(LN 27.4.2004 strana 18, rubrika: EU a peníze)
ČEKÁNÍ NA EURO
Vstupem do EU Česká republika získá status členské země s odkladem zavedení eura. To znamená,
že euro budeme muset dříve či později přijmout, nikdo nám však nebude vnucovat, kdy se tak má stát.
Česká národní banka prodělá příští týden jednu významnou institucionální změnu. Stane se
členem Evropského systému centrálních bank. Až do převzetí eura však nebude moci spolurozhodovat o
měnové politice Evropské centrální banky.
Neznamená to ovšem, že koordinace hospodářských politik bude opomíjenou oblastí. Okamžikem
vstupu do EU se totiž "věcí společného zájmu" stane kursová politika. To bude konkrétně znamenat
značné omezení možnosti provádět tzv. kompetitivní devalvace, pomocí nichž země obvykle usiluje o
získání cenové konkurenční výhody na úkor ostatních zemí.
Živná půda pro spekulace
K dnes nejvíce diskutovaným aspektům budoucího členství v eurozóně patří otázka načasování
účasti v kursovém mechanismu ERM 2, v němž bude muset každý zájemce o společnou měnu pobýt
minimálně po dobu dvou let. ČNB vyjádřila (podobně jako některé další země) určité pochybnosti o
skutečných přínosech tohoto kursového uspořádání.
Jedním z důvodů je to, že ERM 2 vymezuje pro kursové oscilace pásmo + - 15 procent od
centrální parity, které se však pro faktickou stabilitu kursu i inflace jeví jako příliš široké
(Pozn. red.: ERM 2 je kursový mechanismus, ve kterém jsou měny členských států EU stojící mimo
eurooblast vázány na euro).
Druhým důvodem je obava, že případná nedostatečná koordinace hospodářských politik by mohla
být živnou půdou pro nežádoucí devizové spekulace. ČR proto možnosti vstoupit do ERM 2 při
příležitosti vstupu do EU nevyužije. Stávající představa je prozatím taková, že o účasti v ERM 2
lze reálně uvažovat až v okamžiku, kdy bude existovat dostatečná jistota o schopnosti české
hospodářské politiky splnit podmínky vyžadované pro převzetí eura.
Ve všech přistupujících zemích se o euru hodně mluví a rozebírají se jeho přínosy. Podniková
komunita jistě ocení odstranění kursového rizika vůči oblasti, kam směřuje až 85 procent vývozů, a
dlouhodobě uvolněnější měnové podmínky. My všichni pak asi přivítáme možnost platit domácí měnou
daleko za hranicemi našeho státu.
To však půjde až poté, co úspěšně proplujeme nástrahami maastrichtských konvergenčních
kritérií. Jejich posláním je nepřipustit k projektu jednotné měny členy, kteří by nebyli na nároky
s tím spojené připravení.
ČR se v současnosti řadí k zemím, které zápolí s nadměrnými deficity veřejných financí.
Jakmile bude v této klíčové oblasti zaznamenán výrazný pokrok a podstatně nižší deficity se stanou
udržitelnými, cesta k euru bude v zásadě volná.
Splnění ostatních kritérií by totiž nemělo být tak obtížné. Ke splnění kritéria inflace by
například měl významně přispět nedávno vyhlášený inflační cíl na úrovni tří procent.
O výhodách jednotné měny se tedy prozatím budeme moci přesvědčovat pouze z povzdálí. Naplníli
se však očekávání vládní Eurostrategie, koncem desetiletí by měli mít euro na svých výplatních
páskách a ve svých peněženkách i čeští občané.
ČNB v souvislosti s rozšiřováním Evropské unie řeší jiný podstatný problém. Vstup ČR do EU
představuje pro měnovou politiku ČNB značnou nejistotu. Její příčinou byl po dlouhou dobu neznámý
rozsah změn nepřímých daní, jejichž velikost se výrazně podílí na výši inflace.
Komplikující okolností bylo i nejisté a měnící se načasování těchto úprav. To by ve svém
důsledku mohlo vyvolat inflační tlaky, kdyby se jednorázové daňové pohyby promítly do mzdových
požadavků a inflačních očekávání.
Měnová politika se proto musí zaměřit na potlačení rizika, že dojde k neodůvodněnému růstu
cen, či dokonce k roztočení mzdově-cenové spirály. Ve druhé polovině roku se ukáže, do jaké míry se
jí to daří.
Co musí Česko splnit, chce-li přijmout euro?
* nízký rozpočtový deficit (do tří procent HDP)
* nízká hodnota celkového dluhu (do 60 procent HDP)
* cenová stabilita (inflace nesmí překračovat o více než 1,5 procenta míru inflace za
posledních 12 měsíců ve třech členských státech s nejstabilnějšími cenami)
* stabilita dlouhodobých úrokových sazeb
* schopnost udržet kurs měny alespoň dva roky před zavedením eura bez výrazných výkyvů
pramen: www.euroskop.cz