Vladan Gallistl (Týden 13.7.2009 strana 36, rubrika: Rozhovor)
Spousta politiku a centrálních bankéřů by chtěla, aby svet byl po krizi stejný jako pred ní. Ale tak to nebude, ríká viceguvernér Ceské národní banky MIROSLAV SINGER, podle kterého si svetová ekonomika musí „sednout“ níže.
* Česká ekonomika zažívá nejhorší recesi v novodobé historii. Jak dlouho to muže ješte trvat?
Abych řekl pravdu, nevím. Celý svět zažívá největší recesi za poslední nejméně tři dekády. I u nás jsme už zažili docela slušné recese, které jsme si ovšem způsobili sami, takže jsme byli schopni si je také sami vyřešit. Současnou recesi jsme si ale nezavinili, přenáší se k nám přes exportní kanál. A tak se bohužel hůř předvídá, kdy přestane. Na nás to zase tolik nezáleží.
* Kdo jsou hlavní viníci krize?
Hodně se mluví o poskytování úvěrů ve vyspělých ekonomikách, které nebyly poskytovány proto, aby byly splaceny, ale aby je bylo možné prodat dál. Zcela správné je hledat za tím managementy bank, všechny ty regulátory a dohledové orgány.
* Zavinil to ješte nekdo další?
Sklon k úvěrování nebo investování do něčeho, co nemá hodnotu – ať už vinou omylu či třeba pro získání marže z přeprodání úvěru – existuje na finančních trzích od nepaměti. Mnohem větší hrozba to však je, když je na trzích dost levných peněz, které umožní cenovým bublinám nejdříve překotně růst a pak samozřejmě dramaticky splasknout. Investice několika statků do jednoho tulipánu se například objevily už před několika staletími na holandské burze. Vtip je v tom, že se centrální autority musejí snažit, aby levných peněz nebylo tolik, neboť pak jich může neúnosné množství směřovat právě do pochybných aktiv. Většího viníka bych tedy viděl – a teď se mi to neříká úplně snadno – u některých mých kolegů ve vyspělých zemích. Ti vytvořili levnou likviditu a umožnili jí nafouknout ty bubliny.
* Způsobily to tedy centrální banky USA a EU?
Myslím si, že určitě.
* V Evrope se ale úverová bublina tolik neprojevila. Proc?
Obávám se, že tomu tak zcela není. Spíš se bojím, že na rozdíl od Ameriky se v Evropě v rozvahách finančních institucí ještě plně neodkryl rozsah investic, které nemají tu původní hodnotu. Americké banky může už nyní potkat pouze zhoršování úvěrových portfolií, což je přece jen podstatně předvídatelnější proces. V Evropě stále nevíme, co velké bankovní skupiny vlastní, přičemž odhady Mezinárodního měnového fondu v tomto směru nejsou povzbudivé.
* Hrozí neco podobného i v Cesku? Budou banky muset snižovat treba hodnoty zástav, nemovitostí a investic do cenných papíru?
Bezpochyby. S tím, jak přijde zhoršení finanční situace, bude ten proces pokračovat. Ani při hodně dramatických scénářích by to však české banky nemělo existenčně ohrožovat.
* Jak velký by musel být propad, aby s bankami skutečně „zamával“?
Zátěžové testy jdou do scénáře až osmiprocentního propadu ekonomiky v rámci čtvrtletí a ukazuje se, že ani to ještě není pro banky průšvih.
* Jak se bude vyvíjet tuzemská ekonomika v letošním roce?
Letos jde o to, zda se pokles zastaví, případně zda už dojde k oživení, nebo se ten propad ještě mírně prohloubí.
* O kolik procent se muže ekonomika propadnout? O procento, o dve…
To neumím předpovědět. Když se děje něco tak dramatického jako dnes, tak se můžete seknout o čtyři procenta za kvartál a ani nemrknete. Jsem opatrný a věřím našim připravovaným odhadům. Naposled jsme oznámili, že ekonomika klesne o 2,5 procenta. Teď bych tipoval něco nad tři procenta. Bude to začínat někde u té trojky, ale horší už by to být nemělo.
* Dá se odhadnout, kdy by mohlo dojít k oživení českého hospodářství?
Při příznivém scénáři očekávám první známky oživení na konci roku, v tom méně příznivém na konci příštího roku.
* Proč Česká národní banka tak tvrdou recesi tuzemské ekonomiky nijak nepředpovídala?
Centrální banka nepředvídá vývoj zahraniční ekonomiky. Kupujeme si periodikum, které nám sděluje, jaký je konsensus většiny velkých institucí a velkých ekonomik. Ten odhad můžeme trochu upravit, ale nemáme sílu říct, že se všichni pletou. Cokoli jiného by bylo hrozné plýtvání zdroji, protože bychom se snažili odhadovat americkou ekonomiku lépe než velmi dobře placené armády analytiků v nadnárodních institucích.
* Co způsobilo ty chyby? Podcenili prognostici hypoteční krizi?
Ano, tak to je. Ti lidé nebyli schopni říct: „Neinvestujme tam.“ A v drtivé většině nebyli schopni ani rozeznat, že tyto investice budou mít – až se ukáže jejich pravá hodnota – ničivý vliv.
* V posledních měsících se inflace vyvíjí příznivě. Bude ČNB uvažovat o snížení úrokových sazeb?
Debata o změnách sazeb určitě nastane. Mám ale pocit, že se odehrává něco, co by se dalo nazvat dosedání do aspiku nebo hustého koktejlu. Nahoře je to řídké, takže se sazbami se jde dolů mnohem snáz než tam dole, u dna. Pak už tomu brání takové ty elementární pocity, že by domácnosti měly mít nějaký úrok z vkladů, že rozdíl mezi čtvrtkou procenta a nulou je minimální – a jestli by se tedy nemělo dělat něco jiného než hýbat se sazbami. Pohyby sazeb směrem dolů budou zkrátka těžší a těžší.
* Jaký je vlastně cíl záchranářských opatření ze strany národních vlád a centrálních bank?
Obávám se, že spousta všech těch policy makerů by chtěla, aby svět byl po krizi stejný jako před ní – a směrují k tomu řadu všemožných opatření. Ale tak to nebude. Svět už nemůže vypadat jako dřív, jinak by tu žádná krize ani nebyla. Myslím si, že některé činnosti si prostě musejí sednout níže.
* Jaké činnosti?
Hlavní kandidáti jsou podle mě aktivity evidentně financované úvěrovou bublinou čili ty, jež jsou spojeny s výrobou a prodejem automobilů a ještě více se stavebnictvím – ve vyspělých ekonomikách.
* Ohrožuje to i české hospodářství? Zdejší ekonomika je přece nadprůměrně závislá na automobilovém průmyslu, stavební boom tady byl rovněž obrovský.
Jasně, že to pro nás není příjemné. U stavebnictví máme výhodu, že stále potřebujeme dostavět spoustu infrastruktury. Míst, která se dají užitečně a produktivně zlepšit, je tady pořád dost. Ovšem troufnu si tvrdit, že tuzemský automobilový průmysl se opravdu může stát součástí toho maléru. Naštěstí jsme levnějším výrobcem, takže se k nám výroba může i přesouvat.
* Jak to podle vás dopadne se zavedením eura? Poslala krize tento plán k ledu?
Do značné míry ano, alespoň na nějakou dobu, protože rozpočtově to zkrátka není možné. V nejbližších letech totiž nesplníme kritéria pro přijetí eura, která Evropská centrální banka znovu potvrdila jako neměnitelná a věčná. Celá debata o euru je v současnosti spíše jen folklor.
* Jak by dopadlo zavedení eura na počet členů bankovní rady?
To mohu říct přesně: snížil by se ze sedmi na pět. Tak zní už odsouhlasený návrh. Odehrávalo by se to plynule, jak by docházely mandáty – už by se jednoduše neobnovovaly. Odpadla by samozřejmě měnová politika.
* Pokud zavedení eura způsobí snížení počtu členů bankovní rady, pak na tom centrální banka nemusí mít dostatečný zájem...
Pro centrální banku je měnová politika důležitější než nějaký počet členů bankovní rady. Každá cti dbalá centrální banka si navíc musí myslet, že měnovou politiku dělá nejlépe a zcela optimálně. Měnová politika je teď šitá na míru České republice a ČNB věří, že ji dělá hodně dobře. Když je vytvářena někde jinde, představuje to ztrátu zdroje hrdosti většiny centrálních bankéřů. Ten konflikt tam je a vždycky bude. My o něm víme a nijak ho nepopíráme, proto se taky nesnažíme k euru vyjadřovat za každou cenu.
* Před časem jste prohlásil, že politika je u nás méně civilizovaná než svět obchodu. Platí to stále?
V privátním světě se také pohybují velká ega, ale ti lidé jsou schopni se chovat racionálněji. Je tam méně osobních antipatií a více pragmatického přístupu. A hlavně jsou tam předvídatelné cíle. Když jdete v soukromé sféře do konfliktu, domníváte se, že se vám to nějakým způsobem vyplatí. V politice se konflikty dějí hlavně proto, že se politikům vyplácejí už pouhé urážlivé výroky; médii i voliči jsou hojně reflektovány, přinášejí jim tudíž popularitu. V byznysu takový motiv odpadá. Jedním z důsledků je, že politika a byznys pochopitelně přitahují i jiné typy lidí.
* Za rok a pul vám koncí funkční období. Chcete pokracovat?
Tušil jsem, že tento dotaz padne. Nebudu to ale komentovat.
* Působil jste v investiční spolecnosti, pak v poradenské firme a nyní v centrální bance. Mohl byste tu práci porovnat?
V bankovní radě mnohem více čtete, než píšete. Mnohem více rozhodujete, než něco vykonáváte. V bankovní radě se na špici potkáváte s úžasně chytrými lidmi, na opačném konci naopak oproti obchodní praxi s lidmi mnohem hloupějšími. A v privátu máte jasně definované kritérium, které rozhoduje nejen o životě firem, ale i o vašem úspěchu – to život zjednodušuje.
* V centrální bance je kritérium úspechu komplikovanejší?
Je složitější. Cíle státních institucí jsou mnohem hůře vyjádřitelné jedním číslem. Firmy existují pro zisk a vše ostatní je tomu podřízeno. Což samozřejmě neznamená, že jako v nějaké karikatuře kvůli koruně zaškrtíte kolegu. Nicméně víte, čeho se má dosáhnout, kolega to taky ví a debata se vede o tom, zda se toho efektivněji dosáhne pomocí vašeho, nebo jeho návrhu. Zato ve státním aparátu často nevíte, čeho se má dosáhnout, nebo je to skryto za fráze jako „všeobecné blaho“, „fiskální stabilita“ či „spokojenost pracujících“.
* Cíl tedy není jasne defi nován.
Ano. A proto většina debat o tom, co se vlastně má dělat, je mnohem rozplizlejší.
* Máte vinici v severočeských Žalhosticích. Jak vidíte letošní sklizen? Bude alespon ve vinohradnictví lepší rok než v ekonomice?
Tak to určitě, protože to by jinak bylo hrozně kyselé víno (směje se). V ekonomice je letošní ročník opravdu nářez. Ovšem víno je hotové, až když je sklizené. Za sebou máme tak čtvrtinu letošního příběhu. Zima a jaro vypadaly dobře, teď nás trápí počasí – je vlhko a teplo, šíří se plísně, peronospory a padlí (houbové choroby napadající vinnou révu, pozn. red.). Tak musíme stříkat a modlit se, aby hned po postřiku nepřišla bouřka a nespláchla ho. Zrovna předevčírem jsem si vzal dovolenou a běhal do kopce a z kopce s chemií a řvoucím motorkem na zádech a rozprašovadlem v ruce.
* Vinohradnictví je časově nárocné. Zbývá vám na to cas?
Když mi někdo nabízí, že mě naučí golf, a vysvětluje mi, jaká je to krása, tak odpovídám, že už mám vinohrad. Další takovou aktivitu mít nemůžu, ale jednu ano. Je dobré mít víc světů, které spolu nejsou příliš svázány. Mozek si odpočine, protože se najednou zabývá něčím zcela jiným. Vinařství je hodně náročné, ale taky hodně vděčné.
* V čem je vděčné?
Hezké jsou některé práce – když je slušné počasí. Třeba stříhání v únoru, pokud extrémně nemrzne. Sníh křupe pod nohama, je tam ticho, báječné výhledy. Večer se můžete podívat shora a víte, že jste něco udělal. Víno je fascinující v tom, že se ho pořád učíte, takže až po několika letech získáte cit, co a jak dělat správně. Nemluvě o všech těch setkáních s vinaři... Většinou jsou to lidé, kterým se povedlo udělat si z koníčka profesi, takže bývají v pohodě a člověk se s nimi cítí dobře.
* Jaké odrůdy pestujete?
Protože nejsme omezováni ekonomicky – pak chcete míň odrůd ve velkých dávkách – ani jinak, můžeme si dovolit pěstovat spoustu odrůd. Máme samozřejmě müllerku, z těch klasických tramín, rýňák, bílou i šedou burgundu, teď jsme vysadili poměrně hodně aurelia. Z červených jsme zdědili klasickou směs vavřince a portugalu, máme taky modrou rulandu, zweigeltrebe a dornfeldera.
* A která patrí k vašim nejoblíbenějším?
Ze starých odrůd je krásný rýňák, když se povede, a pak tramín. Z těch nových mi připadá zajímavý aurelius.
* Máte rád i zahranicní vína?
Oslovuje mě rakouské víno, protože je to blízký region. A někdy i německé. Zábavná jsou mnohá vína z Francie, nemusejí to být ty strašlivě drahé regiony. Naopak nemusím australské červené – s výjimkou úplných špiček.
* Dáváte přednost vínu pred pivem?
Ne. Když s tátou v létě provádíme postřik na vinici, pak si většinou večer zajdeme na pivo. Pivo – zvlášť v tom horku – neuvěřitelně hasí žízeň.
***