Hotové recepty neexistují

(Bankovnictví 16.12.2004 strana 20, rubrika: Měna a regulace)

Pohledy na ověřování pokročilých přístupů bank pro úvěrové riziko v rámci nové kapitálové koncepce Basel II

Následující řádky by měly být ohlédnutím za tím, co dosavadní proces implementace Basel II přinesl a jaká východiska tento proces nastavil pro nejbližší budoucnost zejména z hlediska IRB přístupů a jejich schvalování.

Problematikou nové kapitálové koncepce Basel II se již zabývala řada článků v časopise Bankovnictví. V poslední době však tento pojem skloňují banky i jejich dozorové orgány ve všech pádech (nová koncepce se však bude vztahovat i na obchodníky s cennými papíry a nepřímo se dotýká relativně širokého spektra subjektů).

Připomeňme, že jedním ze základních cílů nové koncepce je zvýšit citlivost metod vůči riziku amotivaci bank k obezřetnému řízení rizik. Další rozdíly oproti současné kapitálové koncepci Basel I spočívají zejména ve flexibilitě možností, které banky dostanou pro měření kapitálových požadavků podstupovaných rizik, uplatňování konceptu na konsolidované bázi, zahrnutí dalšího rizika, a to operačního. Princip flexibility umožňuje bankám používat ke stanovení kapitálového požadavku za podmínky schválení příslušným orgánem dozoru pokročilejší metody, založené na modelových přístupech. Tato možnost se bankám dosud nabízela pouze u tržního rizika (VaR modely), nově se bude týkat také rizika úvěrového (IRB přístupy) a rizika operačního (AMA přístupy).

Článek se zabývá zejména na IRB přístupy pro úvěrové riziko. V první části však nejprve vysvětlíme některé obecnější momenty, k nimž projednávání konceptu dospělo, a zamyslíme se nad výzvami, které z toho vyplývají pro IRB přístupy a jejich schvalování. Ve druhé části se věnujeme některým konkrétním pohledům na schvalování, které odpovídají současnému stavu poznání a které se budou nepochybně dále rozvíjet.

KAM DOSPĚLO PROJEDNÁVÁNÍ KONCEPTU

Způsob vzniku koncepce, založený na neobvykle široké diskusi s mezinárodní bankovní komunitou, která proběhla v několika kolech, vzbudil velký a narůstající zájem všech zainteresovaných stran - nejenom bank a jejich orgánů dozoru, ale i dalších finančních institucí, asociací či ratingových agentur. Tvůrci koncepce v Basileji a později i evropské instituce, které se zabývají její transpozicí do evropské směrnice, se museli vypořádávat s lavinou připomínek, která je zavalila vždy po vydání nové verze dokumentu.

Díky této široce pojaté diskusi se však podařilo koncepci věcně zpřesnit a byly odstraněny "hroty", které by mohly bránit implementaci. I když diskuse dospěly k určitým závěrům, koncepce se bude dále vyvíjet v návaznosti na praktické zkušenosti při její implementaci. Ještě nedávno však budila basilejská koncepce v některých kruzích rozpaky a byla považována za okrajovou záležitost. To vycházelo:
* jednak z představ, že pokročilejší metody pro měření a řízení rizik, na nichž je koncepce založena, budou implementovat pouze největší banky;
* jednak ze zmíněné rozsáhlé diskuse, která vyvolávala dojem, že proces nemůže v brzké době skončit, a proto není třeba se jím příliš podrobně zabývat.


Ukázalo se ale, že konkurence na trhu, dynamika procesu a další faktory vtáhly do dění i méně vyspělé státy a menší banky. Podle nedávných informací Institutu finanční stability chce nový koncept implementovat před rokem 2009 celkem 88 zemí mimo Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) včetně zemí Afriky, Asie, Karibiku, Latinské Ameriky a Středního východu. Připočteme-li země BCBS, činí jejich počet přes 100.

Řada orgánů dozoru ve svých zemích také zaznamenává zájem o implementaci pokročilejších metod menšími bankami, který je dán buď tím, že banky sdružují své síly (například vzájemným sdílením dat nebo dokonce částečnou integrací procesů), nebo je o jejich implementaci rozhodnuto na konsolidované bázi a pokročilejší metody chce zavést celá skupina.

Pro úplnost - jedním z důvodů vzniku nové koncepce byla (kromě uvedených cílů) snaha o přiblížení výpočtu regulatorního kapitálu výpočtům tzv. ekonomického neboli interního kapitálu prováděného bankou samotnou. Tato myšlenka vychází ze skutečnosti, že banka sama má zájem na tom, aby stanovila výši kapitálu tak, aby co nejlépe sloužil pro pokrytí podstupovaných rizik. Rovněž zde hrála roli myšlenka, že regulatorní kapitál by měl pokrýt rizika co nejlépe, a také fakt, že dosavadní rigidnější pravidla byla pro tento účel poněkud hrubým nástrojem.

Ve druhé polovině 90. let minulého století, kdy koncepce začala vznikat, měly zkušenosti s pokročilými způsoby výpočtu interního kapitálu zejména velké mezinárodní banky, které využívají pokročilé modelové přístupy dlouhodoběji. Přestože komplexní úvěrové modely nejsou zatím pro výpočet regulatorního kapitálu ani v nové koncepci povolené, je přístup k úvěrovému riziku založený na interním ratingu (IRB přístup) jakýmsi mezičlánkem, který může umožnit tuto cestu do budoucna. Věřme, že hledání cesty ke zpřesňování pokročilých postupů usnadní i zkušenosti menších zemí a bank s IRB přístupem, které mohou také napomoci k odstraňování slabších míst.

JAKÉ VÝZVY NOVÝ KONCEPT PŘINÁŠÍ

Nová kapitálová koncepce přináší obecně řadu výzev pro banky, orgány dozoru i pro další zainteresované subjekty. Jde o řešení řady zásadních problémů, s nimiž se tyto subjekty dosud nesetkaly, nebo jen v omezené míře. Nová kapitálová koncepce je totiž systémovou změnou pro banky i dozorové orgány a přináší proto mnoho nových výzev. Nejdůležitější z nich jsou uvedeny v připojeném rámečku.

VÝKLAD PRAVIDEL A REGIONÁLNÍ SPECIFIKA

V úvodu zmíněný princip flexibility zvětšuje prostor pro výklad pravidel. Návrhy evropských směrnic již částečně zohledňují určitá specifika Evropské unie. Jednotlivé země mohou dále zohlednit odlišné prostředí i vyspělost bankovního sektoru - jak explicitně, tak implicitně.

Explicitní volnost spočívá ve velkém rozsahu tzv. národních diskrecí - ustanovení směrnic, která připouštějí výběr z více možností pro orgány dozoru (resp. regulace) i pro banky. Implicitní prostor je daný obecnou formulací velké části požadavků napříč směrnicí. Dozorové orgány vesměs akceptují, že například malé banky nemají tak dobrou startovní pozici jako vedoucí světové banky, a nechtějí je jen proto vyřadit předem z použití nových metod řízení a výpočtu kapitálového požadavku. Naproti tomu budou působit i silné tendence ke konvergenci ve výkladu pravidel, protože postupy orgánů dozoru nemohou být zásadně odlišné a existuje snaha (zejména na evropské úrovni) vytvářet a dodržovat obecně přijímané zásady (high-level principles) a ověřené postupy (best practices).

Je zřejmé, že s rostoucí pokročilostí přístupů bank roste i diverzita jejich podob. Koncept Basel II proto nedefinuje ideální IRB přístup, ale stanovuje pouze kontrolní minimum, které zajistí spolehlivost v důležitých bodech. V této souvislosti můžeme banku přirovnat k orientačnímu běžci a požadavky Basel II ke kontrolám, kterými běžec musí proběhnout, chce-li závod úspěšně dokončit. Cesta mezi kontrolami však závisí na něm samotném. Běžec - stejně jako banka - musí sám odhadnout své slabé a silné stránky a zvolit takovou trasu mezi kontrolami, která mu vyhovuje nejvíce a která je také akceptovatelná pravidly a rozhodčím závodu v případě banky jejím dozorem.

Zainteresované strany se domnívají, že široký prostor pro výklad pravidel je nutné překlenout. Dozory vyspělých zemí rozvíjejí formu tzv. konzultativních materiálů, jež shrnují pohled orgánu dozoru vytvořený na základě dialogu s bankovním sektorem. Tyto materiály mají nezávaznou povahu - jednak jsou to živé dokumenty a očekává se vydávání dalších verzí, jednak mají být signálem o názoru orgánu dozoru a neomezovat flexibilitu nových pravidel; je z nich patrná otevřenost vůči bankovnímu sektoru.

Materiály zabývající se celkovým přístupem k ověření IRB systémů zatím vydala americká FDIC, britská FSA a německá centrální banka, letos rovněž rakouská centrální banka. Cestou průběžné konzultace stanovisek k vybraným problémům s bankovní komunitou se ubírá i Česká národní banka na bázi společného projektu implementace Basel II v České republice (více též na www.czech-ba.cz/basel2).

MOŽNÉ PŘÍSTUPY KE SCHVALOVÁNÍ POKROČILÝCH PŘÍSTUPŮ

Podívejme se nyní na některé praktické problémy a možné přístupy k jejich řešení při schvalování pokročilých přístupů.

* Typickým problémem pro úvěrové a pro operační riziko je nedostatek dat. Proto budou kvantitativní kritéria posuzování, zejména v počátečních fázích schvalování, hrát méně významnou roli. O to významnější a nutnou podmínkou však bude splnění kvalitativních kritérií. Navíc banka musí splnit tzv. test použití aby mohl být například IRB/AMA přístup bance schválen, musí mu banka sama věřit a musí jej používat pro interní účely (viz obrázek). Postupy známé ze schvalování z modelů VaR pro tržní riziko nelze pro úvěrové či operační riziko mechanicky převzít, je možné se jimi inspirovat pouze zčásti, neboť povaha problémů je odlišná.
* Kritéria posuzování banky spolu do značné míry souvisejí, proto je velmi praktické uspořádat je do určité struktury podle věcných, souvisejících oblastí. Sebehodnocení banky i práce orgánu dozoru se tak stává přehlednější. Je velmi důležité, aby se celá schvalovací procedura "neutopila v detailu" a aby orgán dozoru zaujal spíše holistický přístup.
* Podkladem pro posuzování pokročilého přístupu dozorem by mělo být sebehodnocení banky. Toto sebehodnocení umožní bance provést jakousi vlastní inventuru toho, do jaké míry jsou jednotlivé požadavky vyplývající z basilejské koncepce (resp. ze směrnice) splněny a na co je potřeba se dále zaměřit. Systematicky provedené sebehodnocení banky je dobrým základem pro další práci dozoru.
* Sebehodnocení banky úzce souvisí také s potřebou ověření pokročilých přístupů banky jejím interním auditem.

Podívejme se nyní na možnou strukturu a postup při ověřování a schvalování IRB přístupu banky, kterou může využít orgán dozoru, zároveň však může sloužit i pro banku k jakési interní "inventuře" naplnění jednotlivých požadavků.

STRUKTURA OVĚŘENÍ IRB ORGÁNEM DOZORU

Kvalifikovaný celkový pohled na IRB systém může zajistit pouze přehledná struktura ověření. Syntéze, tzn. celkovému pohledu, musí předcházet analýza v podobě ověření jednotlivých požadavků. Struktura původního Basel II i evropské směrnice neodpovídá praktickým potřebám ověření, je výsledkem kompromisů v rámci legislativního procesu. Požadavky, v textu řazené za sebou, ukazují na různé části IRB systému i na různé aspekty těchto částí. Postup podle tohoto řazení by byl chaotický a náročný na přehlednost. Především by však unikal celkový obrázek o IRB systému, který je pro hodnocení klíčový.

Zdá se, že praktickým a přehledným postupem je sledování architektury reálného IRB systému. Toto hledisko používají i další významné zahraniční orgány dozoru (britská FSA, americká FDIC, německá centrální banka/BAFIN). IRB systém se skládá z databáze, přidělení ratingů a stanovení ztrátových charakteristik (PD, LGD), jež vstupují přímo do vzorce stanovení kapitálového požadavku pro jednotlivé expozice. V rámci těchto oblastí se pak nacházejí požadavky různého typu, například teoretické požadavky na vlastnosti modelů, praktické požadavky na kvalitu výstupů, integritu modelu a výstupů (správný postup při aplikaci modelu) či dokumentaci.

Přehledné ověření jednotlivých požadavků je předpokladem kvalifikovaného posouzení celkové způsobilosti IRB systému. Mezi klíčová hlediska celkového pohledu na IRB systém patří plán přechodu a jeho plnění (roll-out), zakomponování IRB systému do ostatních procesů v bance (test využití), celková efektivita vzhledem k určení kapitálového požadavku aj. (viz obrázek). Jejich separátní splnění i možné nedostatky nejsou rozhodující, jde totiž o přesnost, spolehlivost a stabilitu celého systému a konečného výstupu.

Kromě struktury ověřování je důležitá i jeho forma. Obecný trend, kterým se ubírají i zahraniční dozory, jsou soubory tabulek pro sebehodnocení banky (britská FSA je označuje jako "validation scorecards"). Jde o to, že banka by měla ve vymezených oblastech podat vlastní interpretaci plnění požadavků. Tím by banka demonstrovala soulad se všemi požadavky na IRB systém podle vytvořené struktury ověření.

ZÁVĚR

V tomto článku jsme se pokusili o určité zastavení v procesu implementace IRB přístupů v rámci nové kapitálové koncepce. Pozornost bank i orgánů dozoru, která byla dosud zaměřena na formulaci obecných ustanovení basilejského dokumentu, resp. příslušných směrnic, se postupně přesunula do ryze implementační a interpretační fáze. Snažili jsme se proto zrekapitulovat, co dosavadní proces implementace přinesl a jaká východiska nastavil pro nejbližší budoucnost zejména z hlediska IRB přístupů a jejich schvalování. Zainteresované subjekty dnes zajímá především konkrétní podoba schvalovacích procesů a způsoby nastavování kritérií pro posuzování pokročilejších přístupů.

Věřme proto, že článek může být inspirací pro ty, kteří se implementací IRB přístupů zabývají, a může přispět k dalšímu pokračování dialogu mezi bankami a orgány dozoru. Pro ostatní čtenáře může být zajímavou informací dokreslující složitost procesů doprovázejících globalizaci finančních trhů.

Schvalovací proces IRB systému

Schvalovací proces se - odhlédneme-li od vztahů domovského a hostitelského dozoru skládá v zásadě ze čtyř kroků: 1. zahájení ověřování (formálně k němu dojde podáním žádosti banky, neformálně bude ověřování probíhat již dříve průběžným kontaktem banky a orgánu dozoru), 2. analytické ověření jednotlivých požadavků (v dílčích oblastech), 3. syntéza poznatků a celkový pohled, 4. formální ukončení procesu rozhodnutím o způsobilosti IRB systému.

Ing. Helena Sůvová, Csc., vystudovala provozně-ekonomickou fakultu a absolvovala aspirantské studium v oboru průřezová ekonomika České zemědělské univerzity v Praze Od roku 1995 pracuje v bankovním sektoru, od roku 2001 v sekci bankovní regulace a dohledu ČNB, kde se věnuje zejména úvěrovému riziku a interním ratingovým systémům v rámci nové kapitálové koncepce Basel II. Podílí se na společném trilaterálním projektu ČNB, ČBA a ČKA, který je zaměřen na implementaci Basel II.

Mgr. Roman Pazderník po absolvování studia na Fakultě sociálních věd UK, obor finance a bankovnictví, pracoval jeden rok v ČNB, v sekci bankovní regulace a dohledu, kde se podílel na implementaci Basel II v týmu pro úvěrové riziko. V současné době je interním doktorandem a odborným asistentem Institutu ekonomických studií FSV UK v Praze.