(Tomáš Němeček, Respekt 20.5.2002 strana 9)
Minulý měsíc zahájila centrální banka nové kolo boje s příliš silnou korunou. Současný kurz prohlásila za ničím nepodloženou "bublinu". Tuzemští vývozci poté navrhli, aby stát omezil příliv deviz (vláda měla zastavit privatizaci a zrušit investiční pobídky). Centrální banka nakonec reagovala prudkým snížením sazeb: kurz se zatím udržuje v rozmezí 30--31 korun za euro. Na otázky k těmto tématům odpovídá viceguvernér Luděk Niedermayer (36).
Stará klišé neplatí
* Vaše poslední snížení sazeb neuhodl žádný český analytik. Není to důvod k zamyšlení? Proč vám ekonomové nerozuměli?
Analytici nikdy nemají radost, když centrální banka udělá jiné rozhodnutí, než předpověděli. Teď se situace uklidnila a v následujících měsících se ukáže, jestli naše rozhodnutí bylo správné nebo ne. Ale podle mě analytici zůstali v zajetí určitého myšlenkového klišé.
* Jakého klišé?
Mám na mysli pohled na Českou republiku jako na emerging market (etablující se trh), který má vyšší inflaci, a proto by měl mít i poměrně vysoké úrokové sazby. Můj názor na to v ČNB také prošel určitým vývojem. Dnes si myslím, že naše země se dostala do velmi specifické situace, kdy se připojení k Evropské unii a pozdější přijetí eura zdá téměř nezvratné. K tomu se těžko hledají paralely, proto předchozí modely nemusejí platit.
* Co říkáte na návrh, aby ČNB jmenovitě zveřejňovala, jak členové bankovní rady hlasovali?
Kdyby tohle byl největší problém v naší měnové politice, bylo by to fakt krásné. Přijde mi to jako okrajová, až laciná věc. Některé centrální banky to dělají, jiné nezveřejňují skoro nic, ČNB je někde mezi (publikuje průběh měnové debaty). Zveřejňování jmen je mi lhostejné. Myslím, že by nepřineslo žádný užitek ani žádnou škodu.
Zaznamenal jste, že snížení sazeb předpověděl proslulý euroskeptik, londýnský měnový expert Bernard Connolly?
To je vynikající analytik, kterého se zájmem čtu. V poslední době napsal o naší situaci docela originální studii. Říká v ní, že všichni finančníci dnes očekávají, že v kandidátských zemích bude posilovat kurz vůči euru, a to má vliv i na úrokové sazby. Protože v okamžiku, kdy je kurz stabilní či posiluje a úrokové sazby jsou vyšší než v Evropské měnové unii, vzniká prostor pro značné zisky. A zatímco země by si přála pozvolné posilování měny, racionalita finančního trhu tlačí na rychlé zhodnocení ve velmi krátkém čase. Connollyho úvaha stojí za zamyšlení.
* Nechtěli jste snížením také znejistit kurzové spekulanty?
To určitě ne. Udělat nějaký krok jen proto, že ho dealeři nečekají, by bylo nezodpovědné.
* Když je podle vás dnešní kurz jen bublina, máme si před dovolenou rychle nakoupit eura?
Na to známým obvykle odpovídám, že pohyb na měnových trzích je v řádu desetihaléřů a že by si raději měli dát pozor, ať jim směnárna nenaúčtuje poplatek 15 procent.
Odstrašující ukázka
* Čím byste vysvětlil, že ekonomika dnes prosperuje, do země proudí investice, a přitom nezaměstnaných neubývá?
Tady se kombinují tři vlivy. Za prvé v řadě podniků byla dosud přezaměstnanost -- třeba banky po privatizaci propustily tisíce lidí. To bychom měli vítat. Dále: i naši ekonomiku poznamenalo světové zpomalení. Je to vidět třeba v elektronickém průmyslu, Flextronics v Brně propouští a přesouvá výrobu. To je realita, s jakou nic nenaděláme. Ale je tu třetí vliv, s nímž něco dělat lze: náš sociální systém nepovzbuzuje příliš k hledání práce. Mluvil jsem před pár lety na severní Moravě s lidmi, kteří rozjížděli malou slévárnu, žádnou high-tech, a přesto nebyli schopni v ocelářském kraji s vysokou nezaměstnaností sehnat lidi.
* Co říkáte na dnešní investiční pobídky?
Z teoretického pohledu je to opravdu podivnost, která deformuje správné umístění kapitálu. Jenže v praktické rovině je to tak, že všechny okolní vlády se v nich předhánějí. Svět bez investičních pobídek by byl určitě lepší, ale momentálně nemáme na výběr. Kdybychom stáli stranou, uděláme sice ekonomicky správnou věc, ale výsledky budou velmi bolestivé.
* Jak by měla dál pokračovat privatizace?
Musíme se rozhodnout, jestli příslušný majetek dokáže stát efektivně spravovat, nebo by bylo lepší mít místo toho peníze na snížení dluhů, na lepší vlaky nebo kvalitní silnice. Stát už v řadě případů přiznal, že není dobrý vlastník (banky, síťová odvětví), což považuji za pozitivní posun. Ale způsob, jak zachází s výnosem, je spíš odstrašující ukázkou, jak se to nemá dělat. Teď získal 4,1 miliardy eur za Transgas a celá tato obrovská suma se po menších částkách kdesi rozpustí v systému státních financí. Vedle toho existují tři velké projekty -- dálnice do Ostravy, obchvat Plzně a stíhačky. Dálnici postaví jakési konsorcium na základě podmínek, které nebyly stanoveny předem, na obchvat si Ředitelství silnic a dálnic vezme úvěr a stíhačky se mají snad platit z budoucí, blíže nespecifikované privatizace. Nechápu, proč jsme žádnou z těchto investic nepokryli příjmem za Transgas.
* Měla by podle vás Česká republika zavést co nejdřív euro?
První pohled spočívá v tom, jestli samostatná měnová politika spíše prospívá, nebo ne. Poslední doba ukazuje, že kurzová rizika jsou značná, ale také že měnová politika ČNB může ekonomice pomoci. Plusy a minusy jsou tedy podle mne vyrovnané. Pak je tu regionální pohled: bylo by vhodné, aby střední Evropa zaváděla euro pokud možno současně. Ale alfou a omegou všeho bude rozpočtová politika. Na vyrovnání veřejných financí Česká republika vůbec nepracuje. Když s tím nezačneme, málo platné -- i kdyby většina společnosti byla pro euro, měnová unie nás prostě nemůže přijmout. Ani euro ale není zázračný záchranný pás, jaký nás navždy zbaví ekonomických potíží. Kdybychom přijali euro v okamžiku, kdy bude koruna vůči němu podhodnocena, přineslo by to například vyšší inflaci a problémy na pracovním trhu. Vznikla by zřejmě bublina na trhu aktiv a naše kupní síla by byla zbytečně nízká -- investice do Čech by se prostě staly až příliš výhodné.