H. Sůvová, R. Litošová, R. Víšková, T. Schütz (Bankovnictví 27.1.2009 strana 18, rubrika: Měna a regulace)
Praktické zkušenosti z implementace Basel II v českém bankovním sektoru z pohledu regulátora
V článku, který byl uveřejněn v Bankovnictví 12/2008, jsme se vrátili k problematice kapitálové koncepce Basel II, která se vztahuje na banky, družstevní záložny a obchodníky s cennými papíry. První část byla věnována především Pilíři I. Tato druhá část se věnuje implementaci Pilíře II a III a očekávání dalšího vývoje.
Připomeňme jen na úvod, že jedním ze základních cílů Basel II je zvýšit účinnost a citlivost metod měření a řízení rizik - a zvýšit tak motivaci regulovaných subjektů k obezřetnému řízení rizik. Basel II je rozdělen do třech částí, tzv. pilířů, které do sebe vzájemně zapadají.
JAK NA PILÍŘI I?
Úlohou regulované osoby je v rámci Pilíře II stanovovat, průběžně posuzovat a udržovat vnitřně stanovený kapitál v takové výši, struktuře a rozložení, aby dostatečně pokrýval rizika, kterým je nebo by mohla být vystavena. Jde tak rovněž o rizika, která nejsou v rámci požadavků podle Pilíře I pokryta dostatečně, nebo nejsou pokryta vůbec. Implementaci Pilíře II provází od samého počátku více otázek než odpovědí - a to jak na straně regulovaných osob, tak i orgánů dohledu, které mají nad dodržováním postupů bdít.
Povinnost stanovovat vnitřně stanovený kapitál mají regulované osoby podle podmínek stanovených zákonem buď na konsolidovaném základě v rámci České republiky (například je-li banka tuzemskou ovládající bankou), nebo na individuálním základě (například banka, která není ovládána tuzemskou ovládající bankou ani tuzemskou finanční holdingovou osobou).
Regulované osoby musí o systému vnitřně stanoveného kapitálu podle vyhlášky č. 123/2007 Sb. (v platném znění) informovat Českou národní banku jednou ročně vždy do 30. června. V roce 2008 tedy ČNB obdržela teprve první pravidelnou informaci od regulovaných osob - zatím od těch, které již v roce 2007 přešly na Basel II a nevyužily tak přechodné období.
VELKÁ ŠKÁLA PŘÍSTUPŮ
Postupy pro vnitřně stanovený kapitál podléhají v poslední době velkému rozvoji. Existuje velká škála přístupů od jednoduchých, zpravidla expertních metod odhadu, až po sofistikované matematické přístupy založené na modelování. Jednou z možností je například postup založený na sčítání kapitálových požadavků stanovených pro jednotlivá rizika v rámci Pilíře I, připočtení kapitálové přirážky na rizika nezahrnutá nebo jen částečně zahrnutá v Pilíři I a odpočet tzv. diverzifikačních efektů (to znamená zmírnění kapitálového požadavku s ohledem na rozložení rizika do různých geografických zón, do jednotlivých dílčích rizik a podobně) či naopak připočtení efektů z tzv. vrstvení neboli sdružování rizik. Může jít třeba o interakci mezi tržním a úvěrovým rizikem, která celkové podstupované riziko zvyšuje (například úvěry domácím subjektům v zahraniční měně).
Úskalím všech postupů je mnoho neznámých proměnných (například korelace mezi riziky) a neexistence zavedených a ověřených standardů, které by sloužily jako výchozí či srovnávací. Důležitým výsledkem celého snažení proto zůstává nikoli samo vypočtené „číslo“, ale skutečnost, že se regulovaná osoba nad danou problematikou v celé komplexnosti zamýšlí, lépe kvantifikuje dopady přijatých rizik nebo potenciálních budoucích rizik. Je také nucena s kvalitativně vyšší znalostí stanovit meze rizika, které je ochotna podstoupit.
PŘISPÍVÁ PILÍŘ II I K VĚTŠÍ TRANSPARENTNOSTI?
Pilíř III je do českého právního řádu promítnut jednak na úrovni primární legislativy (zákony), jednak na úrovni vyhlášky č. 123/2007 Sb., která podrobněji specifikuje obsah údajů k uveřejnění i formu, způsob, strukturu, periodicitu a lhůty uveřejňování údajů. Pokud jde o banky, pak kromě informací o sobě, o složení akcionářů, struktuře konsolidačního celku, činnosti a finanční situaci, které banky již v minulosti uveřejňovaly, musejí nově uveřejňovat též údaje o plnění pravidel obezřetného podnikání, které přehledně a zjednodušeně zachycuje uvedená tabulka.
Pravidla pro uveřejňování týkající se družstevních záložen jsou upravena obdobně s tím rozdílem, že družstevní záložna nemůže být ovládajícím subjektem.
Cílem třetího pilíře je zvýšit transparentnost trhu a prohloubit tržní disciplínu. Větší množství uveřejňovaných informací a charakter těchto informací má nyní účastníkům trhu umožnit získání lepšího přehledu například o rizikovém profilu a adekvátnosti kapitálové vybavenosti regulovaných subjektů - a umožnit tak efektivnější fungování trhu.
Nicméně skutečnost, že v rámci skupin je povinnost uveřejňování informací centralizována - to znamená, že nejvíce informací za subjekty ve skupině v zásadě uveřejňuje banka nejvýše vlastnicky postavená, a to za celou skupinu, spolu s faktem, že jsou tyto informace běžně uveřejňovány pouze v jazyce toho státu, ve kterém tato nejvýše postavená banka působí, znesnadňuje dosažení zamýšleného cíle.
Koncepce Pilíře III současně určitým způsobem znevýhodňuje malé hráče na trhu, resp. subjekty, které nejsou součástí žádné skupiny. Na rozdíl od velkých hráčů jsou totiž tyto relativně méně významné společnosti nuceny o sobě uveřejňovat plný rozsah informací na individuálním základě. Minimální požadavky na uveřejňování však nebrání regulovaným osobám uveřejňovat o sobě více informací dobrovolně a přispívat tak k vyšší míře transparentnosti trhu i vlastní důvěryhodnosti. V mnoha případech se tak děje.
OČEKÁVÁNÍ DALŠÍHO VÝVOJE
Pravidla Basel II byla od samého počátku spojována s mnoha pozitivními očekáváními, ale také s mnoha obavami - a někdy i mýty. Z hlediska práce ČNB jakožto orgánu dohledu představuje Basel II řadu nových činností, spojených mimo jiné s nutností vysoké kvalifikace zaměstnanců. Jde nejenom o znalost nových postupů, ale též o umění prosadit je v praxi a o schopnost obhájit požadavky z pozice národního hostitelského orgánu dohledu (kterým je ČNB téměř výlučně) vůči domovskému orgánu dohledu v zemi mateřské společnosti. Přestože poslání obou úrovní orgánů dohledu je podobné, jejich pohledy („velký“ a konsolidovaný versus „malý“ a lokální) se totiž vzájemně kříží -a proto nejsou a nemohou být totožné. Nezbývá proto než hledat vzájemně přijatelný kompromis.
Implementace Basel II nepotvrdila některé obavy z omezení úvěrování malých a středních podniků nebo z jejich administrativního zatížení poskytováním náročných podkladů pro získání úvěru. Jak ČNB správně přepokládala, Basel II spíše poskytuje kapitálové zvýhodnění pro expozice vůči malým a středním podnikům a vůči drobné klientele.
Nenaplnily se však ani původní záměry Basilejského výboru pro bankovní dohled, které při počátečních vydáních návrhů Basel II (přibližně v letech 2000 až 2001) ještě předpokládaly, že implementace této koncepce bude brzy (asi v roce 2008 až 2009) následována koncepcí Basel I I I, která bude znamenat plný přechod na modelové přístupy. Rozumná zásada totiž říká, že pravidla by se neměla měnit příliš často a musí zůstat po určitou dobu konzistentní. Je proto zatím třeba využívat možností Basel II a získávat praktické zkušenosti, které teprve ukážou směr a rychlost budoucího vývoje - mimo jiné i ve světle posledního dění na finančních trzích. Je velmi pravděpodobné, že nové zkušenosti z finanční krize povedou ke zdokonalování a přinesou dílčí novelizace určitých částí koncepce (například v oblasti sekuritizace či posílení úlohy řídicího a kontrolního systému).
NOVELA SMĚRNICE 2006/48/ES IMPLEMENTUJÍCÍ BASEL II V EU
Praktická aplikace nových pravidel poukázala také na různé dílčí nejasnosti spojené s jejich implementací, které mají být na úrovni Evropské unie napraveny zpřesněním či modifikací textu v připravované novele Směrnice. Do její přípravné fáze byla zapojena i ČNB. Návrh novely Směrnice byl předložen k veřejné konzultaci loni v dubnu, zainteresované strany se mohly k návrhu vyjádřit do 16. června 2008. Hlavní změny, které novela obsahuje se týkají oblastí - uspořádání dohledu, velkých angažovaností a zahrnutí tzv. hybridních nástrojů do kapitálu.
Novela se snaží reagovat také na některé zkušenosti z probíhající finanční krize. Navrhovaná opatření jsou však převážně koncipována z konsolidovaného pohledu na úrovni EU a existují obavy, že jejich aplikace by mohla v některých případech poškozovat lokální subjekty a trhy.
ČNB prováděcí vyhlášku č. 123/2007 Sb. k Basel II také v loňském roce novelizovala. Jde o vyhlášku č. 282/2008 Sb., která nabyla účinnosti k 1. září 2008. Šlo však pouze o legislativně technickou novelu, která mimo jiné využívá zkušeností z interpretace pravidel.
Přestože je zatím velmi předčasné vyslovovat nějaké zásadnější celkové soudy, zejména pokud jde o kvantitativní stránku dopadů Basel II, je však již nyní jisté, že jeho implementace přispívá k rychlému rozvoji sofistikovaných metod řízení, k posilování centralizace řízení rizik v rámci bankovních, resp. finančních skupin - a s tím i ruku v ruce vede k posilování úlohy konsolidovaného dohledu. Ani ty nejpokročilejší metody řízení rizik však nezabrání rizikům a krizím jako takovým. Rovněž poslední vývoj spojený s finanční krizí, která má původ ve Spojených státech, nás přesvědčuje, že za její existencí stojí na počátku některá elementární a v učebnicích dávno popsaná selhání, jako například nedostatečné prověřování finanční situace dlužníků. Na další rychlý rozvoj metod a postupů řízení rizik se však zřejmě můžeme těšit (například v oblasti vnitřně stanoveného kapitálu a stresového testování) a nezbývá než se s nimi rychle seznamovat.