Jaroslav Heřmánek, Petra Davidová (Bankovnictví 14.12.2007 strana 18, rubrika: Komerční bankovnictví)
Velké finanční instituce a skupiny mohou v důsledku koncentrace kapitálu, rizik a vlivu vlastníka představovat zdroj systémového rizika. Ve finančním světě a na úrovni Evropské unie proto probíhá rozsáhlá diskuse ohledně dohledu nad těmito subjekty a jednotného postupu pro případ jejich selhání.
V České republice vyplývají z přijaté legislativy finanční a regulatorní povinnosti ovládající osoby (zpravidla banky), případně i jí ovládaných osob, ve vztahu k rizikům a řešení nepříznivé finanční situace.
NE VŽDY VÝHODY PŘEVLÁDAJÍ
Předností velkých a kapitálově silných skupin jsou zpravidla nižší náklady z rozsahu, mají také lepší manévrovací prostor a většinou dosahují významného postavení na trhu kombinací služeb a majetkových účastí. Mohou se výhodněji financovat a mohou lépe řídit rizika a likviditu. Ne vždy však tyto výhody převládají.
V poslední době jsme svědky toho, že některé velké finanční domy ve světě a jejich skupiny s mezinárodní působností nahromadily v portfoliích nemálo problémů, které mají původ ve snadno dostupných úvěrech na bydlení a v úvěrech pro spotřebu domácností. S nárůstem objemu a poklesem kvality úvěrů rostou náklady na zvládnutí rozsáhlých obchodních sítí a krytí úvěrového rizika ve skupině.
Dalším problémem v portfoliích některých zahraničních finančních skupin je kumulace dluhových cenných papírů zajištěných rizikovými hypotékami, do kterých mohou v rámci skupiny investovat banky, pojišťovny, penzijní fondy a podílové fondy spravované bankovními investičními společnostmi. Je otázkou, zda podnikání finančních skupin v České republice je méně rizikové, než je tomu v některých případech v zahraničí, a na jaká rizika může dohlédnout domácí regulátor.
KULTIVACE TRHU
V současnosti se dohled ČNB vztahuje zejména na banky, stavební spořitelny, družstevní záložny, pojišťovny, penzijní fondy, obchodníky s cennými papíry a investiční společnosti se správou domácích podílových fondů. Dohlížené instituce představují přibližně 89 % aktiv českého finančního sektoru. Tyto finanční instituce jsou v každém případě dohlíženy na individuálním základě - a pokud tvoří součást bankovních skupin, zpravidla podléhají dohledu na konsolidované bázi.
Dohled finančních institucí na konsolidovaném základě a kontrola umístění finančních prostředků přispívá ke kultivaci trhu. Centrální banka může získat informace o obezřetném podnikání regulovaných subjektů nejen na individuálním základě, ale i v rámci finanční skupiny. Ve vlastnicky, účetně a regulatorně vymezených celcích regulátor sleduje limity úvěrové angažovanosti a jejich dodržování vně i mezi členy regulovaného konsolidačního celku a dohlíží na celkovou kapitálovou přiměřenost, to znamená na výši kapitálu potřebnou pro pokrytí rizik a případných ztrát v regulovaném konsolidačním celku.
Dohled a legislativa rozlišují finanční skupiny (celky), ve kterých je přítomna banka - a nově i družstevní záložna a obchodník s cennými papíry, které mají povinnost sestavovat regulovaný konsolidační celek pro potřeby dohledu. Tím dohled ČNB zajišťuje naplnění obezřetnostních kritérií ze strany regulovaných subjektů a celků.
DOHLED ČNB NAD KONSOLIDOVANÝMI CELKY
V ČR existují vlastnická a funkční propojení bank s dceřinými (stavebními spořitelnami, bankami, pojišťovnami, penzijními fondy, investičními společnostmi) a dalšími společnostmi, která jsou soustředěna v devíti finančních skupinách, zpravidla v čele s bankou a v jednom finančním konglomerátu s pojišťovnou. Dohled monitoruje i další utvářející se uskupení.
Objem aktiv těchto skupin po konsolidaci, to znamená po započtení nebankovních složek regulovaných konsolidačních celků, dosáhl na konci roku 2006 asi 74 % aktiv finančního sektoru. V regulovaných konsolidačních celcích bylo zahrnuto 133 subjektů a v účetně konsolidovaných celcích 217 subjektů. Po započtení vzájemných závazků a pohledávek v rámci skupiny činila kapitálová přiměřenost v průměru za regulovaný celek 10,9 % a splňovala požadované regulatorní minimum 8 %.
Dohled ČNB monitoruje vlastnickou strukturu, vzájemné vztahy a finanční situaci ve skupině a
povinnost výkaznictví. Bankovní regulace sleduje vybrané transakce mezi bankou a ostatními členy
skupiny, neklade si však za cíl detailně zkoumat přelévání zisků a cenové optimalizace, vzájemné
úvěrování a výpůjčky, ani daňovou optimalizaci ve skupině.
Ovládající banka v čele skupiny by měla být díky dodržování limitů úvěrové angažovanosti a
kapitálovému vybavení schopna krýt vlastní rizika i rizika ovládaných společností. Současný dohled
je koncipovaný tak, aby včas zamezil možnému šíření nákazy uvnitř i vně skupiny.
Určitým problémem pro sledování kapitálové přiměřenosti je případ, kdy se ve skupině ovládající banky nachází pojišťovna, případně zajišťovna. Tyto instituce jsou dohlíženy na individuálním základě z hlediska požadované solventnosti a nejsou zahrnuty do kapitálové přiměřenosti regulovaného konsolidačního celku.
Dohled nad regulovanými konsolidačními celky se vztahuje na banky a ostatní regulované finanční instituce ve skupině (s výjimkou pojišťovny a zajišťovny). Celek zahrnuje z titulu kapitálových požadavků i (finanční) instituce běžně nedohlížené. Jde o podniky pomocných a bankovních služeb, dále o vlastnicky ovládané factoringové a leasingové společnosti, realitní společnosti i nemovitostní fondy. Tyto instituce musí splňovat kritéria legislativou a regulátorem určená pro zahrnutí.
INTEGROVANÝ DOHLED POMÁHÁ
Podstatou integrovaného dohledu je zdokonalený výkon dozoru, ve kterém jsou zvažovány možnosti přenosu rizik mezi jednotlivými institucemi s podobným či diferencovaným předmětem podnikání na finančním trhu, možnosti šíření nákazy na přeshraniční bázi a šíření nákazy uvnitř finanční skupiny. Požadavky kladené regulátorem na jednotlivé finanční instituce i na skupiny mohou přispět k podpoře stability finančních skupin a finančního zdraví systému.
Díky integraci dohledových činností je možné včas a koordinovaně monitorovat rizikové expozice, finanční investice a přenos rizik v portfoliích různých finančních institucí a posuzovat zátěž optikou majetkových účastí ve finanční skupině. Přesto nelze podceňovat úskalí a vynořující se rizika. K nim patří potenciální nesplácení úvěrů domácnostmi nebo případný přenos rizika z jiných trhů, například z globálního trhu cenných papírů zajištěných rizikovými hypotékami.
Dopad nedávné krize na americkém hypotečním trhu se projevil v českém finančním sektoru a finančních skupinách minimálně, jak potvrzují analýzy. Pozitivní vliv na zdejší trh má poskytování hypoték z klientských vkladů a ze zdrojů získaných emisí hypotečních zástavních listů vystavených na relativně kvalitní pohledávky, na pohledávky s relativně dobrým zajištěním úvěrů a zejména omezené investování do zahraničních aktiv vzniklých na základě sekuritizace nekvalitních dluhů.
FINANČNÍ SKUPINY JAKO ZDROJ RIZIKA A NESTABILITY
Velké finanční skupiny mohou díky své struktuře a různorodosti činností rovněž rizika úspěšně diverzifikovat a při využití mechanismů sekuritizace aktiv dokonce úspěšně prodat dalším účastníkům trhu v podobě dluhových cenných papírů. Z pohledu finanční stability však nemusí být druhé z uvedených řešení vždy nejlepší.
Investoři si totiž nemusí být vždy vědomi všech rizikových momentů. Příliš často redukují podstupovaná rizika na úvěrové riziko hodnocené obvykle ratingem některé z renomovaných agentur. Zapomínají však na mnohdy závažnější změny v tržních hodnotách aktiv a na otázky likvidity, které mohou být rovněž zdrojem citelných ztrát.
Jiným aspektem sekuritizace úvěrů, který je významný při hodnocení celkové finanční stability
trhů, je přenos úvěrového rizika generovaného úvěrovou institucí na další, často neidentifikované a
někdy i neregulované účastníky trhu. Podstatným hlediskem může být i nedostatek informací o riziku
protistrany ze vzdálenějších trhů a limitovaná výměna informací mezi regulátory.
Otázka, zda jsou finanční skupiny a investice jednotlivých institucí zdrojem rizika a
nestability, bude nadále přítomna v analýzách finanční stability a pod stálým dohledem centrální
banky. V případě projevů cenových bublin na trzích aktiv by rozvolnění limitů a uvolněná politika
finančních institucí v oblasti emitování dluhových instrumentů zajištěných rizikovými aktivy nebo v
oblasti investování do sekuritizovaných rizikových aktiv, tak investování do hedgeových a
specializovaných nemovitostních společností a fondů mohly být zdrojem koncentrace rizika ve
finančních skupinách a institucích.