Petra Davidová, Jaroslav Heřmánek (Bankovnictví 24.8.2007 strana 21, rubrika: Komerční bankovnictví)
Finanční sektor České republiky je významně ovlivňován děním v zahraničí, především v Evropě
Finanční sektor České republiky působí v prostředí otevřené ekonomiky, které je významně ovlivňováno zahraničním makroekonomickým vývojem a změnami na světových finančních trzích. To je umocněno kontrolou podstatné části finančního sektoru zahraničními subjekty a členstvím v Evropské unii.
V důsledku převažujícího zahraničního vlastnictví se stalo mnoho finančních institucí v ČR součástí větších mezinárodních celků a výkonnost i stabilita těchto společností je tak do značné části ovlivňována vývojem v jiných zemích. EU přináší všem svým členům v oblasti regulace a dohledu finančních společností jednotný legislativní rámec včetně mantinelů vymezujících spolupráci regulátorů a dohlížitelů.
Právě rok 2007 je rokem, kdy významné legislativní změny vstupují v účinnost. Nyní převažují pozitivní vlivy uvedených aspektů, do budoucna však nelze vyloučit negativní dopad některých rizik plynoucích z takto těsných vazeb. Některé otázky vztahující se k zahraničním vlivům jsou natolik zajímavé a významné, že jim byla věnována patřičná pozornost v nedávno zveřejněné Zprávě o finanční stabilitě České národní banky. Hodnocení mezinárodních vazeb z několika různých pohledů tak navazuje na analýzy z předchozích zpráv.
VÝZNAMNOU ROLI HRAJÍ ZAHRANIČNÍ VLASTNÍCI
Ve finančních společnostech v ČR mají velmi často rozhodující slovo zahraniční vlastníci, a to především díky nadpolovičnímu podílu na základním kapitálu. V bankovním sektoru bylo k 31. 12. 2006 kontrolováno zahraničním kapitálem 97 % celkových aktiv, v sektoru pojišťoven 75 % aktiv. Minoritní zůstává podíl zahraničních investorů u nebankovních obchodníků s cennými papíry a u penzijních fondů, nicméně ani zde není zanedbatelný.
Rozhodující část majitelů má sídlo v některé ze zemí EU.
Vlastnické struktury jsou však v některých případech komplikovanější a ne vždy je přímý vlastník subjektu působícího v ČR také jeho finálním vlastníkem - to znamená tím, kdo rozhoduje.
Situace v bankovních sektorech nových středoevropských členů unie je z pohledu vlastnické struktury obdobná. Například na Slovensku zahraniční vlastníci na konci roku 2006 kontrolovali 97 % aktiv bank a v Polsku 67 %. Výjimkou s převažujícím domácím vlastnictvím zůstává Slovinsko s 27 %.
RŮZNÉ ZPŮSOBY VSTUPU
Zahraniční investoři vstupovali do českého bankovního sektoru několika způsoby. Největší podíl získali nákupem státních podílů při privatizaci velkých bank. Další, nikoli nevýznamné podíly na trhu přešly do rukou vlastníků z jiných zemí formou koupě soukromých bank s českým kapitálem. Dalším společnostem pak byly uděleny nové bankovní licence.
Bankovní sektor byl plně pod kontrolou českých subjektů ještě na konci roku 1990. První licence byla zahraničnímu zájemci udělena na banku-akciovou společnost v roce 1991, na pobočku zahraniční banky v roce 1992. K prvnímu nabytí zahraničního podílu na existující domácí bance došlo v roce 1998. Teritoriální struktura akcionářů bank byla v průběhu let ovlivněna do značné míry také udělením několika desítek licencí českým soukromým žadatelům a následným ukončením činnosti některých z nich.
Účast zahraničních subjektů na základním kapitálu českých bank od roku 2000 trvale rostla s výjimkou roku 2005, kdy došlo k poklesu investic ze strany několika zemí EU a USA. Tento pokles však neovlivnil faktické rozložení sil, neboť představoval jen necelá 4 % celkových zahraničních účastí z konce roku 2004 a nebyl způsoben poklesem u strategických vlastníků, nýbrž u minoritních akcionářů.
ZMĚNY VE VLASTNICKÉ STRUKTUŘE BANK
V roce 2006 pokračoval proces změn ve vlastnické struktuře bank, kdy kromě několika přesunů mezi zahraničními vlastníky došlo také k prodeji banky s českým akcionářem zahraničnímu zájemci. Změny ve vlastnické struktuře do značné míry odrážejí dění v zahraničí, pro které je proces konsolidace významným rysem již mnoho let. Podobný vývoj lze sledovat také u nebankovních finančních institucí.
Nejvýznamnější evropští akcionáři českých bank dnes sídlí v Belgii, Francii a v Rakousku, což odpovídá vlastnické struktuře největších tuzemských bank (viz graf 1). Podíl přímého vlastnictví z Německa v průběhu posledních šesti let klesl především v důsledku konsolidace s jinými evropskými institucemi. Mezi vlastníky mimo hranice EU patří k nejvýznamnějším USA. Podíl EU na celkových investicích do českého bankovního sektoru vzrostl za posledních šest let z necelé poloviny na více než 70 %; podíl USA zůstává zhruba na stejné hladině téměř 8 %. Český bankovní sektor je tak z pohledu vlastnictví významně závislý především na vývoji v Evropské unii. Nicméně mezinárodní finanční skupiny, jichž jsou domácí banky součástí, se exponují v mnoha dalších regionech, což může představovat další potenciální kanály přenosu rizik.
CÍLEM INVESTORŮ JE TVORBA ZISKU
Cílem zahraničních investorů, kteří umisťují svůj kapitál v jiných zemích, je především tvorba dostatečného zisku, která kromě reinvestic nutných pro další potřebný rozvoj umožní i jeho částečný návrat do rukou majitelů. Především u bank se může objevit ještě další motiv - následování důležitých klientů do regionů, ve kterých se rozhodnou nově působit. Potřeby klienta pak mohou být zajištěny ve všech zemích stejnou bankou, bez ohledu na umístění konkrétního pracoviště významného klienta.
Repatriace zisků plynoucích ze zahraničních investic do českého finančního sektoru má významné konsekvence dvojího druhu - obě potenciálně ovlivňují finanční stabilitu celého systému. Z pohledu obezřetného podnikání finančních institucí jde o otázku zachování dostatečného kapitálového polštáře potřebného na krytí rizik, které plynou z jejich aktivit. Neméně významným hlediskem je dopad, který má tok kapitálu do zahraničí formou dividend na běžný účet platební bilance.
Pro výplatu dividend z investic do českého bankovního sektoru se dosud rozhodli zahraniční akcionáři 17 bank, mezi nimi i všech šest stavebních spořitelen. Počet bank vyplácejících dividendy v uplynulých letech pozvolna rostl, v posledních třech letech se jedná o 13 bank, jejich složení však bylo pokaždé trochu odlišné (viz uvedená tabulka).
Průběžně roste také objem dividend, od konce roku 2000 do roku 2006 zhruba na pětinásobek. Dividendy vyplacené v roce 2006 ve výši 27,4 mld. Kč dosáhly zatím své maximální úrovně. Ve srovnání s celkovými dividendami vyplacenými z přímých zahraničních investic do ČR představovaly v roce 2006 dividendy od bank 22,5 %.
Z celkových 102 mld. Kč investovaných do odstátnění velkých bank obdrželi zahraniční vlastníci na dividendách dosud 58 mld. Kč. V souhrnu by hlavní akcionáři mohli v letošním roce dosáhnout návratnost dvou třetin počáteční investice.
TERITORIÁLNÍ STRUKTURA TOKU DIVIDEND
Teritoriální struktura toku dividend (viz graf 2) odráží do značné míry akcionářskou strukturu, neboť významné domácí banky, jejichž státní podíly byly v minulosti prodány zahraničním zájemcům, dosahují již několik let vysokých hodnot čistého zisku. Dividendy tak míří především do zemí EU. Struktura je v některých letech ovlivněna i strategickým rozhodnutím některého z významných akcionářů, zda vůbec a v jaké výši dividendy rozdělit.
Zahraniční akcionáři s více než 5 % základního kapitálu bank vyplácejících dividendy pocházeli během posledních šesti let z devíti zemí. Pouze tři z těchto zemí jsou mimoevropské. Při hodnocení sídla akcionáře - a tedy i země, kam v konečném důsledku plynou repatriované zisky -je však třeba vzít v úvahu následující dva faktory. Především dosud existující možnosti právní a daňové arbitráže vedou k tomu, že jsou některé země více atraktivní pro zaregistrování sídla společnosti. Druhým faktorem je někdy i delší řetězec postupných majitelů společností vedoucích k finálnímu vlastníkovi.
DIVIDENDY A TVORBA ČISTÉHO ZISKU
Výplata dividend odráží vysokou tvorbu čistého zisku, který daná společnost vygenerovala nad úroveň potřebnou pro vlastní provoz, případné reinvestice či expanzi - při zachování dostatečného kapitálového polštáře uvnitř banky potřebného na krytí rizik plynoucích z bankovních obchodů. Dividendy se přitom nevyplácejí pouze ze zisku roku předcházejícímu roku výplaty. Majitelé banky se mohou rozhodnout pro výplatu dividend i na základě zisku kumulovaného v několika předchozích obdobích.
V poněkud jiné situaci jsou majitelé zahraničních bank či jiných finančních institucí, kteří otevřeli v ČR pouze své pobočky. Tyto organizační složky větších celků nejsou vázané povinnou tvorbou a zadržením kapitálu na pracovištích v jednotlivých zemích. Rizika se v takovém případě hodnotí především centrálně a vytvořený zisk vstupuje přímo do hospodářského výsledku celku se sídlem v zahraničí.
STABILITA FINANČNÍCH INSTITUCÍ A EVROPSKÉ SMĚRNICE
Členství v EU je dalším významným prvkem propojujícím dění v českém finančním sektoru s vývojem v zahraničí. Jednotným cílem institucionálních změn je fungování finančních institucí a finančních trhů v prostředí, které posiluje a udržuje finanční stabilitu trhu a současně i všech jeho účastníků. Směrnice se proto výrazněji zaměřují především na přesnější vyhodnocování rizik podstupovaných finančními institucemi, na zdokonalování vnitřní kontroly, na zvýšení transparentnosti a na ochranu spotřebitele.
Směrnice Evropského společenství (ES) musí být transponovány do jednotlivých národních legislativ. Relevantní autority ČR mají z pozice členského státu možnost ovlivnit výsledné dokumenty vznikající na evropské úrovni. Nové směrnice představují kromě uvedených pozitivních a převažujících stránek také významné náklady pro všechny zúčastněné a určité prvky nejistoty z budoucího vývoje.
2007:BASEL II A MIFID
Rok 2007 je rokem implementace konceptu Basel II a směrnice MiFID (Markets in Financial Instruments Directive). Účastníci trhu - v tomto případě především banky a nebankovní obchodníci s cennými papíry - se na nově stanovená pravidla hry připravovali intenzivně v průběhu celého loňského roku i letos.
Směrnice Basel II přináší řadu opcí, které jsou v národní diskreci; také v rámci téže země může vedle sebe existovat řada rozdílných přístupů. To znesnadní konečné hodnocení a srovnání přínosů Basel II i výkonnosti jednotlivých subjektů. Současně se nedá zcela vyloučit, že pro některé banky bude zavedení kapitálového požadavku na operační riziko v konečném důsledku představovat celkový růst kapitálových požadavků, a to i po využití nových postupů, které umožní jejich sníženou tvorbu u jiných typů rizik.
Možnost postupného zavedení principů Basel II jednotlivými bankami klade vyšší nároky na analýzy finančního sektoru a sníží srovnatelnost výsledků jednotlivých institucí v přechodném období, to znamená v roce 2007.
Směrnice MiFID zaručuje investorům v porovnání se současným stavem podstatně vyšší informovanost a tudíž i ochranu. Měla by rovněž zvýšit konkurenční prostředí v EU. Podpoří přeshraniční poskytování služeb a je významným krokem k liberalizaci trhu, neboť organizátorem trhu se bude moci nově stát i obchodník s cennými papíry. Významným prvkem této směrnice je harmonizace požadavků kladených na obchodníky s cennými papíry v rámci EU.
Požadavky směrnice jdou však v některých případech do příliš velkých detailů a ve srovnání s nynějším stavem jsou mnohem náročnější na běžný provoz a evidenci. Náklady spojené s MiFID tak nebudou pouze jednorázové, spojené se zavedením nových postupů, nýbrž představují trvale zvýšenou nákladovou položku.
SMĚRNICE O FINANČNÍCH KONGLOMERÁTECH A DALŠÍ
Mezi další směrnice ES, které postupně ovlivňují podnikání finančních institucí v ČR, patří směrnice o finančních konglomerátech. Tato směrnice - i její česká úprava - zpřísňují obezřetnostní, především kapitálové požadavky kladené regulátorem na finanční skupiny, které naplňují definici finančního konglomerátu. Přispívají tak k podpoře stability finančních skupin a finančního zdraví celého systému.
Na konci roku 2006 bylo na úrovni Evropského hospodářského prostoru (EHP) identifikováno 81 finančních konglomerátů. Ačkoli v současnosti podléhá v ČR ustanovením o finančních konglomerátech pouze jedna finanční skupina, součástí dalších 15 finančních konglomerátů se sídlem v jiných zemích EHP jsou banky (osm bank a všech šest stavebních spořitelen), pobočky zahraničních bank (6) a pojišťovny (11) působící v České republice. Jedná se přitom o větší hráče na domácím trhu. Rovněž některé neregulované úvěrové instituce v ČR jsou součástí větších regulovaných celků, které podléhají doplňkovému dozoru nad finančními konglomeráty v EU.
Stabilita podnikání finančních institucí v ČR bude do budoucna posílena i dalšími dokumenty přijatými v podobě směrnic ES a transponovanými do českého právního řádu. V roce 2006 byla například přijata směrnice o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, která zpřísňuje požadavky na audit subjektů veřejného zájmu. Mezi subjekty veřejného zájmu jsou taxativně uvedeny i úvěrové instituce a pojišťovny. Implementace nového kapitálového konceptu Solvency II připravovaného v EU pro podnikání v pojišťovnictví se očekává v roce 2011.
***
"Podíl EU na celkových investicích do českého bankovního sektoru vzrostl za posledních šest let z necelé poloviny na více než 70 %; podíl USA zůstává na stejné hladině zhruba 8 %. Český bankovní sektor je tak z pohledu vlastnictví významně závislý především na vývoji v Evropské unii. Nicméně mezinárodní finanční skupiny, jichž jsou domácí banky součástí, se exponují v mnoha dalších regionech, což může představovat další potenciální kanály přenosu rizik,' říká Petra Davidová z odboru ekonomického výzkumu ČNB.
Dividendy vyplacené v bankovním sektoru v daném roce
(všichni akcionáři, přímé vlastnictví)
Rok Počet bank/v % z celku bez poboček
2001 9/32
2002 12/43
2003 12/46
2004 13/50
2005 13/54
2006 13/54
Objem Do zahraničí
(v mil.Kč) (v %)
5109 91
6018 82
7483 92
23 902 94
13 635 94
27 390 94
Do zemí EU
(v %)
73
81
90
92
91
86