Pavel Řežábek (Hospodářské noviny 20.6.2012 strana 9, rubrika Názory)
Finanční sektor v Česku je vysoce odolný proti rizikům, a navíc svou robustnost v některých parametrech dokonce posílil, konstatuje zpráva o finanční stabilitě 2011/2012. Upozorňuje ale, že rizika pro finanční stabilitu se zvýšila a pro letošní rok ještě zesílila. Hlavní zdroje obav přitom nepocházejí z domácí ekonomiky, ale z eurozóny, kde narůstá nedůvěra ve stabilitu bank. Proto se nabízí logická otázka, zda problémy nyní pozorované v eurozóně nemohou dostihnout i domácí banky.
V dosavadním průběhu finanční krize se český bankovní sektor ukázal být značně odolným. Jeho silnou stránkou je nezávislost na zahraničních zdrojích financování. Objem klientských vkladů vůči úvěrům zůstává dlouhodobě vysoký. Ke konci roku 2011 činil 134 %, zatímco v eurozóně to bylo v průměru jen 89 %. Bilance českých bank jsou mnohem méně propojeny mezi sebou navzájem nebo s bilancemi jiných finančních institucí. A navíc české banky v současnosti ve svých bilancích nedrží prakticky žádné pohledávky za vládami vysoce zadlužených zemí. Bezpečnější úvěry Pozitivní strukturální odlišnosti českých bank se v posledních dvou letech příznivě projevily v úvěrových podmínkách, když se výrazně snížily úrokové sazby z nových úvěrů podnikům i úvěrů domácnostem na bydlení. V řadě zemí eurozóny tomu bylo naopak. U nás se to mohlo podařit díky nižší zadluženosti jak firem, tak i domácností a také finančních institucí v České republice. Pro ilustraci lze uvést, že celková bilance bank dosahovala na jaře 2012 v eurozóně 350 % HDP eurozóny, zatímco v ČR pouze 125 % HDP. Bankovní úvěry domácímu privátnímu sektoru v poměru k HDP činí v eurozóně 124 %, přičemž v ČR tento podíl dosahuje 57 % HDP.
Úvěrové riziko v českém bankovním sektoru se v roce 2011 snížilo. V poslední době zpomalil příliv nově klasifikovaných úvěrů v selhání a v kombinaci s odpisy nesplácených úvěrů se jejich podíl stabilizoval těsně pod 6 %. Důležitým ukazatelem je rovněž krytí potenciálních ztrát z úvěrů v selhání opravnými položkami. To se dlouhodobě pohybuje kolem 50 %. Celkově tedy lze situaci v této oblasti označit za uspokojivou, i když existují značné rozdíly mezi jednotlivými bankami.
ČNB je aktivní a preventivně reaguje na identifikovaná rizika a na základě analýz upravuje i některé předpisy. Například v dubnu byla novelizována vyhláška ČNB o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, která zpřísňuje kvalitativní požadavky na úvěrovou činnost bank a družstevních záložen. Změny ve vyhlášce rovněž reagují na riziko vyplývající z expozic domácích bank vůči svým zahraničním mateřským skupinám. Snižuje se limit pro tyto expozice bank o polovinu a nově se stanovuje informační povinnost vůči ČNB o převzetí úvěrového rizika v hodnotě nad 1 % bilanční sumy od osoby ze skupiny. Kromě toho ČNB připravila úřední sdělení, které popisuje její postup při hodnocení dostatečnosti opravných položek.
Největším rizikem ve finančním sektoru eurozóny jsou v posledních týdnech možné skryté problémy v bilancích bank. Narůstají pochybnosti o adekvátnosti kapitalizace bank, nedůvěra ve vykazovanou kvalitu aktiv a zároveň pochybnosti o tom, zda je oproti potenciálním ztrátám z úvěrů v selhání vytvářeno dostatečné množství opravných položek. Roste podezření, že banky v některých zemích namísto přiznání úvěrového rizika úvěry restrukturalizují nebo provádí jiné operace, které vyčíslení ztráty odloží do budoucnosti.
V eurozóně narůstají rovněž obavy z procesu označovaného jako deleveraging, který se již v některých zemích projevuje zpřísňováním úvěrových podmínek a zhoršováním přístupu privátních subjektů k bankovním úvěrům. Deleveraging je sice nezbytnou reakcí systému na předchozí nabobtnání bankovních rozvah, v současné hospodářské situaci však zpřísňování úvěrových podmínek ohrožuje produkci podniků, což může dále zhoršit kvalitu bankovních aktiv.
Morální hazard Na banky a jejich klienty začíná stále nepříznivěji působit rostoucí nejistota kvůli očekávané změně pravidel spojená s budoucím institucionálním rámcem eurozóny, řadou připravovaných regulací s obtížně kvantifikovatelnými dopady či podivnými nápady politiků nebo Evropské komise. Nejistotu zvyšují především nejasné a nepromyšlené návrhy na zřízení evropské bankovní unie, které se už začínají prosazovat, aniž byla provedena analýza příčin krizí v některých národních bankovních sektorech.
Největší hrozbou je připravovaná směrnice o krizovém řízení, která mimo jiné navrhuje, aby dceřiné společnosti mohly v krizi pomáhat svým matkám přesunem aktiv i bez nutnosti provádět obchody na základě tržních cen a principů řádného hospodáře. Takový mechanismus je morálním hazardem a v příští krizi se může stát kanálem pro rychlé šíření finanční nákazy.
Česká národní banka proti zavedení těchto nepromyšlených a nebezpečných regulací na celoevropské úrovni aktivně vystupuje, neboť přenesení pravomocí na nadnárodní úroveň při národní zodpovědnosti považuje za výrazné riziko pro finanční stabilitu. Stěží ale může odvrátit nepřímé dopady na hospodářský růst a zaměstnanost, které tyto návrhy na Evropu uvalují prostřednictvím zvýšené nejistoty.
Obezřetnost především České banky jsou sice díky své kapitalizaci, likviditě a ziskovosti v současné době v dobré kondici, přesto je ale ohrožuje panující nejistota ohledně dalšího ekonomického vývoje. Jejich kvalitu a hodnotu by mohl ovlivnit pokles hospodářství. Zveřejněná zpráva jednoznačně říká, že udržení vysoké míry důvěry veřejnosti a investorů ve stabilitu českého bankovního sektoru vyžaduje zachování vysoké schopnosti bank absorbovat potenciální úvěrové a tržní ztráty.
Česká národní banka bude proto pravidelně monitorovat kapitálovou přiměřenost bank a přísně sledovat kvalitu jejich úvěrových portfolií. Důraz chce klást zejména na obezřetnou kategorizaci pohledávek, dostatečnost tvorby opravných položek a správné ohodnocení zajištění. Zvýšená pozornost bude věnována také tomu, zda se banky nevyhýbají přiznání úpadku dlužníka restrukturalizací úvěrů. Při vědomí toho, že rizika se koncentrují v zahraničí, budou pozorně sledovány i transakce v rámci mateřských skupin domácích bank včetně jejich dividendové politiky.