Euro je připraveno na svou hotovostní existenci

Leopold Surga, ČNB

(HN 15.3.2001 strana 17, rubrika: Diskuse)

Rada guvernérů Evropské centrální banky schválila 10. ledna t. r. pravidla pro vydání euro bankovek a euro mincí do oběhu dne 1. ledna příštího roku. Dokument vymezuje role a pravomoci jednotlivých subjektů v procesu příprav na výměnu dvanácti národních měn. Vedle obecných zásad stanoví závazná data, v jejichž rámci mohou příslušné subjekty zahájit nezbytné aktivity případně i mimo eurozónu, tj. i ve vztahu k ČR. Dokument řeší především logistické, majetkové a účetní problémy spojené s celou operací. Klíčovou otázkou, kterou obecné zásady upravují, je tzv. předzásobení společnou měnou v tříměsíčním resp. měsíčním období předcházejícím 1. 1. 2002. Rozhodovací pravomoci jsou dány národním centrálním bankám (NCB) 12 zúčastněných zemí (Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska, Řecka a Španělska) a rozhodující výkonná role je svěřena obchodním bankám, jejichž okruh je vymezen obecnými zásadami ECB (č. 7/2000 o postupech a nástrojích měnové politiky eurosystému z 31. srpna 2000). NCB jsou zmocněny stanovit okruh subjektů, majících u NCB v jednotlivých zemích účet, který bude možno od 1. září 2001 v rámci eurozóny nové bankovky a mince distribuovat. Obchodní banky pak mohou jako své zástupce zmocnit bezpečnostní přepravní agentury (CIT) a obdobné subjekty, které pak, rovněž za podmínky, že mají účet u NCB, mohou v otázkách předzásobení jednat jejich jménem. Velmi striktně je NCB uložena povinnost stanovit zúčastněným subjektům zákaz vydávat bankovky v euro před 1. lednem 2002 s výjimkou v zásadách uvedených případů. Odlišná je situace u mincí, které obecné zásady v tomto směru nezmiňují. U nich se v některých zemích předpokládá distribuce pro veřejnost již od poloviny prosince. Bankovky zůstávají až do uvedeného data majetkem NCB, všechna rizika spojená s jejich poškozením, krádeží či loupeží však ponesou obchodní banky a jejich zmocnění zástupci. Ti si však mohou svěřené hodnoty pojistit. NCB jsou oprávněny na místě kontrolovat úplnost v rámci předzásobení distribuovaných eurobankovek a euromincí a ukládat pokuty v případech narušení cílů eurosystému a hladkého průběhu výměny hotovostí zejména předčasným vydáním eurobankovek do oběhu. Z textu obecných zásad vyplývá, že NCB nepředpokládá, že by centrální banky zemí mimo eurozónu včetně kandidátských zemí sehrály při přípravě a samotné výměně bankovek a mincí národních měn na svých územích výraznější roli. Nicméně to také nevylučuje. Pro jakékoliv aktivity NCB nezúčastněných zemí by bylo nutné zvolit zřejmě jiná řešení, než se kterými zásady uvažují. Od 1. prosince 2001 mohou obchodní banky a jejich zástupci se sídlem v eurozóně se svolením NCB distribuovat v rámci předzásobení eurobankovky svým pobočkám nebo centrálám sídlícím mimo eurozónu. Od tohoto data mohou obchodní banky i jejich zástupci začít také se sekundárním předzásobením třetím osobám v rámci eurozóny. Třetí osoby musí převzít odpovědnost za svěřené hodnoty i za případná porušení stanovených pravidel. Za určitých podmínek pak mohou NCB povolit obchodním bankám, aby od 1. prosince 2001 zahájily další distribuci i ve vztahu k obchodním bankám působícím mimo eurozónu. Obecné zásady ECB upravují postupy pro vydání nových bankovek do oběhu. Protisměrné operace, které s vydáním nových bankovek a mincí společné měny do oběhu souvisejí, tj. stažení bankovek a mincí národních měn z oběhu, nejsou předmětem této normy. Stahování peněz z oběhu bude probíhat v režii NCB jednotlivých zúčastněných zemí a bude upraveno národní legislativou. Ta v naprosté většině případů respektuje tradiční postupy, které v počátečním období (zpravidla do 30. 6. 2002) počítají s výraznou angažovaností obchodních bank a jejich poboček, později s možností výměny v pobočkách nebo v ústředí národní centrální banky. Lhůty pro výměnu bankovek i mincí se v jednotlivých zemích budou lišit. Zpravidla se počítá s výrazně kratší dobou výměny u mincí (např. Portugalsko - do konce roku 2002) a relativně dlouhým obdobím pro dodatečnou výměnu bankovek (nejkratší 10 let - Finsko, Francie, Itálie, Řecko). Některé země však lhůty pro výměnu bankovek (Belgie, Lucembursko) resp. bankovek i mincí (Německo, Irsko, Rakousko, Španělsko) neomezují.