Michal Skořepa (Respekt 17.10.2005 strana 8, rubrika: Ekonomika)
Polemika
Nedávné zvýšení cen v Čechách není špatnou zprávou. Špetka inflace domácí ekonomice jen
prospěje.
Český statistický úřad oznámil tento měsíc zvýšení inflace na 2,2 procenta. Co to znamená?
Nevelkou inflaci - tedy podle většiny ekonomů v podstatě užitečnou věc, proti níž není třeba
zasahovat. Taková inflace - řádově mezi 2 a 4 % - nevytváří v ekonomice zmatek, nenutí každý den
měnit ceníky a příliš neznehodnocuje úspory. Je lepší než záporná inflace, a dokonce i než nulová
inflace.
V případě záporné inflace (deflace) se sice úspory v bankách i pod polštářem budou samy od
sebe zhodnocovat a ceny zboží budou klesat, ale problém bude s tím, od koho si vypůjčit peníze na
podnikání za rozumný úrok. Po příchodu deflace totiž hrozí, že úroky z úvěrů budou jen velice
pomalu klesat na odpovídající úroveň, to jest někam k nule anebo do záporu. Každá vypůjčená koruna
bude pro dlužníka v průběhu času stále větší zátěží a řada jinak zdravých podniků může zkrachovat.
Nebylo by tedy ideální mít nulovou inflaci? Úspory by se neznehodnocovaly, ceny nerostly a
nezvyšovala by se ani zátěž dlužníků. Teoreticky snad, v praxi ale není ani tento nápad dobrý.
Stačí si uvědomit, jakým způsobem se inflace měří. Statistici používají tzv. spotřební koš: sledují
ceny několika set položek od aut po jahodový džem. U nich pak udělají vážený průměr - zjistí růst
jejich cen a vynásobí váhou významu v našich nákupech, tedy podle toho, jaký díl celkových výdajů
dané zboží nebo služba zaujímá. Například inflace ceny perlivé minerálky má při výpočtu celkové
inflace mírně vyšší váhu než inflace ceny automatické pračky. Pračka sice stojí mnohonásobně více
než minerálka, ale minerálku kupujeme o tolik častěji, že má nakonec v našich nákupech vyšší váhu.
Zjistit, jak velké části našich výdajů jdou na jahodový džem, osobní auta, opravy bot atd.
ale stojí statistiky spoustu peněz a času, a proto takový průzkum dělají jen jednou za několik let.
Jenže mezitím se nákupní choutky lidí mění, mimo jiné i kvůli rostoucím cenám. Lidé "utíkají" od
dražších výrobků k jejich levnějším náhražkám. Například když se náhle zdraží pivo, stoupne
spotřeba rumu, a rum by měl dostat v nákupním koši větší váhu. Jenže tuto změnu statistici
zaznamenají až za několik let. Mezitím stále počítají, že se vypije více dražšího piva a naměří
větší inflaci, než jakou ve skutečnosti spotřebitelé pozorují. Proto pouze mírná kladná inflace
zaručuje, že skutečná inflace, kterou cítíme ve svých peněženkách, bude zhruba na nule.
Střední cesta
Mírná inflace navíc pomáhá udržovat nezaměstnanost na rozumné úrovni. Ocitnou-li se totiž
firmy v potížích a potřebují snížit hodnotu peněz vyplácených zaměstnancům, v období mírné inflace
to můžou provést tak, že po nějakou dobu prostě platy nezvyšují, takže skutečná hodnota platů díky
inflaci postupně samovolně klesá. Naproti tomu při nulové inflaci by firma musela mzdu skutečně
snížit, což je pro mnoho zaměstnanců, a zejména pro odborové svazy nepřijatelné. Nulová inflace tak
může v ekonomicky vrávorajících firmách vést k propouštění.
Jak je vidět, u inflace - stejně jako mnohde jinde - je nejlepší zlatá střední cesta. Tu
volí i většina centrálních bank, které udávají svou představu o "dobré" inflaci. Například Evropská
centrální banka chce mít inflaci pod hladinou 2 %, ve Švédsku je to kolem 2,5 % a Česká národní
banka se snaží o inflaci v okolí 3 %.
O autorovi| Michal Skořepa, Autor je ekonom ČNB.