Diskutujme o prognózách ČNB - ale korektně

(Ekonom 7.4.2005 strana 52, rubrika: Ekonomie)

I MMF zaznamenal, že prognóza české centrální banky je přesnější než konsenzuální prognóza analytiků.

V Ekonomu č. 10 zveřejnili V. Tomšík a J. Kubíček ze skupiny Newton článek Nová ČNB a její staré problémy. Jejich kritický pohled na práci centrální banky nejlépe shrnuje podtitulek Není moc nadějné, když platí - kam kurz, tam prognóza i ztráta centrální banky. Autoři argumentují tím, že nízká úspěšnost prognóz ČNB v horizontu jednoho roku a jejich rozkolísanost vyúsťuje v realizaci krátkozraké a škodlivé politiky "brzda-plyn". Chceme některá sporná tvrzení obou autorů uvést na správnou míru a poskytnout čtenářům vyváženější pohled na prognózy centrální banky.

KAM VÍTR, TAM PLÁŠŤ? Údajnou rozkolísanost prognóz a úrokových sazeb ČNB vysvětlují analytici z Newtonu minulým inflačním očekáváním veřejnosti, které nutí centrální banku "postupovat podle vývoje minulé inflace a minulého měnového kurzu". Chování měnové politiky pak charakterizují jako "kam kurz a minulá inflace, tam prognóza inflace". Prognóza inflace však musí zohledňovat nejlepší dostupné informace a předpoklady platné v době jejího zpracování. Máme na mysli například výchozí poptávkovou situaci v České republice, ekonomické klima v zahraničí, cenu ropy, ale samozřejmě také vývoj minulé inflace a měnový kurz. Ve chvíli, kdy se tyto informace změní, bylo by chybou prognózu nepřizpůsobit. Vezměme měnový kurz. Vzhledem k tomu, že ČR je jednou z nejotevřenějších ekonomik v Evropě, není divu, že vývoj měnového kurzu má na prognózu inflace výrazný vliv. Dojde-li například k posílení měnového kurzu, ceny dovážených produktů a následně i spotřebitelská inflace poklesnou. Dále může také negativně ovlivnit postavení domácích výrobců vůči zahraniční konkurenci. Posílení kurzu tak vede i ke zpomalení hospodářského růstu a následně k poklesu domácích poptávkově-inflačních tlaků. Nezohlednit tyto vlivy v prognóze jednoduše nelze. Všem analytikům působícím v oblasti makroekonomie je navíc zřejmé, že spolehlivá prognóza měnového kurzu není možná. Jedná se totiž o ukazatel, který vykazuje výrazné krátkodobé výkyvy. Úkolem centrální banky v případě takových šoků je tlumení jejich nežádoucích dopadů na ekonomiku ve střednědobém horizontu. přesně to se stalo například na přelomu let 2001 a 2002, kdy na výrazné posílení české měny centrální banka reagovala rychlým, výrazným a na ekonomiku příznivě působícím snížením úrokových sazeb. Jednalo se tedy o pravý opak politiky "brzda-plyn". Podobně minulý vývoj inflace má vliv na její prognózu, a tím i na nastavení úrokových sazeb v důsledku částečně zpět hledících očekávání. Hlavním vysvětlením tohoto jevu však není neúspěšnost prognóz ČNB, jak tvrdí Tomšík a Kubíček. Je jím především skutečnost, že ve stabilním prostředí s nízkou inflací představují zpět hledící očekávání pro část veřejnosti nejjednodušší a nejlevnější podobu "prognózy". Neobstojí tedy tvrzení, že s úspěšností prognóz lze mechanicky svázat úspěšnost celého programu cílování inflace a důvěryhodnost centrální banky. Jak je navíc patrné z grafu, blízkost dlouhodobých inflačních očekávání analytiků cíli ČNB dokládá, že režim cílování inflace svou roli plní a je důvěryhodný pro odbornější část veřejnosti.

HODNOCENÍ PROGNÓZ. Je zavádějící hodnotit prognózu centrální banky na základě jednoduchého srovnání se skutečně dosaženou inflací, jak to dělají analytici ze skupiny Newton. Centrální bance je pak vyčítáno i to, že nepředpověděla výrazné šoky, které často ani předpovídat nelze. Mnohem korektnější je hodnocení toho, do jaké míry za odchylkami inflace od prognózy stál vývoj tzv. exogenních veličin (ceny ropy, zahraniční poptávky atd.) nebo nepřesnosti v predikčních nástrojích. Toto hodnocení ČNB pravidelně provádí a také publikuje v každé své Zprávě o inflaci. Méně náročnou metodou je srovnání predikcí dalších institucí s prognózou centrální banky. Takové srovnání umožní mnohem lépe identifikovat šoky, které nebyly v době zpracování prognózy očekávané a jež mohou vysvětlovat část odchylek prognózy od skutečnosti. Nedávno analyzoval úspěšnost predikcí ČNB v rámci své technické mise Mezinárodní měnový fond (MMF). Experti MMF došli k závěru, že prognóza ČNB vykazovala od července 2002 v průměru menší odchylku inflace od skutečnosti než konsenzuální prognóza analytiků. Srovnání skutečné meziroční inflace s prognózami trhu (Consensus Forecast - CF) a ČNB je uvedeno v tabulce (prognózy jsou řazeny podle data jejich vzniku). Ani srovnání MMF, ani interní hodnocení v ČNB nenaznačují, že by v predikčním procesu centrální banky mělo dojít k zásadní změně kvůli nízké kvalitě prognózy tak, jak to ve svém článku naznačují Tomšík a Kubíček.

KVALITA DISKUSE. Naším cílem není vzbudit dojem, že neexistují výrazné nejistoty ohledně fungování ekonomiky, a tím pádem i nástrojů, které slouží k tvorbě pravidelných čtvrtletních prognóz inflace. Jak jsme již uvedli, své predikční nástroje ČNB pravidelně hodnotí, a v odůvodněných případech z toho též vyvozuje závěry pro jejich úpravy. V této činnosti vítáme vnější podněty, které by nám umožnily naši práci zdokonalit. K tomu je však zapotřebí, aby diskuse mezi analytiky a centrální bankou byla vedena v odborné rovině. Z naší strany se k tomu snažíme přispět publikováním vlastních modelů (již v roce 2003), pravidelnými setkáními s analytiky i sebekritikou v každé Zprávě o inflaci. O to více je škoda, když debata na toto téma sklouzává mimo seriózní argumenty a dokonce je centrální bance vkládáno do úst něco, co nikdy netvrdila (např. "Neobstojí tradiční argument ČNB, že se jedná o prognózy podmíněné stabilitou úrokových sazeb"). Tím celá diskuse ztrácí kvalitu. Pouze korektní a dobře zdůvodněné argumenty mají váhu a umožní nám vést diskusi přínosnou pro obě strany.

***

Česká národní banka

Srovnání skutečné inflace s prognózami trhu a ČNB
Meziroční inflace v %

Pozn.: CF = prognózy trhu Zdroj: ČNB, MMF