(Hospodářské noviny 9.1.2012 strana 14, rubrika Byznys)
Co si myslí ČNB o krizi? Řecko ať klidně opustí euro. Politici se alespoň budou moci věnovat důležitějším věcem, říká šéf české centrální banky Miroslav Singer
Rozhovor
Ekonomika v Česku sice letos příliš neporoste, ale krize podobné té v roce 2008 se bát nemusíme, říká guvernér České národní banky Miroslav Singer. Problémy eurozóny, které brzdí i české hospodářství, jsou podle něj způsobeny i tím, že se Evropská unie zaobírá Řeckem až příliš. Řecko by podle Singera mělo z eurozóny raději odejít.
* HN: Když vidíte poslední kroky Evropské centrální banky, tedy snížení úrokových sazeb a poskytování levných půjček evropským bankám, mění to nějak váš pohled na budoucí vývoj české ekonomiky a inflace?
Čekali jsme, že Evropská centrální banka (ECB) sníží své úrokové sazby. Nepředpokládali jsme přímo, že ECB nalije masivně peníze do bank. Ale předpokládali jsme, že mezi bankami v Evropě bude nedůvěra a že si zřejmě nakonec nebudou půjčovat. Tedy věc, kterou ECB chce svým zásahem řešit. Jde ovšem jen o odložení toho nejhoršího, tedy zamrznutí bankovních úvěrů a poklesu ekonomiky. A zdaleka nejde o nějaké systémové řešení současné evropské dluhové krize. Ale i to jsme ve svých prognózách kvalitativně očekávali.
* HN: Jak je to s důvěrou mezi bankami u nás?
U nás je situace jiná, setkávám se s bankéři a nezdá se mi, že by nějak rostla nedůvěra mezi českými bankami. Na druhou stranu je třeba říci, že u nás si banky mezi sebou vždy půjčovaly tak na dobu do jednoho týdne, zatímco v západní Evropě to bylo na tři měsíce a často i na delší dobu. Navíc tady se banky snaží krýt poskytované úvěry vklady, nepotřebují si půjčovat navzájem.
* HN: Jak to bude vypadat v tomto roce s inflací?
Proinflační a protiinflační tlaky se budou navzájem vyrovnávat. Slabší kurz koruny, což je proinflační faktor, je důsledkem de facto skeptičtějšího pohledu na růst regionu, který ale znamená méně inflačních tlaků. Inflace však na konci roku vzrostla více, než jsem čekal. Předpokládám, že tak jako u předchozích zvyšování daně z přidané hodnoty zareagovali obchodníci s předstihem. Zvýšili ceny před Vánoci, aby domácnosti vyčerpané po svátcích a zvažující vydání každé koruny nepřešly kvůli novoročnímu zvýšení cen ke konkurenci. Budeme vývoj sledovat a uvidíme, jestli je to pravda.
* HN: Očekáváte letos hospodářskou krizi?
Nepřichází krize jako v roce 2008. Podnikatelé neočekávají propad výroby, většina z nich, tedy mimo stavebnictví, mluví zatím o tom, že minimálně v prvním pololetí očekávají růst výroby o pár procent. Půjde ale o rok nízkého nebo mírně záporného růstu ekonomiky.
* HN: Centrální banky v některých zemích se snaží pomoci ekonomice i své vládě. Ani v sousedním Polsku nevylučují nákup vládních dluhopisů centrální bankou. Může nastat taková situace i u nás, že byste vládě pomohli snížit úroky placené z jejích dluhů?
Něco takového si neumím příliš představit. My už jsme stabilizovali trh s dluhopisy. Máme takzvanou dluhopisovou repo facilitu, tedy investoři si u nás mohou půjčit hotovost a jako zástavu dát státní dluhopisy. Samozřejmě s nějakou „pokutou“, musí prostě za půjčku něco zaplatit. Už přes rok toho nikdo nevyužil, ale lidé z trhu nás žádali, abychom tuto možnost udržovali. Trhy totiž uklidňuje, když vědí, že nakonec mohou státní dluhopisy „zaparkovat“ u centrální banky a získat hotovost. Něco podobného ostatně dělá i ECB.
* HN: Byli byste v případě nouze ochotni kupovat i dluhopisy přímo od vlády a tak jí vlastně půjčovat?
Něco takového si dokážu představit dost špatně. To bychom museli měnit zákon o České národní bance. Nákup státních dluhopisů není obvyklý nástroj, který používají centrální banky. Na rozdíl od již zmíněné repo facility. Aby centrální banka mohla úspěšně nakupovat státní dluhopisy a nepoškozovala vlastní ekonomiku, museli bychom žít ve světě, kde je omezen svobodný obchod. V takovém světě si to dokážu představit. Ale naštěstí v takovém světě nejsme.
* HN: Politici dnes v mnoha zemích tlačí na centrální banky, aby pomohly ekonomice nebo přímo vládě. Zdá se, že bankéři tlaku podléhají. Je nezávislost centrální banky stále uznávanou ekonomickou poučkou, nebo přežitkem?
Úspěšné světové ekonomiky, které se bohužel nenacházejí často v Evropě, mají nezávislost centrálních bank v úctě. V Evropě začínají někteří vyzývat centrální banky k různým veselým operacím typu, aby vládám půjčovaly peníze za setinu procenta. Vnímám to jako příznak toho, že se Evropa nevyvíjí rozumným směrem. Mimochodem předchozí fáze tohoto vývoje byl růst evropských dluhů, soukromých i státních. A tlak na banky je jen příznakem toho, že současná situace v Evropě nemá dlouhodobé rovnovážné řešení.
Evropa si pěstuje finanční zombie
* HN: Kde jsou tedy podle vás ony evropské nerovnováhy, které brání řešení současné krize?
Evropa rostla způsobem, který je dlouhodobě neudržitelný. Vytvářela nerovnováhy ve výměně zboží, peněz a kapitálu mezi státy, které nemohou dlouhodobě existovat. Jsou státy, které spotřebovávají a příliš nevyrábějí, a naopak. Tu situaci jde řešit trvalým rozpočtovým přesunem peněz ke státům, které mají nízkou produkci a vysokou spotřebu, ale o tom nechce nikdo v bohatších státech slyšet. Pochopitelně pak v některých zemích rostou dluhy. Vlády se je snaží snížit. Dívají se do minulosti, do doby, kdy úroky ze státních dluhopisů byly nižší než inflace, a dluhy proto klesaly. Jenže k tomu je třeba mít možnost něco nařídit finančním institucím, nákup dluhopisů za pro ně nevýhodných podmínek. A trochu uzavřít hranice, aby se banky nepřestěhovaly někam, kde jim nic takového nehrozí. Nebo se dají dluhy snížit znehodnocením měny. Problém je v tom, že polici hledají cesty, jak snížit dluhy, aniž by řešili jejich příčiny. Tedy zmíněné nerovnováhy.
* HN: Není podobným případem řešení dluhů i poskytování prostředků komerčním bankám za úroky nižší, než je inflace? Mlčky se přitom předpokládá, že za ně budou kupovat i nízko úročené státní dluhopisy.
Je to trochu jinak. Stále jde o rozhodnutí třetí strany, která investuje dle své úvahy. Všimněte si ale obrovského rozdílu mezi tím, co dělá Amerika, a co dělá Evropa. USA se ve finanční krizi rozhodly, jaké banky zachránit, a zároveň uzavřely stovky finančních ústavů. Evropa teď pomáhá bankám prostřednictvím Evropské centrální banky, ale víte snad o nějaké zavřené bance v Evropě? Evropa je v podobné situaci jako USA před třemi lety. Jenže evropští politici slíbili voličům, že nebude žádná bankovní krize, že už nebudou lít peníze do bank a že banky nebudou krachovat. Eurozóna dělá z některých bank zombie, které stále žijí, ač již měly kvůli svým výsledkům zemřít, a budou stále potřebovat další peníze.
* HN: Ovšem v USA se po státních zásazích banky, které přežily, zvětšily. Vyvolává to přitom obavy, co pak s nimi v další krizi.
Proto vznikají návrhy penalizovat největší banky. Třeba povinností vytvořit důvěryhodnou strategii pro případ potíží s tím, co se z nich dá prodat a komu jednotlivé části předat. A taky vyšší požadavky na kapitálovou přiměřenost. Velká Británie, která má bankovní sektor čtyřikrát větší, než je její HDP, připravuje zase oddělení klasického a investičního bankovnictví.
* HN: Rakouská centrální banka na konci loňského roku oznámila, že bude požadovat u dceřiných společností svých bank ve střední a východní Evropě poměr úvěrů k půjčkám 1,1. Týká se to i českých bank. Informovali vás Rakušané dopředu?
Chtěl bych nejprve říci, že z praktického hlediska se nás toto opatření netýká. A pokud jde o rakouské kolegy, předpokládám, že si asi teď uvědomují, že jejich postup nebyl nejšťastnější. Překvapila mě jejich ochota oznámit něco veřejnosti dříve než kolegům, a teprve pak nám vysvětlovat, že jde o opatření, které ještě není hotové. Poměrně často se s nimi přitom setkáváme na schůzkách zástupců evropských centrálních bank, naše vztahy jsou výtečné. Nebyl to dobrý postup a my něco takového neděláme, protože to, včetně mě osobně, považujeme za signál slabosti, nervozity či chyby. Bohužel takových postupů je v Evropě vidět více.
* HN: ČNB často zdůrazňuje, že sleduje chování zahraničních vlastníků našich bank, a že tedy není možné, aby zahraniční vlastníci bank odváděli nadměrné sumy do zahraničí a poškodili české banky. Byl nějaký kritický okamžik, kdy jste museli zakročit?
Banky hlídáme v tomto smyslu od roku 2008. Začali jsme s tím, že banky musely pravidelně a často poskytovat údaje o svých obchodech. Pak jsme se s nimi dohodli, že budou oznamovat jen velké transakce a ty, které se vymykají z dlouhodobého průměru, budou hlásit dopředu. Nyní se bavíme s bankami o tom, kudy dál. Občas samozřejmě máme s bankami spory, ale to už je podstata dohledu. Nepamatuji se ale na to, že bychom museli sáhnout k nějakým drastickým opatřením.
* HN: Minulý týden se opět začalo mluvit o dani z bankovních transakcí. Bavíte se v evropských regulačních institucích i o ní?
Ano, a my jsme proti ní. Ani úvahy o ní nepřispívají k chuti investorů dávat peníze do evropského bankovnictví, které by je teď docela potřebovalo. Navíc Evropa zavede daně z finančních transakcí sama, většina té části bankovnictví, kde se tvoří vysoké výnosy, odejde na jiné kontinenty. Hongkong, Singapur nebo Sydney jsou místa, kde se také dá dobře žít, stejně jako v Evropě. Celkově zneatraktivňujeme evropské bankovnictví.
* HN: Čím například?
Třeba bonusová schémata pro zaměstnance bank byla zjevně v mnoha zemích pitomá. Evropská regulace se snaží potlačit variabilní složku bankéřovy mzdy. Ale já v komerčním finančním sektoru působil, a tak vím, že když firma upadá, tak jste sakra rád, že mají lidi variabilní složku mzdy, protože tu jim prostě nevyplatíte! Samozřejmě většina bank na pravidla regulující pobídkové systémy reagovala tak, že sice bankéřům nedala to, co v nejlepších časech, ale zvedla jim fixní mzdu. Vždycky jsme to říkali, a zcela marně. V případě, že by tyto banky zkrachovaly, to zaplatí daňový poplatník. Bavíme se totiž o zemích, kde v takovém případě má každý zaměstnanec nárok na mnohem víc mezd než u nás.
* HN: U nás to také pozorujete?
Myslím, že i u nás k tomu v klíčových pozicích došlo. V Česku ale byly skutečně masivní odměny v bankovnictví jen v době privatizací. Platy v řádu desítek či stovek milionů eur u nás nejsou.
Půjčka MMF je absurdní
* HN: Co vám vadí na možné půjčce ČNB Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu eurozóny?
Celá myšlenka za touto půjčkou je, a nejsem určitě první, ani jediný, kdo si toho všiml, absurdní představa, že Evropa něco vyřeší tím, že světu oznámí, kolik půjčila fondu, a pak vyrazí do světa půjčit si eura – tedy svou vlastní měnu, nad kterou má kontrolu. Také to zaznamenalo ohromný „úspěch“ v podobě silného příslibu Ruska a, tuším, Jižní Afriky. Přitom ECB nedávno pustila do ekonomiky dvojnásobek toho, co by dostal od všech evropských zemí MMF.
* HN: Proč byly o půjčku požádány i země mimo eurozónu včetně Česka?
My tam jsme od toho, abychom ukázali, že to není akce „eurozóna sobě“. Ale být někde jen proto, aby se něco ukázalo, považuji za smutné. MMF by sám o sobě potřeboval dokončit už dohodnuté zvyšování kapitálu, a od tohoto problému půjčka odvádí pozornost. Kvalita půjčky je daná kvalitou toho, do čeho instituce investuje. Pokud by fond opravdu poskytl eurozóně půjčku v uvažovaných řádech, jde o velké peníze pro jedno provázané teritorium. V poměru k vlastnímu kapitálu něco takového fond ještě nezažil. Navíc v Evropě se mu příliš nedaří. Půjčil dvakrát Řecku, jednou Portugalsku a jednou Irsku, a ukazuje se, že jeho program pomoci dobře funguje jen v Irsku.
* HN: Jiní členové EU neplatící eurem nejsou tak skeptičtí.
Je to individuální. Řada západoevropských zemí mimo eurozónu už má dneska přístup k eurové likviditě v Evropské centrální bance na základě swapů s vlastní měnou. Třeba Švédsko. Potom už máte kromě nákladů na půjčku i to, že vám rozhodování usnadňuje už zajištěný přístup k eurům.
* HN: Není to tedy pro nás příležitost, jak si s eurozónou podobnou možnost vyjednat?
Mohli bychom říkat, že půjčíme, jen když dostaneme takové lano. Ale když budu mluvit za naši centrální banku, tak pro nás je takové chování nepřijatelné. A neřekl bych, že je to náhoda, že právě země, které nepokládají takové chování za přijatelné, platí ze svého dluhu docela malé úroky.
* HN: Co by podle vás zklidnilo situaci v eurozóně?
Za prvé, orientace na to, co je zachranitelné. Evropa dva roky řeší Řecko, tedy dvě procenta své ekonomiky. Jak by vypadalo Česko, kdybychom poslední dva roky neustále řešili zadlužení měst velikosti například Kladna nebo Domažlic? To přece nejde. Pokud tu není vůle dát Řecku masivní peníze z evropských strukturálních fondů, nevidím jiné řešení než jeho odchod z eurozóny a masivní devalvaci nové řecké měny. Zatím se ale Řecku poskytovaly půjčky, které posloužily hlavně k tomu, aby si koupilo čas a bohatí Řekové převedli své peníze mimo zemi. Snižuje to důvěryhodnost Evropy i ochotu neevropských zemí půjčit nebo dát nový kapitál Mezinárodnímu měnovému fondu na pomoc Evropě.
* HN Co ještě musí Evropa udělat?
Musíme si přestat hrát na to, že už nikdy nebudeme dokapitalizovávat banky. V souvislosti s řeckou krizí bude možná třeba nalít peníze i do docela velkých bank, které utrpí ztráty. Je třeba se okamžitě soustředit na problémy bank. Naráží to ale na strašlivé bloky ve velkých evropských zemích. Jsou tu politici, kteří řekli silná slova: Tohle nikdy, nikdy, nikdy. Naštěstí politici musí obhájit své posty ve volbách, a některým se to nemusí povést. Proto nejsem tak pesimistický. Demokracie má své výhody.