Jana Chuchvalcová (Bankovnictví 26.1.2011 strana 12, rubrika Rozhovor)
Konzervativní model chování českých spotřebitelů se změnil
Finanční vzdělanost dospělé populace v České republice je překvapivě nízká a orientaci spotřebitele na finančním trhu je třeba výrazně zlepšit. Potvrdily to výsledky prvního komplexního „Měření finanční gramotnosti dospělé populace ČR“. Výsledky projektu na konci minulého roku představily Ministerstvo financí ČR a Česká národní banka.
„Lidé si nejenom nepřečtou a neporozumí textu, ale ani nedokážou ocenit a propočítat základní věci. Číst a počítat by se měli mladí lidé naučit ve škole, nést odpovědnost za svá rozhodnutí v rodině,“ uvedla vrchní ředitelka a členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová a dodala: „Vize, že ochrana spotřebitele může umést lidem cestičky mezi nástrahami na finančním trhu, je absurdní.“
ČNB aktivně podporuje finanční vzdělávání již řadu let, protože vzdělaný spotřebitel odpovědně hospodaří s penězi a snáze se vyhne ztrátovým transakcím na finančním trhu. Společně s Ministerstvem financí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy je ČNB gestorem „Národní strategie finančního vzdělávání“. Měření finanční gramotnosti umožní, aby se naplňování strategie zaměřilo na největší nedostatky.
Výsledky šetření potvrdily dlouhodobé zkušenosti ČNB získané od spotřebitelů, podle nichž jsou smlouvy na prodej produktů finančního trhu často velmi komplikované. V průzkumu 43 % dotazovaných potvrdilo, že některým pasážím zcela nerozumí – přesto nakonec předloženou smlouvu podepsala celá polovina z nich.
ČNB a ochrana spotřebitele
* Finanční krize umocnila význam finanční gramotnosti. ČNB se zabývá ochranou spotřebitele a bojem s lichvou. Jak se vám to daří a co všechno v této oblasti děláte?
Ochrana spotřebitele je zaměřena na dohled nad finančním sektorem v oblasti nekalých obchodních praktik, agresivního jednání, špatného poskytování informací a diskriminace spotřebitele. Agenda sice není věcně příliš rozsáhlá, ale stížností, které přicházejí, jsou opravdu stovky. Za rok 2010 přišlo téměř 500 stížností, což představovalo meziroční vzestup téměř o 50 %.
Nejvíce stížností přichází na oblast pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů – na agresivní obchodní praktiky a nesprávné poskytování informací. Pokud ČNB posoudí takové podání jako oprávněné, může zahájit jednání s příslušným finančním subjektem, v žádném případě ale nemůže odškodnit stěžujícího si klienta. To je záležitostí soudního sporu. Stává se, že na základě jednání dojde i k dobrovolnému odškodnění klienta ze strany finanční instituce. Snažíme se jednání vést tak, aby nekorektní praktiky finančních ústavů byly odstraněny spíše dobrovolně a došlo k nápravě jednání. Myslím, že se nám to celkem daří, vnímáme určité postupné zlepšení. Finanční instituce jsou poměrně vstřícné a nápravě se většinou nebrání. Nápravou nebo vysvětlením se loni vyřešila asi třetina případů.
* Jak se na vás lidé mohou obrátit?
Může to být telefonicky, písemně i elektronicky.
Finanční gramotnost
* Součástí ochrany spotřebitele je i podpora finanční gramotnosti. Jak tuto tezi naplňujete?
Když jsem tuto agendu dostala na starost, přemýšlela jsem, jak ji pojmout. Jako liberální ekonom cítím, že před nástrahami finančního trhu nelze lidi ochránit, nemůžeme ohlídat vše. Nejde zabránit všem nekorektním jevům a ani to není správné. Spotřebitel jde často riziku příliš vstříc svým postojem, nepříliš dobrými znalostmi a také určitým nezájmem. Pokud chceme mít svobodný a funkční finanční trh, minimálně polovina práce je na lidech samotných. Vnímám to ale tak, že veřejný sektor by měl dát lidem určitý nástroj k tomu, aby byli schopni se na finančním trhu lépe orientovat. A právě o tom je finanční vzdělávání. Ochranou je sice dohled nad finančními institucemi shora, ale měly by ho doplňovat určité aktivity zespoda – aktivity lidí samotných. Již více než dva roky se ČNB snaží podporovat aktivity související s finančním vzděláváním. Založili jsme pro tento účel projekční tým, kde je řada kolegů z různých útvarů banky, protože určité prvky finančního vzdělávání probíhají i v ostatních útvarech. Chceme takto využít zkušeností a znalostí různých odborníků, protože můžou mít na problematiku různé pohledy. Tento tým vyvíjí vlastní aktivity a zároveň vyhodnocuje různé nabídky na spolupráci, které přicházejí z jiných institucí. Tyto nabídky zvažujeme jak z odborného hlediska, tak s ohledem na reputační riziko pro banku, protože se některé projekty sice tváří, že jim jde o finanční vzdělávání, ale ve skutečnosti je to PR záležitost některých finančních institucí. Do takových projektů se jako centrální banka v žádném případě zapojovat nechceme a ani nemůžeme.
* Spolupracujete i s jinými státními orgány, se vzdělávacími institucemi, případně s asociacemi finančních institucí?
Na jaře loňského roku se podařilo aktualizovat „Národní strategii finančního vzdělávání“, kterou původně v roce 2006 vláda odmítla projednat, protože před krizí se nezdála být tato problematika naléhavá. Akceptovala ji až vláda Jana Fischera. Nová vláda premiéra Nečase se k ní přihlásila a bude ji podporovat. Hlavními aktéry naplňování této strategie by měly být ministerstva financí a školství a ČNB. Prvním krokem bylo měření finanční gramotnosti dospělé populace, který jsme prováděli společně s ministerstvem financí. Výsledky byly medializovány koncem minulého roku a ukázaly, že znalosti jsou velmi slabé a celková postojová orientace občanů je velmi často problémová. Původně konzervativní model chování českých spotřebitelů spočívající v tom, že na různé spotřebitelské předměty a volnočasové aktivity si lidé dříve šetřili a teprve potom si je kupovali, se obrátil – ve srovnání s předchozí dekádou dosti výrazně. Lidé si ve velké míře začali brát spotřebitelské úvěry, úvěry na dovolené a podobně.
* Není to i vina reklamy a agresivních kampaní? Neměla by ČNB nastavit nějaký etický kodex?
Určitě. Je to ale záležitost zákona o reklamě a podobně. Svůj základní postoj jsem zmínila již v úvodu – spotřebitele nemůžeme ochránit, on se musí naučit bránit sám, a my mu k tomu musíme poskytnout určitý nástroj. V reklamách by měly být vidět i následky neuvážených půjček, ale k tomu nikoho nutit nemůžeme. Problematika se musí dostat do škol, ale ne prostým zavedením předmětu finanční gramotnost. To by byl předmět, který by se stejně stal okrajovým v rámci výchovy k občanství. Učitelé by si potom předmět mohli přehazovat jako horký brambor. Je to především o změně celkového postoje a zabudování základních praktických dovedností do výuky ve všech předmětech. S tím například souvisí i výsledky výzkumu PISA, uveřejněné na konci roku 2010, které ukázaly slabou čtenářskou gramotnost žáků. Co z takových dětí vyroste? Dospělí, kteří nepochopí význam smlouvy a ve spojení s lehkomyslností podepíšou něco, co je přivede do problémů. Často jsou problémem již základní početní operace, trojčlenka, úroky. Z dětí, které nezvládnou bezpečně tyto základní operace, vyrostou dospělí, kteří si nedokážou dobře propočítat podmínky, za nichž si berou úvěr. Tím myslím souvislosti mezi výší sazby, počtem a výší splátek a celkově zaplacenou sumou. Spotřebitelské úvěry a půjčky považuji za problémový jev. Děti by se měly učit, že když něco chci, musím si na to našetřit – s výjimkou zajištění bydlení, to je určitá forma investice.
* Kde je podle vašeho názoru hlavní příčina tohoto stavu?
Problém vidím v systému vzdělání. Školství jako takové stále stojí na místě, snaží se naučit děti velký objem znalostí bez praktických a logických souvislostí – tam to všechno začíná. Není to o zavedení nějakého předmětu do výuky, je to o tom, aby učitel s dětmi probíral látku v souvislostech a na praktických příkladech. Důležité je cvičit například logiku. Přizpůsobit výuku praktickým požadavkům dnešního moderního života ve všech ohledech, kde to je možné.
* Co vás na výzkumu finanční gramotnosti nejvíce překvapilo?
Především fakt, že lidé jsou opravdu schopni podepsat něco, čemu nerozumí – přestože to pro ně může mít závažné důsledky. A také například neznalost pojmu RPSN. Ačkoli v minulých letech proběhla velká kampaň na vysvětlování RPSN a jeho povinné zavádění do úvěrových smluv, pouze malé procento lidí vědělo, o co jde.
* Jak využije ČNB výsledky tohoto měření pro další činnost?
Ministr financí Kalousek se v oblasti finanční gramotnosti osobně angažuje. Již nás také oslovili kolegové z NERV, kteří zpracovávají pro vládu určité priority, jak by další postup v rámci národní strategie měl vypadat. Osobně jsem pro zviditelňování celé této oblasti všude, kde je to možné. Propagace přes média a vzdělávací instituce; naprosto klíčovou oblastí je ale školství. Proto je třetím garantem naplňování strategie ministerstvo školství. Tam vidím klíčovou roli pro budoucnost.
* Co plánuje samotná ČNB?
Odkoupili jsme učebnice finanční gramotnosti a zdarma rozdali vzorky do škol. Plánujeme další odbornou podporu a spolupráci na všech solidních projektech finančního vzdělávání. Z aktuálních bych jmenovala například spolupráci s katedrou personalistiky VŠE na učebnici s pracovním názvem „Finanční vzdělávání pro pedagogy“ nebo přípravu edukativního pořadu pro širokou veřejnost. A nesmím zapomenout na semináře pro učitele „Finanční a ekonomická gramotnost“, které stejně jako v minulých letech spolupořádáme s Masarykovou univerzitou Brno, Národním institutem dalšího vzdělávání a krajskými zařízeními pro další vzdělávání. Loni jsme také před „Dnem otevřených dveří“ spustili na našem webu laické stránky. Jejich smyslem je přiblížit jednotlivé odborné činnosti ČNB širší veřejnosti. Přestože neproběhla mediální kampaň v souvislosti se spuštěním těchto stránek, průměrný měsíční počet návštěv laického webu je kolem 6000 (průměrný počet zhlédnutých jednotlivých stránek je až 13 000). Finanční vzdělávání je běh na dlouhou trať a každý krůček se počítá. Lidé se musí o tyto věci začít zajímat.
Informační asymetrie
* Nový zákon o spotřebitelském úvěru přináší nové povinnosti bankám a finančním institucím poskytujícím půjčky, úvěry nebo odborné finanční služby. Má mimo jiné napravit informační asymetrii mezi věřiteli a dlužníky. Zlepší opravdu postavení spotřebitele?
Ano, lidé dostanou větší objem informací; instituce budou mít povinnost podat podrobné vysvětlení o půjčce a lidem by to mělo pomoci k lepší orientaci. Na druhé straně by tento nový zákon měl zpřísnit podmínky poskytování spotřebitelských úvěrů tím, že instituce má za povinnost zhodnotit kredibilitu žadatele tak, aby se nedostal do dluhové pasti. Také je tam možnost do dvou týdnů odstoupit od smlouvy. Lidé, kteří něco podepíšou neuváženě, mají čas se informovat jinde a případně odstoupit od smlouvy.
* Kdo na to bude dohlížet?
ČNB bude mít dohled nad institucemi, kterým vydává licenci, nad ostatními bude mít dohled Česká obchodní inspekce. Kolegové již nabídli ČOI odbornou pomoc, například program na kontrolu výpočtu RPSN. Snažíme se sjednotit praktiky. Je třeba však primárně změnit postoje lidí. Jestliže se tendence lidí mít věci na dluh nezmírní, budou se stále dostávat do problémů. Žádná sebedokonalejší ochrana spotřebitele na tom nic nezmění.
ECB v kleštích
* Můžeme letos očekávat, že převáží argumenty pro růst sazeb? Tvrdíte, že současné nízké úrokové sazby jsou zárodkem dalšího problému ekonomiky...
Já pevně doufám, že tyto argumenty převáží. Myslím si, že hlavní devizou malé a otevřené ekonomiky je celková makroekonomická a finanční stabilita. To znamená držet hranice vnější rovnováhy i hranice vnitřního dluhu – a částí tohoto systému stability je podle mne i neutrální nastavení měnové politiky. Neutrální sazbu v současných podmínkách vidím někde mezi hodnotou 1 % až 1,5 %. Současné nastavení sazeb bylo adekvátní krizové situaci, nyní je třeba dát jasný signál, že krize skončila. Ekonomika zjevně ožívá, objevují se inflační tlaky, začíná vystrkovat růžky například růst cen průmyslových producentů (poslední čísla za listopad 2010 ukázala nejvyšší růst od října 2008). Ceny potravin jsou téměř o 6% vyšší než před rokem, a tak bych mohla pokračovat dále.
* Může nějak ovlivnit váš postoj i měnovou politiku ČNB současná dluhová krize v eurozóně a postoj ECB?
Obávám se, že Evropská centrální banka je v kleštích. Například aktuálně byla publikována inflace ECB pro eurozónu, kde se meziroční vzestup cen zvýšil v prosinci na 2,2 % z listopadových z 1,9 %, což je již nad inflačním cílem ECB (inflační cíl ECB je pod 2 %). Oživení v Evropě je nerovnoměrné a já si troufám říci, že v současné době je měnová politika například pro Německo, které roste rekordně, příliš volná. Současně by však její zpřísnění znamenalo pro některé země podvázání kořínků hospodářského růstu. Proto je ECB v kleštích a přesně se zde projevuje skutečnost, že eurozóna není homogenní ekonomickou oblastí. Nyní jasně vidíme, že některé země potřebují nižší a jiné vyšší základní úrokové sazby – jednoduše řečeno naplnil se původní bonmot: „One size does not fit all.“ („Jedna velikost nepadne všem.“)
* Má to vůbec nějaké řešení?
Je to problém. Všichni vidí, že eurozóna prožívá obtížné období a doufejme, že německá lokomotiva postupně zapojí větší počet zemí a hospodářský cyklus se nějak sblíží. Německý růst je pro celou Evropu hodně důležitý.
***
Chování a zvyklosti ve světě financí * Své účty platí vždy včas 65 % lidí. Dlouhodobé finanční cíle si stanovuje pouze 19 % lidí. * Lidé jsou při výběru spořicích a investičních produktů opatrní. Co nejméně rizikové produkty si rozhodně vybírá 63 % respondentů. * Lidé raději spoří, než utrácejí, a když na něco nemají, nepůjčují si. * S nápadem vzít si na dovolenou úvěr a zaplatit o 20 % více nesouhlasí 69 % lidí. Nicméně s úvěrem na televizi již nesouhlasí jen 35 % respondentů. * Necelé čtvrtině (23 %) lidí se v minulých 12 měsících stalo, že jejich příjem nepokrýval životní náklady, polovina z nich to řešila tím, že omezila výdaje. * Kdyby lidé nemohli splácet splátky či platby, 64 % z nich by o tom předem informovalo své věřitele. * V minulých 12 měsících se 15 % lidí stalo, že nezaplatili včas splátky; 71 % z nich to řešilo tak, že platbu odložili. * Čtvrtina (23 %) lidí by své peníze vložila i do zjevně podezřelé investiční nabídky.
Finanční vzdělávání je běh na dlouhou trať a každý krůček se počítá. * Přibližně třetina lidí tvrdí, že ví, co rPSn znamená. Zkratku ale dokázalo zcela správně „rozklíčovat“ jen 30 % z nich. * Skutečný význam, tedy obsah sdělení, které se za zkratkou rPSn ukrývá, zná jen 17% z celkového počtu 1005 respondentů.