(ČT 24 18.7.2010, rubrika 13:05 Otázky Václava Moravce II.)
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kde jsou hranice překonání globální ekonomické recese? Podle významných ekonomů je těžké je stanovit, stejně tak těžké je zodpovědět otázku, co se bude dát dál, nejen v globální, ale i v české ekonomice. Světová banka k nejnovější analýze konstatuje, že 10 členů Evropské unie ze střední a východní Evropy, včetně Česka, se poprvé od začátku globální ekonomické krize v roce 2008 vrací k ekonomickému růstu. Oživení v zemích střední a východní Evropy je podle nejnovější analýzy Světové banky stále slabé. Ekonomiky regionu se zřejmě vrátí na úroveň před krizí nejdřív v příštím roce. Některým z nich bude návrat na úroveň z doby před krizí trvat ještě déle. Světová banka také dodává, že růst v zemích západní Evropy je slabší, než u jejích východních sousedů. Globální ekonomika má podle nejnovější zprávy Světové banky po loňském propadu o víc než 2 % letos oživit a vzrůst o zhruba 3 %. Růst však potáhnou ekonomiky rozvojového světa. Světová banka však varuje, že evropská dluhová krize může globální oživení ještě zpomalit. S následky evropské dluhové krize, která je spojována především s Řeckem, Španělskem a Portugalskem, se vyrovnává eurozóna dodnes. Součástí řešení je záchranný fond eurozóny pro řešení dluhové krize. S přispěním do něj i s jeho fungováním má problémy Slovensko. Do takzvaného ochranného valu má Bratislava přispět částkou v přepočtu 111 miliard korun českých a na přímou pomoc Řecku pak dalších 20 miliard.
Vladimír BALÁŽ, Prognostický ústav Slovenské akademie věd /15. 7. 2010/
--------------------
Tato suma může být značnou zátěží pro náš státní rozpočet, protože i v té původní 100% výšce vlastně představuje třetinu našeho rozpočtu.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ještě v červnu se dnešní slovenská premiérka Iveta Radičová vyjadřovala o záchranném valu kriticky. Nepomůže prý eurozóně ani Evropské unii a umožňuje pokračovat v morálním hazardu. Jenže Brusel nové slovenské vládě žádné změny nepovolil.
Jean Claude JUNCKER, šéf sdružení zemí platících eurem /15. 7. 2010/
--------------------
Bývalá slovenská vláda přijala silný závazek, eurozóna a finanční trhy očekávají, že Slovensko ho teď zrealizuje.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Po čtvrtečním jednání slovenské vlády už premiérka Iveta Radičová mluvila jinak.
Iveta RADIČOVÁ, slovenská premiérka /15. 7. 2010/
--------------------
Udělat takové kroky, abychom podpořili stabilitu eura.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Slovenská vláda souhlasí se spouštěním ochranného valu, nedoporučuje však přímou pomoc Řecku. Finální rozhodnutí každopádně budou mít poslanci slovenské Národní rady. Nejistota ohledně eurozóny tím ale zdaleka nekončí.
Aleš MICHL, ekonom, Raiffeisenbank /15. 7. 2010/
--------------------
Euro je politický proces, straně hnáno politikou dopředu a teď za to Slovensko zaplatilo.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zejména v těchto těžkých časech může být problém, že v jedné měnové unii spolu existují státy s úplně jiným ekonomickým přístupem a příběhem.
Aleš MICHL, ekonom, Raiffeisenbank /15. 7. 2010/
--------------------
Řada států ztratila konkurenceschopnost. Ta konkurenceschopnost, ta se dá získat buď jenom, že vám oslabí kurz, nebo se budou dělat velké reformy. A to v eurozóně teď moc nejde. Když se kouknete třeba na Německo, na Francii, tak tam jsou diametrálně odlišné názory na to, jak vůbec ven z recese.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nejen země eurozóny, ale i Evropská unie teď řeší, co dál, aby se krize neopakovala. Jsme svědky návrhů na posuzování národních rozpočtů členských zemí evropské sedmadvacítky Evropskou komisí. Komise řeší i kritéria nadcházejících zátěžových testů evropských bank. Ty mají ukázat, jestli je 91 největších bank z 20 zemí Evropské unie dostatečně silných, aby vydržel další ekonomický pokles, platební potíže některých zemí nebo prudké otřesy na finančních trzích. Hlavním kritériem zdraví bank bude minimální úroveň základního kapitálu. Není bez zajímavosti, že většina obyvatel velkých evropských zemí podporuje současné rozpočtové škrty a myslí si, že byla chyba, citujme: "pumpovat peníze do ekonomiky během hospodářské krize." I to vyplývá ze sociologického šetření, které v tomto týdnu zveřejnil deník Financial Times. Pozvání do Otázek přijali viceguvernér České národní banky Vladimír Dobšík. Vítejte, hezkou neděli. Dobrý den.
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Příjemné odpoledne.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dalším hostem je pak přední český ekonom působící v New Yorku, profesor Milan Zelený. Vítejte v Otázkách po čase. Dobrý den, pane profesore.
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Dobrý den.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dalším profesorem, tentokrát českým profesorem, šéfem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, profesor Michal Mejstřík. Vítejte po čase také v Otázkách. Dobrý den.
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Dobrý den.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A vítám i ekonoma, stínového ministra financí z ČSSD Jana Mládek.
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Dobrý den.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Začněme u vás, pane profesore, je to 2 roky, co se svět naučil sžívat s globální ekonomickou krizí, začala ve Spojených státech na hypotéčním trhu. Vy jste vždy mluvil o krizi jako o příležitosti k očistě, když vás budu citovat. Po 2 letech, jak jsme tu očistu, tu příležitost využili?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
No, tak v podstatě si můžete odpovědět sám, že jo. Co to znamená očista? Očista znamená, že uvidíme nějaké nové přístupy, že uvidíme nějaké změny v podnikové sféře, zbankrotování, konec schopných podniků, uvidíme nové modely podnikání, nové modely ekonomické, že uvidíme celou řadu význačných změn tak, aby ta očista skutečně měla tento dopad, že by se přivedli noví lidé, nové výrobky, nové služby ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, ale některé firmy zbankrotovaly. Vy si ale myslíte, že nedošlo k očistě zgruntu, jak se říká?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Já si myslím, že většina firem byla zcela úmyslně a zcela programaticky zachraňována a bankrotu bylo bráněno. To, že některé firmy zbankrotovaly i přes tuto ochranu, jenom napovídá tomu, že prostě skutečně ta očista je nutná a že se jí jenom velmi těžko bráníme.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Myslíte, že ještě přijde, to znamená, že očista bude ještě před globální /nesrozumitelné/?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Já jsem trošku zklamaný, protože ta očista, která by měla přinést výraznou, výrazné oživení diferenciace ve výrobcích, ve službách, ve způsobech a tak dále, naopak se ukazuje, že se zvyšuje takové masové, globální chování - jeden opisuje od druhého, jeden kouká, co se děje druhému. Dneska investiční příležitosti vlastně vymizely, protože se všecko pohybuje stejným směrem, investoři v Evropě čekají, co se stalo v Americe, v Americe čekají, co se stalo v Evropě. Já jezdím po světě, učím, všichni užívají stejný učebnice, že jo. Podniky čekají, místo aby změnily svoje podnikový modely, podnikatelský modely, tak čekají, že se to někam vrátí a tak dále. Čili my máme, ale i v ostatních oborech, že jo, vždyť to vidíte, zprávy třeba v médiích, to je úplně, jak když to přichází z jednoho zdroje. To je všechno gleichschaltung úplně výraznej. Čili já mám obavy z této masovosti v myšlení, v chování a v rozhodování, skutečné obavy.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dá se mluvit o promarněné šanci, pane profesore Mejstříku?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Já bych trošičku, jakkoliv jsem příznivcem toho pojetí očistnosti krize, respektive kreativní destrukce, takového toho šumpeteriánského pojetí, jako ostatně jeden z mých sloganů, které mě provázejí dlouhou kariéru, tak musím říci jedno, když jezdíte po českých firmách, tak to, co se odehrálo v posledních dvou letech v českých firmách, nemá obdoby. Opravdu tam vidíte, že firmy, které měly obraty dvojnásobné a vlastně po krizi ztratily polovinu toho obratu, dokázaly často snížit i svoje náklady, až o polovinu. A ten problém, který v souvislosti s tím vznikl, dokázaly vyřešit právě tou zásadní redukcí i svého portfolia, i své zaměstnanosti. Kde já vidím úplně fatální problém, je skutečně ve veřejném sektoru v Čechách. Když se podíváte ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy si myslíte, že se ta příležitost promarnila?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Tam začala ta příležitost vlastně v souvislosti s těmi akcemi, které jsme dělali v českém předsednictví, kdy celá řada mladých, schopných Čechů se vrátila ze zahraničí, vstoupila vlastně do veřejného sektoru a jen si vzpomeňte, ta snaha snížit vlastně příliv peněz o pouhé 4 %, jako je součást Janotova balíčku, se setkala s negativní odezvou. A když to porovnáte s tou obrovskou změnou, která se odehrála v podnikové sféře, tak pro mě to je obrovské zklamání. Ale to je ten lokální aspekt věci. Já daleko silněji vnímám vlastně tu kreativní destrukci krize v souvislosti s mezinárodními procesy, poněvadž tato krize velice urychlila úplně jinou globalizaci, než jsme byli zvyklí. Většina zemí, která obchoduje, už není ta typická vazba vyspělé země exportují do rozvojových a naopak, 50 % celkového mezinárodního obchodu se v tuto chvíli začíná odehrávat mezi těmi takzvaně méně vyspělými zeměmi. A de facto Evropa začíná hrát skutečně, jak se říká, druhé housle. Spojené státy vlastně v té roli ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, ale nehrála je Evropa i před tou globální ekonomickou krizí? Neposiluje se role těch druhých houslí těmi uplynulými dvěma lety?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Velmi, proto jsem řekl, že tato krize velice urychlí ty procesy, které už byly nastartovány, kde Evropa selhávala. Když se podíváte například na samotný fakt, že od roku 2006 podle statistik Evropské komise při vyhodnocování lisabonské výzvy, je vlastně například Čína největším exportérem high-tech produktů na světě, to se úplně zcela zásadně liší tento obrázek od toho, jak vnímaly celé generace lidí Číňany jako ty, kteří jsou schopni dodávat nějaké ty textilní produkty, obuv a něco takového. Ta situace se změnila. Když se podíváte do struktury vlastně toho, co tyto země - Hongkong a celá řada, Jižní Asie - v tuto chvíli vyváží na světový export, tak ony posilují tu roli nejenom tedy směrem k těm rozvojovým zemím, ale i k těm vyspělým zemím a v tuto chvíli skutečně dochází k tomu, že ta pevnost - Evropa, která se chránila proti některým těm vlivům, která si chránila ten evropský sociální model, ten komfortní způsob života, se skutečně dostává do zcela závažných problémů a jenom některé země se z toho vymykají. A já bych ještě naposledy řekl, která země v tuto chvíli pro mne je velkým a pozitivním překvapením - je Německo a Německo, které na rozdíl například od některých dalších zemí toho jižního křídla eurozóny, tak to je země, která dokázala docela tvrdě zarýt do těch svých nucených sociálních dávek, začala vlastně tlačit ty svoje lidi, aby opravdu začali pracovat a naštěstí Německo, jak víme, 30 % našeho exportu směřuje, je to náš největší obchodní partner, právě přes Německo do světa. Takže Německo je momentálně tím, kdo startuje export z Evropy. A já musím říci, že tady se vytváří trošičku jiné jádro a musím říci, že kancléřka Merkelová je jednou z vítězek této krize.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane viceguvernére a pane profesore, pokud vy byste měl použít hodnocení těch uplynulých dvou let, jak si globální i evropské ekonomiky poradily s tou krizí, mluvil byste o promarněné šanci, nebo byste použil jiné sousloví?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Děkuji za otázku. A já se přece jenom i trošičku vrátím to, co už tady kolegové říkali. Globální ekonomická krize, promarněná šance, já si nemyslím, že to byla globální ekonomická krize. Protože byla určitá místa na tomto světě, já je za chvíli vyjmenuju, kterým se dařilo a stále daří a profesor Mejstřík už je i zmínil. Když se podíváte na vývoj zemí v jihovýchodní Asii, nebo na zemi jako je Latinská Amerika, těm se dařilo i v průběhu krize. Naopak, kde jsme zaznamenali prvotní problémy, tak to byly zejména bohužel Spojené státy americké, následně se to přeneslo i do Evropy. A ty důvody, proč to tam vzniklo, proč se to přeneslo, jsou různé. Je to samozřejmě otázka, jestli si to bude vynucovat, přepisovat ty standardní makroekonomické učebnice, nebo ne. Já osobně si myslím, že možná ani ne, protože zjistíme, že byly problémy jak v nějakém soukromém sektoru, který se nechoval zcela zodpovědně, ale najednou tu vidíme v Evropě, že i veřejný sektor se nechová zodpovědně. A teď konkrétně ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Není třeba tedy přepisovat učebnice, protože si na to zadělal soukromý i veřejný sektor v těch západních zemích, jako jsou Spojené státy a země Evropské unie?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Já se na to podívám takto, že dlouhodobě mnoho zemí si žilo nad poměry a dneska se prostě začíná skutečně hovořit o deficitu veřejných rozpočtů a ukazuje se, že trh už k tomu přistupuje čím dál tím více zodpovědněji. Proč? Protože v době hospodářského velkého růstu se říkalo, tyto buď soukromé subjekty, které špatně odsouvaly riziko, nebo i ty veřejné sektory, které neustále před sebou chrlily deficity, to jednou zaplatí. Přišla hospodářská krize, hospodářská recese a investoři si začali uvědomovat: Nežijou náhodou ty státy nad poměry? A to je to, co je klíčové. A když se podíváte na jednotlivé země, tak zjistíte, že ne všechny země jsou stejně zadlužené, některé dokonce žijí v přebytku. A bohužel a profesor Mejstřík už to tady zmínil, Evropa se poměrně hodně tomu vymyká, je tady většina zemí, která žila vlastně nad poměry a budou mít do budoucna problémy splácet své vlastně veřejné dluhy. Jenom ještě chci doplnit, jak se to dotkne nás. Už tady bylo řečeno, ano, hospodářská recese, zejména u našich hlavních obchodních partnerů se domnívám, že již odeznívá. To je pro nás klíčové. A hovoříme zejména o Německu, který je náš hlavní obchodní partner, ale i o Slovensku, to je náš druhý největší obchodní partner. A u těchto vlastně dvou zemí už v posledních měsících vidíme stabilní pozitivní výhledy na hospodářský vývoj. Takže se dá očekávat, že i když tato země přistoupí k rozpočtovým škrtům, které já osobně považuji za velmi, velmi nutné, protože nemůžeme žít dlouhodobě nad poměry, máme deficity ve veřejných financích, tak přesto se to našeho hospodářského růstu nemusí dotknout, protože můžeme exportovat, a to je to klíčové, co už tady zaznělo, soustřeďme se na to, kam exportovat.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy, když jste mluvil, pane viceguvernére o tom, jak se ta ekonomická krize dotkla České republiky, tak ona se projevila v Česku zpomalením hospodářského růstu, vykázala česká ekonomika propad víc než 4% v loňském roce. Můžeme se podívat na data, která se týkají i nezaměstnanosti, protože ta naopak rostla. Česká republika si zatím v nejhorších okamžicích této krize musela zvykat na 10% nezaměstnanost. V posledních měsících jsme svědky poklesu nezaměstnanosti a mírného oživování české ekonomiky. Většina ekonomů ale používá slovo "křehké" oživení ekonomického růstu. Ekonomická krize vedla ke zpomalení inflace, opět nabízíme data, jen pro srovnání, abychom si udělali představu, od ledna jsme svědky růstu inflace, přičemž meziroční růst spotřebitelských cen v Česku činil v červnu, stejně jako v květnu 1,2 %. Vývoj ovlivnilo zvýšení cen v oddílu rekreace, kultura, které bylo kompenzováno poklesem cen oblečení, obuvi, alkoholických nápojů a tabáku. Pane viceguvernére, chápu správně vaše slova, že vy byste nepoužil to slovo "křehké" oživení, když mluvíte o tom, co se děje v německé ekonomice a ve slovenské ekonomice, na kterých je ta naše ekonomika česká hodně závislá?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Jako pozitivní bych řekl, že česká národní banka již poslední dobou publikuje, bych řekl poměrně pozitivní výhled do budoucna a stabilní podstatně. Když přišla ta krize před více než 2 lety, tak jsme viděli, že téměř každá instituce při svém novém hospodářském odhadu bohužel jenom zhoršovala výhledy. Ale my už v posledních několika čtvrtletích publikujeme poměrně stabilní výhledy, a to je pozitivní, že už nevidíme, že ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nemyslíte, že se to zase může zvrátit? Vzpomeňte si, co se publikovalo před onou krizí, teď nemyslím pár měsíců před tím, než přelila do Evropy, ale myslím ...
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Podívejte, vyloučit nelze nic, ale co je pozitivní, a to jsem říkal, že náš hospodářský růst hodně závisí na těch hlavních obchodních partnerech. Jsme jednou z nejvíce otevřených ekonomik nejenom v Evropě, ale dokonce i na světě. A když říkám, že delší dobu už stabilní pozitivní výhled na Německo a Slovensko, tak je to pro nás jedině dobře. Ale co chci říci, já souhlasím s tím, že ještě pro letošní rok bohužel hovoříme o křehkém růstu. A na příští rok už ..., nebo nelze hovořit, že by byl ten hospodářský růst výrazně vyšší číslo, ale co je pozitivní, už bude takzvaně robustnější, bude silnější a už, i když teď jsme na nějaké vlnce, tak nastartujeme, bych řekl, nějakou robustnější trajektorii růstu. Takže i když pro rok 2010 ještě hovoříme o křehkém mírném růstu, 2011 stále ještě mírném růstu, ale výrazně stabilnějším, který už nebude natolik křehký a lze očekávat akceleraci na rok 2012. A buďme rádi, že hovoříme o růstu, protože jsou země, které jsou ještě pořád v recesi.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jane Mládku, ony 2 roky oné ekonomické krize, která zasáhla nejen Spojené státy, Evropu, ale i Českou republiku, promarnila příležitost?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
No, předně já bych rád pro diváky přeložil do normální češtiny, co je to křehký růst z analytičtiny. To znamená, že analytik si není jist, že se ten růst rychle nezmění v pokles, a proto používá takovýto eufemismus.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Myslíte, že to používá i záměrně Česká národní banka?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Ne, to bych jí nepodsunoval, to bych si nedovolil ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, když Vladimír Tomšík přistoupil na to sousloví o křehkém růstu?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Já myslím, dobře, berme to jako drobný bonmot. Já bych se vrátil k interpretaci těch dvou let té ztracené příležitosti. Jakkoliv můžu hodně souhlasit s tím, co tady kolegové říkali, chybí mi tady jedna věc, a totiž takové to sdělení, jak ta krize probíhala v těch klíčových věcích ..., klíčových zemích. Přece veřejné rozpočty v Evropské unii do roku 2008 se zlepšovaly, klesaly deficity, v některých případech dokonce i klesalo zadlužení, a pak přišel šok, který přišel v tom, že soukromý sektor vygeneroval stovky miliard ztrát a z veřejných rozpočtů musely být /nesrozumitelné/ nebo zaplaceny soukromé instituce, čili ztráty byly socializovány. Něco podobného ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Promiňte, musely být nebo politická reprezentace spíš nenašla tu odvahu k očistě a bankrotu, jak o tom mluvil profesor Zeman?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
No, musely být ... Tak podívejme se ... Jenomže problém je v tom, že hlavní vlajkovou lodí byla ve Spojených státech pojišťovna, zajišťovna AIG, která zbankrotovala na tom, že pojišťovala spekulativní instrumenty. A kdyby teda byla zbankrotovala a vláda tam nenasypala spoustu peněz, tak by prostě američtí občané přišli o své životní pojištění. A to je velmi, to jsou velmi obtížné záležitosti, tohleto dopustit. Protože v okamžiku, kdy přijde ta krize, tak tyto instituce vyhrožují politické reprezentaci tím, že jsou příliš velké a že by ohrozily celý finanční systém. A ono dneska se dobře mluví, když už je 2 roky poté. Tehdy, to i nakonec George Soros říkal, že ten světový finanční systém byl na hraně bankrotu. A ten veřejný sektor to zaplatil těmi stovkami miliard, pochopitelně dostal se do daleko větších deficitů, zvýšily se dluhy a teďko čistým výsledkem toho je, aby mohly být jaksi zachráněny banky, tak se teďko osekávají sociální výdaje. To je přece ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nemyslíte, že právě tím si zadělaly ekonomiky národní, nebo něco, co je označováno jako ekonomika globální, na další zárodky jiné krize, variace krize?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Ale samozřejmě, že si zadělaly, protože to, čeho se všichni bojíme, je, že by nedejbože mohlo přijít druhé kolo. Pak samozřejmě už tady není kapacita ze strany veřejných rozpočtů z těch důvodů, který tady pánové zmínili, a pak nevím, jak by se to řešilo. Pak by možná došlo na ty očistné bankroty, o kterých tady mluvil pan profesor Zelený.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dojde na ně, pane profesore, právě v souvislosti se zárodky dalších možných krizí?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Já si myslím, že dojde k druhému kolu krize a dojde i k třetímu kolu krize. Já jsem přesvědčenej, že neprocházíme krizí, ale procházíme zásadní transformací ekonomiky a společnosti, jak globálně, tak lokálně. To znamená, že se pohybujeme na jiný standardy, na jiné normály. Čili k tý očistě docházet musí a k tý očistě dojde. A tyhlety pokusy, který samozřejmě se dají chápat, protože jsme zvyklí prostě udržovat ten status quo a pokračovat tak, jak jsme byli zvyklí, tyto pokusy se ukazujou, že jsou neefektivní a že ani efektivní nebudou. Tohleto vyrovnávání rozpočtu samo o sobě taky k ničemu nepovede, že jo, protože si uvědomte ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, vy nejste zastánce vyrovnaných veřejných financí, když tedy ...
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Ne, já jenom, já jenom říkám, že rozpočet a jeho vyrovnanost je následkem něčeho, že to není příčinou něčeho. Jinými slovy, je to následkem určitých procesů a rozhodovacích a politických rozhodnutí a tak dále a tak dále. A jestliže jenom účetně prostě vyrovnám ten rozpočet na nějakou dobu, tyto procesy, který k tomu vedou, který to generujou, zůstanou nezaměněny, no, tak samozřejmě si vydělávám na další problém, že jo. Takže ano, já jsem v tomhletom velmi skeptickej, protože si myslím, že došlo k pomýlení se mezi co je příčina a co účinek. My jsme to v podnikový sféře už dávno rozpoznali, když profesor Deming začal svět učit, že kvalita produktu je, vyplývá z kvality procesu, ale ne naopak. To znamená, já, když mám kvalitní rozhodovací a rozpočtový proces, tak můžu dosáhnout toho vyrovnaného rozpočtu, ale jestliže ten proces je nekvalitní v tom smyslu, že generuje tyto disproporce, tak prostým vyrovnáním. To je jako kdybych měl špatně vyrobenej výrobek a teď bych ho prostě opravil, jo a řekl bych, že teda teď už je to dobrý.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Chápu-li to správně, to je podle vás největší riziko, kterého se může dopustit i ta budoucí vláda, když má ve svém programu jasně napsáno, že do roku 2016 chce mít vyrovnané veřejné finance?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Jestliže nepochopí, že nejde, že vyrovnanost rozpočtu není pouze účetní vyrovnanost, ale že to jsou prostě struktury rozpočtu, který hrajou tu největší roli, a těch struktur, že jo, my můžeme vyrovnat rozpočet nekonečným množstvím možností, každá ta možnost má jinou strukturu a ne každá ta struktura pomáhá ekonomice, aby rostla, nebo aby se nějakým způsobem zlepšovala. Jak my víme, která je ta správná struktura? My se hádáme o desetinách procenta a vůbec nevíme. A důvod, proč nevíme, jaká je ta správná struktura rozpočtu, je proto, že nemáme 20 let v této zemi minimálně, nemáme žádnou strategii nebo vizi, jak by ta ekonomika měla vypadat a tudíž nemůžeme vyhodnotit, jaká struktura rozpočtu je správná a z té struktury potom odvodit tu vyrovnanost, jo. Čili ono to je jakoby obráceně, my jdeme od vyrovnanosti ke struktuře, ale nevíme, jestli ta struktura bude funkční a nedostáváme se k té strategii a tak dále. Ono někdy si lidé i velmi vzdělaní pomýlejí, co je příčina a co je následek.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Bude to největší problém, protože předpokládám, pane profesore, že když tady Petr Nečas oznámil, že bude pokračovat Národní ekonomická rada vlády, tak že jako jeden z jejích iniciátorů, tak přesvědčit o tom politickou reprezentaci, aby vyrovnané rozpočty nebyly tím hlavním cílem, ale aby došlo k tomu, o čem mluvil pan profesor Zelený?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Já musím říci, že vlastně jestli já mám něco na srdci v této oblasti, je to, aby ta vláda, která vlastně bude fungovat jako vláda rozpočtové odpovědnosti, byla současně, jak já říkám, i vládou růstu konkurenceschopnosti. Poněvadž máme-li projít vlastně obdobím, které má obnovit růst životní úrovně, já si neumím představit, že by to bylo, že by se to odehrálo na základě nějakých krátkodobých aspektů. Já už jsem v té věci celou řadu věcí publikoval například, nechci tady zmiňovat to médium, minulý týden v sobotu jsem měl takový velký článek právě, že nesmíme zapomínat na konkurenceschopnost, poněvadž se domnívám, že celá řada vlastně těch, kteří se o té věci baví, mají neustále tu tendenci vlastně vidět v tom osekávání výdajů, jak tady bylo zmíněno, v tom účetním osekávání výdajů ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Aby to nebyla jenom účetní operace, přesně tak.
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
... vlastně, nebo případně navyšování daní krok, který cosi vyrovná, ale to vyrovnání může být velmi krátkozraké. A ta krátkozrakost může skončit právě tím, že nejenom že vlastně nezvýšíme svoji konkurenceschopnost, my naopak ji můžeme ztratit tím, že budeme osekávat ty tradiční výdaje na výzkum a vývoj nejenom v tom veřejném sektoru, ale i v soukromém sektoru, že budeme osekávat výdaje vůbec na vzdělání, že se těmto otázkám zásadněji nebudeme věnovat. A musím říci, že národní rozpočtová rada, tak jak je vlastně zatím koncipována, by měla tím, analýzou, že bude analyzovat dopady nejenom zákonů na vlastně životní, nejenom životní prostředí, jak někteří, třeba zelení chtěli, ale zejména na podnikatelské prostředí, že bude se dívat, co to provede, zvýšení nebo snížení daní, jaké bude mít seriózní dopady vlastně na to podnikatelské prostředí, na ty slabé sociální skupiny a tak dále, tak by se měla dívat právě na to z hlediska delšího časovýho horizontu a současně součástí toho je samozřejmě například i korupční prostředí. Jestli některé zákony nebudou prospívat korupci, poněvadž to je typický ten krátkozraký aspekt věci, poněvadž rozvoj korupce vlastně slouží k tomu krátkozrakému uvažování, kdy se vlastně de facto rozdělují prostředky, které by se měly věnovat na nějaký dlouhodobější aspekt věci.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Záhy vám dám slovo. Ještě se ale podívejme na data, která se týkají toho, jak se mohou projevit ony vládní škrty. Protože ekonomické instituce, včetně ministerstva financí odhadují, že ony škrty ve výdajích státního rozpočtu na příští rok přispějí k nižšímu výkonu české ekonomiky. Tady jsou ta data. Škrty ve státní pokladně se dotknou ekonomického růstu země. Podle nových údajů ministerstva financí má česká ekonomika letos růst o 1,6 %, ministerstvo financí zlepšilo ten letošní výhled z původních 1,5 %, ale pro příští rok naopak zhoršilo odhad růstu české ekonomiky, i když jen mírně, na 2,3 % z předchozích 2,4 %. Výhled růstu ekonomiky v příštím roce zhoršila i Česká národní banka, ale také opravdu jen mírně. Naopak ke zlepšení by mohlo dojít u čísel nezaměstnanosti. Nižší ve srovnání s předchozími odhady by měla být letos i příští rok právě nezaměstnanost. Ministerstvo financí čeká letos počet lidí bez práce 7,6 %, v roce příštím pak 7,3 %. Jak sami vidíte, ta předchozí prognóza počítala letos s nezaměstnaností 7,9 % a příští rok 7,8 %. Ještě pohled na inflaci, která také není nezajímavá a prognózy, které máme k dispozici, alespoň od ministerstva financí, inflaci ministerstvo očekává letos i příští rok ve srovnání s odhady z dubna vyšší, průměrná míra inflace má být letos 1,6 % proti původně předpovídanému 1,5% inflačnímu tlaku. V roce 2011 by měla inflace stoupnout na 2,5 %, spotřeba domácností se dostane podle odhadů ministerstva financí do kladných čísel až v roce příštím. Když tady navážu na ta slova, která pronášel pan profesor Mejstřík, i pan profesor Zelený, vidíte tady to krátkodobé, řekněme možná menší růst české ekonomiky, protože bude vyvážen větším robustnějším růstem ekonomiky, protože nepůjde jen o seškrtání, pane Mládku?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Já si nejsem jist, jestli zcela rozumím té otázce, když budou nižší výdaje, jako že asi budou, tak přesto je ten multiplikátor menší než jedna ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, ale podpoří se třeba věci, které se týkají inovací, které se týkají daňových výjimek, podpory ...
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Já bych možná se pokusil dát trošku do perspektivy ten účetní přístup k tomu rozpočtu, protože ten je důležitý, a možná vysvětlit taky, proč se nakonec obě dvě hlavní strany shodly na tom, že je třeba snížit deficit pod 3 % a dojít k vyrovnanému rozpočtu. A to je třeba jasně říct. Tenhle účetní pohled má taky svůj velký význam. Jinak ty finanční instituce nejprve vytvoří pozitivní zprávy o tom, o té zemi, například o Řecku, potom jí ještě pomůžou falšovat účetní výkazy. A když je ta země předlužená, tak zhorší rating a dostane se do kolotoče, kde má, kde platí vysoké úroky. A to samozřejmě nikdo nechceme a je třeba dosáhnout toho, aby Česká republika byla co nejméně závislá na finančních trzích a jejich institucích, což je daný tím prostým cílem, dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů. Ale samozřejmě zároveň platí to, co ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, chápu to správně, že tím, že se dostane dluh státního rozpočtu ve vztahu k HDP pod 3 %, tak Česká republika bude méně závislá na finančních institucích?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
No samozřejmě, protože tím něco si může půjčit od domácích subjektů a bude muset jít daleko méně na světové finanční trhy a být závislá na ratingových agenturách a těch institucích, které nakupují české státní obligace. Co je naprosto zřejmá záležitost. Ale já bych chtěl říct ještě něco druhého, o čem je ten politický spor. Protože nemělo by to být zredukováno jenom na to účetní škrtání, protože na tom už je skoro konsensus, ale je třeba dosáhnout dvou věcí. Jak už tady bylo řečeno, aby to vedlo ke zvýšení konkurenceschopnosti, a co bych já ještě zdůraznil, aby to nerozbilo sociální soudržnost, protože sociální soudržnost České republiky ve srovnání se světem je neuvěřitelně dobrá, ale v posledních letech bylo uděláno mnoho kroků, které ji zhoršují. A já se obávám, že jestli bude vláda realizovat tu politiku, kterou si předsevzala, tak se nám ta sociální soudržnost rozpadne, tečka.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Další věc, která se týká oné globální ekonomické krize, když budu citovat opět profesora Milana Zeleného, my jsme v Evropě svědky zásahů centrálních orgánů, ať jde o různé formy intervence ve formě například záchranného fondu eurozóny, o kterém byla řeč v úvodu a finanční pomoci Řecku, nebo zpřísnění regulace. Vy jste, pane profesore Zelený, v tomto pořadu, jak jsem se díval na ty přepisy, vždy kladl důraz na rozdíl mezi regulací a intervencí jednotlivých států nebo Evropské unie jako soustátí. "Regulace je nastavení pravidel pro všechny účastníky trhu," dodáváte. Převládla intervence nad tou regulací, když se podíváte na ty uplynulé 2 roky?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
No, příčinou trhu byla nedostatečná regulace a přebujelá intervence. Příčinou tedy toho, té krize. A dodneška bych řekl, že to převládá a že často dochází ke zmatení pojmů, že mnozí lidé si pod regulací trhu představují intervenci a naopak. A já si myslím, že to rozlišení je důležitý. My třeba jsme ochotni přijmout a rozumíme třeba regulaci toho, že nějaký jedovatý látky se nedostanou do potravin a všichni s tím souhlasíme a nikomu to nevadí. A když řeknu, že jedovatý klausule se nedostanou do smluv nebo jedovatý hypotéky se nedostanou do portfólií, tak najednou všichni začnou říkat: To je zasahování do eko ..., to je regulace, to je ... Podnikatelům nevadí regulace, podnikatelům vadí intervence. Podnikatelům vadí, když jedna skupina, jeden podnik a tak dále, jsou zvýhodněny nad druhým zásahem státu. Čili z mého hlediska jsme se pořád ještě nenaučili, že to, co nám chybí, je efektivní regulace, a to, co potřebujeme v této chvíli mnohem méně, skoro nejméně bych řekl, je tahleta státní, pokračující státní intervence.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Kam patří, kam patří rizikový fond eurozóny - intervence nebo regulace?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Intervence.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jaké jsou další negativní intervence, které vidíte, když se podíváte na to, co se děje v eurozóně, respektive i v evropské sedmadvacítce? Například sjednocování fiskální politiky?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Například vyžadování, aby se účetně vyrovnávaly rozpočty, to ..., intervence do ekonomických přístupů.
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Já bych rád sdělil, že ten problém tý regulace vidím někde úplně jinde. A on to byl nejenom nedostatek regulace, ale ve Spojených státech především nerovnoměrná regulace, například klasické komerční banky nebyly zas tak špatně regulovány, ale investiční banky nebyly regulovány, hedgeové fondy nebyly regulovány, private equity fondy nebyly regulovány, některé navíc byly schopné sídlit v regulačních a daňových rájích na různých teplých ostrovech v Karibiku. A to je problém, který u nás vůbec není reflektován. Ta debata se schyluje na debatu o regulaci bank, která myslím si, že přes některé problémy je v zásadě vyřešena díky systému Basel. A to, co je, jsou ty jiné instituce. Bohužel, tohleto mohou udělat pouze velké ekonomické bloky, jako je Evropské unie a Spojené státy, ale Česká republika by měla tomu spíše pomáhat a nikoliv škody, jak se občas stalo.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, vy si myslíte, že by měla Česká republika pomáhat těmto krokům, o kterých ...
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Evropské unii, ano.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
... o kterých se mluví, tedy jednotná fiskální politika nebo sbližování fiskální politiky členských států evropské sedmadvacítky?
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
To je trochu jiná disciplína. Sbližování fiskální politiky je primárně o tom, zda se udrží euro. Tahleta regulace, o které mluvím, těchto institucí, je o tom, aby fungovaly světové finanční trhy, protože ony před 2 lety havarovaly a dodneška nebyla přijata opatření, aby nemohly havarovat znova. To je přece na tom to nejděsivější. A ta havárie stále stovky miliard euro, dolarů a tak dále.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane profesore Tomšíku?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Musím reagovat, protože padla tady spousta silných tezí a pokusil bych se některé upravit na míru, minimálně 3 klíčové. Vrátím se k tomu, co už tady zaznělo, že velký veřejný dluh jednotlivých zemí je často, vznikl díky tomu, že ty země zachránily bankovní sektor v dobře krize. Pojďme se podívat skutečně na čísla o veřejném dluhu všech těchto zemí před krizí v roce 2007, prostě měly obrovské zadlužení. Akorát ten trh to do té doby ještě nějak toleroval, protože si říkal: Je vysoký hospodářský růst. Byl ochotný nakupovat jejich dluhopisy, pak se zastavil růst a už to tak nejde. Podívejte se na situaci dneska v Řecku a jiných státech jižní osy eurozóny. Takže není to pravda. A jeden jediný fakt, co uvedu, proč to tak není, Česká republika v době této finanční a následně hospodářské krize nedala z veřejných prostředků do bankovního sektoru na záchranu ani 1 korunu a přesto za poslední 3 roky náš veřejný dluh vzrostl. A v první hodině Otázek Václava Moravce byly prezentovány jasná čísla, jak ta dynamika roste, veřejného dluhu. Takže není pravda, že veřejný dluh jednotlivých zemí vzrostl díky tomu, že státy zachraňovaly bankovní sektor. Samozřejmě někde mohl tomu přispět, že ten roste, veřejný dluh, ale není to pravidlem, prostě bavme se o číslech, o faktech. Navíc ve spoustě zemích veřejné instituce i centrální banky poskytly pouze likviditu, nedaly tam peníze, nestaly se akcionáři těch finančních institucí, aby zachránily ty instituce, poskytly likviditu, protože ten trh najednou vyschl, i Česká republika /nesrozumitelné/. My jsme poskytli likviditu. Ten trh prostě dál začal pak fungovat. A je to zbytečné poskytovat dál. Ale veřejný dluh nerostl kvůli tomu. To je první teze, co tady chci uvést na pravou míru. Druhá teze, která tady byla řečena, je pojďme zvýšit konkurenceschopnost. Já s tím plně souhlasím a snad už za posledních 20 let ji zvyšujeme jako v České republice. Ale prosím vás, nehledejme ty cestičky, že ji zvýšíme tam tudy a takovým a takovým opatřením. Abychom podpořili konkurenceschopnou Českou republiku, tak musíme podpořit trhy. A základní věc, a to se týká už celé Evropy, je to otázka, jak máme pružný trh práce, jak ho máme přeregulovaný. Dneska se bavíme zejména o regulaci finančního sektoru a podívejme se na naši regulaci, harmonizace a vůbec trhu produktů, trhu služeb, jestli toto nebrání té konkurenceschopnosti a stav veřejných financí. To je taky o konkurenceschopnosti, to je prostě jsou provázané nádoby, musíme o tom upřímně hovořit. A třetí věc, na kterou musím teda reagovat. Říkal, že bylo nedostatek regulace a že ten nedostatek regulace způsobil finanční krizi, to prostě není pravda. Regulace máme spoustu, je otázka, jestli byla dostatečně vymáhána a jestli neselhali někteří národní regulátoři, to je otázka. Ale nebavme se globálně o tom, bavme se o jednotlivých případech. Já tvrdím, že ta regulace je dostatečná a pokud budeme dále a dále zvyšovat, jestli my naopak tu konkurenceschopnost úplně nepodřízneme a ty trhy naopak nezastavíme. A vždycky každá regulace, další nějaké věci, a já jsem velmi rád, že třeba Česká republika, říkám jako jediná v rámci EU odmítla takzvanou bankovní daň - bank levy, říkáme jsme jediní, kteří to odmítli, ale říkejme proč. Protože by to v konečném důsledku zaplatil ten poslední spotřebitel, bohužel na něj by to dopadlo. A není pravda, že jsme jediní. Vždyť to odmítla v principu G20, prostě jsou země, které řekly na G20: My to nechceme. Každý, kdo to chce, ať si to udělá sám. Nechme to v jejich pravomoci. Takže neříkejme, že regulace, že je jí málo a že ta způsobila tu krizi.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Byla, pane profesore, jenom bílá místa v regulaci, nebo tady nejste v rozporu s Vladimírem Tomšíkem?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Já jsem trochu v rozporu v tom, že já, když říkám, že nebyla dostatečná regulace, tak samozřejmě se na to dívám komplexně. To znamená, jestliže mám nějaká regulační pravidla, která nedokážu prosazovat nebo je ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vymáhat.
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
... nedokážu vymáhat a tak dále, tak pro mě je to nedostatečný. Ty pravidla jsou špatná. Čili na jedné straně ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počkejte, ale pak to asi není o další regulaci, ale spíš o sankcích ...
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
O dohledu, přesně tak, to není regulace.
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Já bych zas nebyl tak jednoduchej, protože velmi často to není jenom o dohledu, ale že se způsob, jakým jsou ty regulace napsány, jakým jsou to, se nedají dohlédnout, čili skutečně mluvím o nedostatečné regulaci.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To znamená přeměna úvahy, jak regulovat, protože když ta regulace ...
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Vůbec ... Jo.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
... je jenom formální, tak to není regulace.
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Totiž je příliš zjednodušený říct, na jedný straně je to v pořádku, že jo, ta regulace je správná, jenom ji musí umět vymáhat. Často to vymáhání není možní právě proto, jakým způsobem je ta regulace postavena. Z tohoto pohledu pořád musím jaksi dojít k závěru, že ta regulace byla nedostatečná.
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Já bych jenom doplnil dvě drobné poznámky, nechci tady rozvíjet nějaký větší spor s panem viceguvernérem. Ano, nebyly v této krizi v posledních 2 letech vraženy peníze do českého bankovního sektoru, zato však kolem roku 2000 jsme tam vrazili obrovské sumy a v podstatě třetina toho státního dluhu je způsobena sanací českýho bankovního sektoru kolem roku 2000. To znamená, z těch 118 tisíc zhruba každý člověk přispěl 4 tisícemi na sanaci bankovního sektoru, nebo respektive má dluh, který pochází z této věci. Co se týče těch veřejných rozpočtů, já jsem netvrdil, že tohleto, záchrana finančních institucí je jediným zdrojem problému veřejných rozpočtů. Ale pravda je taková, že do roku 2008 se ty klíčové země Evropské unie, eurozóny měly deficity kolem 60 % HDP se snižující tendencí. V tom okamžiku se to zlomilo, vyskočilo v řadě zemí i o 10% bodů a není pravda, že to byla jenom likvidita. Oni tam znárodňovali ty banky docela ve velké míře, zejména ve Spojených státech, zejména ve Velké Británii, krásný příklad Royal Bank of Scotland, která je víceméně státní bankou dneska v Británii a bylo bych daleko víc, těchto institucí. Takže ten, ta finanční krize pomáhala obrátit ten trend konsolidace veřejných rozpočtů přesně na druhou stranu.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane profesore?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Já bych jenom tomu dvě poznámky. Skutečně záleží, jak kde. Jenom připomenu, že třeba z programu TARP 500 miliard dolarů už bylo v tuto chvíli 400 miliard dolarů ve Spojených státech vráceno. Například tím, že byly prodány zčásti akcie těch bank, které byly předtím znárodněny. Takže pokud ten program je smysluplně postavený, podobně jako tomu bylo v případě třeba /nesrozumitelné/, to byla ta předchozí krize v 80. letech, tak dokonce ten stát, pokud tu politiku dělá rozumě, takovouto specifickou intervenci, může dopadnout dobře. To ovšem není odpověď na tu otázku, kterou tady ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Na kterou jsem se ptal.
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Ta moje primární otázka je o tom ... Takže já jenom říkám, ono není úplně jasné, jestli definitivní ten problém zvýšených deficitů třeba ve Velké Británii se nakonec po prodeji akcií banky zase na veřejných trzích nepodaří vrátit. Takže tam jsou aktiva v držení státu. Ale ten problém, když se podíváte například na ty jižní, ty země jižního křídla eurozóny, tak vidíte, že opravdu tam je ten problém hlubší. To není jenom otázka těch dodatečných nákladů na finanční sektor. Ten problém, který tam je, že tyto země zvyšovaly své mzdy v soukromém i veřejném sektoru. Já opakovaně říkám, nebylo to díky produktivitě. Ony vlastně díky tomu nástroji eura, tak likvidovaly svoji konkurenceschopnost cenovou. Když se podíváte, jak se vyvíjelo školství v těchto zemích, jak se vyvíjela podpora výzkumu a vývoje, ať už na firemní bázi nebo na veřejné bázi, země jako Portugalsko, Řecko, v tuto chvíli jsou do značné míry odsouzeny k nekonkurenceschopnosti a potažmo tedy ten problém řešení rozpočtu v delším časovém horizontu je pro mě jako opravdu velikou otázkou. Já si dost dobře neumím představit, jak bez finanční restrukturalizace, kdy tedy i část bank vezme na sebe tu tíhu, že si teda uvědomí, že zainvestovaly špatně, že ty země na takovéto velké dluhy nemají, jak se z toho dostanou. Ale já si z toho vyvozuju tu lekci pro nás. Jestliže my tyto hlubší příčiny nevyrovnaných rozpočtů finanční krize budeme přehlížet, jestli my nebudeme brát v potaz ten zásadní fakt, že ta naše komparativní výhoda není jenom v nízkých mzdách, ale musí být v kvalitní pracovní síle a v jejím smysluplném využívání v delším časovém horizontu, tak za 10 let, až zjistíme, že vlastně většina výroby aut přešla do těch zemí, které tu krizi nemají ... V tuto chvíli vidíme, že například Volkswagen investuje 6 miliard euro do špičkových kapacit právě třeba na čínském území, kde je ten obrovský trh a je otázkou času, až ta auta, která se vyrábí v Číně, jako auta, co se vyrábí v Japonsku, začnou zaplavovat evropský trh za úplně jiné ceny, tak budeme postaveni před situaci, že ne potom, ale teď už musíme vlastně hledat odpovědi na tyto otázky, jakým směrem vlastně podpořit ty naše lidi. Já si nepředstavuju nějaké prioritní cíle, prioritní sektory, já si myslím, že to je opravdu případ od případu, vytvářet situaci na pružném pracovním trhu, jak jsem to i jasně řekl. Pokud lidé budou vázáni na jedno místo, to je prostě do budoucna prosto nesmyslné. Lidé musí být neustále připraveni se rekvalifikovat, připraveni se stěhovat. Když to vidíte, jak naši studenti jsou zvyklí už cestovat po celém světě, pan profesor sám, jak tady říkal, působí v desítkách zemí světa, já jsem působil v 30 zemích světa, pan kolega přednášel v desítkách, to je prostě naprosto obvyklé. Koneckonců i zde přítomný expert sociální demokracie také velmi mobilní člověk, jo. Takže já si myslím, že toto je standard, a na takovýto standard my se musíme nastavit.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Poslední věc, ta se týká eura, jako politického projektu, a to, co se děje s eurozónou při pohledu a ambicích České republiky dříve či později do eurozóny vstoupit. Když Václav Klaus při jmenování nového guvernéra centrální banky Miroslava Singera řekl, že neočekává, že by právě Miroslav Singer v tom prvním mandátu guvernéra přivedl zemi do eurozóny, Vladimíre Tomšíku, myslíte si, že ty 2 roky oné krize a toho, co se děje v eurozóně, prohloubily propast mezi eurem jako politickým projektem a eurem, které bylo postavené na ekonomických základech? Nebo došlo k win:win, nebo k fifty:fifty, jak se říká, či naopak, že se přiblížilo euro spíš k ekonomickému projektu a opustilo nebo začíná opouštět cestu projektu politického?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Já jako ekonom rozumím tomu, co to je optimální měnová oblast a myslím si, že ta hospodářská krize za poslední 2 roky ukázala, jestli ..., nebo vytyčila otázku, jestli skutečně eurozóna, jak doposud fungovala, je optimální měnová oblast. Vy jste sám řekl, čím dál tím víc se ukazuje, že je to politický projekt. Zaznělo tady, že máme ambice jako Česká republika tam vstoupit, to nechám na politické reprezentaci, jestli jsou ambice nebo ne. Ale jako ekonom říkám, že ..., v této chvíli jako zástupce České národní banky, my máme povinnost každým rokem dělat nějaké technické přípravy a jako ekonom říkám, pokud se tam politická reprezentace nakonec rozhodne vstoupit a stanoví termín, tak my říkáme jako ekonomové, pojďme tam vstoupit až ve chvíli, kdy budeme minimalizovat rizika z toho fungování v eurozóně, až uvidíme, že je to opravdu pro nás výhodné.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zvýšila se ta v souvislosti s těmi uplynulými 2 lety?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Tohleto nechám skutečně na každém, ať se na to podívá sám. Česká národní banka totiž pravidelně ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Není možné odlišit vás jako profesora ekonomie od Vladimíra Tomšíka?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Já bych to nedělal, já myslím, že to není možné. A znovu říkám, Česká národní banka i v těchto těžkých dobách, které byly v posledních dvou letech, pravidelně dělá takzvané analýzy sladěnosti, které na různá rizika upozorňovaly, jestli je to výhodné nebo nevýhodné vstoupit. Nicméně pořád se bavíme o klíčovém problému, a to, abychom vůbec tam mohli někdy vstoupit, je reforma veřejných financí, je skutečně náš takzvaný závazek tam vstoupit z pohledu Maastrichtských kritérií, splnit je. A ty maastrichtská kritéria mají minimálně 2 čísla, která nás v této chvíli velmi trápí, a to je samozřejmě deficit veřejných financí v daném roce a veřejný dluh. A tady trošičku bych se chtěl k tomu ještě vrátit, protože u veřejného dluhu já jsem si opravdu jistý, že nemůžeme tvrdit, že ve všech zemích byl pozitivní trend vývoje veřejného dluhu do krize a díky krizi najednou se to otočilo. Není to pravda. Uvedu dvě klíčové země, konkrétně Německo a Francie, které ještě před krizí, před rokem 2008 porušovaly takzvaný Pakt stability a růstu. A protože zjistily, že ho porušují a hrozily jim sankce, tak najednou ho reformovaly, tento Pakt stability, žádné sankce neplatily. Takže jasný důkaz, že i před krizí ty země neměly nastartované ozdravné procesy. A já si kladu otázku, že toto je pro Českou republiku velmi důležité, pokud chceme se někdy bavit o eurozóně, musíme mít, to už tady zaznělo, konkurenceschopnost, musíme mít pružný trh práce, pružnou vlastně i fiskální politiku, aby to byl náš nástroj hospodářské politiky a je to otázka, jestli více regulace a jestli více nějakých dalších opatření nám to zpružní, nebo ne.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane profesore Mejstříku?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Já ještě k samotné eurozóně. Víte, eurozóna vždy byla chápána jako oblast, kde v rámci toho, vlastně těch posléze 11 a dále více a více zemí vlastně dominují dvě země - Německo a Francie. Jakkoliv Francie je jedna ze zemí, která si také vcelku uchovala konkurenceschopnost, na rozdíl od některých dalších, tak už jsem zmiňoval i jinde, že je to třeba i Finsko a tak dále, tak ten samotný fakt, jaký důraz se klade v tuto chvíli na vyrovnanost rozpočtů, to je tendence, která právě přichází z Německa. A v tuto chvíli nejenom eurozóna, ale celá Evropská unie daleko silněji cítí tlak, který přichází, jak už jsem tady zmiňoval, z Německa na vlastně zodpovědné hospodaření, byť i exportně orientované. A to je jev, který se velmi liší od tvaru eurozóny, takovýho jako, jak si ho pamatujeme ještě před 2, 3 lety. To znamená, v tuto chvíli vlastně specialisté říkají: Jediná vlastně kancléřka má právo veta. Což jako vlastně je trošičku zas jako jinak viděný obrázek Evropské unie i specificky eurozóny. Ale naštěstí my jsme teda těmi silnějšími partnery, takže ono se potom takhle rýsuje takové bližší společenství některých zemí. Máme blíže k tomu Německu než mnohé ty jižní země toho jižního křídla, jak jsme tady zmiňovali, eurozóny. Takže uvidíme, co vlastně ta budoucnost nám přinese.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nemyslíte, že ty jižní země potopí eurozónu jako takovou a že to, co se dělo v eurozóně a děje i v těchto okamžicích, tak spíš nahrává eurozóně jenom jako politickému projektu, který ekonomicky stojí čím dál víc na vratších základech?
Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
No, já bych spíš řekl, že právě to poslední jednání, které měla paní Merkelová, které bylo tak dramatické v souvislosti s vytvářením toho balíku, kde často to bylo interpretováno, že vzniká veliký balík 440 miliard na základě garancí. No jo, ale tento balík vznikal až po velkém boji i uvnitř Německa, kde jak známo, i Lisabonská smlouva byla do značné míry v Karlsruhe Ústavním soudem modifikována, dána jí určitá omezení a tato omezení postupně kancléřka jaksi prosazuje. To znamená, de facto podpora ke vzniku tohoto balíku je podmíněna, že v případě poskytnutí peněz z tohoto balíku, musí býti vlastně velice striktně vynucovány některé procedury, které dodnes vlastně byly zapomenuty. Evropská unie a eurozóna specificky trpěla řadu let tím, co tady už zmiňoval pan viceguvernér, že prostě tam narůstaly dluhy naprosto bez jakýchkoliv sankcí, ačkoliv všichni věděli, že řada zemí, například Belgie, prostě hluboce překračuje ty dohodnuté standardy veřejného dluhu. Tak tolik jako ... Musíme si uvědomit, že to je jiná eurozóna, že to je jiná Evropská unie, než ještě před dvěma lety, že v tuto chvíli, jak se tomu říká, ekonomická vláda - economic goverment v Evropské unii znamená mnohem významnější sílu Německa a německého hlasu a i toho důrazu na tu ekonomičnost do budoucna a menší důraz možná na ten takzvaný evropský sociální model a ty jeho různé modifikace.
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Já bych chtěl říct, že je to překvapivé, ale musím souhlasit s panem prezidentem, že pan guvernér Singer nejspíš euro ve svém prvním volebním období nezavede, protože ono z technických důvodů ten první reálný termín je někdy začátek roku 2016. Situace se dramaticky změnila v tom směru, že eurozóna má teďko obrovské problémy sama se sebou, nové členy moc nechce. Estonsko přestože vzorně splnilo všechna kritéria, nakonec bylo přijato s velkými problémy a bude zřejmě nadlouho poslední zemí přijatou do eurozóny. Během 2 let se vyřeší, jestli eurozóna je schopna fungovat tak, jak je v tomto složení, nebo možná v nějakém užším s nějakými modifikovanými pravidly. Teprve potom bude surrealistické a taky snad tomu budou odpovídat naše veřejné finance, vstoupit do systému ERM II a začít se blížit k tomu euru. Navíc dobrou zprávou na tom našem zpoždění je to, že my skutečně za ty 2 roky budeme vědět, jestli eurozóna tu krizi překonala a jakým způsobem. Já se trošku bojím toho, že z toho může vyjít ono super euro, které zahrne pouze jádro Evropské unie a zbaví se jižního křídla, což pro nás by ekonomicky napojení na toto super euro, ať už vstupem do eurozóny nebo takovým tím dánským, nebo dříve rakouským způsobem, že bysme měli korunu fixně napojenou na to super euro, to by bylo výhodné ekonomicky. Politicky si tak už nejsem jist.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Pane profesore Zelený?
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Já jsem došel k názoru, že v podstatě nemáme evidenci, že by euro nějak výrazně pomáhalo nebo nějak výrazně škodilo. Máme země bez eura, země s eurem a nemáme žádný specifický trend, abysme řekli: Tohle je jasně výhodný, tohle je jasně nevýhodný. Takže já jsem jaksi si tak nějak přesunul tuhle problematiku skutečně do té politické sféry a z ekonomickýho hlediska zatím nevidím ani tak ani tak žádnou nutnost něco zvláštního nad tím přemýšlet. Ale zajímavější spíš je ta věc toho vzestupu Německa a toho poklesu toho jihu, že jo, která je zase oblastí jaksi Sarkozyho a Francie a tak dále. A já si myslím, tohle předvídal a o tomhle jsem psal už asi před 3 lety nebo před 4 lety. Jestliže k tomuhle skutečně dojde, tak potom mám velmi vážné obavy, že dojde k rozpolcení Evropské unie, že se jih začne jaksi přesouvat pod to vedení tý Francie a mám obavy, že sever Evropy se nebude z politických důvodů přesouvat pod vedení Německa a že dojde k jakési izolaci Německa. Ale to už jsme někde jinde. Jenom říkám, že prostě tam vidím větší problémy, než v euru.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Budu rád, když i o těchto dalších tématech budeme v Otázkách společně diskutovat. Profesor Milan Zelený, profesor Michal Mejstřík, profesor a viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík a Jan Mládek byli dalšími hosty Otázek. Děkuji, že jste si vyhradili svůj nedělní čas pro Českou televizi a těším se na shledanou. Díky.
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér ČNB
--------------------
Děkujeme za pozvání.
Jan MLÁDEK, ekonomický expert strany, stínový ministr financí /ČSSD/
--------------------
Na shledanou.
Milan ZELENÝ, ekonom
--------------------
Děkujeme.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tak takové byly dnešní Otázky. Připomínám, že nás najdete na internetových stránkách zpravodajského portálu České televize na adrese www.ct24.cz, také na Facebooku můžete se stát našimi přáteli a diskutovat pozvání a o pozvání dalších hostů a o tématech, která budeme probírat příští týden, adresa www.facebook.com/otazkyvaclavamoravce. Těším se příští neděli na setkání v Otázkách na shledanou.