Vladan Gallistl (Týden 14.1.2013 strana 32)
* Dal jste si nějaké novoroční předsevzetí?
Víte, že ne? Já si předsevzetí nedávám. Mám vánoční svátky moc rád a poslední den v roce máme hezkou tradici, že slavíme s kamarády v jedněch českých horách. A mně se nezdá, že by ten večer byl zrovna nejlepší doba, kdy by si měl člověk dávat racionální a dobře promyšlená předsevzetí.
* Ani před dvěma lety jste si nedal žádné předsevzetí? Tehdy jste přece dramaticky zhubl
Ne. Ani tehdy jsem si nedal předsevzetí. To bylo spíše o kapkách, které na mě postupně dopadaly. Ať už to byl vysoký krevní tlak nebo zvrtnutý kotník, který se pořád nehojil. Fakt si nepamatuji, že bych si někdy dal novoroční předsevzetí. A jestli ano, tak už prvního jsem o něm nevěděl (smích).
* Zhubl jste o desítky kilogramů během pár měsíců. Jak se vám dařilo to pak udržet?
Když odmyslím naprosté minimum, jsem na tom plus minus stejně. Teď jsem se trošku nafoukl, protože vánoční svátky si užívám, ale nyní to zase sklepnu.
* Sportujete?
Snažím se hýbat. Chodím po Praze pěšky, pokud možno co nejvíce. Chodím do práce a z práce, což není málo, protože bydlím v Dejvicích. Chodím i na vládu a z vlády. V centrální bance i doma chodím do schodů, a protože bydlím v šestém patře, je to taky docela makačka. A každé ráno cvičím. Jeden, dva dny v týdnu navíc držím půst, typicky v neděli, z čehož by možná neměli radost dietologové, ale naši pradědové ano. Díky tomu si v ostatní dny mohu dovolit, co chci a potřebuji.
* Jste považován za znalce dobrého jídla. Není to v rozporu s půsty?
Pro mě je obtížnější jíst takzvanou zdravou dietní stravu, takže často je den bez jídla naopak jednodušší. V neděli stejně většinou jezdím autem z chalupy, což mi znemožňuje dát si k obědu pivo nebo sklenici vína. A jídlo bez skleničky mi přijde neúplné, takže je už pak jednodušší se bez něj úplně obejít. Postní dny jsou pro mě snazší, než kdybych musel přemýšlet o nějaké dietě nebo o tom, jestli si mohu dát po jídle čokoládu.
* Blížíte se do poloviny svého mandátu. Uvažujete o své další kariéře?
Ne. Ani nebudu. Dokud mám mandát, nemá smysl o tom přemýšlet. Pak bude půlroční období na vychladnutí, což je ideální čas na úvahy o další kariéře.
* Byl jste šéfem velké investiční skupiny Expandia Holding, ředitelem v PricewaterhouseCoopers
* Jaká může být další meta?
Nemyslím si, že potřebuji nějaké mety. Výzvy za mnou spíše přicházely a už jsem si zvykl, že mě vždy něco oslovilo. Třeba to tak bude zase. Neměl jsem nikdy potřebu jít stále výš a výš. Připadlo mi dobré dělat věci, které považuji za zajímavé, a pokud to vypadá jako vyšší a vyšší mety, je to spíš náhoda.
* Neláká vás politika?
Politika mi připadá příliš emotivní a to se mi moc nelíbí. Je to hodně o osobních vztazích, je tam spousta osobních konfliktů. Neříkám, že je to špatně, nevytýkám to politikům. Ale zkrátka mě ta oblast zas tak moc nepřitahuje.
* Je snad byznys racionálnější a méně emotivní? Vždyť tam rovněž dochází k řadě střetů, přičemž některé jsou velmi osobní.
V byznysu víte, co máte dělat, co se od vás čeká, jaké jsou důsledky chyb. V politice není zřetelné, jak má dotyčný konat, zadání nejsou jasně formulovaná, neboť stát nemá za úkol maximalizovat svůj zisk. Politika je tudíž multikriteriální hra, a politici proto často nejsou schopni jasně definovat, co je jejich cíl. Zároveň se tam prostřednictvím kompromisů řeší neslučitelné konflikty týkající se získávaných zdrojů. Z toho pak vyplývají velké emoce.
* Máte vinici v severočeských Žalhosticích. Dokázal byste vyměnit bankovnictví za vinařství?
Je dobré neplést si koníčky s prací, takže to považuji za dost nepravděpodobné. Mě vinařina baví, pomáhám trochu tátovi už od roku 1980, kdy koupil malou viničku. Ale současně dobře vím, že čím je nějaké odvětví zábavnější, tím menší má výnosnost pro vlastníky. Vinařství je věc, do níž hodně lidí investuje peníze jen proto, že jim připadá nádherné, a v zásadě nemají žádné požadavky na návratnost kapitálu. Nejde proto o činnost, do které by člověk - pokud se nestane multimiliardářem - měl investovat s tím, že ji bude vykonávat do konce života, protože by ho to mohlo "sežrat".
* Vinařství tedy není lukrativní odvětví?
Když někam investují čeští multimilionáři a hollywoodské hvězdy, logicky to nemůže mít nějakou vysokou výnosnost. Může to být samozřejmě skvělé pro manažery, kteří tam pracují. Znám fůru vinařů, a myslím si, že vinařství je mimořádně lidsky uspokojující, a na těch lidech je to vidět. Ale abych nezněl vůči vinařství tak negativně, ještě horší než vinařina je ve finančním směru vlastnictví sportovních klubů.
* Jaký byl loňský ročník vína?
Úroda byla sice nižší než průměrná, ale po dvou příšerných letech byla aspoň rozumná. Víno je hezké, v Čechách všechno pěkně dozrálo. Zdá se, že budou kvalitní červená vína.
* Dá se to srovnat s loňským rokem v ekonomice?
Loňský rok byl v ekonomice o něco horší, než musel být. Ukazuje se, že fundament české ekonomiky se umí udržet, ale chybí nám spotřebitelská a investiční důvěra. Vnitřní poptávka je nižší, domácnosti jako celek mohly víc investovat - i za cenu většího zadlužení.
* Proč spotřebitelé méně utrácejí a firmy méně investují?
Může za to především nejistota. Máme tady tradiční konzervatismus českého spotřebitele a investora, který se projevuje ve spořivosti a neochotě se zadlužovat. Nyní se to ještě znásobilo. Přišly zahraniční jevy, které nepřispěly ke zlepšení nálady, dokončovala se fiskální konsolidace (úsporná opatření vlády a zvyšování daní, pozn. red.). To všechno srazilo domácí poptávku. Svou roli hrají i špatná očekávání.
* Jak se loni chovaly domácnosti, které si mohou dovolit investovat?
Domácnosti, které mají vyšší příjmy a uvažovaly o pořízení bytu nebo například auta, si řekly, že ještě počkají. Ovlivňují je vyhlídky na ceny větších položek, které byly v podobě poklesů. Jinými slovy, když si někdo řekl, že odloží nákup auta, a nyní si přečetl, za kolik bude nová octavie, tak zjistil, že proti loňsku ceny rozhodně nahoru nešly. Totéž platí o nemovitostech. A toto očekávání přináší násobení konzervatismu, což je pro centrální banku relativně nebezpečný jev. Nejen že si domácnosti říkají, ještě počkáme, protože nevíme, zda budeme mít příjmy příští rok, ale dokonce si říkají, počkáme, protože ceny ještě vyklesají.
* Může centrální banka s očekáváními něco dělat?
Komunikujeme docela jasně. Říkáme, že dalším krokem může být oslabení kursu koruny. Tím dáváme najevo, že pravděpodobnost dalšího poklesu cen, dejme tomu u automobilů, poměrně výrazně klesá, neboť většina komponent se dováží. Slabší kurs zároveň znamená, že exportéři budou více vyvážet, což bude generovat peníze na mzdy zaměstnanců a daně. A to vytváří vyšší pocit jistoty, že příjmy můžou být stabilní i v delším období, což spolu s minimálními úroky umožní domácnostem rozkládat splácení investice do bytu či do auta třeba i do delšího období, než plánovaly, a navíc bez větších nákladů na úroky. Vytváří se tím podmínky, aby se kruh očekávání dalšího poklesu cen v letošním roce přetnul.
* Může ČNB ovlivnit nepříznivá očekávání v době, kdy se jih Evropy potýká s dluhovou krizí?
To už mluvíme o tom, jak komunikovat sílu tuzemské ekonomiky. Čistý výsledek českého zahraničního obchodu se totiž již několik let stále zlepšuje, což znamená, že i ve stále drsnějším prostředí dokážou firmy stále lépe prodávat. To není žádný slabý výkon, spíše naopak, protože nejlépe odráží naši konkurenceschopnost.
* Na jedné straně ČNB snižuje sazby, a snaží se tak zlevnit úvěry, na druhé straně vláda dělá úsporná opatření
Každý ministr financí musí volit mezi tím, co zaplatí na úrocích ze státního dluhu, a tím, do jaké míry svou politikou podporuje růst a koneckonců své daňové příjmy. Spousta zemí nyní provádí fiskální cvičení, které my máme do značné míry již odpracované, protože jim investoři přestávají důvěřovat. Některé české a polské dluhopisy byly proto loni za nižší úroky než francouzské, což je naprosto tektonická změna. Kdybych to před třemi lety někde předpověděl, tak by se všichni divili, jak takový člověk může sedět v centrální bance, když říká takové ptákoviny.
* Ještě k intervencím: má centrální banka vůbec sílu oslabit korunu?
Proti vlastní měně má centrální banka nekonečnou sílu.
* Intervence s sebou ovšem nese i nějaké náklady
Centrální bankovnictví má vyjasněné, že měnová politika má být optimální, přičemž nákladové a rozvahové úvahy nemají hrát roli. U nás je jasné, že intervenčním nástrojem bude kurs koruny.
* A reagoval již kurs koruny na slovní intervence a záměry centrální banky?
Řekl bych to takhle: kurs koruny se trochu odštěpil od obecného posilování ve středoevropském regionu.
* Je reálné, že by centrální banka intervenovala již v prvním pololetí tohoto roku?
Možné to určitě je.
* Co když intervence nezaberou?
Teoreticky bychom se pak museli bavit o jiných, hodně exotických nástrojích. Možná bychom museli začít debatovat o nástrojích typu "shazování peněz z vrtulníku", což v praxi ovšem nevypadá tak, že by centrální banka najala helikoptéry a z nich rozhazovala peníze obyvatelstvu. Například v Austrálii centrální banka sanovala lidem část úroků na úvěrech z nemovitostí. Nechápu, proč by ale kurs neměl zabrat. Na rozdíl třeba od Austrálie jsme velmi otevřená ekonomika. Kursový kanál u nás ceny ovlivní, helikoptéra fakt nehrozí.
* Jak odhadujete letošní vývoj tuzemské ekonomiky?
Mluví se o růstu někde mezi nulou a jedním procentem, my se spíš kloníme blíž k té nule. V tuto chvíli se zdá, že poptávka se může ještě snížit, ani sada novoročních ukazatelů nenaznačuje nic jiného. Letos proto nečekáme žádný mohutný růst, ale na druhou stranu nečekáme ani žádný extrémní problém. V řadě evropských zemí byla totiž odstraněna řada nerovnováh, což znamená, že už nebudou všichni sekat do rozpočtů jako zběsilí. Navíc to vypadá, že problémy, které se čekaly u čínské ekonomiky, budou menší, než se zdálo. A to je skvělé.
* Řecko má ale pořád potíže
Neřeknu asi žádné tajemství, že Řecko naši ekonomiku moc neovlivňovalo a zřejmě ani ovlivňovat nebude. Navíc je pravda, že evropské jižní křídlo si už svůj kus odpracovalo stejně jako Irsko.
* Existují rizika v podobě šoků, které by mohly nepříznivě ovlivnit vývoj tuzemské ekonomiky?
Především návrat krize eurozóny. To je to, co by pro nás bylo nepříjemné. Pro nás by bylo relativně nemilé, kdyby se ukázalo, že Čína bude mít nakonec nějaké problémy.
* V minulém roce bankovní rada dvakrát snížila úrokové sazby, přitom předtím je dva roky nechala beze změny. Nebyla to trochu panická reakce?
Ty dva roky byly rekordně nejdelším obdobím v existenci České národní banka, kdy sazby zůstaly beze změny. Takové éra už asi nepřijde. A šokovalo by mě, kdybych měl ve zbytku svého mandátu zažít *
ještě jedno takové období. Tipl bych si, že jinak jsme během mého mandátu měnili sazby třikrát až čtyřikrát ročně.
* Už snížení sazeb zafungovalo?
Jasně. Vidíme, že klesají úroky.
* Klíčová sazba ČNB nyní činí 0,05 procenta. Můžete jít úplně na nulu?
Teoreticky ano, ale řekli jsme si, že s tím pracovat nebudeme, protože ten efekt je mizivý. Principiálně nás od úplné nuly brzdilo jen to, že několik zákonů odvozuje sankční platby dlužníků vůči státu právě od sazeb ČNB.
* Centrální banky nyní pumpují peníze do ekonomik. Jsou schopné včas zareagovat na prudký růst cen?
Většina centrální bank se na tento moment nesmírně těší, protože sazby na technické nule mají daleko k jejich snům.
* Výše úrokových sazeb v tuzemských bankách už nepokrývá ani výši inflace, růst cen tak střadatelům požírá úspory.
Ano, udělali by proto lépe, kdyby někteří z nich - ti, kteří uvažují o tom, že by si něco pěkného koupili - šli a koupili si to. Teď bude ještě období lednových a únorových výprodejů, no tak jéje, hurá do obchodů.. Uvolňování měnové politiky není cvičení, které má za cíl odměnit spořivce. Úspory domácností navíc stále stoupají.
* Rostou ale i úvěry domácností.
Velmi, velmi pomalu - vzhledem k situaci.
* Nemůže se ale změnit chování lidí? Co když najednou přestanou spořit?
Ale my chceme změnit chování lidí!
* Opravdu mají více utrácet?
Vždyť to je cíl uvolňování měnové politiky! Ale lidé mají nejen utrácet, ale také více investovat .
* Je reálné, aby Česká republika v nejbližších letech vstoupila do eurozóny, jak se zavázala?
Od nikoho - mluvím o politicích - jsem neslyšel, že by chtěl vstupovat do eurozóny dříve, než se ukáže, že si vyřešila svoje problémy.
* Kdy budou podle vás ty problémy vyřešeny?
Bankovní dohled vznikl teď, prakticky začne fungovat v průběhu letošního roku, jeho skutečné fungování se začne prokazovat teprve v rámci let, nejdříve o roce 2014 až 2015. A technická lhůta na vstup do eurozóny jsou řádově tři roky.
* V měnovém mechanismu ERM2, kdy se měna pohybuje v daném pásmu vůči euru, musí země setrvat alespoň dva roky...
Do dvou let se musíte přihlásit a ty dva roky působení v tomto mechanismu se musí vyhodnotit. Můj mandát končí v roce 2016, v této funkci se tedy eura nedočkám.
* Váš předchůdce, guvernér Zdeněk Tůma, zmiňoval, že by si jako letopočet pro vstup do eurozóny představoval rok 2019, kdy bude koruna slavit sto let. Dožije se koruna stovky?
Rok 2019 je vůbec nejbližší možný rok, jestliže chci vidět, jak ty mechanismy fungují, a mít jistotu, že fungují dobře.
* Slyšel jsem, že se vám rozbil hrníček s logem fotbalové Sparty. Nejste tedy nestranný fanoušek fotbalových derby?
Ano, u sportu vypnu, odpočinu si.
* Jakou vám nyní Sparta dělá radost?
Fotbalově je to slušné, zvláště v evropských soutěžích, tam si vedeme opravdu důstojně.
Na titul už ale čekáte od sezony 2009/2010.
* Jen dvě sezony. A na klubismu, tedy fandění jakémukoli klubu a sportu, je fajn, že člověk si zažije radost i zklamání tam, kde pro něho vlastně "o nic nejde", líp se tak vyrovná se situacemi, kde o něco jde. A my si, koneckonců pragmaticky vzato, ta vítězství a prohry cvičíme v poměru, který nám fandové jiných klubů mohou jen závidět (smích).