(Bankovnictví 18.4.2002, rubrika Komerční bankovnictví)
Ve středu 13. března 2002 byla Senátem schválena dlouho očekávaná harmonizační novela zákona o bankách. Legislativní proces byl zkomplikován zamítnutím novely na podzim roku 2000 po jejím navrácení do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze Senátu. Účinnost novely nastane tudíž oproti původním předpokladům se značným zpožděním, a to ke dni 1. květnu 2002.
Novela je velmi rozsáhlá a poměrně komplikovaná. Její příprava probíhala ve spolupráci s odborníky z Bruselu a jejím hlavním cílem je úplné sladění zákona o bankách s bankovními směrnicemi Evropských společenství. Rozsah úprav nad rámec směrnic je menšího rozsahu a zahrnuje pouze nejnutnější záležitosti vyplývající z praxe bankovního dohledu, který je nad bankami vykonáván Českou národní bankou. V následujícím textu bude upozorněno na nejzávažnější novinky, které novela přináší oproti dosavadnímu právnímu stavu, jakož i na některá více či méně kontroverzní ustanovení, která byla do novely začleněna na základě poslaneckých pozměňovacích návrhů a která vyvolala následné intenzivní diskuse v Senátu.
Konsolidovaný dohled
Nejpodstatnější novinkou je bezesporu zakotvení bankovního dohledu na konsolidovaném základě neboli konsolidovaného dohledu, což je nezbytný krok k zajištění harmonizace se směrnicí ES o dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě. Banky nežijí ve vzduchoprázdnu - bývají zpravidla člena určité finanční skupiny, mají své dceřiné společnosti a zároveň jsou jinými společnostmi ovládány. Je zřejmé, že případné problémy mateřské, dceřiné či jinak s bankou spřízněné společnosti, jsou způsobilé vyvolat poruchy ve fungování samotné banky, přestože údaje dokumentující její individuální podnikání mohou být dobré a nesignalizující žádné potíže. Účelem konsolidovaného dohledu je ochrana banky nebo bank, které jsou součástí tzv. konsolidačních celků, před riziky, jimž jsou vystaveny právě z důvodu účasti v těchto skupinách. Za tímto účelem jsou stanovena obezřetnostní pravidla na konsolidovaném základě, je stanovena povinnost předkládat regulátorovi konsolidované výkazy a je zakotveno i oprávnění regulátora k ukládání citelných sankcí. Příslušná ustanovení novely účelně doplní prováděcí vyhláška ČNB. Konsolidovaný dohled nenahrazuje dohled na individuálním základě (ten bude prováděn i nadále) ani není dohledem nad činností jednotlivých osob zahrnutých v konsolidačních celcích.
Jednotná bankovní licence
V novele je respektován princip tzv. jednotné bankovní licence. To znamená, že po vstupu naší země do Evropské unie nebudou k výkonu některých činností udělovány bankovní licence pobočkám bank ze zemí EU a ty budou moci podnikat na našem území na základě licence udělené zahraniční bance v jejím domovském státě. Stejnou výhodu budou mít zrcadlově i pobočky tuzemských bank podnikající prostřednictvím pobočky v některé z členských zemí Evropské unie. Jednotná bankovní licence se v souladu s předpisy ES vztahuje nejen na poskytování služeb prostřednictvím pobočky, ale i na poskytování služeb přes hranice bez založení pobočky. Součástí principu jednotné bankovní licence je též princip výkonu bankovního dohledu domovským státem. Pro úplnost je třeba dodat, že veškerá ustanovení zákona směřující k členským státům Evropské unie se vztahují i k ostatním státům tvořícím tzv. Evropský hospodářský prostor, tedy na Norsko, Island a Lichtenštejnsko.
Obezřetné podnikání bank
Bankovní směrnice kladou velký důraz na obezřetné podnikání bank. Bankovní podnikání je v poslední době významně poznamenáno globalizací - působení bank výrazně přesahuje hranice jednotlivých států. Stanovení pravidel bezpečného provozu a kontrola jejich dodržování je přitom svěřena v každém státě konkrétnímu regulátorovi a nemá nadnárodní charakter. Proto bylo třeba v zákoně stanovit pravidla spolupráce mezi jednotlivými regulátory, stanovit příslušnost regulátorů v konkrétních případech, kdy podnikání banky přesahuje hranice domovského státu, jakož i možnost bankovního dohledu cizího státu požádat bankovní dohled České národní banky o provedení dohlídky na místě. Cílem "výpomoci" mezi orgány bankovního dohledu různých zemí je zlevnění a zefektivnění výkonu bankovního dohledu. S touto spoluprací pak těsně souvisejí velmi přísné požadavky na mlčenlivost orgánů bankovního dohledu. Průlomy do této mlčenlivosti jsou v zákoně stanoveny taxativně a orgán bankovního dohledu nesmí informace poskytnout jiným orgánům nebo pro jiné účely, než stanoví zákon.
Sdílení informací o klientech
Novela výrazným způsobem usnadní tok informací o klientech mezi bankami navzájem. V zákoně se nově zakotvuje vytvoření informační databáze, jejímž provozovatelem bude Česká národní banka. Databáze bude sloužit k vzájemnému informování bank o záležitostech vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti klientů. Údaje do databáze budou bankami a pobočkami zahraničních bank poskytovány povinně, čímž bude zajištěna kompletnost informací, která se jen obtížně dosáhne při provozování systémů na dobrovolné komerční bázi. Zákon umožní, aby do informační databáze měly přístup i další osoby, ovšem pouze na základě ustanovení zvláštního zákona. První vlaštovkou je v tomto směru zákon o České konsolidační agentuře, který nově umožňuje přístup do databáze právě této instituci a zároveň jí stanoví povinnost do databáze poskytovat relevantní údaje. Agentura bude umožňovat přístup k informacím v této databázi stejně jako banky za podmínek stanovených vyhláškou České národní banky. Informace získané z databáze bude povinna uchovávat v tajnosti a chránit před zneužitím.
Pojištění vkladů
Oblast pojištění vkladů je novelou dotčena jen minimálně. Důvodem je skutečnost, že hlavní blok harmonizačních ustanovení v této oblasti byl z nepříliš zřetelných důvodů přijat již loni na podzim cestou poslanecké novely zákona o bankách (zákon č. 319/2001 Sb.). V nynější novele jde tedy již o pouhé doladění této pasáže o některé drobné doplňky zabezpečující plnou harmonizaci zákona se směrnicí o systémech záruk za vklady. Za zmínku stojí možnost připojištění u Fondu pojištění vkladů pro pobočky bank ze zemí Evropské unie. Půjde zpravidla o pobočky ze zemí, které nemusejí zabezpečit pojištění do limitu 20 000 eur. V zákoně je též nově promítnut požadavek této směrnice zakazující využívat rozdílů v systémech pojištění pohledávek vkladů v reklamě.
Anonymní vkladní knížky a praní špinavých peněz
Jedním z nejdiskutovanějších ustanovení novely bylo ustanovení ukončující existenci vkladních knížek na doručitele, jejichž četný výskyt na území států někdejšího Rakouska-Uherska je trnem v oku nadnárodních orgánů zabývajících se bojem proti praní špinavých peněz. Jelikož se tato záležitost týká nejširší veřejnosti, nebude na škodu ocitovat kompletní text: "Systém pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na vklady evidované ve vkladních knížkách na doručitele. Veškeré vkladové vztahy potvrzené vkladními knížkami na doručitele se ruší ke dni 31. prosinci 2002. Právo vkladatele na výplatu zůstatku zrušeného vkladu se promlčí uplynutím 10 let ode dne 31. prosince 2002." Lhůta pro vyzvednutí zůstatku zrušeného vkladu je tedy velmi dlouhá, nicméně vkladatelům lze doporučit, aby si své anonymní vkladní knížky "přetransformovali" na vkladní knížky vedené na jméno při nejbližší návštěvě spořitelny a vyhnuli se tak pozdějšímu možnému náporu na přepážkách. Oponenti uvedeného řešení mají sice pravdu v tom, že nejde o požadavek bankovních směrnic, nicméně náš stát má i určité závazky vůči OECD, v jehož rámci funguje orgán zaměřený na boj proti praní špinavých peněz nazvaný FATF (Financial Action Tasks Force), který má velmi účinné sankce proti státům, které své závazky neplní. Nejedná se přitom pouze o problém České republiky. Maďarsko před časem oznámilo, že vkladní knížky zruší až s účinností k datu vstupu do Evropské unie. FATF tento termín neakceptoval a Maďarsko bylo dočasně zařazeno na černou listinu zemí podporujících praní špinavých peněz, čímž bylo donuceno k přijetí okamžitých nápravných opatření. Zařazení na černou listinu je prvním stupněm sankce, po němž mohou v případě nepřijetí rychlé nápravy následovat další opatření, která jsou způsobilá přinést dotčenému státu značné nepříjemnosti - to vše umocněno mezinárodní ostudou. Je proto velmi žádoucí zrušit vkladní knížky na doručitele co možná nejdříve. Dříve schválená novela občanského zákoníku zůstala na půli cesty, když zakázala zakládání nových anonymních vkladních knížek, leč ty stávající ponechala v platnosti. Tím se vytvořila nelogická situace, která mohla dříve či později vyústit v nežádoucí nepřehledné obchodování s těmito produkty. Případné zachování anonymních vkladních knížek by navíc mohlo způsobit komplikace při jednání ohledně vstupu do Evropské unie. Je však pravděpodobné, že bude iniciována novela předmětného ustanovení, která zajistí odklad zrušení výše uvedených vkladových vztahů vkladových vztahů o pět měsíců, tedy na 31. května 2003. Tím se vyjde vstříc požadavku České spořitelny, která se obává přílišného náporu klientů na přelomu roku 2002 a 2003.
Ochrana osobních údajů
Bezesporu nejdelší debatu v senátních výborech a následně i v plénu vyvolal poslanecký pozměňovací návrh přinášející bankám určité úlevy z naddimenzovaných požadavků zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Ten jde mnohdy nad rámec požadavku příslušné směrnice ES a jeho důsledná aplikace v bankovním sektoru přináší bankám nemalé problémy. Značnou nevoli, a to především u Úřadu pro ochranu osobních údajů, vyvolalo ustanovení ukládající bankám povinnost zpracovávat citlivé osobní údaje o svých klientech, jakož i zbavení bank povinnosti poskytovat klientům bezplatně informace o osobních údajích o nich vedených (povinnost poskytovat je za náhradu zůstává zachována). Přestože zástupce Úřadu pro ochranu osobních údajů konstatoval na jednání senátních výborů nekompatibilitu ustanovení se směrnicí ES o ochraně osobních dat, nebyl schopen doložit, v čem konkrétně tato nekompatibilita spočívá. Svým vystoupením senátory nepřesvědčil a ti návrh novely zákona o bankách výraznou většinou hlasů schválili ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Úřad se následně dopustil určitého faux pas, když ventiloval svou domněnku o nekompatibilitě přímo v Evropské komisi, namísto vyřešení záležitosti standardní cestou - jasně a průkazně identifikovat nekompatibilní ustanovení a iniciovat nápravu cestou jeho novelizace.
Další důležité změny
K dalším důležitějším změnám již jen telegraficky:
* Zakotvuje se povinnost banky mít útvar vnitřního auditu, což je dalším příspěvkem k požadavku bankovních směrnic na bezpečné a obezřetné fungování bank. Zákon vytváří předpoklady pro to, aby informace byly ze strany vedoucího tohoto útvaru předávány dozorčí radě banky, která tak dostává důležitý nástroj pro plnění svých kontrolních funkcí v bance.
* Postupně dojde ze strany ČNB k přelicencování bank, což bude ovšem jen technická záležitost zabezpečující jednotný "střih" všech bankovních licencí v souladu s požadavky zákona.
* Banky budou mít díky poslaneckému pozměňovacímu návrhu, ke kterému byly v senátních výborech určité výhrady, možnost vykonávat některé podnikatelské činnosti nad rámec licence. Půjde však pouze o takové činnosti, které banka vykonává pro jiného, pokud souvisejí se zajištěním jejího provozu a provozu jiných bank, finančních institucí a podniků pomocných bankovních služeb, nad nimiž banka vykonává kontrolu.
* Novela přináší ještě mnoho dalších novinek oproti dosavadnímu právnímu stavu, jejichž pouhé vyjmenování by šlo nad rámec možností tohoto článku. Počet bodů novely dosáhl úctyhodné hranice 144 bodů. Řada z nich je samozřejmě pouze formulačního rázu, nicméně nepochybně jde o novelu v dosavadní historii novelizací zákona o bankách nejrozsáhlejší a s nejpodstatnějšími věcnými změnami. Její přijetí by mělo významně přiblížit právní prostředí, ve kterém naše banky podnikají, právnímu prostředí, ve kterém podnikají banky ve státech EU a to by mělo být našemu bankovnímu sektoru výrazně ku prospěchu.
JUDr. Jiří Mataj je právník, vystudoval Právnickou fakultu UK. Pracuje v legislativní a právní
sekci ČNB, zabývá se bankovní legislativou.