(Týden 12.3.2001 strana 71, rubrika: Fórum)
Únorové snížení základních úrokových sazeb ČNB bylo možná překvapivé vzhledem k úvahám o jejich
zvyšování před třemi až čtyřmi měsíci. Objevily se názory, že jsme jednali v rozporu s inflačním
cílem ČNB, podlehli tlaku politiků a zaměřili své snahy na podporu hospodářského růstu. Podobné
úvahy odmítám. Politici nás tlakem na snížení sazeb neovlivnili, pouze nám situaci zkomplikovali,
protože jejich výroky předem snížily důvěryhodnost kroků centrální banky v očích veřejnosti. S
trochou nadsázky použiji známý výrok jednoho zahraničního centrálního bankéře: "Sazby jsme snížili
i přesto , že to politici chtěli." Velela nám logika "cílování" inflace. Hlavním posláním centrální
banky je udržování cenové stability. Ta přispívá k vyváženému dlouhodobému růstu. Měnová politika
je v něm založena na porovnání cíle inflace s předpoklady o budoucích inflačních tlacích. Úrokové
sazby tak odrážejí aktuální fázi hospodářského cyklu, vývoj ve mzdové oblasti, kurzový vývoj i
případné dopady vnějších šoků (např. vývoj světových cen ropy či potravin). V průběhu minulého roku
docházelo v ČR k postupnému zrychlování inflace kvůli vysokým cenám ropy, tudíž i pohonných hmot.
Hospodářský růst byl vyšší, než ČNB počátkem roku očekávala, také díky růstu poptávky v zahraničí.
Existovala proto oprávněná obava, aby se vysoké ceny benzinu a nafty nepřelily do inflačních
očekávání, do mzdových požadavků odborů a následně i do cen výrobců mimo sektor zpracování ropy.
Centrální banka v této situaci ponechávala úrokové sazby nezměněné, ale zároveň upozorňovala, že si
dovede představit situaci, v níž by musela přistoupit k jejich zvýšení. Koncem minulého a počátkem
letošního roku řada rizik pro vývoj inflace naopak oslabila. Světové ceny ropy poklesly, inflační
očekávání jsou nadále nízká a mzdový vývoj stabilizovaný. Lednový vývoj inflace i cen výrobců
nepotvrdil obavu z opožděných dopadů vysokých cen ropy do inflace. Obrat nastal i v zahraničním
vývoji, kde se snížila většina prognóz hospodářského růstu a úrokové sazby se otočily od růstu k
poklesu (zejména v USA). ČNB proto snížila svou prognózu inflace pro konec roku 2001. V takové
situaci bylo logické diskutovat o snížení sazeb. Rozhodnutí ČNB bylo kritizováno také proto, že
nepovede ke zvýšení objemu úvěrů v ekonomice, a bude tudíž neúčinné. Je pravda, že pomalý růst
domácích úvěrů má strukturální příčiny a drobná korekce úrokových sazeb na tom nemůže mnoho změnit.
Na druhou stranu úrokové sazby mohou působit na ekonomiku i přes jiné "kanály", než je množství
úvěrů - přes měnový kurz, spotřebu domácností apod. Navíc ČNB svým krokem rozhodně nechtěla
způsobit dramatickou změnu v ekonomickém vývoji. Ten nadále hodnotíme jako umírněný a
stabilizovaný. Při poklesu našich prognóz inflace za poslední měsíce zhruba v řádu 0,5 procentního
bodu znamená pokles krátkodobých sazeb o 0,25 procentního bodu fakticky mírné zvýšení očekávaných
reálných krátkodobých sazeb. U dlouhodobějších úrokových sazeb došlo od počátku roku (nikoli jen po
rozhodnutí ČNB) k poklesu zhruba o 0,7 procentního bodu, takže v jejich případě se očekávané reálné
sazby nepatrně snížily. Pouze jsme tedy zabránili tomu, aby se měnové podmínky v naší ekonomice
díky nižší očekávané inflaci samovolně nezpřísnily. Vyhlídky reálného zhodnocení úspor vkladatelů v
bankách proto nyní nejsou výrazně horší než před několika měsíci. Navíc při posuzování svých
rozhodnutí nemůže centrální banka zohledňovat pouze skupinu vkladatelů, ale musí brát v potaz vývoj
celého hospodářství a všech ekonomických skupin včetně výrobců a investorů. A toto čistě
ekonomické, nikoli politické posouzení nám velelo snížit sazby.