Hledání nového kurzu koruny nemusí být žádný gejzír

Jiří Nádoba, Ondřej Kundra (Respekt 24. 4. 2017 strana 44, rubrika Rozhovor)

* Nedávno jste uvolnili kurz koruny, ale nic moc se s ním zatím neděje. Čekáte, že koruna posílí?

To nikdo pořádně neví.

* Třeba Miloš Zeman se tváří, že ví – tipuje, že kurz půjde někam k 25,50. Co vy?

Zaspekulovat si jistě může každý, ale tohle opravdu nikdo neví. Ano, jsou tu důvody pro to, aby koruna mírně posilovala. Hlavně ten, že česká ekonomika roste o něco rychleji než eurozóna. Ale hádat, jestli zítra bude kurz o korunu víc nebo míň, to mi přijde zbytečné.

* Na léto kupuje eura kdekdo a od vás by si mnozí určitě rádi nechali poradit. Vy byste eura kupoval už teď, nebo byste si počkal?

Pokud jde o mě, tak já ani nevím, jestli na nějakou letní dovolenou pojedu a jestli vůbec budu potřebovat zrovna eura. Pokud jde o běžného spotřebitele na běžné dovolené, tak ten ušetří leda pár stokorun. Proto mi přijde zbytečné o tom spekulovat. Jestli kurz o prázdninách bude o padesát haléřů nebo o korunu lepší či horší, to je nejistota, se kterou jsme žili před intervencemi dvacet let a teď s ní budeme žít zas. Z pohledu normálního spotřebitele to nemá příliš velký význam. Nic zásadního to neudělá ani s českou ekonomikou.

* Pro mnohé je to velké téma, zvlášť teď po uvolnění kurzu. Z vaší inflační prognózy se dá dovodit, že i ČNB čeká koncem roku kurz pod 26. To byste podepsal?

To jsou jen modelové předpoklady. Já na to téma teď nebudu spekulovat. Jak jsem řekl, koruna může posílit, rozumné zdůvodnění by se pro to našlo, ale protože jsme v jakémsi přechodném stadiu od částečně fixovaného kurzu k řízeně plovoucímu kurzu, tak si netroufám žádnou předpověď dělat. Zkrátka nevíme, co se v tom přechodném stadiu může odehrát.

* Proč o tom nechcete mluvit? Je přece jasné, že vývoj kurzu musíte v ČNB řešit.

Protože nechceme, aby ten trh byl v tuto chvíli ovlivňován našimi indikacemi. S tím by někdo mohl spojovat nějaká falešná očekávání a my chceme, aby se ten trh skutečně jaksi probublal sám k tomu, co cítí, že je správné.

* Jak dlouho může tohle probublávání trvat?

Týdny, možná i měsíce.

* A až se probubláme do normálu, pak dává smysl počítat spíš s pevnějším kurzem – platí?

Ano, asi by to dávalo smysl. Asi by to zapadalo do scénáře standardního vývoje, který se dá víceméně očekávat.

* Na zpevnění čekají i všichni ti rychlí investoři, kteří sem během intervencí přišli. Koupili od vás koruny za 27 a čekají na lepší kurz, aby je se ziskem prodali. Zatím ale žádné velké prodeje nevidíme. Čekáte, že to hlavní teprve přijde?

Uvidíme, ještě je brzy. Trh byl velmi aktivní hlavně na začátku, když jsme kurzový závazek zrušili. Je ale pravda, že pak se objemy obchodů kupodivu velice rychle vrátily na obvyklou úroveň.

* Takže pořádné bublání ještě ani nezačalo?

Bublání probíhá pořád. To je prostě taková fermentace, to nemusí být ani žádný gejzír. Dejme tomu čas. Souhlasím, že nějaká významná část těch spekulantů by odejít měla, protože je nezvyklé, aby setrvávali v české koruně v takové míře. Ale zaprvé, nikdo přesně neví, jak velká váha je těch, kdo se chtějí stáhnout rychle. A zadruhé, ne úplně všichni musí odejít. Ta expozice cizích investorů v koruně může zůstat větší, než bývalo zvykem.

* Nebojíte se, že s tím odlivem přijdou nějaké spekulativní útoky?

Ne. Spekulovat a útočit můžete na někoho, kdo je nějak oslaben, a to není náš případ. Zaprvé, česká ekonomika je teď poměrně silná a zadruhé, silní jsme i my jako Česká národní banka. Jednak tím, že jsme jaksi vždycky dokázali udělat to, co říkáme, takže máme jistou kredibilitu. A pak máme arzenál devizových rezerv. Útočit na někoho, kdo má přece jenom nějaký „atomový kufřík“, není úplně nejlepší strategie.

* Ten arzenál něco stojí. České rezervy jsou teď po intervencích jedny z největších na světě, což je spíš anomálie. Podle vás je to výhoda?

Rozhodně. Má to sice svoje konsekvence pro naše hospodaření, ale ze strategického hlediska to určitě považuji v dnešní době za výhodu a to je pro nás klíčové. Mimochodem, když je někdo ochoten ve velkém kupovat vaši měnu, tak to je pro mě i znak toho, že je tato ekonomika solidní a důvěryhodná.

* Až koruna posílí, tak devizové rezervy ztratí na hodnotě a ČNB vznikne velká ztráta. To je, jak známo, jeden z hlavních negativních následků intervencí. Vy s tím problém nemáte?

Ne, naše ztráta nemá pro Českou republiku žádné materiální ani jiné důsledky. Je to v podstatě virtuální veličina, důsledek určité etapy měnové politiky, která byla nutná vzhledem k okolnostem, v jakých jsme se ocitli. V minulosti byla ČNB ve ztrátě patnáct let a nikdo si toho ani nevšiml.

* Říkáte tedy, že ztráta centrální banky nemusí nikoho vzrušovat? Leckomu to může znít nepochopitelně. Zkuste to vysvětlit.

Zaprvé, naše ztráta je z povahy věci dočasná. Běžné hospodaření centrální banky je vždy provozně v zisku a jde jen o to, za jak dlouho se případné virtuální ztráty vzniklé přepočítáním našich devizových aktiv do korun uhradí. A zadruhé, centrální banka tady není proto, aby vytvářela zisk, ale aby vykonávala měnovou politiku. Tedy aby tlumila nárazy ekonomického finančního cyklu opatřeními a nástroji, které jsou k tomu určeny. Součástí toho podle evropského práva je, že nekonzumujeme žádné veřejné prostředky a že jsme materiálně, jaksi systémově, politicky nezávislí na fungování státu.

* V rezervách máte nyní v přepočtu 3,3 bilionu korun. Už dřív jste mluvil o tom, že bude třeba nějak upravit strategii, jak tolik peněz spravovat a investovat. Co chcete změnit?

Nic nás nehoní, není to žádná urgentní záležitost. Ale pracujeme na tom. Obecně platí, že budeme mít možnost část těch rezerv investovat na delší dobu, a tím pádem i s vyšším výnosem.

* Jak to chcete zařídit? Svěříte to velkým bankám v Londýně tak jako dosud?

S akciovou částí ano, na tu máme vysoutěžené dva subjekty za mimořádně výhodných podmínek. V akciích chceme mít okolo deseti procent portfolia a ten limit budeme držet. Zbytek si spravujeme sami.

* Tři biliony korun jsou obrovské peníze, o jejich osudu ale nevíme takřka nic. Nebylo by namístě zveřejnit víc informací? Jaké akcie držíte, kdo je spravuje, za kolik...

Zkuste se zeptat jiných centrálních bank, jestli vám něco řeknou. Ne, na tomto nebudeme nic měnit.

* Říkal jste, že česká ekonomika je důvěryhodná a silná. V čem jsou její slabiny? Co by se mělo zlepšit?

To se budu opakovat. Dlouhodobě jsou to „tři I“ – instituce, infrastruktura a inovace.

* Můžete pro zlepšení něco udělat?

My jako ČNB? Těžko.

* Bavíte se o tom třeba s premiérem nebo se současným ministrem financí? Máte přístup na vládu, slušné postavení u prezidenta...

Ne, ne. Já myslím, že o těch slabinách všichni vědí. To není žádná věda.

* Všichni to vědí, ale nic se s tím neděje?

Že se nic neděje, to myslím není fér. Nicméně souhlasím, že se toho děje málo.

* Ale proč?

Protože to naráží na různé protichůdné zájmy a ty často vedou k tomu, že se ten vyšší zájem neprojeví dostatečně silně. To samé bude skoro všude kolem nás. Mario Draghi už léta v každém svém projevu mluví o tom, že měnová politika sama všechno nezachrání, že bez strukturálních reforem se eurozóna nepohne. Výsledek se však nedostavuje.

* Neměl byste tedy jako Mario Draghi víc naléhat na ministry, aby ta známá témata odšpuntovali?

Zas to nepřeceňujte. Já přece vím, proč to ministři nechtějí odšpuntovat. Je před volbami a každý hájí svoje pozice podle toho, co chtějí voliči slyšet.

* Například Andrej Babiš se považuje za někoho, kdo Česko tlačí dopředu, kdo má vizi, jde s ní i do voleb. Máte srovnání různých ministrů, jak vám z toho vychází on?

To se těžko srovnává, každý ministr má jiné podmínky. Andreji Babišovi nelze upřít jednu věc, kterou mu já osobně dávám k dobru, a sice že otevřel téma férovosti daňového systému ve vztahu k podnikatelskému prostředí. Nebál se jít do konfliktu a zrealizoval – což je na české poměry obdivuhodné – dva velké daňové projekty, kontrolní hlášení a EET. S tím tady léta buď nikdo ani nepřišel, anebo když s tím přišel, tak to radši rychle zabalil s vědomím obrovského politicko–mediálního tlaku, který se na každého takového ministra sesype.

* Vám nevadí, že si kvůli tomu musíme nad sebou nechat zřídit permanentní on-line dohled, nad každou účtenkou a útratou v hospodě?

Je to smutné, ale bohužel, jinak to v Česku asi nejde. A zdá se, že nejen v Česku.

* Výkonnější ekonomiku si leckdo představuje hlavně jako vyšší mzdy, z těch je nyní silné téma. Proč jsou české mzdy oproti Západu pořád o tolik nižší?

Je zajímavé, že jsme zaostávali vždycky a celkem dlouho se o tom nemluvilo. Teď platy rostou zhruba o pět procent za rok a když v západní Evropě rostou nula nebo jedna, není to tak málo. Stačí pár let a jsme úplně někde jinde.

* Vydrží to?

Prostor pro dohánění tu určitě je. Jen bych rád připomněl, že přepočítávat mzdy podle kurzu není úplně fér. Pokud máme třetinové platy proti Německu, tak je třeba vzít v úvahu, že máme také poloviční ceny.

* Ty rozdíly jsou pořád velké. Máte nějaký recept, jak je zmenšit?

Jednou z možností je vyšší inflace. Po pravdě řečeno, mně by vyšší inflace až tak nevadila. Ta velmi nízká inflace, kterou tady máme v genech, byla podle mě jednou z okolností, která růstu české ekonomiky moc neprospívala. Existují vcelku solidní studie, že rozvíjející se země jako my by inflaci měly mít optimálně spíš mírně vyšší.

* Inflace je ve vašich rukou. Máte cíl dvě procenta ročně, tak proč ho nezvednete?

Je trochu zbytečné dávat si cíl tři procenta, když máme problém plnit ta dvě.

* To může být jen otázkou času. Řízení inflace je váš hlavní úkol – když to považujete za správné, proč si svůj vlastní cíl nezvýšíte?

To nedává smysl, prostředí ve světě je spíš nízkoinflační a my máme co dělat plnit ten stávající cíl. Ale máme toleranční pásmo od jednoho procenta do tří. A když budeme svůj0 dvouprocentní cíl nějakou dobu přestřelovat, tak nám to určitě nebude vadit.

* Pane guvernére, už vám někdy vyhořel dům?

Naštěstí ne.

* Víte, jak to ve vyhořelém domě vypadá? Vyhořelý je neobyvatelný, že?

Záleží na tom, jak moc vyhoří.

* Vyhořelý je vyhořelý.

Může vyhořet lehce a může vyhořet do základů, to je přece obrovský rozdíl.

* Asi víte, kam směřujeme. Nedávno jste prohlásil, že usilovat o přijetí eura není namístě, že je to jako „stěhovat se do domu, který vyhořel a ještě není úplně zrekonstruován“. Což vypadá, jako by ten „evropský dům“ vůbec nebyl k žití...

No, je v silné rekonstrukci. Takže práce pokračují a jistě už se v prvním patře nebo v přízemí dá bydlet, ale ještě to není hotové.

* Pokud vynecháme ty jinotaje, kdy bychom tedy mohli euro přijmout?

Tak minimálně až se ten dům dostaví, to je minimální podmínka. Doufám, že to bude brzy, tak během pěti let. Tím odpadne jedna komplikace a potom je to na nás, je to zejména na politicích, ti budou rozhodovat.

* Na jednu stranu „doufáte“, na druhou mluvíte o vyhořelém domě. Většina civilizované Evropy v něm úspěšně bydlí.

Je to věc názoru a já vám tvrdím, že ten projekt v mnoha aspektech nefunguje. Zaprvé, ekonomické rozdíly uvnitř eurozóny se nezmenšují, naopak. My například patříme k těm, kteří k tomu jádru eurozóny konvergují, ale u řady ekonomik uvnitř je to naopak a ten problém je vážný. Dobře, v tomto ohledu jsme, řekněme, v té šťastnější části Evropy a v těch měnových otázkách bychom to asi nějak přežili a skousli. Ale zadruhé, mnohem větší problémy vidím u bankovní unie. A tam nejde o žádné teoretizování, protože to je projekt, který je nedodělaný a už se v něm jede. Pokud jde o bankovní dohled, tak jejich aparát je poddimenzovaný, koordinace mezi centrem ve Frankfurtu a národními dohledy je nepružná a garance jsou třeba v porovnání s naším Fondem pojištění vkladů naprosto nedostatečné. Pokud mám nést odpovědnost za dohled nad finančním trhem, tak já tvrdím, že v této konstelaci je mnohem, mnohem bezpečnější řešit to na naší národní úrovni.

* Proti tomu všemu stojí i přínosy. Nestálo by za to mluvit také o nich?

Ale určitě, přínosy tu samozřejmě jsou, minimálně to měnové sblížení s našimi klíčovými obchodními partnery. To určitě ano.

* Nestálo by za to o euro usilovat hlavně proto, že jde o další vazbu, jak se přičlenit do gravitačního pole Západu?

Ale tam už přece jsme.

* Občas kmitáme někde mezi Západem a Východem.

Ale to jsou vaše pocity. Jsme v NATO a v Evropské unii, eurozóna není žádné obranné společenství. Myslíte, že když bude nějaký konflikt, tak někdo půjde bránit Slovensko a nás obejde? Nevěřím, že toto má s eurem souvislost. A kromě toho – chcete do eurozóny proti vůli národa, proti vůli většiny lidí?

* Vůle většiny lidí je odvozena i od toho, jak se s nimi elity jako vy baví. Proto se ptáme, jestli bylo namístě vytahovat ten vyhořelý dům.

Víte, já jsem tady od toho, abych plnil role, které má tato instituce. A jestliže okolnosti jsou, jaké jsou, tak já se nebudu tvářit, že neexistují, a nebudu je zakrývat. To bych si nikdy nedovolil a nikdy v životě jsem to nedělal. Prostě nebudu někoho někam táhnout, aniž bych mu řekl plnou pravdu, co všechno s tím souvisí. To je realita.