Jaroslav Mašek (Mladá fronta DNES 17.8.2011 strana 9, rubrika Ekonomika)
Zpomalení české ekonomiky je očekávané a nemělo by být tak velké jako po roce 2008, říká guvernér ČNB Miroslav Singer. Evropě však chybí jasný plán na řešení dluhů
Tahounem růstu v Evropě budou soukromé firmy. Podle guvernéra České národní banky Miroslava Singera mají dost hotovosti, ale chybí jim jistota na investice. Tu musí dodat politici.
* Jak hodnotíte zpomalení české ekonomiky ve druhém čtvrtletí?
Není to překvapení, naše prognóza počítá se zpomalováním růstu a tím i se zpomalováním inflačních tlaků.
* Snižuje se tedy tlak na růst úrokových sazeb v ekonomice?
Určitě. Nezpomaluje jen Česko, ale také vyspělé země, které dříve táhly poptávku po komoditách a tím zvyšovaly tlak na růst cen. Ať už to byla energie, ropa či železo. V podstatě to pro nás byly jediné inflační tlaky.
* S jakou pravděpodobností zůstane do konce letoška základní repo sazba v nezměněné výši 0,75 procentního bodu?
Nevidím teď nic, co by nás mohlo aktuálně či před koncem roku přimět hýbat se sazbami. Ale to se může změnit. Naše prognóza zvýšení úroků odsouvá někam na konec roku, ale to není slib, je to předpoklad dle dnešního vývoje.
* Co Čechy podle vás čeká v příštím roce z pohledu cen, zaměstnanosti a úroků?
Vývoj ekonomiky je teď bude asi zase nějakou dobu strašit. Evidentně se ukazuje zpomalování, ale pokud se začnou rozpočty ve vyspělých ekonomikách dávat do pořádku, může ekonomika zase v roce 2013 robustně růst. A doufejme, že zpomalení nebude tak dramatické, jako bylo v roce 2008 a 2009. Dluhy se zatím jen posouvaly, teď by se měly začít snižovat.
* Mohou české banky zvýšit úroky kvůli vyššímu riziku?
Nemyslím, že jim změna, do níž se dostáváme, dá prostor k velkému zvyšování úroků. Češi budou ještě opatrnější, vzpomenou si, že uměli ještě nedávno žít za podstatně méně a nebudou ochotni se zadlužovat. Bankovní sektor je stabilní a i nejhorší scénář propadu jako v roce 2008 počítá s tím, že by české banky potřebovaly jen několik miliard, což z pohledu celkového rozměru bankovního sektoru a naší ekonomiky není nic. Češi jsou konzervativní, oproti předpokladům evropských matek tuzemských bank si sice méně půjčují, ale zase lépe splácejí. Takže jejich dcery plní plány a riziková přirážka růst nemusí.
* Proč jste tak optimistický ohledně roku 2013? Lze dluhovou krizi vyřešit v tak krátkém období?
Škrty už probíhají parlamenty, protože jim trhy ukázaly, že svoboda je poznaná nutnost. A nezapomeňte, že krize je tady už docela dlouho. Normální krize by byla už dávno pryč, ale tato dluhová je velmi nepříjemná. Ovšem v roce 2013 už bude ve svém pátém roce, takže to není nic rychlého.
* Toto je však další stadium krize.
Ano, ale nezapomeňte, že část dluhů se již umazala a posunula. A navíc řada soukromých subjektů je velmi bohatá na hotovost. Jinými slovy - ony budou tahounem ekonomického růstu. Hospodářství není jen o vládách a jejich výdajích. V řadě zemí dříve předlužené soukromé subjekty mají dost peněz na utrácení a investice. Ty začnou dělat, musí jen odeznít nejistota, kterou generují hlavně politici.
* Takže dříve zachráněné firmy a banky by teď měly na oplátku pomoci svým státům?
To zní nadneseně, ono těch zachráněných zase nebylo tolik. Soukromý sektor nejsou jen banky a automobilky. Řada firem je na tom ale prostě dobře, prošla fází šetření a teď by mohla začít investovat, protože má peněz dost.
* Zatím na nich sedí...
Protože nejistota, kterou politici a částečně i centrální bankéři svými nekonzistentními, a tedy nečitelnými rozhodnutími vytvářejí, je ohromující.
* Jak podle vás může dluhová krize v Evropě skončit? Dluhy může vymazat inflace, šetření v rozpočtech, bankrot či ekonomický růst. Co je nejpravděpodobnější?
Obávám se, že řešení stále určují krátkodobé politické náklady lídrů Unie, a nikoli ekonomické náklady. Ekonomicky nejjednodušší by byl před rokem a půl odchod nejslabších článků, tedy Řecka a Portugalska, z eurozóny. Samozřejmě s evropskými penězi na usnadnění jejich nového startu, žádný neřízený rozpad. Tedy devalvace v těchto zemích, které potřebují obnovit konkurenceschopnost, spojená s pomocí jejich bankovní soustavě. To by optikou dnešních nákladů na záchranu eurozóny vyšlo podstatně levněji.
* Na to však je pozdě. Co si myslíte o záměru vydávat jednotné eurodluhopisy?
Jsem velice zvědav, zda se podaří vytvořit společné dluhopisy, aniž by došlo alespoň k malému zpochybnění ratingu států, které by je měly hlavně garantovat. Pokud by ke zhoršení jejich ratingu došlo, tak pánbůh s námi a zlý pryč.
* Může být řešením podpora ze strany Evropské centrální banky (ECB), která minulý týden ve velkém nakupovala dluhopisy Španělska a Itálie?
Je to problematická podpora, která se některým mým kolegům nelíbí, ale minimálně v tuto chvíli funguje. Bohužel si ji ale někteří ekonomové pletou s kvantitativním uvolňováním, které provádí americká centrální banka Fed. Ovšem to je něco úplně jiného. ECB nebrání deflaci (škodlivému poklesu cen, pozn. red.) tím, že emituje peníze oproti dluhopisům, ale cíleně nakupuje dluhopisy nejzasaženějších zemí, i když má pochybnosti o jejich solventnosti. To je jako by si Fed vybral k nákupu dluhopisy Detroitu a Kalifornie.
* Ostatním státům USA by se to asi nelíbilo a podobně se vyvíjí postoj například Německa, které je bráno jako zdroj peněz na záchranu eurozóny. Jak to skončí?
To si netroufám odhadovat. Zaprvé se mi nechce tak úplně komentovat kolegy a zadruhé je to čistě na nich. Ale rozhodně není povzbudivé vidět nákupy těchto dluhopisů, byť to kus řešení dluhové krize být může. Je nutné si uvědomit, že masa peněz v eurozóně je taková, že nějakých pár desítek miliard eur vynaložených na nákup dluhopisů inflaci nerozjede.
* Evropská centrální banka však zároveň zvedá úroky. Není to nebezpečné?
ECB je blízko situaci, kdy jednou rukou bude něco stavět a druhou to bude bořit. Zvedat úroky a současně emitovat peníze do ekonomiky - to je situace, do níž semohou evropské autority dostat. Má to pak všechny nevýhody nekonzistentní měnové politiky, protože vytváříte uměle subjekty, které mají levnější peníze, a druzí ne. V Česku jsme to naposledy zažili někdy před rokem 1997 a doufám, že se to nevrátí.
* Jak se bude situace vyvíjet?
Asi zase budou nějakou chvíli pokračovat pokusy řešit zadlužení po kouscích. To může na nějaký čas přinést uklidnění, což už se děje. Trochu mi to připomíná mou praxi komerčního bankéře, kdy člověk jedná s dlužníky z řad firem. Nejradši by od nich všechny peníze hned stáhl, ale když už se jednou nechá přesvědčit, že jim úvěrování prodlouží, tak za případ bere osobní odpovědnost a má problém peníze zastavit. Obávám se, že řada mých kolegů z ECB je v podobné situaci, jenže místo firem řeší státy. Co k tomu dodat? Situace se někdy vyřeší, dlužník se sebere nebo má štěstí a věci se zlepší. Nebo se nezlepší a stejně přijde smutný konec. Málo se ale zdůrazňuje, že dnešní nekonzistentní politika typu „nikoho nenecháme z eurozóny odejít, ale zároveň všichni nedáme společně na stůl dostatečné prostředky pro její záchranu“ vytváří nejistotou ohromné náklady reálné ekonomice.
* Co může být cílem evropských lídrů?
Je možné spekulovat o tom, že je cílem nedopustit dramatické rozšíření problémů v klíčových částech eurozóny a předlužené země nechat profackovat se k nějakým lepším výsledkům. Třeba jim za dva roky zase něco odpustit, jako už se dvakrát stalo. Takto lze s Řeckem a Portugalskem pokračovat ještě dalších 15 let, ale je to nefér vůči lidem, kteří tam žijí. Na rovinu jim to nikdo neříká. A zároveň to opět zvyšuje nejistotu, která se může šířit dál.
* Jak se liší situace z podzimu 2008 a ta aktuální z pohledu hrozeb návratu recese?
Potenciál Česka na to, aby nás velcí investoři zařadili po bok problémových států střední a východní Evropy, je menší. Asi si už pamatují, že nejsme Maďaři, byť oni udělali v ekonomice velký krok vpřed. Z globálního pohledu chybí dnes moment překvapení, což je lepší. Tehdy špatné úvěry vyskakovaly po celém světě bez varování. Na druhou stranu i nejhorší odhady našeho potenciálu pro chyby jsme v Evropě překonali v míře ohromující. A USA strašlivě otřásly světem tím, že nechaly situaci kolem zvýšení stropu zadlužení dojít v napjaté době tak daleko. Zpomalení české ekonomiky je očekávané a nemělo by být tak velké jako po pádu Lehman Brothers. Horší než tehdy je, že v Evropě chybí ochota si jasně říci, jak situaci s dluhy řešit.