Jan Filáček (Hospodářské noviny 5.6.2006 strana 28, rubrika: Finanční noviny)
NÁZOR
PRAHA, 5. 6. 2006
Česká národní banka zavedla inflační cílování v roce 1998 jako první země v regionu střední a východní Evropy.
Režim inflačního cílování je založen na existenci explicitního cíle pro inflaci, ke kterému se centrální banka snaží přiblížit skutečnou inflaci. Konkrétně ČNB se snaží přiblížit meziroční inflaci hodnotě tří procent.
Ne vždy však prognóza centrální banky, odhadující nejpravděpodobnější budoucí vývoj ekonomiky, předvídá budoucí inflaci přesně v této výši.
Důvodem tohoto zdánlivého rozporu je skutečnost, že ČNB provádí svoji měnovou politiku v režimu takzvaného flexibilního cílování inflace. V tomto režimu centrální banka nemá pouze jediný cíl v podobě nízké inflace, ale dva cíle: nízkou inflaci a stabilní ekonomický růst.
Povinnost banky nehledět pouze na inflaci, ale i na stabilitu ekonomického vývoje, je zakotvena v zákonu o ČNB, který říká, že »hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, ČNB podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu«.
Tři hlavní zásady
Litera zákona o ČNB je při praktickém výkonu měnové politiky této instituce naplněna hned několika následujícími způsoby.
Centrální banka neusiluje o plnění inflačního cíle neustále, v každém měsíci, ale především v takzvaném horizontu měnové politiky, který je definován jako období za rok až rok a půl v budoucnosti. Důvodem pro tento postup je zpoždění, s kterým se opatření ČNB promítají do inflace. Pokud by horizont měnové politiky byl kratší, například jeden měsíc, ústav by musel agresívně reagovat na výkyvy v inflaci tak, aby hned v následujícím měsíci byla inflace v cíli.
Za druhé, ČNB ve svém rozhodování při určování sazeb nehledí pouze na vývoj inflace v uvedeném horizontu, ale také na to, zda ekonomika prochází recesí, konjunkturou, či zda je blízko své potenciální úrovně.
Pokud je například ekonomika v recesi, ČNB je ochotna v případě nutnosti krátkodobě tolerovat výhled inflace nad inflačním cílem a nezvyšovat úrokové sazby.
K situacím, kdy je výstup ekonomiky pod svým potenciálem a budoucí inflace nad cílem, však dochází relativně zřídka, obvykle v důsledku vnějšího nákladového šoku (například nárůstu ceny ropy). Za třetí, ČNB se snaží o »vyhlazování« úrokových sazeb: při výrazném vnějším šoku reaguje postupně a zbytečně nezvyšuje dopady šoku do reálné ekonomiky. Vyhlazování také přispívá k lepší predikovatelnosti měnové politiky.
Pokud by ČNB sazby nevyhlazovala, měnila by sazby mnohem častěji a agresívněji než dnes. To by vedlo ke zvýšení kolísavosti úrokových sazeb na peněžním trhu, obtížné predikovatelnosti budoucího vývoje sazeb a ke snížení věrohodnosti měnové politiky ČNB.
Nad rámec uvedených postupů ČNB v případě výrazných vnějších šoků uplatňuje takzvané výjimky z plnění inflačního cíle. Tyto výjimky definují situace, kdy by snaha centrální banky o udržení inflace v horizontu měnové politiky blízko cíle vedla, i přes výše popsané postupy, k výkyvům v reálné ekonomické aktivitě.
Vyjímky versus inflační cíl
Aplikací výjimky tedy ČNB v zájmu stability hospodářského vývoje dočasně upouští od plnění inflačního cíle. Mezi tyto situace patří například výrazné výkyvy světových cen energetických surovin, výrazné výkyvy ve vývoji cen zemědělských výrobků, administrativní opatření se silnými cenovými dopady a výrazné změny v segmentu regulovaných cen.
Z uvedených příkladů výjimek je patrné, že jejich použití může být v podmínkách malé otevřené ekonomiky procházející strukturálními změnami poměrně časté.
Při hledání ukázky použití výjimky nemusíme chodit daleko -poslední dubnová prognóza ČNB uplatnila výjimku na očekávané změny nepřímých daní spojené s harmonizací spotřebních daní na tabákové výrobky.
Tato i všechny ostatní výjimky se však vztahují pouze na takzvané primární dopady šoku, nikoliv na jeho sekundární dopady. To znamená, že ČNB bude tolerovat růst cen cigaret v důsledku zvýšení spotřební daně na tabákové výrobky, avšak bude bránit tomu, aby se následně tento růst cen cigaret promítl do zvýšení cen ostatních zboží či služeb.
Výjimky, vyhlazování sazeb, ohled na vývoj reálné aktivity a střednědobý horizont měnové politiky dávají ekonomické zdůvodnění pro krátkodobé, nikoliv však dlouhodobé odchýlení inflace od cíle ČNB.
V dlouhém období vyprchají účinky současných vnějších šoků a konkrétní budoucí šoky lze s předstihem předpokládat jen zřídka.
Proto je měnová politika v delším období zaměřena na dosažení inflačního cíle, čímž zůstává jeho věrohodnost zachována.