Jiří Štefek (Týden 13.1.2014 strana 54, rubrika Ekonomika)
Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl ke kritice intervencí od prezidenta Miloše Zemana a jeho předchůdce Václava Klause říká: "Osobně jsem čekal negativní reakci ze strany politiků mnohem silnější."
* Od intervence proti silné koruně už uplynuly dva měsíce. Kdy budou vidět první dopady?
Já bych byl opatrný s užíváním pojmu "intervence", který by mohl budit dojem, že někdo neustále prodává nebo nakupuje. Použil bych raději obrat "použití kursu jako dalšího nástroje měnové politiky". Naše nákupy trvaly jen pár dní a od té doby na trhu nejsme.
* Protože všichni vědí, že kdyby kurs spadl pod 27 korun za euro, tak na trh opět vstoupíte.
Ano, my jsme řekli, že nedopustíme přílišné posilování koruny pod tuto úroveň.
* A kdy budou vidět první dopady?
Není to jako u úrokových sazeb, kdy se změna projevuje v horizontu až osmnácti měsíců. U kursu je to trochu rychlejší. Nicméně efekty se v ekonomice už projevují. Zhodnotit to budeme moci, jakmile dosáhneme cílů v oblasti, které jsme si stanovili.
* Prozradíte, jak jste při onom listopadovém zasedání hlasoval?
Budu zcela a jasně držet standard, jaký mají u podobných opatření centrální banky v zahraničí. Tedy rozhodnutí, kde bude uvedeno, jak kdo jmenovitě hlasoval, bude zveřejněno za šest let. Nevím, proč bychom měli být jedinou centrální bankou, která by postupovala jinak.
* Ptám se proto, že se o vás šušká, že vy jste byl jazýčkem na vahách. Že jste dodal potřebný čtvrtý hlas.
Musím odkázat na předchozí odpověď. Ale dodám k ní něco, co zapadlo, když měnovou politiku ještě nikdo neřešil. O tom, zda zahájit použití kursu jako alternativní nástroj, už centrální banka před 7. listopadem několikrát hlasovala. To nebylo tak, že by se toto téma zjevilo najednou. My jsme ho několikrát transparentně komunikovali. Že to nikdo nebral nebo nechtěl brát vážně? Pak to ale není chyba vysílače.
* Byl stav české ekonomiky takový, aby si vyžádal takto silný zásah?
No, silný. Já se vždycky vracím k okamžikům v nedávné minulosti, které mnozí už nepamatují nebo je ani nevnímali. V minulých letech se koruna opakovaně pohybovala o více než čtyři nebo pět procent. V této souvislosti dávám za příklad léta 2008 a 2009, kdy koruna během několika měsíců oslabila až na 29 korun za euro, tedy o více než dvacet procent. Nepamatuji se, že by se o tom psal byť jeden jediný článek (jen časopis TÝDEN o tehdejším prudkém oslabení koruny kvůli nesprávným informacím zahraničních médií a analytiků cizích bank informoval dokonce několika články, pozn. red.). Rozsah toho opatření proto nelze označit za excesivní, neuvěřitelně velká ale byla reakce mediální. A jestli bylo potřeba další uvolnění měnové politiky? Odpovědí je samo rozhodnutí. Česká národní banka byla přesvědčena, že ano.
* Neobáváte se, že se dostaví pravý opak? Tedy že lidé nebudou více utrácet, ale naopak budou na penězích ještě více sedět?
To, že řadu lidí může naše rozhodnutí vést k nějaké míře otázek, si bankovní rada i odborný aparát ČNB uvědomoval. Obecně lze říci, a nevím, jestli si to všichni uvědomují, že když se měnová politika uvolňuje, vždy přináší do ekonomiky nepatrné a nepozorované zdražování. To se tady děje od roku 2008, kdy jsme začali se snižováním úrokových sazeb. Rozdíl je jen v tom, že jsme tentokrát použili ne úplně standardní, ale stále konvenční nástroj. A široká veřejnost si toho více všimla.
* Guvernér ČNB Miroslav Singer získal za intervenci cenu pro nejlepšího guvernéra Evropy. Podle jeho slov je to ocenění práce i jeho kolegů. Cítíte se tím poctěn?
Jestli přímo poctěn, to nevím. Tato cena se uděluje pravidelně, dlouhodobě ji známe. Porotci sledují situaci v jednotlivých zemích. Je to tedy velmi znalé a poučené publikum hodnotitelů, toť vše.
* Rozhodnutí bankovní rady má i řadu odpůrců. Mezi nimi je například prezident Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus. Ten přitom dnešní bankovní radu jmenoval. Co tomu říkáte?
To, že se část politické nebo bývalé politické elity postaví k tomu kroku spíše odmítavě, bylo něco, s čím bylo třeba počítat. Je to potvrzení všech učebnicových tezí o vztahu politiků a centrální banky. Osobně jsem ze strany politiků čekal mnohem silnější negativní reakci. Toto je totiž přesně typ rozhodnutí, které je krátkodobě nepopulární a efekty přináší ve střednědobém až dlouhodobém období. Je to tudíž pro politickou elitu velmi jednoduchá věc k vymezování.
* Guvernér Singer zásah hájil i tím, že zvýší roční objem hrubého domácího produktu až o 70 miliard korun a třiceti tisícům lidí získá práci. Není to příliš smělé?
Ne, není. Je to očekávání, které je dáno naším modelovým aparátem a jež vedlo naše rozhodování v minulosti. Pokud toto očekávání připadá někomu příliš optimistické, fajn. Mně přijde logické, když vezmu v potaz, že Česká republika je malou otevřenou vývozní ekonomikou. Když jsme udělali tento krok, měl jsem najednou dojem, že všichni v této zemi jsou jen dovozci. Představa, že dopady našeho opatření budou ve středním a dlouhodobém horizontu jen negativní, se míjí se znalostí samé podstaty ekonomiky. My systémově musíme uvažovat v delším horizontu, než je horizont příštích zpráv, příštího komentáře. Jestli to znamená, že jednou za čas musíme ustát nějakou míru kritiky nebo nadávek, dobrá, i to je součástí naší práce.
* Jenže běžní lidé uvažují jinak. Například vidí, že jim vaše rozhodnutí zdražilo dovolenou nebo elektroniku z dovozu, byť někteří obchodníci si přirazili o více, než museli.
Spousta věcí se v takovém okamžiku svede na centrální banku. Ale pokud ta reakce povede k tomu, že si všichni ukotví inflační očekávání a nebudou nadále očekávat, že ceny budou jen klesat, že nebudeme nadále "ekonomikou ve výprodeji", tak centrální banka splnila svoji roli. Je jasné, že za to platíme nějakou daň, ale kdybychom se o to nepokusili, zaplatí ekonomika ve střednědobém a dlouhodobém období daň mnohem větší. Pokles mezd, příjmů firem i státu, časem pokles důchodů a pevných dávek a rostoucí břemeno dluhů pro nejzadluženější, tedy nejchudší, to jsou ty dlouhodobé důsledky deflace.
* Jak se rozhodnutí ČNB projeví na kondici vývozu z krátkodobého a dlouhodobého horizontu?
Očekáváme, že toto opatření domácímu exportu a stejně tak HDP nebo zaměstnanosti prospěje. Slýchám teď od vývozců, že budou přijímat nové zaměstnance. Slyším od hoteliérů, že budou investovat do nového nábytku. Protože i to je forma exportu, když přijedou zahraniční turisté do České republiky.
* Proslýchá se, že na intervenci ČNB vydělaly některé banky. Co vy na to?
Mě tohle opravdu rmoutí, štve a osobně se mě to velmi dotýká. Není to nic jiného než sprostá pomluva, která nemá autora. Nemá nikoho, kdo by k ní přidal svoje jméno. Člověk ve veřejné funkci musí mít určitou míru odolnosti. Je naprosto v pořádku, že člověk musí skousnout celou řadu nadávek, urážek, kritiky či nepěkných e-mailů. To je součást hry. Není ale povinností nikoho nechat na sebe plivat něco, co je opravdu sprostá lež. Tohle se mě hluboce dotýká.
* Jak vyznívá rozhodnutí ČNB v evropském nebo celosvětovém kontextu? Nevstoupila tím banka do měnové války?
Už v minulosti jsem použil termín, že mnohé centrální banky spustily nebo že hrozí spustit "atomové tlačítko". Ale pozor, já říkám, že pro mě spuštění atomového tlačítka je okamžik, kdy nezávislá centrální banka začne přímo financovat vládu. To je něco, co dělat nemá. To tady nenastalo a doufám, že ani nenastane. A měnová válka? Probůh, ne! Kdyby toto byl znak měnové války, tak by náš krok těžko podpořil či přímo k němu vyzýval Mezinárodní měnový fond.
* Kdy by podle vás mělo Česko přijmout euro?
Všimněte si, že jsme častějším adresátem tohoto dotazu my, centrální bankéři, než ti, kteří o tom reálně rozhodnou, tedy politická elita. Všimněte si též, že mnozí horliví zastánci eura jsou mírně neupřímní, protože v čase, kdy mělo euro velké problémy, mlčeli.
* Tak měla by, či neměla?
Řeknu to jinak. Jsem dlouhodobě přesvědčen o tom, že Česká republika nepotřebuje kupovat důvěryhodnost pro korunu a svou měnovou politiku zvenčí. Nepotřebuje měnovou stabilizaci formou zapojení do měnové zóny. Byl jsem o tom přesvědčen před finanční krizí a jsem o tom přesvědčen i nyní. Dlouhodobě si myslím, že to pro nás není prioritní téma. V této souvislosti bych uvedl příklad Švédska. Má podobný režim a měnovou politiku jako my. Nemá výjimku na zavedení eura, jen se tam v roce 2003 politická reprezentace zeptala veřejnosti, jestli chce zavést euro. Švédové většinově řekli Ne a od té doby se na to ve Švédsku vlastně nikdo neptá. Chtěl jsem tím říci, že existují země, které necítí toto téma jako akutní, a přesto jsou součástí Evropské unie. Prostě to pro ně není otázka života a smrti.