Aleš Michl (Mladá fronta DNES 29. 6. 2020 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
V archivu jsem vyhrabal dvě staré studie z London School of Economics a z Cambridgeské univerzity. Jednu z nich napsal britský profesor ekonomické historie Stephen Broadberry. Druhou turecký profesor ekonomické historie Sevket Pamuk. Profesoři identifikují období zhruba sto padesáti let mezi roky 1348 až 1500 jako počátek vzniku ekonomických rozdílů mezi severem a jihem Evropy a mezi Evropou a Asií.
Tehdy se staly dvě klíčové události, které ovlivnily ekonomické dějiny: 1/ Vlny epidemie moru. 2/ Rozmach nových obchodních cest z Evropy do Asie a po roce 1492 i do Ameriky. Byla to podnikavost národů a schopnost draho prodávat výrobky a levně je dovážet v rámci mezinárodního obchodu.Tohle Británii a Nizozemsko postupně ekonomicky dostalo před Itálii a Španělsko. A ještě propastnější rozdíl nabrala Čína a Indie, které minula i pozdější průmyslová revoluce.
Na příkladu statistiky HDP na hlavu počítané v univerzální jednotce, v mezinárodních dolarech: v roce 1348 měla Anglie HDP na hlavu 777 mezinárodních dolarů, Nizozemí 876, Itálie 1 376, Španělsko 1 030, Čína 960. Pak se vše postupně otočilo. Rok 1700: Anglie 1 563, Nizozemí 1 403, Itálie 1 350, Španělsko 880, Čína 841. A během dalších dvou set let se rozdíly ještě zvýraznily. Na konci devatenáctého století už to bylo: Británie 2 997, Nizozemí 2 397, Itálie 1 350, Španělsko 1 144, Čína 594.
Třeba se dnes také píší dějiny na další stovky let dopředu. Podle historických zkušeností je nejlepší odpovědí na vlny koronaviru vsadit na podnikání, na nové obchodní smlouvy s Amerikou a Čínou, na mezinárodní obchod. A nikoliv na protekcionismus, uzavření se do sebe nebo na další a další programy přerozdělování v rámci EU, které tolik chce Brusel.