Lubomír Lízal (Hospodářské noviny 13.1.2012 strana 26, rubrika Lidé)
Komentář
Počátkem podzimu jsem se zamýšlel nad nevhodností nové finanční daně uvalené na bankovní sektor. Ta, bez ohledu na to, zda s ní souhlasíme či nikoliv, přichází ve špatný čas a bude mít negativní dopad na celé finanční odvětví. Sníží atraktivitu investic do finanční oblasti a bude těžké sehnat nový kapitál pro posílení bank. Kdyby tohle byla jediná špatná zpráva, mohli bychom si pískat. Špatné načasování změn se v Evropě asi stává pravidlem a projevuje se i v jiném případě.
Jedním ze základních kritérií zdraví bank je kapitálová přiměřenost, tedy zjednodušeně, kolik procent kapitálu má banka vzhledem k celkovému objemu rizikových aktiv. Čím více má banka tohoto kapitálu vzhledem k celkovým aktivům, tím větší má polštář pro neočekávané otřesy (ovšem za cenu nižší výnosnosti kapitálu). Zvýšení kapitálových požadavků na finanční sektor je proto dobrý nápad. Posílení výše základního kapitálu bank přispěje k jejich vyšší odolnosti vůči rizikům. To je celkem bez diskuse, a i proto se nová celosvětová regulace označovaná jako Basel III, která tento požadavek obsahuje, zavádí.
Původní návrh předpokládal splnění nového, devítiprocentního limitu na vlastní kapitál až v roce 2018. Tak dlouhý horizont dával bankám dostatečný čas, aby postupně svůj kapitál navýšily, třeba ze zisků, které nebudou vyplaceny akcionářům, ale použijí se právě pro potřeby posílení vlastního kapitálu. Bohužel takřka stachanovský evropský závazek z října letošního roku, že nový limit bude platit již od poloviny roku 2012, bude mít tvrdý dopad. A to nejen na finanční sektor a v pozitivním duchu snížení rizik, jak si autoři mysleli. Postupné navyšování již přitom není možné, je nutné provést změny skokově a vlastně ihned.
Před rokem 2008 bylo kapitálu dost, jenže dnes všude chybí. Dokonce i některé vlády mají problém sehnat finance. Banky kapitál v požadovaném množství tak rychle prostě neseženou. Jelikož kapitálová přiměřenost je podíl dvou čísel, tak se na žádaných devět procent nového limitu dostanou nikoliv navýšením vlastního kapitálu, ale ořezáním vážených aktiv. Přeloženo do srozumitelného jazyka: banky v Evropě zarazí poskytování úvěrů a patrně také začnou odprodávat aktiva.
Nedostatek kapitálu a slabé trhy budou banky nutit prodávat spíše svá lepší aktiva, za která dostanou alespoň přiměřenou cenu, ta horší nikdo za rozumný peníz nekoupí. Což je klasický příklad negativního výběru. Bankám tak zůstane v držení horší portfolio, takže lze očekávat, že v dlouhodobém horizontu vzroste potřeba oprávek na špatné úvěry, klesne ziskovost a nelze vyloučit, že opět nastane potřeba dalšího kapitálu. Negativní spirála dále zvyšuje tlak na banky a snižuje jejich ochotu poskytovat nové úvěry.
Nedosti na tom. Jelikož opravdu velké evropské podniky si mohou dojít na kapitálové trhy pro finance přímo, omezení úvěrů dopadne především na menší a střední podniky. Ty jsou na financování z bankovního sektoru životně závislé. Bez financí přestanou být motorem těžce zkoušené evropské ekonomiky. Dojde ke zpomalení již tak mizerného růstu, což zprostředkovaně zase povede ke zhoršení úvěrových portfolií bank. A tak pořád dokola.
Zvolená strategie rychlé implementace nových kapitálových požadavků tak jednoznačně zhoršuje současný průběh krize v Evropě a působí procyklicky. Záměrem regulace bylo snížit riziko bankovního sektoru, překotná změna však paradoxně vytvořila nové systémové riziko prohloubení recese a negativní spirály. Dobrá regulace zavedená v nevhodný moment tak může mít horší dopad než žádná či nedokonalá regulace implementovaná ve správný čas.
***
Záměrem regulace bylo snížit riziko bankovního sektoru, překotná změna však paradoxně vytvořila nové systémové riziko prohloubení evropské recese.