Eva Zamrazilová (Newsletter Institutu Václava Klause 17.9.2013, rubrika Otázka IVK)
Česká ekonomika ve druhém čtvrtletí vybředla z technické recese, zda jde ale o skutečný obrat k trvalejšímu růstu, ukážou až data za minimálně další tři měsíce. Zlepšení nastalo zejména díky exportu, který těžil z mírného posílení hospodářské aktivity hlavních obchodních partnerů, především Německa. Spotřeba domácností se začíná pomalu stabilizovat, poté co domácnosti postupně vstřebávají vzestup cen způsobený růstem nepřímých daní a vnímají přece jen o něco příznivější zprávy přicházející z globální ekonomiky. Velmi slabá ale nadále zůstává investiční poptávka.
Podle dat ČSÚ je v absolutním vyjádření hrubá tvorba fixního kapitálu téměř o čtvrtinu nižší ve srovnání s historicky nejvyšší hodnotou dosaženou těsně před nástupem krize, v prvním čtvrtletí roku 2008. Vývoj investiční aktivity během krize srovnatelný s historickými daty z období Velké deprese a zasluhuje si bližší pozornost. Ačkoli je investiční poptávka chápána jako složka domácí poptávky, nezávisí na rozdíl od poptávky domácností pouze na ekonomické kondici a sentimentu v české ekonomice. Prvoplánovou souvislostí je exportní výkonnost a zahraniční poptávka. Export zboží a služeb byl ale v letošním druhém čtvrtletí ve srovnání s počátkem roku 2008 vyšší o 15 %, a tedy oslabení exportu během krize nemohlo být postačujícím důvodem natolik dramatického a trvalého oslabení investiční aktivity.
Dalším faktorem, proč investiční poptávka nezávisí pouze na domácích faktorech, je to, že v české podnikové sféře vytvářejí přibližně polovinu investic firmy pod zahraniční kontrolou. S nástupem krize tyto firmy změnily zásadně svou strategii při rozdělování zisků mezi reinvestice a výplatu dividend zahraničním vlastníkům. Z předkrizového dělení přibližně „půl na půl“, v posledních pěti letech připadá na reinvestice do českých firem v průměru maximálně čtvrtina. Matky českých firem pod zahraniční kontrolou pocházejí téměř výhradně ze zemí silně zasažených krizí. Zisk českých dcer proto může pomoci řešit existenční problémy matek. Lze jen volně uvažovat nad tím, jaké dlouhodobé důsledky tato politika českým firmám může přinést – žití z podstaty či nedostatek technologických inovací jistě není jejich vyčerpávající výčet. Tradiční argument, vysvětlující slabou investiční poptávku tím, že stávající kapacity nejsou plně využity, může zastírat i to, že kapacity vzniklé před krizí budou postupně zastarávat. Na kondici a sentimentu zahraniční ekonomiky tedy bude záviset nejen český export, ale i investiční a celkový rozvojový potenciál českého hospodářství.