(Týden 23.10.2000 strana 75, rubrika: Názory)
Fórum
Před necelými dvěma lety odstartovalo euro a od té doby neustále klesá. Vůči dolaru se v
poslední době pohybuje o 25 až 30 procent níže oproti výchozí úrovni. Opatrná je vůči jednotné měně
Velká Británie a Dánové její přijetí v nedávném referendu dokonce zamítli. Znamená to snad, že euro
je neúspěch? Vytvoření celku s jednotnou měnou a měnovou politikou je dlouhodobý proces. Z
"technického" hlediska je spuštění jednotné měny úspěch: euro je tady, finanční trhy ho
akceptovaly, snížily se transakční náklady při konverzi měn, vznikla moderní Evropská centrální
banka. Pokles eura není nutno dramatizovat. Kolísavost jenu a dolaru není o nic menší a kurz marky
a dolaru měl také velké výkyvy. Ekonomika zemí s jednotnou měnou, tzv. eurozóny, roste velmi
slušným tempem. Atraktivnost americké ekonomiky a finančních trhů v USA zůstává větší, což vede k
silnějšímu přílivu kapitálu, a tím i k tlaku na zhodnocení dolaru. Výkon obou ekonomických celků,
USA a eurozóny, se postupně vyrovnává a dá se očekávat, že i vývoj kurzu eura a dolaru se poněkud
ustálí. Proč tedy zůstávají Britové opatrní a proč Dánové jednotnou měnu odmítli? Nejde jen o
ekonomické důvody. Velká Británie je v tomto výjimečná, její hospodářský cyklus nadále není plně
sladěný s eurozónou, finanční trh je velmi vyspělý a motivace přijmout jednotnou měnu je slabší než
v případě menších států. Dánsko zase ukazuje, že euro je také věcí psychologie. Měnová unie je
prostě především otázkou politického rozhodnutí. Znamená to vzdát se vlastní měnové politiky, která
může sloužit jako jistý nárazník pro výkyvy hospodářského cyklu a jako částečné ztlumení
ekonomických šoků. Vlastní měna je také spojena s různě silným vnímáním národní identity. Snadno se
může stát, jako v Dánsku, že euro je odmítnuto, ačkoli nezávislá měnová politika je již dávno jen
iluzí. Napojení ekonomiky na eurozónu je takové, že vlastní měna a kurz již dávno neplní úlohu
nárazníku. Kurz je navázán na euro, dříve na německou marku, a podle toho je nastavena i měnová
politika. To znamená, že i naše měnová politika je určována vývojem v eurozóně. Bylo by tedy pro
nás nejlepší přijmout euro co nejdříve? Odstranil by se tak případný problém nerovnováhy na běžném
účtu, kolísání kurzu koruny, přiblížili bychom se ekonomice eurozóny, posílila by se
transparentnost, snížily transakční náklady v zahraničním obchodě a možná bychom získali i dobrý
pocit vyspělosti. To jsou ve zkratce argumenty pro rychlé přijetí jednotné měny. Jenže jsme zatím v
jiné pozici než Dánsko. Ačkoli jsme z hlediska zahraničního obchodu hodně otevření vůči EU, náš
hospodářský cyklus není zatím sladěný. Jak říkají ekonomové, nepatříme do "optimální měnové
oblasti". Vlastní měnová politika tak nadále sehrává významnou úlohu v hospodářské politice. Pokud
by na ekonomický šok, například prudký pokles zahraniční poptávky, nereagovala měnová politika,
negativní dopady by se promítly přímo do poklesu a kolísání HDP a nezaměstnanosti. Přijetí jednotné
měny by sice zdánlivě odstranilo problém s rovnováhou běžného účtu, ale přesunulo by jej do oblasti
reálné ekonomiky. Po opuštění nezávislé měny by měla větší stabilizační úlohu hrát politika
fiskální. To však nelze čekat v době, kdy se veřejné finance u nás vyvíjejí spíš setrvačně a
paradoxně mohou v blízké budoucnosti působit spíše procyklicky, a nikoli stabilizačně. Pro
transformující se ekonomiky včetně české by euro mělo být především motivací.