(Respekt 29.3.2004 strana 8, rubrika Ekonomika)
Jaká jsou pro a proti krocení kurzu české koruny unijními pravidly
Přivázat svou měnu k euru co nejdříve po vstupu do Evropské unie, nebo s tím naopak počkat?
Názory nových členů klubu se různí. Česká národní banka je spíš pro to druhé.
Račte na molo
Česko se prvního května stane jednou ze zemí EU stojících mimo eurozónu. Takovým státům dává
Unie k dispozici systém označovaný zkratkou ERM 2 (Exchange Rate Mechanism 2). Jeho účastníci
deklarují, že budou pomocí devizových intervencí udržovat kurz své měny vůči euru ve fluktuačním
pásmu ą 15 % okolo vyhlášené střední hodnoty. Významným úkolem ERM 2 je být jakýmsi předváděcím
molem, na němž mají státy usilující o euro dokázat, že kurz jejich měny vůči evropskému platidlu je
dostatečně stabilní. Mezi podmínkami vstupu do eurozóny je totiž minimálně dvouletá účast právě v
ERM 2 - při dodržení dalších omezení.
Pomineme-li tuto povinnou dobu, je delší setrvání na předváděcím molu dobrovolné. Nicméně
podle různých prohlášení Evropské centrální banky "se očekává", že nováčci budou do ERM 2
vstupovat. Například Maďarsko už oznámilo, že je připraveno do ERM 2 vstoupit hned po prvním květnu
a usilovat o splnění jeho požadavků déle než stanovené dva roky. Česko je k tomuto kroku výrazně
chladnější. Podle zdejší vlády a centrální banky není delší než dvouletý pobyt v ERM 2 žádoucí. A
protože experti kladou optimální dobu pro zavedení eura v Česku vzhledem k úrovni domácí ekonomiky
někam k roku 2009-2010, je na vstup do europřípravky času dost. Podobně laděné prohlášení vydala
nedávno i Polská národní banka. Zastánci dlouhodobého pobytu v ERM 2 prezentují tento systém jako
užitečný přinejmenším ve dvou ohledech. Především jej považují za nástroj stabilizace směnného
kurzu, který je dle filozofie evropské integrace jednou z podmínek hladkého fungování jednotného
trhu. Další předností systému ERM 2 má být skutečnost, že už pouhý závazek zapojit se do tohoto
systému bude působit na domácí hospodářskou politiku jako disciplinující bič.
Vezměme tedy nejprve zmíněný stabilizační efekt pobytu v ERM 2 na směnný kurz. Tuto úlohu by
mohl systém plnit snad aspoň krátkodobě, ale jen potud, pokud by měl velmi úzké fluktuační pásmo.
Například někdejší systém ERM, předchůdce dnešního ERM 2, pracoval s pásmem ą 2,25 % od centrální
hodnoty. Současné patnáctiprocentní rozpětí ale připouští velmi výrazné výkyvy kurzu, takže o
zásadnější stabilizaci nelze mluvit. Vždyť pokud bychom - zcela hypoteticky - vstoupili do ERM 2 už
na počátku roku 1999 a zvolili si jako centrální hodnotu tehdejší kurz koruny k euru, vybočili
bychom do dneška z pásma 15 % jen jednou a na krátko v roce 2002.
Makroekonomické modely a především empirie posledních několika desetiletí navíc ukazují, že
pokud země sní o dlouhodobé stabilizaci kurzu, pak žádné fluktuační pásmo pro ni nebude dost úzké.
Systémy navázání jedné měny na jinou jsou totiž v prostředí liberalizovaných kapitálových toků
náchylné ke spekulativním útokům a následným kolapsům. Většina ekonomů se přiklání k názoru, že
dlouhodobě udržitelné jsou extrémní kurzové režimy - buď měnová unie, nebo volně plovoucí kurz mezi
měnami, který je příslušnou centrální bankou zklidňován ad hoc intervencemi. Režim občas
korigovaného plovoucího kurzu je na rozdíl od systémů typu ERM 2 poměrně imunní proti spekulativním
útokům, a to proto, že nedeklaruje konkrétní kurzovou hladinu, za níž centrální banka začíná
považovat výkyv za mimořádný.
Květen 1997 varuje
S pochybnostmi se Česko dívá i na představu, že závazek uvázat kurz v rámci systému ERM 2
vnese disciplínu do domácích hospodářských politik. Stačí si připomenout měnové turbulence, kterými
koruna prošla v roce 1997 zčásti právě kvůli nedisciplinované hospodářské politice. Mzdy tehdy
rostly výrazně rychleji, než by odpovídalo produktivitě práce, a fiskální politika odmítala oslabit
převis poptávky nad domácí nabídkou, takže došlo k jeho přelití do schodku zahraničního obchodu.
Tehdejší systém uvazoval kurz koruny ke koši německé marky a amerického dolaru s fluktuačním pásmem
ą 7,5 %. Na devizovém trhu však sílil pocit, že bobtnající vnější nerovnováha bude muset být řešena
dříve či později oslabením koruny pod hranici sedmi a půl procenta. Tento pocit převládl v květnu
1997 a vedl k tak silnému tlaku na oslabení kurzu, že byl ke konci května režim pevného kurzu
opuštěn. Koruna v následujících dnech oslabila oproti dříve uplatňované centrální hodnotě až o 11
%. Podobné potíže s kurzem si nedávno v důsledku domácí fiskální nekázně přivodily například také
Argentina a Turecko.
Proti účasti České republiky v ERM 2 nad rámec plnění kurzového kritéria hovoří také problém
režimu měnové politiky. Česká národní banka řídí svou měnovou politiku v režimu cílování inflace.
Účast v ERM 2 však znamená řízení měnové politiky v logice cílování směnného kurzu. Určitá
přímočarost a srozumitelnost, které jsou hlavními výhodami cílování inflace, by tak byly
dlouhodobou účastí v ERM 2 rozmělněny. A výsledné oslabení vazby inflačních očekávání lidí, firem
nebo fiskálních institucí na inflační cíl ČNB by mohlo přinést nežádoucí rozkolísání vývoje cen a
mezd v české ekonomice.
Autor pracuje v ČNB.