Miroslav Singer (Ekonom 8.10.2009 strana 47, rubrika Názory & komentáře)
Evropská komise hodlá v reakci na otřesy finančních trhů, jež způsobily globální ekonomický propad, zřídit dvě nové evropské agentury. První European Systemic Risk Board (ESRB) by měla řešit otázky finanční stability a druhá European System of Financial Supervisors (ESFS) by měla koordinovat a sjednocovat činnost evropských dohledových institucí.
Tempo vzniku těchto institucí je tak překotné, že jejich formování nezpomaluje ani velmi nejasný právní mandát (na jehož základě se zřizují), natož nějaká promyšlená úvaha. Očekávání, že agentury pomohou předcházet podobným krizím, jakých jsme dnes svědky, však nebudou nejspíše naplněna.
Zhruba devět desetin škod ve finančním systému vzniklo ve vyspělých zemích. Šlo většinou o chyby managementů či domovských dohledů. Mezinárodní aspekty měly jen okrajový vliv. V případě ESRB může její orientace na finanční stabilitu pomoci při prevenci situací, které sice finanční krizi nezpůsobily, ale jež náš region přesto sužují.
Uveďme například vysoký podíl úvěrů v cizích měnách v některých zemích střední a východní Evropy. Četní představitelé středo a východoevropských dohledových institucí se opakovaně marně snažili přesvědčit kolegy v domovských centrálních bankách, že by tomuto problému, který číselně nevypadal tak znepokojivě, měli věnovat více pozornosti. Jejich pravomoci totiž na regulaci úvěrů, jež byly poskytovány pobočkami finančních skupin, nestačily.
Můžeme se sice obávat vlivu příliš »silně formulovaných« doporučení na finanční trhy, ale ESRB nebude zřejmě schopna chovat se dostatečně zodpovědně.
Půjde spíše o další »úřad pro úřad«. ESRB se totiž pokusí spolu s druhou agenturou, orientovanou na vedení a koordinaci dohledů (ESFS), nějak účinně zkoordinovat práci zhruba 80 dohledových agentur a centrálních bank eurozóny. A to bude vskutku náročný úkol.
Jenže ESFS má navrch získat i pravomoci vůči národním dohledovým orgánům. Hodně pozornosti (i obav) se upírá k tomu, že má sloužit jako zprostředkovatel i konečný rozhodčí sporů mezi dohledy.
Není ovšem nutno se touto pravomocí zneklidňovat. České dohledové orgány totiž ve všech minulých případech, kdy spory nastaly, zastávaly striktnější stanoviska.
Vyšší obezřetnost je namístě ve vztahu k právu ESFS vydávat sjednocující standardy a »technické normy« a hlavně vůči jeho pravomocem v krizových situacích.
Jednak se ve světle otřesů finančních trhů nezdá, že by standardy dohledových orgánů velkých evropských zemí, jejichž kultura se bude v této agentuře prosazovat jistě razantněji než například kultura naše, byly něčím pro nás přínosným. Navíc slovo »standard« či »norma« lze vykládat velmi pružně. Podobně ani pravomoci v krizových situacích nejsou formulovány nijak precizně.
Návrh komise tedy žádné velké zlepšení situace dohledů nepředstavuje a vyloučení rizik v něm obsažených nebude snadné.
Nicméně rychlé a viditelné kroky jistě naplní alespoň politické cíle »předvést nějakou akci«. Tím zřejmě zklidní daňové poplatníky mnoha zemí vyděšené částkami, které do záchrany svých finančních systémů museli jejich ministři financí vložit.
Asi by se jim spalo hůře, kdyby si byli schopni uvědomit, že tyto kroky žádný skutečný přínos pro prevenci dalších podobných událostí nemají.