Vít Bárta (Hospodářské noviny 25.3.2009 strana 9, rubrika: Názory)
V článku Hořká vítězství zastánců eura (HN 16. března) Radek Špicar ze Škody Auto vyslovuje několik úvah, které vybízejí k polemice. Například tvrdí, že odkládání termínu přijetí eura stálo podniky desítky miliard korun. Má tím patrně na mysli to, že zhodnocení koruny v létě loňského roku snížilo vývozcům příjmy z uskutečněných vývozů.
Ano, kurz se od června do října pohyboval pod úrovní 25 Kč za euro a tehdejší tempo meziročního zhodnocování koruny nebylo možné kompenzovat růstem produktivity práce. Počínaje prosincem se však kurz přesunul na výrazně slabší hladinu, přičemž jeho průměrná hodnota za období prosinec 2008 až únor 2009 činila 27,25 Kč/euro. Co kurzové zhodnocení ubralo vývozcům na konkurenceschopnosti loni, to jim znehodnocení patrně více než vrátilo v posledních měsících.
Ještě zajímavější je pohled za delší časové období. Průměrný nominální kurz za únor činil 28,46 Kč/euro, čímž byl prakticky totožný jako průměrný kurz za rok 2006 (28,34 Kč/euro). Konkurenční kurzová výhoda českých vývozců je tedy nyní nominálně stejná jako byla před třemi lety.
Například slovenští vývozci takové »štěstí« nemají. Zatímco v roce 2006 byl průměrný kurz slovenské koruny 37,23 SKK/euro, Slovensko letos vstoupilo do eurozóny s neodvolatelně zafixovaným kurzem na hodnotě 30,126 SKK/euro, tedy o přibližně 19 % silnější! Je samozřejmě otázka, jestli by česká koruna před hypotetickým vstupem do eurozóny posílila stejnou měrou jako koruna slovenská. Poněvadž to však neví ani Radek Špicar, je od něj odvážné tvrdit, že podniky doplácejí na neustálé odkládání přijetí eura. Přínos české měny ve srovnání se slovenskou korunou za poslední tři roky není abstrakcí salonních ekonomů, ale statisticky prokazatelnou skutečností.
Nikdo nepochybuje, že zvýšená volatilita kurzu ekonomice neprospívá, neboť zvyšuje nejistotu, zkracuje plánovací horizonty a vede obvykle k nižším investicím a k nižšímu růstu. Stojí však za připomenutí, že kurz koruny posílil loni v létě pod hodnotu 24 Kč/euro přibližně na jeden měsíc a rovněž tak oslabil nad hodnotu 28 Kč/euro letos v únoru na necelý měsíc.
Pochybnosti rovněž vyvolává tvrzení Radka Špicara, že dosavadní kroky ČNB mají jenom krátkodobou a omezenou účinnost. Uvedenými nástroji nepochybně nelze ovlivnit dlouhodobé trendy. Nicméně slovní intervence představitelů ČNB loni v červenci a letos v únoru změnily krátkodobá očekávání hráčů na devizovém trhu a obrátily vývoj kurzu.
Plovoucí měna bude vždy o něco volatilnější, než by si tržní účastníci přáli. Využití měnových nástrojů však přineslo přesně to, se od centrální banky žádá, totiž utlumení nadměrných a fundamentálně nepodložených výkyvů.
Prozatím se nezdá, že by se země eurozóny nebo země s pevným měnovým kurzem s krizí vypořádávaly lépe než země s plovoucím kurzem. Na empirické vyhodnocení odolnosti protikladných kurzových modelů si budeme muset počkat až na konec krize.