Aleš Michl (Mladá fronta DNES 8. 7. 2019 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Zabýval jsem se o víkendu otázkou, zda více emisí zůstává za autem, nebo za hovězím steakem. Ne, nezbláznil jsem se. Připravoval jsem se na diskusi v rozhlase. Dal jsem na Twitter anketu a hlasování dopadlo 51:49 pro steak. Vědecké články říkají, že v konečném důsledku produkce hovězího (kráva žere, vydechuje metan) škodí ovzduší více než doprava.
Pak jsem přešel na plasty v žaludcích velryb. V časopise Scientific American jsem našel studii, že 93 procent plastů v oceánech připlulo z 10 světových řek, 8 z nich je v Asii a 2 v Africe. A do třetice mě zajímali znečišťovatelé po státech: Česko má podíl na světových emisích CO2 0,2 procenta. Německo 2,2 procenta. EU 9,8 procenta. USA 16 procent. Čína 27 procent.
Takže jestli chceme dál jíst steaky, problém je v Asii. Čína je teď ve fázi, kdy potřebuje využít všechny své zdroje a dál růst.
Vydělat si. Lidé se dál budou stěhovat do měst. Nejtěžší průmysl se bude relativně zmenšovat, vyspělejší výrobní firmy začnou více investovat do ekoinovací, přibude služeb.
Principiálně je to ten samý proces, jaký od 19. století probíhal v Evropě a Americe. Pro nás Evropany z toho plyne, že nemá cenu dál regulovat tvrdě CO2 z evropských aut, zakazovat si plastová brčka, méně cestovat. Ovzduší planety zásadněji nepomůžeme. Naopak, pokud budeme více obchodovat a cestovat (třeba do Asie), tento svět dál poroste a Číně to pomůže v přeměně na vyspělejší a čistší ekonomiku. Čím víc urbanizace a bohatnutí, tím menší kupa (plastového) odpadu třeba v řece Jang-c’-ťiang a tím více recyklace.
Chválím tedy kolegu Tomáše Holuba, který se vrátil z cesty do Číny, kde předpokládám utratil pár peněz. A uděluji si pokárání, že zamířil jsem na stranu opačnou, do země, kde kdysi Rockefeller a Carnegie při průmyslovém boomu emise fakt neřešili, a i proto Amerika dospěla.