Luděk Niedermayer (Hospodářské noviny 27.7.2006 strana 15, rubrika: Z domova)
LEADERS' VOICE
Úterní devítihodinové zaškobrtnutí české energetické soustavy by nás nemělo překvapit. Problémy s přetížením elektrického vedení zná řada rozvinutých zemí, mnohé jej dokonce musí považovat za běžnou součást života.
Energetický průmysl je náročný na investice. Ty jsou dlouhodobé a vycházejí z odhadů trendů poptávky. Správně investovat na takovémto trhu není snadná věc. Přidámeli ekologická omezení a jinde zase snahu managementu dosáhnout vysokého zisku i na úkor budoucích rizik, tak je namístě, aby šéfové věděli více o rizicích nestabilní dodávky energie pro svou firmu.
Otázkou je, jak velká jsou tato rizika a jak se proti nim ochránit. Zúžit je na poruchu »drátů vysokého vedení« je chybou. Firmy závislé na ropě se již déle potýkají s prudce rostoucí cenou a ani riziko omezení dodávek v případě závažných přírodních či politických krizí není vyloučeno.
Ve světě rizika a strmě rostoucí poptávky po energii pak nesmí nikoho překvapit rychlý růst cen, který nemusí být vůbec přechodným jevem.
V této situaci budou zřejmě velké firmy, které to ještě neučinily, více zvažovat nezávislou výrobu energie, ty menší zdokonalovat řešení alespoň pro případ výpadků. V horší situaci jsou domácnosti. Je otázkou, jak může v dané situaci pomoci stát.
Nezdá se mi, že by politika státu ke klíčovým energetickým firmám budila příliš důvěry. Například změny strategie privatizace ČEZ, v kombinaci s překvapivě štědrým přístupem státu k honorování zaměstnanců ve »své« firmě, uklidňující nejsou. A to si ještě musím odmyslet nedávnou televizní reportáž, která naznačila, že kromě výroby energie může být cílem firmy i »uspokojování potřeb« vybraných skupin lidí. Rozhodování občanů v oblasti energií stát také neusnadňuje. Velkorysé dotace slíbené občanům na instalaci ekologických systémů jsou již delší dobu pozastaveny a mnoho lidí se právem cítí podvedeno.
Na druhou stranu, problém masívně rostoucí poptávky po energiích stojí nad možnostmi jednotlivých vlád, a bez celosvětově odpovědnějšího postoje k využívání existujících zdrojů může postupně přerůst v obtížně řešitelný problém.