Robert Holman (E15 30.9.2009 strana 23, rubrika: Názory)
V Pittsburghu se sešla skupina G20, aby diskutovala o problémech globální ekonomické a finanční krize. Závěry jsou nekonkrétní a vágní, jak už to na podobných summitech bývá zvykem. Z mnoha důležitých otázek, které se před summitem probíraly, zbyly nekonkrétní fráze v závěrečném komuniké.
Odpor bank
Klíčových otázek bylo několik. Jednou byla regulace odměňování bankéřů. Původní francouzský a německý návrh, který směřoval k limitování odměn, narazil na odpor USA. Závěrečná formulace nakonec zní, že odměny bankéřů mají odrážet dlouhodobé cíle banky, ne krátkodobou honbu za ziskem. Mají být z velké části vypláceny v akciích a obsahovat klauzule o omezení či vrácení odměn, pokud nejsou konzistentní s kapitálovou základnou banky.
Ovšem s tím, jak akcie bank začínají růst a banky již tolik nepotřebují pomoc autorit, dá se čekat silná opozice bank vůči těmto omezením. Možným důsledkem regulací odměn by mohlo být i zvyšování základních platů bankéřů.
Druhou zásadní otázkou bylo volání po zdravější kapitálové základně bank. Účastníci summitu se vyslovili pro to, aby kapitál bank měl zdravější základ, tedy více vlastního kapitálu a méně různých hybridních a podřízených forem kapitálu. Taktéž se vyslovili pro navýšení kapitálových požadavků.
V tom má G20 oporu i u basilejské banky BIS, která se již dříve vyslovila pro zavedení dodatečného požadavku „leverage ratio“ jakožto doplňku ke kapitálovému požadavku Basel II. Mnozí ekonomové však varují před zvyšováním kapitálových požadavků. Bankám se tím totiž ukrajuje ze zisku, který by jinak mohly používat k podnikání.
Čas odchodu
Mluvilo se i o tom, jak důležité bude načasování „exitu“, tedy ústupu z expanzivních monetárních a fiskálních politik. Exit by prý neměl přijít, dokud světová ekonomika nebude nastartována k růstu. Bohužel, politikové G20 se velmi málo věnovali rizikům, která může monetární a fiskální expanze přinést ve smyslu vytvoření dalších nerovnováh a bublin ve světové ekonomice. Namísto odstranění existujících globálních nerovnováh mohou tyto expanzivní politiky vést k vytvoření nerovnováh jiných.
Politikové G20 se také shodli na tom, že je zapotřebí zvýšit váhu hlasů rozvíjejících se zemí (například Číny) v mezinárodních institucích, jako jsou MMF či Světová banka. Vyspělé země musejí připustit, že hospodářské velmoci, jako je Čína, mohou významně zasahovat do globální hospodářské rovnováhy.
Období regulace
Závěry pittsburgského summitu jsou zklamáním, nutno dodat, že v souladu s očekáváním. Skupina G20 hledá svou identitu a snaží se vytvořit rámec pro hospodářské politiky, který by členské i nečlenské země braly vážně. Implementace nových pravidel odměňování a kapitálové regulace je totiž ve hvězdách, pokud s utišující se krizí sílí opozice bankovního sektoru vůči regulaci.
Bohužel tento summit ukázal, že uvolňování regulace finančních trhů a podpora volné konkurence je u konce. Čeká nás období regulačních snah ze strany mezinárodních seskupení. Reakce mezinárodní komunity na současnou krizi má v sobě silné prvky morálního hazardu. Na jedné straně se z peněz daňových poplatníků a z masivní monetární expanze zachraňují nezdravé finanční ústavy, na druhé straně se vytváří tvrdší regulatorní prostředí, které sníží ziskovost soukromého sektoru.