Miroslav Singer (Hospodářské noviny 11.7.2008 strana 7, rubrika: Názory)
Historicky nejrychlejší meziroční posílení české koruny o více než 17 procent, jehož jsme byli v červnu svědky, nemůže nemít negativní dopad na výkonnost české ekonomiky. Vzestup síly měny nad úrovní běžného trendu cca 4 %, které již nelze vysvětlit fundamentálními faktory, tak představuje cenu placenou exportéry a významnou částí české ekonomiky za existenci samostatné měny. Proto také vyvolává řadu komentářů a volání po nápravě, včetně výzev k urychlenému zavedení eura.
Nicméně právě existence české měny a trhu s jejími instrumenty je jedním s nejvýznamnějších faktorů, které nás zaštítily před bezprecedentními otřesy finančních trhů vyspělých států včetně zemí eurozóny. Jinými slovy, cena, kterou za toto posílení zaplatíme, je vyvážena přínosem, který již užíváme a který bychom neměli podceňovat.
Svět se třese, my ne!
Málokdo si díky stále hladkému fungování českého finančního systému v naší zemi dnes uvědomuje, jakými otřesy prochází dnes světové finanční trhy. Prostředky centrálních bank (a tedy peníze daňových poplatníků) jsou například Evropskou centrální bankou v řádu stovek miliard eur investovány do méně kvalitních aktiv bankovní soustavy, aby byla zachována její likvidita. Jednotlivé banky jsou zachraňovány masivními přímými státními subvencemi či investicemi nových investorů.
Velká Británie zažila po více než 100 letech run vkladatelů na banku. Přestože se v poslední době situace snad konečně začíná uklidňovat, stále panují obavy, že budou potřeba další injekce do finančních sektorů. Poslední odhady stále hovoří u evropských bank o injekcích v rozměru mnoha desítek miliard eur!
Evropa stojí, my rosteme
Růst eurozóny prudce zpomaluje k hodnotám blízkým jednomu procentnímu bodu.
S tímto vývojem kontrastuje dosavadní stabilita finančních systémů (a samozřejmě i dobré růstové ukazatele) zemí, jako je Česká republika. Ta je ale v podstatné míře produktem i toho, že náš finanční systém je stále ve značné míře izolován od vývoje v eurozóně jak regulačními a zákonnými požadavky, tak také díky existenci samostatného korunového mezibankovního trhu.
Ten sice otřesy globálních trhů pocítil, jeho bezproblémové fungování však nedonutilo ČNB ani zvažovat, natož provádět nějaké intervence na podporu jeho likvidity. Dokonce v okamžiku, kdy se na evropských trzích otřásalo postavení společnosti Société Générale v důsledku objevení mnohamiliardových ztrát způsobených jejím brokerem, významná dcera této společnosti Komerční banka bez problémů pokračovala ve svých obchodech na českém mezibankovním trhu.
Stejně tak nikdy během globálních otřesů nebylo třeba debatovat o tom, že by ČNB měla například podporovat banky nákupem jejich méně likvidních aktiv, či dokonce provádět další nestandardní a především potenciálně mimořádně nákladné operace.
Zpomaloval-li v posledních kvartálech růst české ekonomiky, šlo spíše o zdravou korekci odpovídající běžnému cyklickému vývoji. Není tedy divu, že investoři tuto stabilní situaci, jež je do značné míry odrazem faktu, že stále máme vlastní měnu a vlastní finanční trh, reflektovali a začali dále nakupovat česká aktiva.
Hrozí dramatický propad
To ovšem spolu s donedávna nezpochybnitelnou exportní výkonností české ekonomiky vedlo k prudkému posílení koruny. Rozměr tohoto posílení rozhodně nelze ignorovat. Pro příklad lze uvést, že, nedojde-li ke korekci vývoje posledních týdnů, rozsah posílení násobně překoná například i jeden z scénářů pro tzv. stresové testování (stress-testing), který ČNB uvažovala ve své letošní Zprávě o finanční stabilitě. Nelze tedy očekávat, že při stávající síle české měny ekonomika poroste jako dosud, právě naopak, propad může být dramatický. Na druhé straně ale ČNB nemusí dalšímu vývoji jen přihlížet. Jsem přesvědčen, že samostatná měnová politika umožňuje, byť s určitým zpožděním, kompenzovat propad poptávky, k němuž vlivem posilování měny dojde. Také věřím, že tak v případech, kdy by vývoj mohl vést k mnohem dramatičtějšímu propadu inflace, než je rozsah potřebný k návratu k inflačnímu cíli, má činit. Taková měnová opatření mohou vést i ke korekci posilování měny.
Jinými slovy samostatná měnová politika, které je ČNB i nadále schopna, může, ukáže-li se to potřebným, korigovat nepříznivé důsledky stávajícího bezprecedentního posílení české měny, či napomoct k zvratu tohoto trendu.
Nechci vstupovat do debaty o časování vstupu do eurozóny, kterou osobně považuji za primárně politickou a ve které mám jako člen bankovní rady ČNB evidentní konflikt zájmu. Nicméně rád bych ty, kteří stávající vývoj kurzu považují za argument proti samostatné existenci koruny, upozornil na to, že stabilita finančního sektoru u nás je z globálního hlediska výjimečná.
To, že řada komentátorů tuto, pro českou ekonomiku mimořádně příznivou situaci, považuje za normální, je sice pozitivní, vede je to však k přehlížení toho, že tato stabilita je do značné míře způsobena existencí samostatné české měny a samostatné měnové politiky. Debatovat o zavedení eura bez vědomí toho, že v tomto období bezprecedentních finančních turbulencí bychom bez existence české koruny téměř jistě nebyli uchráněni investic nemalých prostředků daňových poplatníků do finančních aktiv pochybné hodnoty a obav o stabilitu našeho finančního systému, je proto chybou.
Málokdo si uvědomuje, jakými otřesy procházejí dnes světové finanční trhy. A chrání nás právě koruna!