Aleš Michl (Mladá fronta DNES 17. 2. 2020 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Byl jsem včera v malém městečku Altenmark u rakouského Salcburku. Je tam továrna na lyže Atomic, která je symbolem globalizace a ekonomického střetu mezi Západem a Východem. Atomic byl založen v roce 1955 tehdy mladíkem, rakouským podnikatelem Aloisem Rohrmoserem.
Dělal lyže prakticky na koleně, bylo mu třiadvacet, časem pomáhali čtyři zaměstnanci.
Následoval rostoucí zájem Evropanů o lyžování. V roce 1971 se zprofesionalizovali a otevřeli v Altenmarku fabriku, která je tam dodnes. V roce 1981 se stalo něco nečekaného, navázali družbu s Bulharskem. Byl to jeden z prvních případů, kdy za časů železné opony firma ze západního bloku otevřela továrnu na Východě – expandovala do bulharského městečka Chepelare. Atomic pak prošel i problémy, nestíhal přechod na nové typy lyží a souboj se snowboardem a málem zbankrotoval. V roce 1994 firmu koupili Finové – Amer Sports. Pomalu ji dostali z krize. Navýšili kapacitu v Bulharsku. Přišly úspěchy spjaté s lyžařem Hermanem Maierem, který se v Altenmarku narodil.
A loni se kruh uzavřel. Konsorcium firem vedené čínskou sportovní společností Anta Sports oznámilo, že kupuje finskou Amer i s firmou Atomic. Takže původně malá rakouská malovýroba, jež v osmdesátých letech směrem na východ expandovala, byla teď Dálným východem ulovena. Devět tisíc kilometrů daleko, v Sia-menu, přístavním městě při Tchajwanském průlivu, kde Anta Sports sídlí, se bude jednou rozhodovat, zda Atomic zůstane dál tou značkou, která si drží alespoň část výroby v Rakousku, nebo se to v Altenmarku zavře a i původní továrna se přesune dále východním směrem, naplno do Bulharska či Číny, a Západ se stane pouhým exportním trhem.