovali jsme, že od poloviny roku začneme zvyšovat sazby. A také jsme tak učinili. Měli jsme být razantnější? Pro někoho jsme razantní příliš a chováme se jako rozvojová země, pro jiného jsme razantní málo. V mezinárodním srovnání jsme na čele pelotonu. Žádná z centrálních bank vyspělých zemí nezvedala letos úrokové sazby tak rychle a tak razantně jako my.
* Proč postupujeme odlišně?
Západ má sice nyní podobnou inflaci jako my, ale před covidem neměl na rozdíl od nás téměř žádnou. Pro ně je dominantní dovezená, nákladová inflace. U nás je nyní významná domácí inflace a hraje podstatnou úlohu. Vliv vnějších a domácích faktorů je zhruba půl na půl. Máme tu dlouhodobý proinflační tlak, který přežil pandemii bez úhony. Možná i posílil. Trh práce je ještě napjatější, jsou tu v průměru silnější tlaky na trhu nemovitostí a přidala se extrémně expanzivní politika vlády. Náš celkový veřejný dluh je sice v mezinárodním srovnání relativně nízký, ale míra jeho zvýšení, tedy nárůst dluhu, je v posledních dvou letech extrémní. Takové tempo v Evropě téměř nenajdete.
* Už jste odhadl, že inflace bude vrcholit v lednu nad sedmi procenty, pak bude postupně klesat, v polovině roku bude na třech čtyřech procentech, a někdy na konci roku bude kolem cíle na dvou procentech. Jste si takovým poklesem jistí?
Vycházíme ze signálů z průmyslu, z trhu důležitých komodit. Už teď v listopadu byla inflace šest procent, a to mají ceny energií dočasně na listopad a prosinec odpuštěnou DPH. Čekáme, že v lednovém čísle, které bude zveřejněno začátkem února, se odrazí nárůst ceny energií v plné šíři a že někdy počátkem roku bude inflace na vrcholu, někde okolo sedmi procent. Pak začne klesat, protože začnou odeznívat faktory dovezené, nákladové inflace. Projeví se i statistický efekt, budeme mít vyšší srovnávací základnu. Ceny pochopitelně nepůjdou dolů, jen přestanou růst tak rychle. A ve většině položek budou stagnovat. Ale nejistota je velká, to nepopíráme. Může se ukázat, že poruchy dodavatelských řetězců, které tlačí nahoru náklady, mají dlouhodobější charakter. Ani se nedá příliš odhadnout, jak se budou vyvíjet ceny energií.
* Když jste teď dvakrát po sobě zvedli prudce úrokovou sazbu, nejprve na 1,5 procenta a poté na nynějších 2,75 procenta, argumentovali jste, že chcete vyslat jasný signál, že hodláte s inflací zatočit. Bude třeba vyslat podobně silný signál i na zasedání těsně před Vánocemi?
Tak silné signály, jako byly ty dva poslední, už potřeba nejsou. Ale situace ještě vyžaduje určitý posun úrokových sazeb nahoru. Rozhodně ještě nejsme na úrovni, která by odpovídala tomu, co očekáváme. Vystoupali jsme teď k nějaké téměř neutrální úrovni sazeb při standardní inflaci. Jenže my nemáme standardní inflaci, a to ani v horizontu naší měnové politiky.
* Jak rychle a dlouho je ještě potřeba zvedat úrokové sazby?
Nemůžeme říct nějaký strop a ani se nedá říci tempo jeho dosažení. Potřebujeme se dostat o něco výše, než je neutrální úroveň úrokových sazeb, abychom vytvořili podmínky, které budou tlačit inflaci zpátky a ukotví inflační očekávání. To vyžaduje překročit tři procenta v naší základní sazbě a nějakou dobu tam setrvat. Osobně čekám, že na příštím zasedání povedeme debatu, zda úrokovou sazbu zvednout o čtvrt nebo půl procentního bodu. Období zvyšování sazeb ještě neskončilo, ale jsme na konci období prudkého utahování, kdy jsme se potřebovali dostat z období expanzivní politiky. Už nešlapeme na plyn, jak se říká, teď jedeme na volnoběh, brzdíme motorem, ale ještě to bude vyžadovat mírné sešlapávání brzdy.
* Přesto panují obavy, že šlapete na brzdu příliš prudce. Nebojíte se, že zvyšováním úrokových sazeb ohrozíte oživení české ekonomiky?
Ne, my jen vracíme sazby na normální úroveň. To nejsou sazby, které by pohřbily oživení. Největší brzdou ekonomiky je teď slabý vývoz, to však není důsledek úrokových sazeb, ale zadrhnuté nabídky a nedostatku dílů. Domácí poptávka je stále velmi vitální, navíc spotřeba vlády a sociální transfery jedou na plný plyn. Chci zdůraznit, že my nemůžeme pominout náš hlavní úkol, a tím je péče o cenovou stabilitu. A pouze pokud plníme tuto roli, máme podporovat hospodářskou politiku vlády.
* Hrozí, že přijde stagflace, tedy nulový růst ekonomiky s vysokou inflací?
Současná krize je trochu jiná než ty, na které jsme byli zvyklí. Lidé nepřestali utrácet, což krize obvykle doprovází. Tato krize má určité stagflační projevy, nelze to riziko úplně podcenit a vyloučit. Je to však problém spíše globální, možná ještě více evropský, trochu si na to zadělávají instituce některými „podivnými“ přístupy. Nečekám však, že by měla přijít dvouciferná inflace, kterou známe třeba ze sedmdesátých let minulého století.
* Každá prognóza ČNB počítá s posílením koruny, když se zvednou úrokové sazby. Nicméně kurz k euru je teď stejný jako v červnu, kdy jste se zvyšováním začali (25,40 koruny za euro). Proč koruna neposiluje?
To je nový fenomén. Když přišel covid, koruna nejprve citelně oslabila, ale pak se začala vracet ke své předcovidové úrovni. A i když její nominální kurz od začátku léta stagnuje, v první polovině roku posilovala, byť mírně. Nicméně připouštím, že neposiluje tak rychle, jak jsme čekali. Jednou z příčin je globální nejistota spojená s pandemií i s očekávaným zpřísňováním politiky amerického Fedu. To je typická situace, kdy investoři opouštějí měny, jako je koruna, a uchylují se k dolaru či švýcarskému franku. Na druhou stranu díky rostoucímu úrokovému rozdílu mezi Českem a eurozónou koruna neoslabila jako třeba forint či zlotý. Jsou i hlubší příčiny. Naše konvergence, přibližování naší ekonomické úrovně k Evropě, v posledních letech dost výrazně zpomalila.
* Politici končící vlády se ale chlubí tím, že Evropu doháníme. Premiér Andrej Babiš nedávno tvrdil, že jsme v životní úrovni dohnali Itálii.
Jenže to se poměřují s těmi, co jdou dolů. K tomu nejvyspělejšímu jádru se přibližujeme jen po „nanokrůčcích“. Silný důvod k posilování koruny kvůli tomu pominul. Situaci aktuálně ovlivňují i slabší výkony zahraničního obchodu. A vliv bude nejspíš mít také kurzový závazek, který nafoukl bilanci ČNB, komerční banky mají přebytky korun. Nepochybuji o tom, že koruna posílí, až se globální situace uklidní, až se Česko vrátí k dřívější vývozní výkonnosti. A bude třeba také konsolidovat veřejné finance.
* Lidé se snaží bojovat proti inflaci investicemi. A právě v této době se tu objevilo mnoho „zaručených“ příležitostí, které lákají na vysoký výnos, mnohdy jde však o produkty na hraně. A často se zaštiťují ČNB, byť vy jste jejich prospekt schválili jen po formální stránce. Neměli byste proti nim vystoupit razantněji?
Ne, neměli. Nejsme pojišťovna proti lidské hlouposti. Pokud někdo nabízí neuvěřitelně vysoké výnosy a ještě tvrdí, že je to garantované, je to lhář. Platí zásada, že pokud příliš nerozumím tomu, co se s mými penězi bude dít, tak do toho nejdu. Na druhou stranu, pokud emitent splní formální požadavky, jaké má prospekt obsahovat, my ho schválit musíme. Tak je postavená legislativa. Ale nikdy nezaručujeme výsledek podnikatelského projektu. Dokonce si myslím, že ta regulace – na evropské úrovni – je špatná, že nás nutí takové prospekty schvalovat. Mělo by se to ponechat na trhu. Když si někdo chce koupit los, ať si ho koupí. A ať se domáhá u toho, kdo mu to prodal. Lidé musejí být přiměřeně racionální, nesmějí se divit, že to občas nevyjde.
* Není to teď trochu alibismus?
Ne to není alibismus, je to naprosto racionální. Společnost nelze uregulovat. Kapitalismus je o tom, že se podniká. Já do takových věcí z principu nejdu – čemu nerozumím, tomu nevěřím. A raději strpím, že mi část úspor požere inflace v bance, kde jsou vklady do sto tisíc eur pojištěné. Pokud chce někdo bojovat s inflací, je tu široká nabídka standardizovaných nástrojů jako například podílové fondy. Je to nějak regulované, byť ne garantované, ale alespoň je vidět historie toho, kdo to nabízí.
* Neměli byste přesto ostřeji vystupovat proti těm, kteří používají spojení „schváleno ČNB“?
Děláme to pořád, ale neuhlídáme všechno. Navíc jak říkám, my ten prospekt musíme schválit, pokud splňuje formální požadavky. Pořád je to půjčka na podnikatelský projekt pro někoho, kdo často nemá žádnou historii. Je to stejné, jako když budete lidem říkat, ať nechodí na hazard. Máme svobodu a ta s sebou nese i nějakou odpovědnost. Nejde tu mít svobodu, ale při každém omylu se dovolávat, ať za mě nese odpovědnost někdo jiný.
* V polovině příštího roku skončíte v čele ČNB. Už máte plány, co budete dělat?
Budu po celý zbytek roku relaxovat, pravděpodobně budu hodně času trávit v Beskydech a na Křivoklátsku, kde to mám rád. Mám půlroční karanténu, takže ani nemohu nastoupit do soukromého sektoru. Potom se uvidí.
* Prezident Miloš Zeman měl na poličce v nemocnici vystavenou na čelném místě novou knihu vašeho kolegy z bankovní rady Aleše Michla. Myslíte, že tím třeba chtěl něco naznačit ohledně příštího guvernéra?
To nevím. Já jsem pana prezidenta viděl naposledy v září v Lánech na poradě expertního týmu. Od té doby jsem s ním nemluvil, takže to těžko mohu nějak komentovat.
* A koho byste doporučil jako svého nástupce?
To řeknu nejprve panu prezidentovi, jestli dovolíte. Zatím ta příležitost nebyla, ještě je čas. Svůj názor mu řeknu, ale bude záležet na něm, koho vybere.