Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
Sabina Ali (Mladá fronta DNES 26. 10. 2022 strana 9, rubrika Ekonomika)
Pokud mzdy porostou rychleji než produktivita práce, inflace se Česko jen tak nezbaví. Podle viceguvernérky České národní banky Evy Zamrazilové nelze na platech přidávat o více než 10 procent. „Po odeznění inflace se vrátíme k reálnému růstu mezd. Trh práce byl skutečně velmi přehřátý,“ říká.
* Jak na vás v době dvouciferné inflace působí požadavky odborářů na vyšší mzdy?
Odbory dělají svou práci, ale z pohledu centrálního bankéře by růst mezd měl odpovídat růstu produktivity. Pokud mzdy porostou rychleji a firmy budou tento růst promítat do cen, vznikne mzdově-inflační spirála a inflace u nás zapustí hlubší kořeny. Navíc hrozí to, že firmy ztratí konkurenceschopnost v zahraničí a budou nuceny propouštět nebo zkrachují. Proto říkám, že vysoký růst mezd je nyní nerozumný a postupně by ohrozil zaměstnanost.
* Jaký růst mezd je udržitelný?
Situace není černobílá, všude nejde mzdy zmrazit. Jde o to, aby se růst držel někde mezi nulou a deseti procenty. Šest sedm procent není číslo, které by bylo vyloženě rizikové. Nad deset procent už tam ale vidím naopak riziko silné. Odborové požadavky však zatím většinou plněny nebyly. Doufám, že i letos dojde ke kompromisu. Zásadní úlohu má veřejný sektor, který by měl jít příkladem v tom, že se inflace do mezd nepropíše.
* Lidé si za poslední roky zvykli, že mzdy postupně rostou. Je to tak, že stačí dva tři roky a pak se vrátíme k růstu?
Určitě, po odeznění inflace se vrátíme k reálnému růstu mezd. Trh práce byl skutečně velmi přehřátý. Nyní vidíme spíše jeho narovnání. Už přibližně od roku 2016 byl nábor zaměstnanců velkým problémem zaměstnavatelů a napětí postupně sílilo. Od poloviny roku 2018 nastal málokdy viděný jev, kdy bylo více volných pracovních míst než nezaměstnaných. Tento stav přežil i pandemii. Je samozřejmé, že tehdy měl zaměstnanec silnou pozici, a pokud měl možnost výběru, tak měnil zaměstnání nebo požadoval růst mezd.
* Přispěla tato situace na trhu práce k vyšší inflaci?
Tato situace určitě přispěla k tvorbě inflačního podhoubí. Růst jednotkových mzdových nákladů (ukazatel poměřující objem mezd k reálné hodnotě HDP, pozn. red.) byl u nás jeden z nejrychlejších v celé Evropské unii.
* Je tedy růst mezd největším inflačním rizikem?
Letos je základ, aby mzdy nekopírovaly růst inflace. Vše ale záleží na tom, jak dlouho potrvá válka na Ukrajině. Až bude tamní situace stabilní, ceny energií by se měly uklidnit. Mzdově-inflační spirálu (situace, kdy inflace vyvolá růst mezd a opačně, pozn. red.) ale dopustit nemůžeme.
* Překvapilo vás zrychlení inflace po červencovém zpomalení?
Nepřekvapilo, protože to jenom potvrdilo mou obavu, že panuje veliká nejistota v tom, jak se budou zvýšené ceny energií promítat do inflace čistě z pohledu statistického zachycení nových ceníků a smluv. K osmnácti procentům inflaci dovedly zejména vyšší ceny plynu a dalších energií. To je ta hlavní změna. Vedle toho ke zrychlení přispěly i sezonní vlivy, jako je návrat dětí do škol a podobně.
* Jakou roli podle vás sehraje zastropování cen energií?
Stropy určitě k nižší inflaci pomohou. K tomu ještě od října přibylo odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie. Otázka je, jak přesně se tato opatření budou promítat do měření statistiků a jak to ovlivní celkovou míru inflace. Uvidíme, jaká budou čísla za leden, kdy by už mělo být jasněji.
* Co se stane, až zastropování skončí?
Stropy patrně nebudou zrušeny, dokud Evropa nenalezne vizi normální energetické situace pro všechny státy Evropské unie. Nejistota je zatím extrémní. Veškeré soudy jsou proto v tomto ohledu vždy podloženy nějakým silným předpokladem, který se ale nemusí naplnit. Žijeme v obrovské nejistotě.
* Jak vám boj s inflací komplikují vysoké schodky státního rozpočtu?
Vztah mezi měnovou a fiskální politikou je silný. Samozřejmě že fiskální politika měla také veliký vliv na vznik inflačního podhoubí v Česku, a to už od vládní pomoci během covidu. V té době se totiž zapomnělo na to, že když dáme lidem peníze za neodpracovanou práci, neodvedené služby a nevyrobené zboží, tak jsou to peníze s potenciálem zvýšit inflaci. To není nic nového, věděl to už Alois Rašín.
* Ale nechat lidi bez pomoci stát přece nemohl.
Pomoc určitě nezpochybňuji. Málokdo si ale uvědomil, že jde o silný inflační impulz. Odhaduji, že do ekonomiky přišlo minimálně 450 miliard korun. Problém je, že nešlo pouze o jednorázová a dočasná opatření, která by z veřejných financí po odeznění covidu vypadla. V Národní rozpočtové radě jsme vládě nevyčítali, že pomáhá, ale že se pomoc propisuje do dlouhodobých výdajů, nebo naopak ubírá na příjmech. Jako příklad mohu zmínit zrušení superhrubé mzdy.
* Stane se totéž kvůli energetické pomoci?
Nemyslím si, že by tohle mohlo být přímo proinflační, protože lidé pomoc většinou využijí na zaplacení energií a část zisku odsaje stát. Finance se tedy nedostanou do kolotoče inflace. Letošní rozpočet proto nehodnotím.
* Trápí vás tedy spíše další rozpočty?
Ty další návrhy rozpočtů mi dělají velké vrásky. Jednoznačně to je faktor, který zřejmě povede k tomu, že naše úrokové sazby budou muset zůstat po delší období na vyšší úrovni, než se plánovalo ještě před rokem. Nemusí to být současných sedm procent, ale nečekám, že se v nejbližších letech vrátíme se sazbami k úrovním, které jsme zažívali v posledních deseti letech. To byla extrémní situace, která zcela nepochybně svou měrou přispěla k rostoucí inflaci a nezdravému růstu cen nemovitostí.
* Zvedat sazby ale nehodláte.
Sedm procent je nyní dostatečně vysoko. Sazby už svou práci odvádějí, vidíme ochlazený trh s hypotékami, zpomaluje spotřeba domácností. Propad zažívají také nové korunové úvěry v podnikové sféře. Další navýšení sazeb by podnikům už tak složitou situaci ještě ztížilo. Jsou totiž potřeba investice například na zateplování, modernizaci v energetice. Při současné výši sazeb se ale investice prodražují. Sazby navíc působí s určitým zpožděním. Když je tedy teď zvedneme, ekonomika to pocítí ještě za rok, kdy ale už může být v recesi. Možná by díky dalšímu zvýšení byla za rok inflace o půl procentního bodu nižší, cena za to by ale byla příliš vysoká.
* Kdo by ji zaplatil?
Především malé a střední podniky, které jsou páteří ekonomiky a zároveň jsou odkázány na drahé úvěry v korunách. Proto se bojím, abychom dalším růstem sazeb nezhoršili například situaci na trhu práce více, než je nutné. Na snížení sazeb pak může být pozdě – podniky mohou být dřív zkrachovalé a lidi propuštění. Jinými slovy, provádění měnové politiky nevnímám jako rychlé otáčení volantem auta, ale spíše kormidlem zaoceánského parníku – pootočení kormidlem se projeví až s delším zpožděním, obdobně je tomu s působením úrokových sazeb. Nehledě na to, že ekonomika stejně jako cestující nemají rádi velké výkyvy.
* Nebojíte se přesto zvýšených inflačních očekávání?
Je pravda, že lidé začínají vidět inflaci za rok nad dvěma procenty, bojí se jí. Z posledních dat ČSÚ ale vyplývá, že lidé se sice bojí drahoty, ale současně říkají, že nyní je nejhorší možná doba pro pořizování větších nákupů. To znamená, že zvýšená inflační očekávání se nerealizují. Ani nemohou, protože domácnosti mají napjaté rozpočty. Třetina domácností nic neušetří. Polovina, která něco ušetří, si peníze raději odloží na účty za energie. Zvýšená inflační očekávání sice mají, ale nemohou se chovat podle ekonomické teorie.
* Dovedete si představit, že by nadešla situace, kdy byste zvedla ruku pro vyšší sazby?
To si určitě představit dovedu. Signál k tomu by mohl přijít ze státního rozpočtu nebo trhu práce. Kdybych viděla, že se pracovní trh nezchlazuje, tak to by byl důvod pro vyšší sazby.
* Jak už jste zmiňovala, sazby se do ekonomiky propisují se zpožděním. Měla předchozí bankovní rada zvyšovat sazby dřív?
Sazby se začaly zvyšovat v červnu 2021, tedy v době, kdy jsme věděli, že v dubnu a květnu byla inflace nad třemi procenty. Zvýšení bylo velmi mírné, ale už to vyvolalo u části trhu a politiků negativní odezvu. Paradoxně dnes vidíme, že to bylo pozdě. Sazby při covidu neměly jít na nulu s vědomím toho, že tehdy šly do ekonomiky inflační peníze. Jsem ale ráda, že ČNB byla jedna z prvních centrálních bank, která rozpoznala, že inflace je skutečné riziko. Otázkou však je, zda bylo nutné jít až na sedm procent. To ukáže čas.
* Kdy čekáte návrat k jednociferným hodnotám inflace?
Uvidíme, co udělá zastropování cen v lednu. Dosavadní vývoj a naše srpnová prognóza ale naznačují, že na jednociferné hodnoty se dostaneme na přelomu jara a léta.
* Guvernér Aleš Michl po posledním zasedání avizoval, že ČNB bude bránit nadměrným výkyvům koruny. Nebojíte se, že intervenční polštář vyčerpáte?
Nikdy jsem nesouhlasila s intervencemi, kdy se koruna naopak oslabovala nákupem cizích měn. Když už se to ale stalo, devizové rezervy se tu nahromadily a jsou tak vysoké, tak na co jiného je použít než opět na měnovou politiku? Polsko nebo Maďarsko nemají zdaleka tyto nástroje, jejich měna padá. Kurz koruny určitě nedržíme na sílu, necílíme na žádný přesný kurz. Rezervy v poměru k HDP máme opravdu jedny z nejvyšších na světě.
Jde o to, aby se růst mezd držel někde mezi nulou a deseti procenty.