(T. Němeček, Respekt 11.12.2000 strana 17)
S viceguvernérem ČNB Luďkem Niedermayerem o intervencích, euru a sazbách
Původním vzděláním jste matematik. Jak jste se dostal do České národní banky?
V roce 1991 jsem se přihlásil do kurzu zaměřeného na finanční trh a správu aktiv, který na
přání pana Tošovského pořádala Světová banka. Začínal jsem v oblasti finančních trhů, později jsem
získal odpovědnost za peněžní operace a správu devizových rezerv.
Říká se o vás, že jste bratranec prezidentovy manželky a že osobně spravujete Havlovým účty.
Z toho je pravda jen to, že prezident má účet u ČNB, kam mu chodí výplaty; je to tradice z
první republiky. Ale rozhodně mu ho nespravuji. A jeho paní jsem poprvé na živo viděl až při
jmenovací ceremonii v Lánech.
Máme povinnost informovat
Je vám blízká některá ekonomická škola?
Myslím, že v naší práci nějaké dělení na neoklasické ekonomy či monetaristy nehraje roli.
Obdivuji ekonomy, kteří dokážou psát i o složitých věcech jednoduše -- třeba Paula Krugmana.
V současném ekonomickém tisku figuruje jako bezmála mytická postava předseda americké
centrální banky (Fed) Alan Greenspan. V čem je vlastně tak výjimečný?
Fed je centrální banka země, která je lídrem finančního světa. To dává samozřejmě skvělou
pozici člověku, který banku řídí, zvlášť v dnešním bezprecedentním období americké prosperity. Ale
kromě toho si myslím, že pan Greenspan je opravdu výjimečná osobnost a že se zasloužil o
neobyčejnou kredibilitu Fedu. Před dvěma třemi lety se spekulovalo, zda příliš neriskuje, když sází
na to, že fantastický růst americké ekonomiky není inflační. Ukázalo se, že je to naprostá pravda.
Jeho evropský protějšek Wim Duisenberg má naproti tomu špatnou pověst. Zejména od té doby, co
veřejně vyloučil možnost intervence, a vyvolal tak další propad kurzu. Jak si -- jako člověk
odpovědný za měnové intervence ČNB -- vysvětlujete jeho postup?
Možná to nebylo úplně taktické prohlášení, ale otevřenost je dobrá věc a z čistě ekonomického
pohledu měl guvernér pravdu. Problém byl v tom, že finanční trhy jsou velmi rychlé a důkladně
analyzují každé slovo každého vlivného člověka. Je to dilema. Když nebudou centrální bankéři říkat
nic, nevzniknou jim potíže. Jenže k čemu by byla dobrá taková přetaktizovaná atmosféra? Nebylo by
to ani férové vůči veřejnosti. Máme nepsanou povinnost informovat trh o tom, co si myslíme.
V západní Evropě roste nespokojenost s projektem společné měny. Vy euru věříte?
Ten projekt je perfektně realizovatelný a snaha o vytvoření většího ekonomického prostoru je
užitečná. Švýcarsko a Británie ale ukazují, že prosperity lze dosahovat i s vlastní měnou a
pohyblivým kurzem.
Jaké pravomoci zbydou České národní bance, pokud vstoupíme do Evropské unie a zavedeme euro?
Určitě to budou třeba statistika, platební styk, a pokud zákonodárci nerozhodnou jinak, i
bankovní dohled. Zároveň zde bude tým, který bude dál analyzovat měnovou politiku, aby mohl dát co
nejlepší doporučení našemu guvernérovi, který, doufejme, bude mít v Evropské centrální bance ve
Frankfurtu hlasovací právo. Uvidíme, jak to bude se správou rezerv či operacemi na trhu, o něž se
dnes národní banky dělí s Frankfurtem. V dosavadním systému provádějí národní banky většinu
finančních operací, ale myslím, že vývoj směřuje postupně k větší centralizaci.
Zatím nikoli
Jak hodnotíte éru Josefa Tošovského?
Těžko mohu být objektivní, když jsem ji viděl zevnitř. Myslím ale, že se málo zdůrazňuje role
pana Tošovského na počátku, kdy guvernér doslova čněl nad bankou i personálem -- odborně,
vystupováním i vizí. ČNB byla i díky němu jakýmsi ostrůvkem pozitivní deviace: její zaměstnanci
uměli dobře anglicky, při jednání s protějšky z ciziny věděli, kde a jak seženou podklady...
Je pravda, že mladší členové bankovní rady včetně vás s Tošovským nesouhlasili ve věci zásahu
proti IPB?
Všichni členové bankovní rady by dali přednost "tržnímu" řešení před metodami více
"silovými", jako je třeba odebrání licence či nucená správa. Věk v tom nehrál roli. Takové řešení
jsme ale neměli. A čím více informací o stavu IPB dodatečně dostáváme, tím menší šance zpětně vidím
pro smírné řešení. Podle mě Josef Tošovský v případu IPB jednoznačně odvedl velmi dobrou práci.
Jak si vysvětlujete jeho chování před jmenováním Zdeňka Tůmy a vás do čela ČNB?
Neumím si to vysvětlit.
Chystáte se něco na práci banky měnit?
Myslím, že hlavními úkoly jsou průhlednost a soustředění na měnovou politiku. Chceme
zveřejňovat více informací z jednání bankovní rady, také naše data a analýzy by měly být v co
nejširší míře na internetu, aby s nimi mohli pracovat analytici i lidé ze škol.
A co platy? Šéfové ČNB si je stanovovali sami a jejich výši, než vám ji nyní sněmovna určila
zákonem, tajili.
Je to jedna z věcí, které mě mrzí. V posledních letech jsme o tom mnohokrát jednali a já jsem
vždy zveřejnění podporoval, ale pro tento krok se nenašla většina hlasů. V dnešní bankovní radě by
to, myslím, prošlo bez problémů.
Kolik jste bral vy osobně?
Plat jsem měl kolem 100 tisíc měsíčně. I s příplatky to dělalo kolem dvou milionů ročně
hrubého.
Shoduje se bankovní rada v názoru, zda zvýšit úrokové sazby?
Myslím, že ano, neboť se shodujeme v pohledu na ekonomiku. Ta se dostala z období velmi
hlubokého poklesu, který byl provázen nízkou inflací. V té době bylo přiměřenou politikou sazby
snižovat a držet je na nízké úrovni. Teď hospodářství roste a ceny ještě rychleji, protože mimo
jiné importujeme inflaci ze zahraničí. Pokud by tento vývoj pokračoval, nízké sazby přestanou
odpovídat ekonomické realitě. To vědí všichni -- my, analytici a myslím, že i ministerstvo financí.
Diskuse se vede o tom, zda už máme dostatek důvodů sazby zvýšit. Zatím jsme se vždy shodli, že
nikoli.
Premiér namítá, že inflaci způsobují dovozy ropy a že při křehkém růstu naší ekonomiky jsou
zbytečné obavy z jejího "přehřátí".
Ve stavu přehřáté ekonomiky, kdy se ekonomický výkon dostane nad potenciální produkt a táhne
s sebou zvýšení cen, jistě nejsme. Samozřejmě nikdo neví přesně, kde je potenciál naší ekonomiky, o
kolik jsme ho překročili v letech 1995--96 a o kolik jsme pod něj klesli v době recese. Navíc se
tento potenciál průběžně mění s příchodem zahraničních investorů, takže je to tak trochu hádanka.
Ale při stanovování úrokových sazeb musíte brát v úvahu i jejich reálnou výši, očekávání finančního
trhu, očekávání domácností a jejich ochotu spořit.
Jaká rizika podle vás hrozí?
Předseda vlády správně popsal dosavadní inflační tlaky. Ty však budou podle našich analýz
vystřídány tlakem standardní poptávky. To znamená: mzdy patrně porostou víc, lidé budou mít víc
peněz, bude tady určitá vlna optimismu. Nastanou deregulace energií. Půjde o to, aby se poptávkové
tlaky udržely na úrovni, jaká nebude destabilizovat ekonomiku.
Proč kritizujete vládu za schodek veřejných rozpočtů?
Protože potřebujeme přísnější politiku než loni. Na makroekonomiku můžete působit třemi
nástroji: rozpočtem, úrokovými sazbami a za určitých okolností i kurzem měny. Nejlepším nástrojem
při akceleraci růstu ekonomiky by byl restriktivní rozpočet, který by umožnil udržet nízké úrokové
sazby. To by vytvořilo ideální podmínky pro investice soukromého sektoru, zatímco zpřísnění
úrokových sazeb by ho spíše vytlačilo. Rostoucími deficity stát požaduje čím dál víc peněz na
financování, čímž konkuruje soukromému sektoru. Navíc náš rozpočet nejen schodek má, ale jaksi
automaticky ho vyrábí čím dál tím vyšší. Jednoho dne se s tím bude muset něco udělat: čím déle si
zvykneme žít tímto nepříliš udržitelným způsobem, tím nákladnější a nepříjemnější to pak bude.
Neuspokojují vás dodatky ke smlouvě mezi ODS a ČSSD, které předpokládají snižování schodku?
Já se dívám spíš na čísla než na politiku. A z tabulek jasně vidíte, jak stovky miliard
proudí různými kanály přes Fond národního majetku či Konsolidační banku. Minulý týden jsem se
například dozvěděl, že vláda schválila projekt "revitalizace vozového parku Českých drah":
rozhoduje o vagonech, a protože nemá peníze v rozpočtu, používá k tomu státní garance a nazývá to
revitalizací. To je opravdu zvláštní.
Nebavím se o tom
Proč jste reagoval tak ostře v ekonomickém tisku na názory čtenářů, že o intervencích ČNB
unikají předem informace?
To souvisí s mým celkovým pohledem na centrální banku. Podle mě nemůžeme hledat stabilní
ochranu u politiků, ale jedině u veřejnosti. Například si myslím, že lidé jsou docela rádi, že ceny
v posledních letech nerostou, že situace je přehledná a oni si mohou dělat plány s delším výhledem.
Tím de facto nepřímo oceňují naše výsledky. A právě proto se musíme snažit, aby nám lidé věřili.
Vím, že jsme prožili dobu, kdy byla finanční kriminalita opravdu vážným tématem a prováděly se
velmi podivné operace. Já jsem v té době odpovídal za finanční úsek, který spravoval největší balík
peněz v ekonomice, jeden čas jsme měli 15 miliard dolarů rezerv. A moji lidé, ne zas tak dobře
placení, ho spravovali lépe než nejlepší zahraniční firmy.
Jak to víte?
Najali jsme na správu části portfolia renomované banky v Londýně a v Americe a dali jim
stejné zadání jako našim lidem. Na konci roku se stačilo podívat, kdo vydělal nejvíc. Moji lidé
byli nejlepší, a teď tady o nich někdo tvrdil, že jsou skoro stejní podvodníci jako tunelářský
fond, který obral akcionáře.
Vy skutečně nemáte potíže s úniky informací?
Centrální banka by měla poskytovat tolik informací, aby její rozhodnutí byla pro finanční trh
předvídatelná. A myslím, že analytici chápou, jak uvažujeme, a správně odhadnou naši činnost i
nečinnost. Kdyby někdo z centrální banky chtěl spekulovat o tom, jestli změníme úrokové sazby nebo
ne, asi by snadno moc nevydělal. Finanční trhy zpravidla uhodnou s úspěšností 60--70 %, co uděláme.
Vydělat by se dalo na tom, kdyby někdo věděl půl hodiny předem, že začneme intervenovat.
Bezpečnostní opatření jsou ale velmi přísná a jasná. Právě z toho důvodu za svými lidmi stojím. Je
ale pravda, že centrální banka obecně má cenné informace -- proto jsem byl vždy zastáncem toho, aby
se naši lidé na finančním trhu nepohybovali a otevírali si účty jen u ní. Dokonce bych byl i pro
to, abychom si peníze ukládali pouze na běžný účet. Sám to tak taky trochu z lenosti dělám.
Při loňském uvalení nucené správy na Moravia banku byla mezi postiženými klienty i vaše
matka. Jak dlouho předem jste o zásahu věděl?
To je taková nepříjemná věc. Samozřejmě: dokud se nesejde bankovní rada, nemohu se
stoprocentní jistotou vědět, co odhlasujeme. Mamince ke všemu vypršel termínovaný vklad a šlo jen o
to, kdy si půjde peníze vyzvednout. Ptala se mě, jestli tam má zajít hned. Hledat hranici, s kým se
o těchto věcech bavit, a s kým nikoli, je složité. Proto jsem i jí odpověděl: Ty víš, že se s tebou
o tom nemůžu bavit. Nebavím se o tom s nikým. Je to tak jednodušší.
***
Luděk Niedermayer (34) vystudoval matematiku (obor operační výzkum a teorie systémů) v Brně.
Od roku 1991 pracuje v České národní bance. Absolvoval odborné stáže v centrálních i komerčních
bankách (mj. Federální rezervní systém, Bank of England, Salomon Brothers, Morgan Stanley). V roce
1996 se stal nejmladším členem bankovní rady. Letos v prosinci ho prezident jmenoval viceguvernérem
ČNB. L. Niedermayer nikdy nebyl členem žádné politické strany. Je rozvedený, má dceru.