Marek Hudema, Luděk Vainert (Hospodářské noviny 21.11.2013 strana 11, rubrika HN byznys)
Miroslav Singer řeší nezvyklou situaci. Veřejnost, která jím vedenou centrální banku dlouhodobě vnímala jako strážce silné měny, nemá pro dnešní politiku záměrného oslabení koruny příliš pochopení. Singer vysvětluje, že právě tato politika je v zájmu zaměstnanců, i těch nejchudších.
Překvapilo vás, jak veřejnost i odborníci reagovali na spuštění intervencí? ČNB následně velmi zintenzivnila komunikaci, a porušila dokonce tradiční embargo na vyjadřování.
Překvapila mě úroveň debat, kdy se i odborníci divili, že měnová politika vytváří vítěze a poražené. Přece i její nezměna vytváří vítěze a poražené! Znovu vysvětlujeme, proč je inflační cíl dvouprocentní. Mysleli jsme si, že tohle už je za námi.
Takže kdo je vítěz, kdo poražený?
Vítěz je zaměstnanec. Ten, kdo žije z úspor nebo z renty, což není velká část společnosti, mezi vítěze nepatří. Nezapomeňte, že pokles cen nejvíce poškozuje nejchudší. To nejsou lidé, kteří mají úspory. Mají příjem, od zaměstnavatele nebo jsou na dávkách a mají dluhy.
Ovšem ten příjem je často fixní.
Ale když dojde k poklesu cen, tak jejich příjmy klesají. Mnozí z nich o práci přijdou. Jakmile v ekonomice klesají ceny, vydělává se méně a méně. Nejenom že dochází k poklesu mezd, ale i stát má méně peněz na dávky. A na důchody. Nezapomeňte, že se bavíme o nejzadluženější části populace. Mají dluh na dům, v kterém bydlí, či na opravu auta, kterým jezdí. Jejich dluhy se nezmenšují, splátky jim při poklesu cen ukrajují stále větší část z příjmů.
Ovšem nejchudší lidé pociťují jinou inflaci, než je průměr. Například vydávají větší část příjmů za potraviny, jejichž ceny rostly rychleji.
Mnoho z nich žije na venkově a často tak umí potraviny získat jinde než z oficiálního trhu. A navíc ani růst cen potravin nebyl dramaticky jiný než celková inflace. V tuhle chvíli je růst cen výrobců potravin v podstatě na nule. Což znamená, že příští rok porostou ceny potravin pomaleji než letos.
Proč ČNB zasáhla právě nyní? Intervenci analytici čekali spíš při předchozích zasedáních bankovní rady.
Určitě hrál roli pocit, že se slovní intervence vyčerpávají. Podle mých informací nyní intervenci nečekalo 15 z 16 analytiků. To je svým způsobem další motiv, proč jsme to udělali. Je evidentní, co by se jinak stalo s kurzem. Už posledně, když jsme nic neprovedli, koruna posílila. Korunu od posilování nebrzdily naše modlitby, ale hrozba intervence.
Jak byste odpověděl na kritiku průmyslu, že nyní musí považovat ČNB za zdroj další nejistoty?
Průmyslu slabší koruna prostě pomůže. Máme průmysl, který není založen na vysoké přidané hodnotě, a proto je citlivý vůči cenovým výkyvům. A my jim cenu zlepšujeme. Proto si myslím, že poslední, kdo si bude dlouhodobě stěžovat, je průmysl. Já z tohoto sektoru slyším: Fajn, ale musí to být nadlouho. A ono to bude nadlouho.
Na jak dlouho?
Neumím si představit, že skončí dřív než v roce 2015. Ale kdy přesně, neumím v tuto chvíli říct.
Vždy jste zdůrazňovali, jak je dobře, že lidé mají důvěru v korunu. Není nyní tato důvěra jejím záměrným oslabením podlomena?
Lidé o nic nepřišli, sto korun je stále sto korun, inflační výhled je stejný, jaký jsme slibovali předtím, kupní síla se nemění. Samozřejmě, ten, kdo se chtěl od příštího týdne odstěhovat do zahraničí, ten to pocítí. Ale většina lidí tohle neplánuje.
Ale ten, kdo si chtěl koupit zimní dovolenou v zahraničí, to pocítí.
Souhlasím. Mimo jiné tím podporujeme turistiku v Čechách, třeba Krkonoších. Bude levnější než v zahraničí. Podporujeme ale také to, aby zahraniční turisté přijeli do Česka. A turistika je v ekonomice velmi významné odvětví.
Proč opakovaně voláte po utrácení, a neslyšíme od vás výzvy ke zvyšování platů?
Devizové intervence podle našich modelů přinesou zhruba pětatřicet tisíc pracovních míst navíc. Je to jedno okresní město. Samozřejmě je to model. Intervence znamenají vyšší zisky podniků a pak už je na mzdovém vyjednávání, aby se promítly do platů.
ČNB nemůže ovlivnit základní trendy v ekonomice, vláda však ano. Jak často s ní komunikujete?
Nejvíc komunikace probíhá mezi námi a ministerstvem financí, to je na denní bázi. Na zasedání vlády chodíme zhruba v polovině případů.
Jak se daří sladit monetární a fiskální politiku?
Jemné ladění fiskální politiky v proporčním volebním systému s koaličními vládami je velmi těžké. Politika vlády je neustále určována kompromisem mezi koaličními stranami. Tam není prostor ovlivňovat makroekonomii.
ČNB tedy nemá ambici ovlivňovat fiskální politiku?
Jediná doba, kdy jsme měli ambici něco ovlivnit, byla před pár lety, kdy docházelo k růstu strukturálního deficitu. To by totiž dlouhodobě mohlo vést k tomu, že ani my nebudeme moci provádět měnovou politiku. Ovšem bylo to v úplně jiné situaci, než je dnes.
Překvapilo vás, jak velké množství korun jste museli vrhnout na trh, abyste docílili požadovaného oslabení? Jak se zvětšily devizové rezervy ČNB?
Údaje o devizových rezervách zveřejníme v termínech jako obvykle. Ale mohu vám říci, že v prvních dnech byl zásah, tedy nákup zahraničních měn, masivnější, než trh asi čekal. I tak naše devizové rezervy byly spíše na nižší úrovni, pokrývaly až čtyřměsíční dovozy. Po prvním víkendu už trhy jednoznačně věřily, že danou úroveň směnného kurzu okolo 27 korun udržíme.
Co s většími rezervami budete dělat?
Jsme na nulových úrocích, tím pádem tvorba peněz, za které eura nakupujeme, nemá žádné náklady. Koruny, které prodáváme, zůstanou v české bankovní soustavě a budou spotřebované nebo investované, což je žádoucí efekt. Anebo zůstanou na účtech bank a žádná škoda se nestane, ani ekonomice, ani nám, protože úrok je na nule.
Zatím.
Až z toho vystoupíme, zvednu úrok. A splním mandát cenové stability. A to už budou rezervy vynášet.
A kurzová ztráta?
Když budou intervence trvat skutečně dlouho, kurz se přizpůsobí.
Dá se ale očekávat, že se ještě zvětší přebytky obchodní bilance a slabší koruna bude znát i na běžném účtu. Proč by po skončení intervence neměla koruna znovu posílit?
Nějakou dobu jistě, přebytky se budou zvětšovat. Ale proti tomu jdou další trendy, například zvyšování domácí spotřeby při oživování ekonomiky. Nebo to, že inflační diferenciál mezi námi a eurozónou nejspíše vzroste. Prostě proto, že ve Frankfurtu se dělá hodně restriktivní politika.
Váš kolega z bankovní rady Lubomír Lízal prohlásil, že si dokáže představit další oslabení koruny až na 28 korun za euro. Můžete říci, za jakých podmínek byste přistoupili k dalšímu oslabení?
Jen za velmi dramatických změn okolností. Jde o subjektivní dojem bankovní rady, nechci vázat kurz na nějaké pevné číslo z ekonomik, třeba na úrokovou míru. Česká i evropská ekonomika je nyní v hodně extrémní situaci, neodhadnu nyní, která čísla budou pro vývoj ekonomiky důležitá za rok nebo za dva.