Vladimír Tomšík (Hospodářské noviny 19.9.2014 strana 18, rubrika Podniky a trhy)
Sektor družstevních záložen má fungovat vedle sektoru bankovnictví, doplňovat jej, nikoliv fungovat na principu bankovnictví.
Cílem České národní banky je omezení rizika neobezřetného chování na finančním trhu. A proto ČNB dává podněty pramenící z dohledové praxe k regulatorním změnám, které by negativní chování, morální hazard, nepříznivý výběr a v konečném důsledku i systémové riziko výrazně omezily. Za takovou regulatorní změnu lze považovat i aktuální návrh novely zákona o spořitelních a úvěrních družstvech.
Když Evropská komise před několika lety prosadila návrh na plné krytí depozit až do výše 100 tisíc eur v celé EU, tak tím na českém finančním trhu odstartovala změny, s nimiž se budeme ještě dlouho vyrovnávat. Připomeňme, že v tržním hospodářství neexistuje žádné jiné pojištění, u něhož by nebyla uplatněna spoluúčast pojištěného. Dále je zvláštní, že za službu pojištění vlastního majetku neplatí přímo sám klient, ale platí to za něho finanční instituce. Navíc cena pojištění je stejná jak pro banky, tak i družstevní záložny bez ohledu na rizikový profil jednotlivých segmentů úvěrových institucí. To jsou ideální podmínky pro vznik nepříznivého výběru s negativním dopadem do Fondu pojištění vkladů, či dokonce veřejných peněz.
Otevřeně si přiznejme, že z družstevních záložen se dnes fakticky staly malé banky fungující anonymně, bez jakéhokoliv motivu sjednocujícího jejich členy, s cílem pouze rychle generovat co nejvyšší zisk. To je ale v rozporu s původní a zcela zásadní mezinárodně aplikovanou myšlenkou družstev, tj. sdružení subjektů usnadňujících primárně vzájemnou pomoc a solidaritu mezi členy s podobnými zájmy, samozřejmě s podmínkou dosahování určité úrovně zisku umožňující další fungování.
V současné době však členové záložen, ač jsou družstevníky a mají se na řízení družstva podílet, jsou de facto jen v pozici klientů. Jejich členské podíly jsou často tak malé, že v případě selhání družstva vlastně nemají co ztratit a vůbec je to nemotivuje k aktivní kontrole činnosti družstevní záložny. Záložny jsou si vědomy, že neúspěch při investování depozit, tj. cizích peněz, kryje ze 100 procent Fond pojištění vkladů a že členové s minimálním členským vkladem tak nemají potřebu je kontrolovat a klást otázky týkající se nakládání s prostředky družstevní záložny.
Záložny dnes mají přebytek depozit, jež samy přilákaly vyššími úrokovými sazbami, než jaké byly v průměru nabízené na zbytku finančního trhu. Aby mohly udržet výplaty těchto úroků, musejí poskytovat úvěry osobám s vysokým úvěrovým rizikem. To klade zvýšené nároky na systémy řízení rizik, ty jsou ale u družstevních záložen mnohem slabší než u bank. Novela zákona o spořitelnách a úvěrních družstvech se snaží uvedené problémy alespoň omezit a tím posílit stabilitu sektoru záložen v dlouhém období.
Pravidlo 1 : 10
Novela by měla zavést tzv. pravidlo 1 : 10, čímž stanovuje vztah členského vkladu a úročeného depozita v záložně v poměru jedna ku deseti. Pravidlo omezí úročení vkladů těch členů, kteří se nechtějí na činnosti záložny podílet a využívají ji - v rozporu se smyslem záložen - jen jako alternativu vkladu u banky. Sektor družstevních záložen má fungovat vedle sektoru bankovnictví, doplňovat jej, nikoliv fungovat na principu bankovnictví. Zakotvení a posílení principu družstevnictví nepředstavuje žádný nový objev. Mezinárodní asociace družstevních záložen dokonce podporuje i další, mnohem přísnější pravidla udržující principy družstevnictví, než je pravidlo 1 : 10. Družstevní záložny proti němu argumentují tím, že jim to údajně ohrozí jejich likviditu. Jako zástupce dohledu musím připomenout, že vkladům v záložnách již dnes musí odpovídat majetek, typicky pohledávky z úvěrů nebo dluhopisy, a záložny musejí v předstihu řídit své úvěrové pozice tak, aby pokryly potřebu likvidity. Údaje za celý sektor družstevních záložen ukazují, že tzv. vklady na viděnou jsou zhruba kryty rychle likvidními aktivy a dlouhodobé vklady se splatností delší než jeden rok představují téměř polovinu všech vkladů v záložnách. Navíc pravidlo 1 : 10 se bude aplikovat na existující vklady až od roku 2018. Pravidlo 1 : 10 posiluje stabilitu záložen dlouhodobě. Nelze vyloučit, že některé záložny požadavku na vzájemnost a zapojení členů do řízení záložny nebudou schopny vyhovět, protože fungují na principu bankovním, nikoliv družstevním. V takovém případě se ovšem musejí změnit na banky, nebo sektor přijímaní vkladů opustit. Případné negativní dopady takovéto změny ze středně- i dlouhodobého pohledu jsou však výrazně menší než rizika spojená se zachováním současného stavu. V diskusi o pravidle 1 : 10 se zapomíná na jednu podstatnou věc: aplikace tohoto pravidla může pro členy družstva představovat i velmi zajímavou příležitost, jak zvýšit výnos ze svých prostředků. Provázání výše členského vkladu s objemem depozit v záložně přináší členům kromě zvýšené možnosti účastnit se na řízení a kontrole konkrétní instituce rovněž právo podílet se na jejím zisku. Tento podíl na zisku by mohl být dostatečnou motivací k setrvání v družstevní záložně, či dokonce k případnému navyšování členského podílu. Uvedený předpoklad však platí pouze a jen tehdy, když členové družstva mají důvěru v danou instituci, v její management a chtějí být skutečnými družstevníky.
Krok správným směrem
Ve veřejné debatě se objevily dokonce argumenty o nepředvídatelnosti práva a chování státu s možnými důsledky v podobě vzniku arbitráží. Přijetím této argumentace by bylo možné zpochybnit zavedení jakékoliv závažnější změny právního předpisu. Navíc novela zákona o spořitelních a úvěrních družstvech prošla řádným legislativním procesem, byla k ní zpracována řádná zpráva o hodnocení dopadů, projednaná mj. komisí Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů, vychází z doporučení mezinárodních organizací, čerpá z mezinárodní praxe a obsahuje dlouhá přechodná ustanovení pro vztahy vzniklé v minulosti. Novela byla na začátku září detailně diskutována a projednána rozpočtovým výborem sněmovny, kde ekonomičtí odborníci z řad poslanců po vzájemné diskusi s přítomnými představiteli ministerstva financí, ČNB a Asociace družstevních záložen jednomyslně rozhodli tuto novelu bez jakéhokoliv pozměňovacího návrhu doporučit Poslanecké sněmovně ke schválení. To je krok správným směrem. Pokud totiž nelze zavést spoluúčast u pojištění vkladů a ani není možná individuální a tržní platba klientů za pojištění svých vkladů, tak alespoň korektně rozlišujme mezi bankovním a družstevním sektorem a rozdílným rizikem s tím spojeným.