Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
Vladimír Vokál (MF Dnes, iDnes.cz 20. 2. 2026, pořad Rozstřel)
Inflace se v lednu dostala na 1,6 procenta. Viceguvernérka Eva Zamrazilová ale v rozhovoru pro iDNES.cz varuje před předčasnou euforií. Rizikem zůstávají služby, bydlení i rychlý růst mezd. Mluví také o úrokových sazbách, obranném průmyslu i o ukončení závislosti na Německu.
Inflace na začátku roku výrazněji klesla, znamená to, že Česká národní banka svůj boj se zdražováním vyhrála?
Je pravda, že inflace klesla z prosincových 2,1 na lednových 1,6 procenta. A také je pravda, že dominantně je za tím vliv snížení poplatků za obnovitelné zdroje energie. Kdyby k němu bylo bývalo nedošlo, tak by ta inflace byla na rovné dvojce, tedy přesně na našem inflačním cíli. Dále se k tomu připojil pokles pohonných hmot a také pokles cen plynu, takže dohromady všechny tyhle faktory znamenaly pokles asi o jeden procentní bod; bez nich bychom byli někde na 2,5 procenta.
Kde vidíte riziko?
Máme pořád položky ve spotřebním koši, které rostou poměrně dynamicky, především služby. Růst o 4,7 procenta je úplně stejný jako v celém minulém roce, takže tady víceméně ohnisko poptávkové inflace ještě úplně dohašeno nebylo. Souvisí s tím i to, že jádrová inflace – základní pevná složka, která nepodléhá cyklickým vlivům – klesla z 2,8 na 2,7 procenta. To je sice pokles, ale maličký. Takže číslo je dobré, ale musíme být neustále ostražití.
Máte výhled na letošní rok? Předpokládáte, že inflace zůstane pod 2 procenty?
Pravděpodobně tam ve větší části roku zůstane. Ještě se uvidí, co udělá přeceňování v oblasti potravin, protože ty meziměsíčně zdražily asi o 2,5 nebo 2,7 procenta, což je poměrně dynamické zdražení.
Má silná koruna vliv na inflaci?
Samozřejmě. Silná koruna má vliv především na obchodovatelné zboží, tedy zboží, které se dováží. V současné době ekonomové debatují o tom, zda je ten vliv pořád tak intenzivní jako dříve, protože existují i názory, že ho omezuje silná spotřebitelská poptávka: jinak řečeno, část silné koruny obchodníci nepromítají do poklesu cen, ale do marží. To je věc, které se musíme věnovat. U služeb se nám silná koruna neprojevuje vůbec, tam nepomáhá – pouze v oblasti zahraniční rekreace.
A když už jsme u silné koruny: vydrží i letos, nebo čekáte pohyb vůči dolaru či euru?
Já bych korunu viděla víceméně jako stabilní v průběhu celého roku s menšími výkyvy.
Pokud je inflace pod kontrolou, otevírá to prostor pro další snižování sazeb?
Jádrová inflace zůstává poměrně blízko trojky. Je to sice v cíleném pásmu, ale ukazuje to, že domácí poptávkové tlaky na inflaci příliš nepolevují. Jinými slovy: jestli se zklidní nebo zpomalí vývoj cen ve službách a také v oblasti nemovitostí – to je další ohnisko, které nás trápí – protože ceny nemovitostí se propisují do nákladů vlastnického bydlení, tzv. imputovaného nájemného, a také do tržního nájemného. A tady je růst o 6,3 procenta u tržního a 5,1 procenta u imputovaného. Ty rostoucí ceny nemovitostí tedy zasahují do spotřebitelské inflace. Nemáme přímý kanál, jak je ovlivnit, měnová politika tu zatím nepůsobí restriktivně, a to je další věc, která nás zajímá. V případě zklidnění by to mohlo poskytnout prostor pro snížení úrokových sazeb o nějakých 25 bazických bodů. Naše politika se odvíjí od příchozích dat. Dalším okruhem, který není bez důležitosti, jsou mzdy.
A jak to s jejich růstem vypadá?
My jsme museli pro rok 2025 zvýšit prognózu až na 7 procent růstu. Nečekali jsme to, čekali jsme asi 6,5 procenta, ale ta čísla přijdou až někdy v průběhu jarních měsíců – chodí s velkým zpožděním pro čtvrté čtvrtletí, a tedy i pro celý rok.
A i to je proinflační?
Samozřejmě. Podle našich odhadů – a myslím, že i podle odhadu většiny makroekonomů – je neinflační růst mezd maximálně do 5 procent. Pro letošek čekáme kolem 6 procent, takže uvidíme, jaká budou přicházet data. A pokud by to bylo víc než 6 procent, tak by to samozřejmě limitovalo prostor pro snižování úrokových sazeb.
A co růst ekonomiky, hrubého domácího produktu? Některé instituce výrazně upravují výhled pro rok 2026 – u některých odhadů až ke 3 procentům. Vidíte to podobně?
Vidíme to podobně. Ta čísla se pohybují mezi 2,5–3 procenty. Ekonomika se skutečně zvedá: napřed se začala zvedat spotřebitelská poptávka, tím se zvedl výkon ve službách. Z prvního odhadu HDP jsme se dozvěděli, že to byly služby, které táhly ekonomiku v posledním čtvrtletí 2025. To je na jedné straně dobře, ale na druhé straně vidíme, že se tam posouvá poptávka obyvatelstva. Díky vysoké poptávce se zvyšují ceny a zvyšují se tam také mzdy – a ty vstupují do inflačních tlaků hned dvakrát: jednou jako nákladová složka a jednou jako faktor, který umožňuje ceny služeb dál zvyšovat, protože si to lidé mohou dovolit.
A průmysl?
Zvedá se. Domácí průmysl bude pozitivně ovlivňován růstem obranných výdajů v celé Evropě. Žádná země si nedokáže vyrobit všechno sama a my máme mimořádný průmyslový potenciál, abychom se do toho výrobního procesu mohli zapojit.
Vypadá to, že inflaci jsme zkrotili, ale veřejné finance zůstávají napjaté.
Mně z pozice člověka v centrální bance doopravdy nepřísluší hodnotit stav veřejných financí. Můžu říct jen tolik, že abychom mohli držet měnovou politiku na neutrální nebo dokonce nižší úrovni, potřebujeme neutrální působení veřejných rozpočtů.
A to teď nefunguje?
Obávám se, že tady je spíše expanzivní vliv.
Jak blízko jsme dluhové brzdě?
Nejsme dluhové brzdě příliš blízko, ale hodně jsme se jí přiblížili.
Jak velké riziko dnes představuje hospodářský vývoj v Německu?
Německo je problém, o kterém hovoříme deset let. Deset let na to upozorňují odborníci: slabé Německo, hrozí recese – a nakonec se Německo vždycky nějak dostalo na červenou nebo černou nulu, žádný armagedon nebyl. Nicméně závislost na Německu je riziko. Zároveň ale vidíme, že se nám daří opouštět vývozní model, kdy české exporty byly „posledním vagonem“ mířícím z Německa do Číny. Myslím, že diverzifikujeme a že se diverzifikují vývozní partneři.
Takže jsme se trochu odstřihli od závislosti na Německu?
Trochu ano. Není to rychlé, ale souvisí to i s tím, že původní těžiště byl průsečík Německo a automobilový průmysl – v obou jsou změny. Náš vývoz překvapil mnoho ekonomů. Nikdy nebyl jen na autech – ale podíl automotivu se částečně snižuje. Roste obecné strojírenství nebo ostatní dopravní prostředky.
Obranný průmysl tedy může být hnacím motorem růstu české ekonomiky?
Domnívám se, že ano. Bohužel z toho nemám radost – byla bych ráda, kdyby to byly léky nebo civilní oblasti – ale žijeme ve světě, v jakém žijeme. Určitá příležitost pro restrukturalizaci a znovu nadechnutí průmyslu tu je, protože průmysl odolává těžkým zkouškám: změna v automotivu, drahé energie, dané mimo jiné Green Dealem. Doufejme, že se náš tradiční artikl zase nadechne.