Mojmír Hampl (Lidové noviny 30.8.2007 strana 9, rubrika: Horizont)
POLEMIKA
Tomáš Sedláček se ve svém článku Dlouhodobě rozmlženo (LN 27. 8.) pouští do kritiky nestanovení pevného data vstupu do eurozóny a označuje jej za prohru. Pravý opak je pravda, jde o výhru zdravého rozumu, ekonomických argumentů i naší vlastní zkušenosti nad snílkovským létáním ve stratosféře.
Přijetí eura není výhodné vždy a za všech okolností, ale pouze podmíněně. A právě ony podmínky zatím u nás splněny nejsou. Poměrně obsáhlé analýzy sladěnosti centrální banky ukazují, že hospodářský cyklus s eurozónou není zatím dostatečně synchronizován a naše trhy nejsou dostatečně pružné, zejména to platí pro trh práce.
Zdaleka tedy nelze vše redukovat na problém veřejných rozpočtů, jakkoli ten je samozřejmě velmi zásadní. Ovšem autorovo "vykostění' otázky přijetí eura na posloupnost: 1) stanovit termín, 2) tím vynutit opravení fiskálu a pak 3) hurá do eurozóny, je věru obtížně přijatelným zjednodušením celé věci.
A i tato trivializující úvaha je pak kompletně postavena právě na nerealistickém principu " disciplinárních' důvodů stanovení pevného termínu pro euro. Rok 2010 jako první vyhlášený termín přijetí eura byl odvolán proto, že veřejné rozpočty se začaly vyvíjet neudržitelně. Tato neudržitelnost se přitom po stanovení termínu 2010 zvětšovala, nikoli zmenšovala! O jakých umravňovacích efektech stanovování termínu je tedy řeč? Podobné zkušenosti se "zásadní silou' stanovení termínů pro hluboké změny v domácí ekonomice má přitom mnoho zemí stávající eurozóny.
Snad by tedy bylo opravdu lépe držet se tentokrát strategie neopakování stejných chyb. Že se jí kolega Sedláček nedrží, je v jeho případě zvlášť pikantní. K postupnému bobtnání problému ve veřejných rozpočtech, které sám považuje za jedinou překážku přijetí eura, docházelo totiž v době, kdy byl poradcem ministra financí Sobotky. I jemu snad radil, jak se mají veřejné rozpočty vyvíjet, aby se splnil jeho sen o euru za každou cenu. Buď neradil správně, nebo neradil tomu správnému, či obojí. Rozhodně ale rostoucí neudržitelnost veřejných rozpočtů sám monitoroval jako důležitý zaměstnanec ministerstva financí v době, kdy bylo možné přibrzďovat. "Dlouhodobě rozmlžená', či spíše selektivní, se tak zdá být hlavně jeho paměť.