Tomáš Vladislav Novák (Parlamentní listy 11.12.2006 strana 18, rubrika: Rozhovor)
Několik týdnů už oficiálně víme, co jsme tak trochu tušili - naše koruny musí vydržet déle, než minulá vláda předpokládala. A euro se odkládá na neurčito. Znamená to závažný problém, nebo se vlastně nic neděje? Otázky nemohly směřovat k nikomu jinému než ke guvernérovi České národní banky Zdeňku Tůmovi.
* Při našem posledním rozhovoru pro Parlamentní listy zhruba před rokem jste říkal, že zatím nikdo neotevírá variantu vstupu do eurozóny v roce 2015. Nenastala právě teď tato chvíle?
Nenastala. Jen jsme společně s ministerstvem financí konstatovali, že nejsme připraveni říci ano pro vstup do ERM II, do kurzového mechanismu, který předchází vstupu do eurozóny. Důvody byly stejné jako loni - neutěšený stav veřejných financí a hlavně žádné významné zlepšení v parametrech, u nichž byly loni vnímány nedostatky. Třeba i na trhu práce, který podle našeho názoru ještě není dostatečně pružný. Nejde o parametry, ale o směřování. Podíváme-li se na posledních dvanáct měsíců obecně, i když najdeme momenty, kde došlo ke zlepšení, jinde trošku ke zhoršení a někde to zůstalo stejné - obecně jsme se nikam neposunuli. Závěr byl logický, že do ERM II zatím nemůžeme, protože ho vnímáme jenom jako nezbytný krok k euru a nechceme v něm setrvat příliš dlouho. Toto rozhodnutí fakticky znamenalo, že nepřistoupíme v roce 2010, nicméně neproběhla žádná fundamentální debata, zda to má být rok 2011, 2012 nebo někdy jindy. Dohodli jsme se, že se k tématu vrátíme příští rok a nejen že uděláme pravidelné vyhodnocení české ekonomiky koncem příštího roku, ale že se během léta podíváme i na celou strategii přístupu schválenou v roce 2003, jestli ji není potřeba nějak upravit. Také je zřejmé, že dnešní vláda má velmi omezený mandát, takže i z toho důvodu považuji za přirozené, že nechtěla a dost dobře nemohla činit nějaká zásadní rozhodnutí. V tomto okamžiku opravdu nelze říct o moc víc.
* Stále se hovoří o Maastrichtských kritériích. Ale jsme připraveni legislativně?
O tom je právě národní plán - tzv. Master Plan. Příprava na euro je dlouhá, je potřeba počítat se třemi lety, které by měly stačit, aby se zvládly veškeré potřebné legislativní změny. Ilustrací je třeba zákon o České národní bance, na kterém už pracujeme. Jednou možností bylo novelizovat stávající zákon, druhou udělat zákon nový. Vzhledem k tomu, že změn je potřeba víc, než by vyžadovala harmonizace s ohledem na euro, tak se pracuje na úplně novém zákoně o ČNB. To také znamená, že to bude trvat trošku déle, a počítáme, že by se ho mělo podařit schválit do roku 2009. Legislativní proces trvá rok až rok a půl, takže na legislativní změny bude dost času. Dnes, kdy není žádný termín, není tolik vidět, že se pod "střechou' národní koordinační skupiny stále pracuje.
* Nevymýšlíme vymyšlené? Jaká je spolupráce se zeměmi, které už euro zavedly?
Ze zkušeností těch dvanácti zemí se hodně těží, některé jsou pro nás docela relevantní. Na některé země se díváme podrobněji - Slovinsko, které je o krok před námi, takže jejich zkušenost pro nás může být hodně zajímavá, velmi úzce také spolupracujeme se Slováky, kteří jsou také o krůček napřed. Centrální banky jsou v téhle záležitosti velmi otevřené. Je to klub, kde si lidé velmi věří, takže není problém vyměňovat si i informace důvěrné povahy.
* Takže už jde jen o to dostat do pořádku veřejné rozpočty…
To je věc číslo jedna, ale jak říkám - jde o celkové směřování. Nejde o to, že se na chvíli dostaneme pod nějakou laťku, ale o jasný závazek a jasný mandát vlády, aby řekla toto chceme a tohle pro to uděláme. Když se vrátím k Maastrichtským kritériím, pořád říkáme, že jsou podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Pro mě je hranice 3 % nepodstatná, protože při kondici české ekonomiky bychom měli mít přebytkové nebo alespoň vyrovnané rozpočty. Jestliže se dostaneme na nějakých minus 2,8, tak to ještě neznamená, že to stačí. To bychom potom snadno sklouzli do problémů Německa, které celkem s přehledem kritéria plnilo, ale pořád mělo docela významný deficit. Ekonomika najednou trošku zpomalila a okamžitě byli v obrovských problémech, protože neměli žádný manévrovací prostor. Takže ono minus 3 % je svým způsobem překonané kritérium, které bylo koncipováno na začátku 90. let. Ve své podstatě jde o to, aby daná ekonomika měla určitý manévrovací prostor i v nepříznivé fázi hospodářského cyklu. Dnes už platí striktnější pravidla, i když kolem nich byla velká diskuse a jsou rozvolňována, to je Pakt stability a růstu, který požaduje vyrovnané veřejné finance. A my bychom se o vyrovnané veřejné finance měli snažit, abychom měli prostor v případě, že ekonomika nebude v takové kondici jako dnes.
* Zdá se, že zadlužování je jakási móda. Zadlužuje se vláda, zadlužují se občané. Jsou v tom nějaké souvislosti?
Řekl bych, že ne. Sice nějakou souvislost asi vždycky najdete, ale tady ji tolik nevidím. Zadlužování vlády také až zas tak módní záležitostí není - to bylo v 70. a 80. letech a pozůstatkem je obrovské zadlužení zemí, jako je Belgie nebo Řecko někde u 100 % HDP, my jsme u 30 % HDP. V devadesátých letech došlo u nás ke zhoršení, což je na jedné straně důsledek, že nás něco stála transformace, a na druhé se i nepříznivě vyvíjela struktura rozpočtu, takže docházelo k navyšování tzv. strukturálního deficitu. Tam spočíval spor zejména mezi nejsilnějšími politickými stranami, kdy ODS říkala, že ČSSD neřeší výdajovou stránku rozpočtu, že se zvyšuje strukturální schodek, a ČSSD se bránila, že jen platí dluhy, které ODS nasekala během transformace. Na obojím je něco pravdy. Nicméně v mezinárodním srovnání to zatím není žádná katastrofa. Ovšem místo abychom využili příznivé fáze české ekonomiky a dál pokračovali ve stabilizaci veřejných financí, což byly určitým příslibem roky 2004 a 2005, směřujeme opačným směrem. Což je ta nejhorší zpráva.
* Inflace je brána jako vada, nešvar. Zdálo by se tedy, že nejlepší varianta je deflace…
Obecný názor je, že je dobré, když je cenová hladina stabilní. Což by znamenalo nulovou inflaci. Ale jednak jsou určité chyby měření, neboť např. neumíme okamžitě odbourat vliv zvyšování kvality a ceny pak vypadají, že rostou, ačkoli růst je do jisté míry spojen právě s růstem kvality. V současné době převládá názor, že přijatelná míra inflace (a řada centrálních bank na světě ji má jako inflační cíl) leží mezi 2 a 2,5 %. Pro období před vstupem do eurozóny máme zatím 3 %, protože jsme procházeli a procházíme obdobím, kdy se dá očekávat tzv. rychlejší přizpůsobování relativních cen. To znamená, že jak se přizpůsobuje struktura ekonomiky a doháníme vyspělejší svět, pohybují se ceny trochu intenzivněji a s tím pohybem dochází i k trochu rychlejšímu nárůstu cenové hladiny. Nicméně - jak jsme také konstatovali ve zprávě pro vládu - je velmi pravděpodobné, že v okamžiku, kdy bude určen jasný scénář a harmonogram přijetí eura, budeme se muset znovu podívat na inflační cíl, tj. zda jsou ta 3 % postačující. Zatím to vypadá, že budeme muset cíl trochu snížit, abychom inflační kritérium splnili. Inflaci jsme nikdy nevnímali jako riziko pro přijetí eura, nicméně ji mohou krátkodobě ovlivnit jednorázové změny, jako jsou úpravy regulovaných cen nebo změny nepřímých daní. Třeba úprava spotřební daně z tabáku a její kumulovaný efekt může výrazně posunout cenovou hladinu. Vzhledem k tomu, že vláda změny spotřební daně odkládala, začalo hrozit, že naplánované změny posunou inflaci poměrně významně nahoru. To by bylo velmi nepříjemné v období, kdy už bude inflace vyhodnocována před přijetím eura vůči požadované hranici. Proto součástí naší zprávy byl i apel na vládu, aby si toho byla vědoma.
* Jediné často medializované téma jsou obavy ze zdražení po přijetí eura. Přitom výsledky ze dvanácti zemí eurozóny jsou známy. Jak chcete zabránit, aby někteří drobní podnikatelé nevyužili přechod na euro ke skrytému zvýšení svých cen?
Já žádné zdražení nečekám. Když to porovnáme s obavami před vstupem do Evropské unie, tak byly stejné. Naše země je natolik otevřená, že k nějaké významné změně ve struktuře ekonomiky nedojde, resp. nedojde ke změně rozdělení na tzv. obchodovatelné a neobchodovatelné zboží a služby. To, co je obchodovatelné, jako třeba oblečení, které je stejné i ve Frankfurtu, a stejná elektronika, vše stojí obdobně, případně je cena ovlivněna výší místní daně a velikostí trhu té které země. V neobchodovatelném zboží jsou třeba regulované nájmy, nebo nájmy obecně, energie - to jsou všechno věci, které jsou u nás pořád výrazně levnější, ale na tom naše členství v EU nic nezměnilo a nezmění na tom nic ani členství v eurozóně. Jde jen o riziko, zda výrobci či obchodníci zneužijí procesu přijetí jednotné měny k zaokrouhlování směrem nahoru. Riziko zneužití samozřejmě existuje, ale už máme zkušenosti z eurozóny, víme, co udělat lépe, známe postupy, jak tomu zabránit nebo to maximálně ztížit. Velkou roli sehrává psychologie: projevuje se asymetrie vnímání cenových změn, tj. lidé spíše zaregistrují nárůsty cen než jejich snížení. Všimnou si například, že kafíčko v kavárně je dražší, ale už menší váhu dají nižší ceně elektroniky. Toto asymetrické vnímání bohužel podporují i média, neboť změny cen, zejména jejich zvyšování, je vděčné téma a dobře se na tom dají postavit palcové titulky.
***
Noví členové bankovní rady ČNB Prezident republiky jmenoval doc. Ing. PhDr. Ing. Vladimíra Tomšíka, Ph. D. (dosud hlavní ekonom finanční a poradenské skupiny NEWTON Holding a vedoucí Ústavu ekonomie na NEWTON College) a Ing. Mojmíra Hampla, MSc., Ph. D. (člen představenstva a vrchní ředitel České konsolidační agentury, člen představenstva České společnosti ekonomické a vyučuje na VŠE) do bankovní rady ČNB. Noví členové nahradili od 1. prosince vrchní ředitelku Ing. Michaelu Erbenovou, Ph. D. a vrchního ředitele prof. dr. Ing. Jana Fraita, kterým skončil šestiletý mandát. Členy bankovní rady zůstávají guvernér doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc., viceguvernér RNDr. Luděk Niedermayer, viceguvernér Ing. Miroslav Singer, Ph. D. a vrchní ředitelé prof. Ing. Robert Holman, CSc. a Ing. Pavel Řežábek.