Vladimír Tomšík (Hospodářské noviny 18.6.2014 strana 8, rubrika Názory)
Kromě plnění cílů v oblasti měnové politiky světové centrální banky nově přispívají k udržování finanční stability. Jde o posun v chápaní úkolů bank.
Centrální banka včera zveřejnila již desátou Zprávu o finanční stabilitě. Poprvé ji však vydala jako instituce, která je od loňské změny zákona zodpovědná i za dohled - a případné nutné regulace - k udržení celkové finanční stability systému. Nedíváme se tedy jen na jednotlivé instituce, ale i na systém jako celek.
Tato takzvaná makroobezřetnostní politika odráží celosvětový posun v chápání úkolů centrálních bank. Kromě plnění cílů v oblasti cenové stability banky přispívají k udržování finanční stability. Vyžaduje to dvě sady nástrojů, měnovou a makroobezřetnostní politiku. Cílem je, aby se obě politiky navzájem podporovaly, při čemž mix těchto politik závisí na průniku dvou rozdílných cyklů - hospodářského a finančního. Tyto cykly ale nemusejí v daném okamžiku mířit stejným směrem.
V současnosti je v mnoha vyspělých zemích hospodářský cyklus spíše u dna, zatímco finanční cyklus je v rostoucí fázi, někde už vidíme i znaky přehřívání. V takové situaci je pak správné, že obě politiky míří odlišným směrem, i když to může na první pohled vypadat jako silný konflikt. Je to i případ české ekonomiky těchto dnů?
Podle aktuálně zveřejněných analýz se domácí finanční sektor nachází ve fázi mírného úvěrového oživení. Úvěrová dynamika zůstává celkově utlumená, bez nerealistických očekávání, která jinak vedou k riskantním krokům. Makroobezřetnostní politika tak může zůstat v podstatě neutrální. ČNB prozatím nepovažuje za nutné požadovat po bankách tvorbu nové proticyklické kapitálové rezervy nebo je omezovat při poskytování úvěrů na bydlení dodatečnými regulatorními požadavky a omezeními.
Pokud jde o hospodářský cyklus a měnovou politiku, situace v domácí ekonomice se příliš neliší od řady jiných vyspělých zemí. Nedostatečná poptávka vyžaduje vysoce uvolněné měnové podmínky. Česká ekonomika patří navíc do skupiny zemí, které byly vystaveny hrozbě deflace.
A deflace výrazně ohrožuje finanční stabilitu. Usadí-li se v ekonomice dlouhodobě nečekaně nízká inflace, či dokonce deflace a s ní i nízká dynamika dalších nominálních veličin, jako jsou příjmy podniků, mzdy, důchody, daňové příjmy, tak se výrazně zvyšuje zátěž vyplývající z dluhové služby. Neočekávaně roste reálná úroková míra a tím roste i reálné dluhové břemeno. Již dnes dluhová služba v některých zemích EU spolyká téměř 30 % příjmů a deflace by toto číslo ještě zvýšila. Taková situace ohrožuje schopnost splácet existující dluhy. Do problémů se dostávají nejenom jednotliví věřitelé, ale i stabilita celého finančního systému.
ČNB považovala hrozbu deflace v Evropě za velmi závažnou. Z tohoto důvodu zvolila za základ svých aktuálních zátěžových testů nepříznivý scénář Evropa v deflaci (modelovali jsme hypotetickou situaci, že evropská ekonomika by opět propadla do silné recese doprovázené deflací), který ukazuje, jaké by byly důsledky prudké recese a deflačního vývoje pro český bankovní sektor. Ten sice v současnosti disponuje vysokými kapitálovými rezervami a byl by schopen udržet celkovou kapitálovou přiměřenost dostatečně nad 8% regulatorní hranicí i v případě takto nepříznivého scénáře. Dopady ve formě úvěrových ztrát bank by však byly vysoké - přes 180 mld. Kč během tří let - a navíc by došlo k výraznému zhoršení dostupnosti úvěrů pro soukromý sektor. I proto ČNB začala aktivně čelit riziku deflace prostřednictvím využití měnového kurzu jako nástroje měnové politiky na podzim loňského roku. Tím jsme sledovali nejen dosažení základního cíle v oblasti cenové stability, ale přispíváme i ke stabilitě finančního systému jako celku.
Současná situace dlouhého období slabé poptávky s desinflačními až deflačními tlaky v prostředí velmi nízkých (či dokonce nulových) úrokových sazeb je výjimečná. Vyžaduje neortodoxní a aktivní přístup centrálních bank. Kombinace uvolněné měnové politiky a neutrální makroobezřetnostní politiky je tak podle přesvědčení České národní banky pro současnou českou ekonomiku tím jediným správným řešením. Měnová politika podporuje její oživení a makroobezřetnostní politika ji v tom nebrzdí. Aktuální nastavení obou politik ČNB zároveň nepředstavuje zdroj rizik pro finanční stabilitu v budoucnosti.