Euro podporuje zahraniční obchod a tím růst ekonomiky

(Roman Pospíšil, Právo 12.2.2004 strana 1)

* Šéf Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler na pražské konferenci prohlásil, že přijetí eura posílí ekonomický růst. Lze to ale z historických dat vůbec odvodit?

Projekt měnové unie vnímám jako pokračování určité ekonomickopolitické integrace. Je to záležitost politické vůle, která má následně o patro níž také nějaké ekonomické důsledky. A je samozřejmé, že bez ekonomické prospěšnosti by přistoupení keuru nedávalo smysl. Máte pravdu v tom, že tyto přínosy je těžké kvantifikovat, protože na ekonomiku nemáme k dispozici žádné laboratoře. Musíme tak při sledování a hodnocení důsledků jakéhokoliv procesu pracovat za předpokladu, že ostatní podmínky se nemění, což samozřejmě v praxi zcela neodpovídá.

* Z čeho lze tedy vycházet?

Můžeme například sledovat ty země, které euro mají, a ty, které ho nemají. Samozřejmě ty země nejsou zcela totožné. Lze ale najít zóny, u nichž má porovnání smysl. Z tohoto pohledu jsou zajímavou laboratoří třeba severské země. Finsko má euro, Dánsko je poměrně silně napojeno na euro přes systém ERM II (udržuje minimální odchylky v kursu dánské koruny a eura - poznámka redakce), Švédsko cíluje inflaci a nikoliv kurs a nakonec Norsko, jež není ani v Evropské unii.

Na konferenci, na níž vystoupil Horst Köhler, se objevila řada prezentací postavených na empirickém výzkumu. Jedna z těchto prezentací ukazovala, že vyšší integrace vede ke zvyšování objemu zahraničního obchodu, přičemž mezi zahraničním obchodem a ekonomickým růstem existuje vztah přímé závislosti.

* Na konferenci jste zmínil riziko přílišného růstu úvěrů. Cena peněz ale po přijetí eura příliš neklesne. Počítáte tedy s růstem nabídky úvěrových produktů?

Já jsem se snažil upozornit na jeden aspekt, který podle mě není příliš vnímán. Na jedné straně euro odstraní kursové riziko, na druhé se ale tato rizika mohou přesunout jinam. Jedním z těch rizik je oblast finanční stability. V některých zemích, například Portugalsku, došlo během a po přijetí eura kvýraznému růstu zadlužování domácností.
Může to souviset s očekávaným poklesem sazeb nebo i dostupností levných eurových zdrojů pro banky. Poměrně rychlý nárůst zadlužování domácností vidíme i v ČR. Pokud by to přijímání eura ještě urychlilo, mohlo by zadlužování dosáhnout kritických hranic. Netvrdím ale, že tomuto scénáři přisuzuji vysokou pravděpodobnost, pouze jsem upozornil, že toto riziko existuje a je třeba, abychom byli schopni jej uřídit.

* Velkým tématem posledních dnů je slábnoucí dolar. Dokonce o něm jednají nejen centrální bankéři, ale i politici, byť ti nemohou nijak vstupovat na měnový trh. Neoživí to opět volání po větší svázanosti měnových trhů, jako se to ozývalo po vzniku eura?

Debaty o tom, jak by měl ideálně vypadat globální měnový systém, jsou stejně staré jako tyto měnové systémy. Doba, kdy vznikaly takové instituce jako například zlatý standard, není zase tak vzdálená. Nápady na vznik globální měny se objevovaly už po druhé světové válce. Byly to úvahy právě o nahrazení zlatého standardu takovouto měnou.

Čas od času se objevují diskuse o tom, jakým směrem se bude světový finanční systém ubírat. Hovoří se o regionalizaci, o tom, že zde budou tři až čtyři silné měny. Lze si ale také představit, že bychom mohli dojít ke globální měně. Tam, kam umím já dohlédnout, to vypadá spíše na regionalizaci, která ale bude postupovat velmi pomalu. Kde nejsou dobře fungující ekonomiky, jednotná měna nic nezachrání.

Zatím to vypadá, že projekt evropské měny je smysluplný. Máme tedy dvě dominantní měny, dolar a euro. Dolar má dominantní pozici v Asii, kde je trošku zatlačen japonský jen a zdá se, že půjde nahoru Čína. Trh s 600 milióny lidí, kteří nabízejí levnou práci, má vliv na globální vývoj. Vidíme-li mezi těmito měnami výraznější pohyby, je to stejné jako dříve třeba mezi dolarem a německou markou. Trhy občas trochu přestřelují, takže někdy vidíme negativní trendy a kolísání o dvacet, třicet, někdy i padesát procent v horizontu několika let. Negativní úchylky se ale časem vyrovnávají. Navíc eurozóna či Spojené státy představují poměrně uzavřené ekonomiky, takže dopady kursů na jejich hospodářství nejsou tak fatální jako u malých otevřených ekonomik typu České republiky.
Pokles dolaru má samozřejmě vliv i na nás, byť přímý obchod s dolarovými oblastmi není pro zahraniční obchod klíčový. Analýzy ukazují, že se zatím neděje nic dramatického. Při našem posledním měnovém jednání koncem ledna jsme nicméně podrobně diskutovali možný dopad kursového vývoje na eurozónu, následný dopad na českou ekonomiku a případné reakce měnových politik.

* To ale znamená argumenty pro globální měnu. Na druhé straně, proč ji nezavést? Vždyť ani eurozóna není optimální oblastí pro jednu měnu a euro funguje.
Já hovořím jen o tom, kam umím dohlédnout. A já umím dohlédnout kregionálním měnám. Nakonec, kdysi zde existoval pokus o svého druhu společnou měnu SDR (tzv. zvláštní práva čerpání - poznámka redakce) a ta později skončila jen jako určitá účetní jednotka, nemající hlubšího významu.

* Diskuse o euru zatím u nás nebyla nijak intenzivní, snad jen v období prudkého posilování koruny. Začne až koncem dekády, nebo už je na ni čas?

Politické autority se zatím soustředily hlavně na vstup do Evropské unie a euro bylo vnímáno jako jakýsi zadní vagón tohoto procesu. Nejvíc pozornosti jsme tak euru logicky asi věnovali my v centrální bance. Jak už jsem řekl, je to otázka procesu politicko ekonomické integrace, nakonec rozhodnou politici a na nás je, abychom tomu rozhodnutí dali odborný rámec a doporučení. Byl bych nicméně rád, aby se z debaty o euru nestalo čistě politické téma. Vláda řekla svůj názor, a to rok 2009 až 2010 s tím, že to závisí na úspěšnosti konsolidace veřejných financí. ODS říká také spíše ano s tím, že teď ekonomika ještě není připravená. Nezaregistroval jsem, v čem ta nepřipravenost spočívá, nicméně i ODS hovoří o konci dekády. Je zřejmé, že rozhodování o euru bude až na vládě, která přijde v roce 2006.

* Česká republika by se podle všech očekávání měla letos vrátit zhruba k tříprocentní inflaci. Zdá se ale, že daňová opatření tak, jak se na nich shodla vládní koalice, mohou inflaci přes snížení základní sazby opět snížit. Vidíte to jako problém?

Naše prognóza z konce měsíce ledna, tj. před kolodějskými jednáními o změnách v DPH, počítá s inflací ve výši 3,3 procenta koncem tohoto roku. Navrhované změny v DPH by měly vést kinflaci o pár desetin procenta vyšší, nicméně náš pohled na ekonomiku se zásadním způsobem nemění. Dopady navrhovaných změn budeme ještě podrobněji analyzovat a ověříme, nakolik mohou ovlivnit stávající prognózy inflace a ekonomického růstu.

* Událostí loňského roku byl pád Union banky. Šéf Invesmartu Paolo Catalfamo se nevyjadřuje o ČNB zrovna přátelsky.

Podle pana Catalfama jsme pochybili v tom, že jsme při znalosti věci neměli dát Invesmartu povolení ke vstupu do Union Group. Kdybychom tak ale neučinili, byli bychom kritizováni zase za to, že jsme znemožnili vstup investora, který měl pro banku připravený plán restrukturalizace. Dnes to vypadá tak, že záměry Invesmartu neměly šanci na úspěch. V daném okamžiku jsme poměrně dlouho čekali na to, až Invesmart prokáže schopnost investovat do banky. Těžko zpětně hodnotit, jakou šanci na úspěch měl jejich plán zahrnující státní pomoc, ale je jisté, že ta šance byla výrazně nenulová.

Základní idea Invesmartu dávala smysl, protože o zkonsolidovanou Union banku projevilo zájem několik finančních institucí. V okamžiku, kdy jsme dávali souhlas ke vstupu Invesmartu, podle mého názoru jistá šance na úspěch existovala.

Že je dnes pan Catalfamo ze situace nešťastný a naštvaný, to chápu. Nemyslím si ale, na rozdíl od něj, že bychom se podíleli na krachu. Nedávali jsme žádné přísliby a nebylo to o tom, zda máme nebo nemáme rádi Invesmart. ČNB musí postupovat podle zákonů, a to jsme činili.