Petr Jakubík (Ekonom 12.7.2007 strana 60, rubrika: Peníze)
Finanční stabilita
Zadlužování tuzemských domácností je výrazně pod průměrem evropské patnáctky.
Rychlé zadlužování domácností je skutečností několika posledních let. Je tento dlouhodobý trend zdravý? Zpráva o finanční stabilitě 2006 publikovaná Českou národní bankou konstatuje, že domácnosti jako celek nelze prozatím považovat za předlužené.
Domácnosti vytvářejí úspory, současně jsou ve vztahu k finančnímu sektoru jeho druhým největším dlužníkem. Jejich případné problémy by znamenaly negativní dopady na finanční stabilitu.
Přijaté úroky jsou vyšší než zaplacené. I když dynamika bankovních úvěrů domácnostem dosahuje meziročního tempa okolo 30 %, celkový příjem domácností z přijatých úroků stále převyšuje jimi zaplacené úroky. Aktiva a pasiva nejsou přirozeně rozdělena mezi domácnosti rovnoměrně. Typicky se jedná o model několika generací, kdy mladší generace mají závazky vyšší než finanční aktiva, zatímco starší generace se nezadlužují a jsou tak v »přebytku«.
Růst úrokových sazeb by měl při symetrickém dopadu do přijatých i placených úroků domácnostmi pozitivní efekt na čisté úrokové příjmy domácností jako celku. Nicméně by došlo k negativnímu dopadu na část domácností s deficitním financováním a následně na celý finanční sektor prostřednictvím vyšší míry defaultu domácností. Ta by snížila spotřebitelskou poptávku, což by se negativně odrazilo v růstu HDP a nárůstu kreditního rizika u nefinančních podniků.
Obdobný efekt pro podnikový sektor by mohlo mít neadekvátní zvýšení reálných mezd z titulu nižší než očekávané inflace způsobené například silným zhodnocením měnového kurzu. Vyšší reálné mzdy působí pozitivně na disponibilní příjmy domácností, současně však znamenají růst nákladů podnikové sféry a zvýšené riziko jejich úpadku. Tempo zadlužování přibrzdilo. I přes zvyšující se zadlužování domácností můžeme sledovat mírný pokles dynamiky v roce 2006 oproti roku 2005. Přesto došlo k více než ztrojnásobení nominálního dluhu za posledních pět let z necelých 200 mld. Kč na konci roku 2001 na více než 600 mld. na konci roku 2006. I tak zůstává zadlužení domácností výrazně pod úrovní průměru zemí EU 15. Půjčky domácností jako procento HDP dosahovaly na konci roku 2006 téměř 20 %, zatímco průměr EU 15 se pohybuje nad 60 %. Zpomalování růstu těchto ukazatelů odráží snížení rozdílu mezi tempem růstu dluhu a tempem růstu příjmů a finančních aktiv. Úroky placené domácnostmi tvořily v roce 2006 téměř 1,6 % disponibilních příjmů.
Jedním z projevů růstu zadlužení je zvýšení počtu domácností, které nejsou schopny splácet své závazky. To dokladuje stále se zvyšující počet nařízených exekucí. Zatímco v roce 2004 to bylo 155 tisíc, v roce 2005 dokonce 270 tisíc a v roce 2006 již 309 tisíc.
Pokud ovšem existuje více věřitelů daného dlužníka neschopného dostát svým závazkům, potom není možno exekuční proces použít. Docházelo by tím ke zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních. V případě zadlužených domácností potom nově insolvenční zákon nabízí institut oddlužení, někdy též nazývaný jako tzv. osobní bankrot.
Osobní bankrot. Zákon, jehož účinnost byla posunuta na leden 2008, nově umožní domácnostem zbavit se dluhů, pokud své závazky nejsou schopny splácet. První možností je jednorázové zpeněžení majetkové podstaty, druhou plnění podle pětiletého splátkového kalendáře. Společnými podmínkami jsou splacení alespoň 30 % dlužné částky a tzv. poctivé záměry dlužníka zbavit se svých závazků. Návrh na oddlužení podává dlužník, poté věřitelé prostou většinou hlasů rozhodují o způsobu oddlužení. Soud pak rozhodne, zda dlužníkovi osobní bankrot umožní a schválí plán oddlužení. Ten musí být věřiteli respektován.
Dochází-li k procesu oddlužení formou splátkového kalendáře, je dlužník povinen pracovat a z výdělku mu zůstává pouze životní minimum a částka nezbytná k zajištění jeho další výdělečné činnosti. Získá-li během pětiletého období mimořádný příjem, je povinen jej použít na umoření dluhu nad rámec splátek. Pokud dlužník neplní řádně své závazky, může soud proces oddlužení zrušit. Po uplynutí příslušných lhůt daných zákonem může dlužník projít procesem osobního bankrotu i několikrát za život. Zákon současně zavádí instituci insolvenčního rejstříku. Po ukončení řízení soud dlužníka ze seznamu vyškrtne a údaje budou znepřístupněny.
Nejvíc dluží bohatí. Nadále pokračuje nastolený trend zadlužování vysokopříjmových skupin. Současně dlouhodobě roste i zadlužení nízkopříjmových skupin, které je rizikem z důvodu jejich nižších úspor a větší závislosti na sociálních dávkách. Na druhou stranu analogicky s rokem 2005 se i v roce 2006 potvrzuje, že na sociálních dávkách jsou nejvíce závislé domácnosti s podprůměrnými, ale ne nejnižšími příjmy, které se zadlužují relativně málo (především domácnosti důchodců).