Jiří Vavroň (Právo 13. 7. 2016 strana 3, rubrika Zpravodajství)
Nový guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok poskytl Právu rozhovor, v němž reaguje na aktuální problémy evropského bankovnictví.
* Po britském referendu posílila v EU určitá ekonomická nejistota. Hlavní ekonom Deutsche bank David Folkerts Landau navrhuje, aby Unie vytvořila fond se 150 miliardami eur na záchranu bank.
Musíme být ve střehu, to je trvale přítomný imperativ naší práce. Proto stále zdůrazňuji finanční stabilitu. Evropské bankovnictví není dlouhodobě v dobré kondici. Řešení jsou nákladná, bolestivá, politicky komplikovaná, regulatorně a právně složitá. Jestliže země typu Itálie léta neroste, ale táhne za sebou břemeno vnitřních dluhů, které jsou profinancovány domácím bankovním sektorem, tak se dříve či později problém ve financích bank projevuje. Jak se zpřísňují dohledová kritéria Evropské centrální banky, už se tam nedají hrát různá národní specifika a věci jsou mnohem více vidět. Komplikace je i v tom, že nová legislativa směřuje možnosti záchrany bank v potížích tak, aby se na tom nepodíleli daňoví poplatníci, ale věřitelé. To se v některých případech dá dosti obtížně udělat. Ty problémy se prostě nyní objevují, více se odkrývají, navíc když se růst nedostavuje v původních představách.
* Máme se začít bát nové krize, nových problémů?
Z našeho hlediska se v zásadě nemáme čeho obávat. Naštěstí náš bankovní systém žije do jisté míry na „uzavřeném ostrově“, byť ekonomika je propojena s okolím. Naše banky nejsou mezinárodně rozmáchlé a výrazně angažované na zahraničních trzích. Jsou to většinou dcery zahraničních společností, takže jejich rizikovost je podstatně menší. Angažovanost ve vztahu k mírně problémovým zemím je nízká. Banky už dávno provádějí své vnitřní čistění, dohled to monitoruje, protože pokud banka má trochu větší expozici v rizikovějších instrumentech či teritoriích, tak se to odráží v požadavku na zvýšení kapitálu. U nás nepozorujeme žádné významnější riziko nákazy. To neznamená, že nemusíme být ale ve střehu, protože u řady věcí nemůžeme ani tušit, jak se budou dál rozvíjet. Eurozóna je ale současně na obdobné situace mnohem více připravena než před krizí, má společné obranné mechanismy, rezervy.
* Dlouhodobě v Česku zažíváme uvolněnou měnovou politiku ze strany centrální banky, bude pokračovat i za nového guvernéra?
Nevidím důvod k zásadním změnám. Co jsme dříve deklarovali v měnové oblasti, je platné. Není žádný významný makroekonomický důvod měnit nastavení měnové politiky. Nevidím ani napětí na domácím trhu z hlediska nějakého přehřívání ekonomiky, neprojevuje se ani dramatický nárůst mezd. Banka ve svých krocích stála na straně podpory ekonomickému růstu. To bude pokračovat.
* Banka za vašeho předchůdce byla ale objektem kritiky části ekonomů i politiků konkrétně za intervence a oslabování koruny. Jak se s tímto nesouhlasem vypořádáte?
Naše epizoda s využitím kurzu s 5procentní až 6procentní depreciací měny se v Čechách tak trochu démonizovala. Po britském referendu libra depreciovala o 10 až 15 procent a neslyšeli jsme o tom, že by se Británie hroutila, krátkodobě jí to může i pomoci. Kurzová politika samozřejmě není nástroj, který by nahradil smysluplnou hospodářskou politiku, je to jen jeden z mnoha nástrojů, který v určité specifické situaci malé otevřené ekonomiky s velmi omezenými možnostmi jiných nástrojů může pomoci, což byl právě náš případ. Nespoléhejme ale, že bychom mohli měnovou politikou zachránit cokoli, už vůbec ne nějaké strukturální problémy, pokud se budou odhalovat. Ke štěstí se nedostaneme depreciacemi koruny, nikdo to ani tak nezamýšlí.
* Co se v ČNB změní?
Narůstá komplexnost dohledové agendy v souvislosti se změnami v evropské, ale i domácí legislativě. Kapacity dohledu budeme posilovat. Vedle původní sekce, která dohlíží na bankovní sektor a pojišťovnictví, vznikla od 1. července sekce, která se zaměří na drobnější poskytovatele finančních služeb, zprostředkovatele apod., včetně nové agendy, která nám připadne po schválení zákona o spotřebitelském úvěru.
* Jaké jsou vaše priority?
Guvernér není politická role s osobními kvantitativními cíli. Klíčová je pro nás cenová stabilita, v tom smyslu, že při dosažení cenové stability se budeme snažit nastavit měnovou politiku tak, aby podporovala hospodářský růst. To je pro nás klíčové. Zdůraznil bych finanční stabilitu, to je věc nová, která se dříve tolik nezdůrazňovala. Ale nyní žijeme v době, kdy potřeba makroobezřetnostní politiky bude narůstat. Ekonomická situace se v Evropě postupně zlepšuje, pomalu se zlepšuje i situace na trhu práce, ohrožení a nejistot je ale rovněž mnoho. Evropská ekonomika je nehomogenní. Vedle relativně úspěšných zemí, které se obstojně vypořádaly s postkrizovou situací, máme i řadu nemocných či počátečních rekonvalescentů. Z toho vycházíme. Víme dobře, že samotná měnová politika nevyřeší strukturální problémy ekonomik. Učíme se sladit měnovou politiku s makroobezřetnostní politikou a politikou finanční stability.
* ČNB dlouhodobě usiluje, aby měla možnost přímo prosazovat změny na hypotečním trhu. Aby mohla například stanovit maximální výši úvěru a hodnoty jeho zajištění. Jak by to mělo probíhat?
Jednáme s ministerstvem financí, aby tam při novele zákona o bankách nebo při nějaké obdobné normě tyto možnosti dodali. Kolegové na Slovensku tyto jemnější ukazatele makroobezřetnostní politiky například už mají v repertoáru vynutitelných nástrojů. Mají to i jiné země. Budeme o to usilovat, ale nejde o nic překotného, co by se muselo udělat zítra. Banky vesměs naše doporučení respektují.