Marek Hudema (Hospodářské noviny 3.9.2012 strana: 20, rubrika: Česko)
Tuzemská ekonomika bude letos klesat a důležitou roli v tom hraje pokles domácí poptávky. „Když se podívám na to, jakým způsobem si vede česká ekonomika, a porovnám to se situací okolních zemí, nevidím zásadní ekonomický důvod, proč bychom měli mít výrazně horší čísla než někde jinde,“ říká člen bankovní rady České národní banky Lubomír Lízal.
Žádná mimořádná opatření, která by následně mohla pomoci české ekonomice, ale centrální banka nechystá. Například neplánuje takzvané kvantitativní uvolňování, tedy tištění peněz, které používá pro podporu ekonomiky například centrální banka v USA. To by nyní v Česku podle Lízala nedávalo smysl. Lze jen jako obvykle snižovat úrokové sazby. Ty jsou ale nyní na historickém minimu, takže mnoho prostoru nezbývá.
Zadlužovat se jde i s rozumem Export, hlavní tahoun českého hospodářství, si vede velmi dobře a v ekonomice není nic zásadního v nepořádku. Problémem je ale klesající domácí poptávka. Podle Lízala i proto nyní centrální banka sníží svůj výhled růstu českého hospodářství.
V současné době ČNB předpovídá pro letošní rok meziroční pokles českého HDP o 0,9 procenta, v příštím roce pak růst o 0,8 procenta. Změna odhadu by ale neměla být nijak dramatická, tvrdí Lízal.
Proč tedy ale klesá domácí poptávka a táhne ekonomiku dolů? „Jediné fungující vysvětlení je psychologická bariéra. Češi byli vždycky pesimističtí a četli mezi řádky. Zprávy o stavu ekonomiky jsou vesměs negativní nebo neutrální, ale my si k tomu vždycky dopíšeme, že nám neříkají všechno a bude to ještě horší, než se píše,“ vysvětluje Lízal.
Podle něj jde o sebenaplňující proroctví, kdy si lidé říkají, že bude špatně, „škrtí, kde to jde“, a nakonec kvůli tomu špatně je. Češi se chovají hyperkonzervativně, nepůjčují si a spoří tak, jak jim to většina ekonomů dlouho radila. Podle Lízala se ale jde zadlužovat i s rozumem. „Příliš mnoho příliš špatného dluhu je problém, něco takového v Česku ale nevidím,“ říká Lízal.
Nižší výdaje lidí včetně půjček ovšem znamenají kromě slabšího růstu ekonomiky také nižší inflaci. To je problém pro centrální banku, která se snaží ovlivnit inflaci, a nikoliv hospodářský růst.
Inflace se může dostat pod plánovaný cíl centrální banky – tedy pod dvě procenta ročně. ČNB sleduje takzvanou měnověpolitickou inflaci, kam se nezapočítává zvyšování cen kvůli růstu daní. Přitom celková inflace roste právě kvůli růstu daní – zejména DPH, která se navíc má od příštího roku v obou sazbách zvednout o jeden procentní bod, tedy v dolní sazbě ze 14 na 15 procent a v horní z 20 na 21 procent. Celková inflace dosáhla podle Českého statistického úřadu v červenci 2,9 procenta, zatímco u měnověpolitické inflace předpokládá Česká národní banka ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku dosažení úrovně jen 1,5 procenta. Centrální banka to musí řešit.
Koruna zatím vyčkává Podle Lízala by ekonomickou aktivitu, a tím i inflaci mohl zvýšit nějaký pozitivní ekonomický impulz. Z Evropy, kam Česko hlavně vyváží, však takový impulz nepřijde. Evropa a eurozóna jsou svými problémy již unaveny a Lízal nevidí rychlý posun směrem k vyřešení krize eura. Spíše půjde o postupné kroky.
Zvýšit inflaci by pomohlo i oslabení kurzu koruny, což by pomohlo exportu, a tím ekonomice. Česká národní banka se ale drží toho, že ovlivňuje inflaci a nemanipuluje s kurzem koruny, pokud nedojde k nějakým mimořádným ekonomicky nepodloženým výkyvům kurzu. Koruna se ale podle Lízala nechystá mimořádně posilovat, spíše „vyčkává“. „Nemyslím si, že bychom měli intervenovat na trzích,“ říká Lízal.
Jediné, co se dá od centrální banky čekat, je tedy případně snižování úrokových sazeb. V poslední době docházelo ke snižování o čtvrt procentního bodu, nyní je sazba na půl procentu, takže je něco takového možné udělat ještě dvakrát. V některých případech sice mohou jít centrální banky s úrokem i do minusu, podle Lízala by to ale nebylo vhodné. „Nejsem si ani jistý, zda by to bylo podle zákona u nás vůbec možné,“ upozorňuje centrální bankéř. Navíc podle něj poslední snížení úrokových sazeb centrální banky v červnu zafungovalo – snížilo další úrokové sazby v komerčním sektoru a to by se mělo projevit i v ekonomice.
***
Češi byli vždycky pesimističtí a četli mezi řádky. Ke špatným zprávám si vždycky dopíšeme, že nám neříkají všechno a že to bude ještě horší, než se píše.
Rozhovor člena bankovní rady ČNB L. Lízala pro IHNED.cz
Milan Mikulka (www.IHNED.cz 3.9.2012, rubrika: HNByznys)
Česká ekonomika bude letos klesat a důležitou roli v tom hraje propad domácí poptávky. "Když se podívám na to, jakým způsobem si vede česká ekonomika, porovnám to se situací okolních zemí, nevidím zásadní ekonomický důvod, proč bychom měli mít výrazně horší čísla než někde jinde," říká ovšem v rozhovoru pro IHNED.cz Lubomír Lízal z ČNB.
Podle člena bankovní rady ČNB Lubomíra Lízala i proto centrální banka sníží svůj výhled růstu českého hospodářství. V současné době ČNB předpovídá pro letošek meziroční pokles českého HDP o 0,9 procenta, v příštím roce růst o 0,8 procenta. Změna odhadu by ale neměla být nijak dramatická, tvrdí Lízal.
Proč ale klesá domácí poptávka a táhne ekonomiku dolů? "Jediné fungující vysvětlení je psychologická bariéra. Češi byli vždycky pesimističtí a četli mezi řádky. Zprávy o stavu ekonomiky jsou jsou vesměs negativní nebo neutrální, ale my si k tomu vždycky dopíšeme, že nám neříkají všechno a bude to ještě horší, než se píše,“ vysvětluje v v rozhovoru pro IHNED.cz Lízal.
Podle něj jde o sebenaplňující se proroctví, kdy si lidé říkají, že bude špatně, "škrtí, kde to jde" a nakonec kvůli tomu špatně je.
Žádná mimořádná opatření, která by následně mohla pomoci i české ekonomice, ale centrální banka nechystá. Například neplánuje takzvané kvantitativní uvolňování, tedy tištění peněz, které používá pro podporu ekonomiky například centrální banka v USA. To by nyní v Česku podle Lízala nedávalo smysl. Lze jen jako obvykle snižovat úrokové sazby. Ty jsou ale nyní na historickém minimu, takže mnoho prostoru nezbývá.
Uváděli jste, že banka zhorší svůj výhled ekonomického růstu. O kolik ČNB zhorší svůj výhled dalšího vývoje českého hospodářství?
Myslím si, že revize směrem dolů bude, ale myslím, že pro trh nepůjde o nějak překvapující změnu.
Jak bude tato změna výrazná? Třeba odhad HDP půjde o procentní bod dolů?
Přesná čísla budeme mít, až vydá své údaje, ze kterých odhadujeme další vývoj, Český statistický úřad. Ale tak zlé, aby to bylo o procentní bod, by to být nemělo.
Zhoršuje se vývoj ekonomiky, inflace klesá pod cíl, který si centrální banka dala. Co můžete udělat, když snižování úrokových sazeb, prostřednictvím kterých ovlivňujete výši inflace, příliš nefunguje?
Neřekl bych, že to nefunguje. Poslední snížení sazeb se projevilo přesně tak, jak mělo. Neplatí, že nefunguje takzvaný transmisní kanál.
Pokud narážíte na to, co se bude dělat, až budou úrokové sazby na nule, tak tak daleko ještě nejsme. Sazby máme ve výši půl procenta a s jejich pohybem se dá pracovat.
Nedávno jste ale nevyloučil ani zavedení negativní úrokové sazby, což je dosti neobvyklé.
Otázka, na kterou jsem tehdy odpovídal, byla na nulovou sazbu. Zatím nevidím důvod, proč bychom měli jít až na negativní sazbu. Samozřejmě za půl roku můžu říkat něco jiného. Ale současný výhled není tak pesimistický, abychom se chytali za hlavu a bědovali "co budeme dělat, co budeme dělat".
Co by v praxi znamenaly záporné úrokové sazby?
Nejsem si jistý, jestli jsou v Česku negativní sazby z hlediska našich zákonů vůbec technicky možné. Navíc z ekonomického hlediska jsou negativní úrokové sazby věcí, která nedává moc velký smysl. Znamenalo by to, že v podstatě neexistují v zemi dobré produktivní investice. A to mi přijde jako nesmysl. Pokud něco takového jako negativní sazby někde vidíme, tak spíš to vnímám jako krátkodobou věc, kdy dochází k narovnání nerovnováh nebo šoků, jako například po prasknutí ekonomické bubliny.
Máte nějakou psychologickou dolní hranici, pod kterou úroková sazba ČNB podle váš už nemůže jít?
Psychologický limit necítím, mám spíše pragmatický pohled. Určitým limitem je úvaha, že pokud budou sazby záporné, znamená to, že máme v ekonomice nějakou nerovnováhu. Je to věc, která dlouhodobě nedává smysl.
Když sazby klesnou na nulu, jaké další nástroje má centrální banka k dispozici?
V podstatě cokoliv, co vidíte po světě, se dá použít. Většina těch nestandardních kroků nastává v okamžiku, kdy finanční sektor má problémy. Což není případ České republiky, náš finanční sektor má přebytek likvidity, když to zjednoduším, tak banky v podstatě neví, co s likviditou.
Modely ukazují, že inflace v období, které sleduje ČNB, relativně výrazně klesne pod inflační cíl 2 %, i když nyní se pohybuje kolem 3,7 %. Jak ji dostanete k cíli, když ekonomika nebude výrazněji oživovat, a stejně tak domácí poptávka?
Domácí poptávka je důležitá. Když se podívám na to, jakým způsobem si vede česká ekonomika, porovnám to se situací okolních zemí, tak vlastně nevidím zásadní ekonomický rozdíl v tom, proč bychom měli mít výrazně horší čísla než někde jinde. Export si vede neuvěřitelně dobře a tak jediné fungující vysvětlení je psychologická bariéra. Češi byli vždycky pesimističtí a četli mezi řádky. Je to patrné i nyní. Zprávy o stavu ekonomiky jsou jsou vesměs negativní nebo neutrální, ale my si k tomu vždycky dopíšeme, že nám neříkají všechno a bude to ještě horší, než se píše.
Mizí důvěra v ekonomiku a v budoucnost. Přijde mi to jako sebenaplňující se proroctví, kdy si říkáme, že bude špatně, a ono nakonec špatně bude, protože jsme si to vsugerovali. Češi se chovají hyperkonzervativně, snaží se pokud možno uspořit za každou cenu, že škrtí, kde to jde.
A není lepší, když Češi šetří, než aby se zadlužovali?
Zadlužovat se lze i s rozumem. Pokud se třeba zadlužím na bydlení a mám ho například i jako investici na dobu, až budu v důchodu, je to něco jiného, než si vzít úvěr na dovolenou. Příliš mnoho příliš špatného dluhu je problém a nevidím něco takového v Česku. Nemám negativní pocit z výše soukromých dluhů či z jejich struktury.
A co se s tím dá dělat?
Chybí pozitivní psychologický impuls, který by to otočil. Z Evropy tento impuls asi nepřijde.
Neplánujete na "zvednutí nálady" nějaké nekonvenční opatření mimo snižování sazeb? Že byste plánovali něco jako kvantitativní uvolňování?
Sazby fungují dobře, zatím bych tedy žádné nestandardní kroky nedělal. Kvantitativního uvolňování je vhodné v situaci, kdy máte finanční sektor, který má nedostatek likvidity, banky si navzájem nepůjčují, ale my jsme v situaci přesně opačné. Z tohoto pohledu by kvantitativní uvolňování v Česku nedávalo smysl.
Vy sledujete inflaci očištěnou o daňové změny, ale přece jenom, nebojíte se, že se to může zabudovat do inflačního očekávání a táhnout nahoru i tuto inflaci? Ta možnost tu je - zvýší se DPH poprvé, podruhé, tak si lidé řeknou, že se zvýší i potřetí, pak žádají vyšší platy, obchodníci vyšší ceny ...
Samozřejmě tohle je věc, kterou opravdu sledujeme. Z těch čísel to zatím není vidět, ať už se díváme na to, jaká jsou inflační očekávání, nebo jak vypadají vývoj reálných mezd a vyjednávání o mzdách. Protože jedna věc je samozřejmě to, jak mzdy rostou, ale na druhou stranu také platí to, že průměrná mzda je vypočítávána z výplat těch, kteří pracují. Tedy v okamžiku, kdy lidé s nízkými příjmy ztrácí práci, opticky roste průměrná mzda, i když celkový příjem lidí šel dolů.
Není důvod, proč bychom měli teď intervenovat
Vy osobně při rozhodování o sazbách a monetární politice hledíte jen na inflační cíl, nebo berete v potaz například i export a kurz koruny?
Beru do úvahy i ty sekundární efekty. Protože ten horizont je velmi dlouhý, tak je důležité brát do úvahy i faktory, které jsou schopny napovídat o možných trendech nebo vytvářet očekávání.
Případné oslabení koruny by způsobilo zvýšení inflace. Podle prognózy máte docela slušný prostor pod inflačním cílem, je tam i prostor na oslabování koruny?
I to je jedna z úvah. V okamžiku, kdy hýbete sazbami, se to samozřejmě projeví v kurzu koruny.
Prognóza počítá s tím, že kurz bude lehce zpevňovat.
Spíš se domnívám, že kurz není tažený reálnou konvergencí a spíš je v pásmu nějakého vyčkávání.
Takže neočekáváte, že se v blízké době výrazněji pohne?
Nemyslím si, že by najednou došlo k tomu, že by si všichni usmysleli, že česká koruna je "safe haven", jak tomu bylo na začátku krize. Tehdy to bylo naprosto nerealistické.
A kdyby ČNB viděla, že export zadrhává, ekonomika neoživuje, rozhodla by se udělat kroky k oslabení koruny?
Samozřejmě, že kurzový kanál je důležitý, na druhou stranu nemáme ambici kurz cílovat. Navíc bych to nenazval podporou exportu, spíš bych to definoval jako změnu z cílování inflace na cílování kurzu. Což je ovšem zcela jiná měnová politika....
Až na výjimky, kdy se budeme domnívat, že ten kurz je opravdu někde mimo, nebudeme intervenovat.
Co si představit pod pojmem "úplně mimo"?
Na začátku krize došlo k rapidním posílení koruny, které bylo naprosto iracionální, a chvíli trvalo, než se dal do souladu se skutečnou ekonomickou situací.
Pokud potřebujete brzdit náladu na trhu, můžete intervenovat slovně nebo vstoupit na trh a kupovat tam a prodávat měnu. Nemyslím, že je nyní taková situace, že bychom měli vstupovat na trh.
Když už jsme zmínili prognostické modely centrálních bank, fungují za současné krize? Ještě nedávno o tom experti i někteří vaši kolegové pochybovali.
Je to dané zřejmě způsobem, jakým model vnímají. Pro mě je důkazem, že se toho není třeba obávat, je, že model předpovídá celkem realisticky, jaká bude inflace. I při nízkých sazbách model fungoval slušně.
Nesmíme ztratit páky na náš finanční sektor
V Evropské unii se plánuje vytvoření jednotného dozoru nad bankami. Jaký je na to váš názor?
Chceme se vyhnout tomu, aby někdo zvenku měl páky na náš finanční sektor. Abychom se neocitli v situaci, kdy jsme zodpovědní za něco, pro co nemáme nástroje. Je důležité, aby nám zůstaly nástroje pro ovlivňování stability bankovního sektoru. Aby nebylo přijato v zahraniční nějaké řešení na úkor České republiky. Je to důležité i pro střadatele v českých bankách, aby najednou nepřišli a nezjistili, že jejich vklady byly použity na záchranu bank někde jinde.
Má se tedy česká republika účastnit tohoto podniku, nebo spíše zůstat mimo?
Zatím není zcela jasné, jestli se jedná o věc, který se týká jen eurozóny, nebo se bude vztahovat na celou Evropskou unii. V Evropské unii vznikly různé orgány, kde se scházejí regulátoři z jednotlivých bank, ale každý může říci, co je pro něj přijatelné a kudy cesta nevede. Něco takového je důležité bez ohledu na to, na jak velkou skupinu zemí se regulace bude vztahovat.
Je potřeba, aby se regulátor díval nejen na celou bankovní skupinu v rámci Evropy, ale i na jednotlivé banky v rámci nějaké bankovní skupiny. V malé zemi může být systémově důležitá pro zdraví finančního sektoru i malá část velké bankovní skupiny, zatímco z celoevropského pohledu jde o nedůležitou součást bankovnictví.
Celoevropské pojištění vkladů nic neřeší
Uvažuje se také o společném celoevropském fondu pojištění vkladů.
Podle mého to nic neřeší. V současné době jsou už všechny vklady v evropských bankách pojištěny do určité výše a tuto částku může každý stát ještě zvýšit. Je tu garance, že střadatelé o své vklady ani při případných problémech banky nepřijdou. Pokud by byly vytvořeny garance placené z nějakého nadnárodního fondu, do kterého by přispívali všichni, došlo by fakticky jen k vytvoření mechanismu pro přesun peněz z jednoho státu do druhého. Země, které by měly zdravý bankovní sektor, by doplácely na ty země, které nejsou schopny svůj bankovní sektor dobře regulovat.
Jaký očekáváte vývoj v eurozóně do konce roku?
Vnímám to tak, že celá Evropa už je svými problémy unavena. Skutečná řešení se odkládají, protože se to někomu nehodí. Nechat Řecko zbankrotovat na začátku by bylo nejlevnější, stejně tak by šlo vyřešit i problémy bank, které vlastní řecké dluhopisy. Ale někdo dal rovnítko mezi problém státního dluhu a problém měny, což je nesmysl. Když ovšem vytvoříte takovou náladu na trhu, je pak těžké ji obrátit zpět. Situace se asi do konce roku asi nevyřeší, ale bude tu pomalý posun vpřed.
Všechny finanční krize se vyznačovaly vysokým zadlužením
Neočekáváte tedy zhoršení situace? Zdá se, že krize eurozóny doléhá i na Německo, kde zpomaluje ekonomický růst a to by mohlo mít nepříznivé dopady i na Českou republiku.
Problém Evropy je, že nastavila očekává růst životní úrovně, které nebyly v souladu s reálným stavem ekonomiky. Je otázka, jak to nyní odbourat. Vznikl mýtus, že když je ekonomický růst kolem nuly, tak je to špatně. Ale historická data ukazují, že dlouhodobý růst ekonomiky je okolo jednoho nebo dvou procent ročně. Rychlejší růst byl možná občas vytvořen některými technologickými změnami, ale část z toho vznikla žitím na dluh. A to nás teď dohnalo. Všechny různé finanční krize v minulosti se vyznačovaly tím, že tam bylo vysoké zadlužení a k tomu se přidala ještě nějaká další příčina.
Z pohledu centrální banky je důležité, aby veřejné finance byly z hlediska střednědobého a dlouhodobého byly vyrovnané. V Evropě se vytratilo pravidlo, že máte v dobách ekonomického růstu ve státním rozpočtu přebytek, aby jste ho mohl použít v dobách ekonomického propadu, kdy v ekonomice fungují tak zvané automatické stabilizátory.
Jednou z možností jak snížit veřejný dluh je zvýšit inflaci. Jste ochotni zvýšit inflaci a pomoci tak při splácením dluhu?
Mandát centrální banky je dán v České republice ústavou a tam je napsáno, že tudy cesta nevede.
Jste pro změnu mandátu ČNB?
Nemyslím, že by se mělo měnit něco, co funguje. Podobné cesty včetně této k vyrovnání dluhů, se zkoušely v minulosti a vždy to vedlo k velkým ekonomickým otřesům. Nevidím, proč bychom je měli zkoušet znovu.