Michal Skořepa (Ekonom 8.1.2009 strana 7)
Sklad zvaný »světový finanční systém« obsahoval řadu bomb, které v poslední době postupně vybuchly. Diskutuje se už i o návrzích, jak do budoucna snížit riziko dalších takových krizí.
Tyto návrhy se zatím zaměřují spíše na změny ve fungování finančních institucí. Jako by se trochu pozapomínalo, že prvotní rozbuškou v onom skladu bylo masové poskytování hypoték těm americkým rodinám, které na splácení evidentně neměly. A že by tedy bylo dobré zlepšit také finanční a obecněji ekonomické vzdělávání klientů na finančním trhu.
Slyšel jsem názor, že »ekonomický smysl úvěru by měla ověřit banka, po obyčejných lidech to přece nemůžeme chtít«. Rozumnost kterékoli ekonomické transakce by ale měly umět posoudit vždycky obě strany. Nechceme snad vnímat klienty jako ovce, které vstupují bez rozmyslu na lávku jen proto, že na ni ukázal pastevec.
A z pragmatičtějšího pohledu: nechápající klient si nebude nikdy umět rozumně vybrat v případě, že před ním bude více než jedna nabídka.
Je zcela nezbytné začít s posilováním finanční a obecněji ekonomické gramotnosti populace už ve školách, a to hned základních. Nejenže existují finanční produkty určené už pro děti od osmi let, ale hlavně je tvrdou realitou, že jakmile daný klient opustí školní škamna (a mnohý z těch nejrizikovějších klientů opouští školní systém už po základní škole), je pro jakékoli dovzdělávání daleko hůře dosažitelný.
Proto je tuze dobře, že se naše ministerstva financí, školství a průmyslu a obchodu osvíceně rozhodla - a to dlouho před vypuknutím této krize! - vložit do školních osnov povinnou pasáž týkající se ekonomických a finančních témat.
V řadě jiných zemí (například včetně Velké Británie a mnoha států USA) nic podobného není. Je tuze dobře, že existuje trvale se scházející Pracovní skupina pro finanční vzdělávání, která umožňuje výměnu názorů a spolupráci všech různých institucí a sdružení aktivních na poli finančního vzdělávání.
Je tuze dobře, že Česká národní banka i jiné instituce začínají pořádat ve všech částech republiky školení finanční gramotnosti pro učitele, kteří tak budou lépe připraveni na výuku ekonomických a finančních témat, pro žáky dost složitých a nezáživných. Sám se některých těchto školení lektorsky účastním - právě proto, že je považuji za velmi potřebná. Školy ale nemají šanci připravit každého klienta na každou konkrétní transakci, o které kdy bude uvažovat. Finančních produktů je už dnes obrovské množství a situace se neustále rychle mění.
Školy by měly zajistit hlavně to, aby běžný klient finančního sektoru - dnes už skoro každý z nás - chápal aspoň základní ekonomické pojmy, jako jsou inflace, úroková míra, pojištění nebo kreditní karta.
A také aby uměl vždy myslet podle jakýchsi obecných zásad finanční a ekonomické gramotnosti: u nezvykle nízké ceny musím být nezvykle opatrný, protože co je zpočátku velmi levné, může být později zatraceně drahé. *