Devět tezí o veřejných rozpočtech

(HN 16.12.2004 strana 8, rubrika: Názory)

Rozpočet České republiky na rok 2005 spatřil světlo světa: pro jedny to bude záminka k oslavě, pro jiné důvod ke kritice. Předkládám devět základních tezí o současném vývoji a problémech veřejných rozpočtů.

Teze první: Situace českých veřejných rozpočtů se na první pohled mírně zlepšuje, deficity dramaticky nenarůstají a dokonce se zdá, že bude docházet k jejich mírnému poklesu. Analýzy poptávkových ukazatelů indikují, že makroekonomické účinky veřejných rozpočtů jsou v krátkodobém horizontu hodnocení neutrální nebo dokonce mírně stabilizační. Zamýšlené mírné snižování deficitů je signálem, že rozpočty jdou správně proti cyklu - v okamžiku, kdy ekonomika roste, meziročně spíše snižují svou poptávku.

Teze druhá: Nelze ovšem přehlédnout, že rozpočty těží z velmi příznivých okolností - ekonomické oživení přináší vyšší dynamiku rozpočtových příjmů i nižší poptávku po některých výdajích. K růstu příjmů ovšem také přispěla série opatření na straně daňové legislativy, jednoduše řečeno, zvyšování daní.

Teze třetí: Stav veřejných rozpočtů je varovný, proto by opatrná fiskální politika měla využít navýšení příjmů ke zrychlení tempa snižování deficitů. K tomu však nedochází.

Teze čtvrtá: Vyšší dynamika ekonomického oživení a rozpočtových příjmů vyzývá k urychlenému zahájení velkých strukturálních reforem rozpočtových výdajů. K tomu však nedochází.

Teze pátá: Strukturálně zůstávají veřejné rozpočty velmi nemocné; v delším horizontu je důvodná nejen obava z neudržitelnosti současného trendu zlepšování salda rozpočtů, ale dokonce obava z opětovného zvyšování rozpočtového napětí.

Teze šestá: Nebude-li současné příznivé ekonomické situace využito k urychlenému zahájení reforem, dojde s největší pravděpodobností k tomu, že budoucí náklady těchto nevyhnutelných reforem budou vyšší o "úrok z prodlení". Dopad bude také bolestnější z důvodu "propásnutí" fiskálně příznivé růstové situace (reformy mohou spadnout do období, kdy se ekonomice nemusí dařit tak jako nyní).

Teze sedmá: Reforma nesmí být vedena pouze motivem snížit deficity rozpočtů. Neméně významným cílem musí být její prorůstové zaměření, založené na celkově nižším fiskálním tlaku na ekonomiku, nižším přerozdělování a na vyšší transparentnosti a predikovatelnosti pro jednotlivé ekonomické subjekty, zejména pro daňové poplatníky. Soustřeďování pozornosti na deficit vyvolává riziko, že tento mikroekonomický aspekt bude omezen či opomenut.

Teze osmá: Ti, kteří odvozují obsah a termíny rozpočtové reformy od perspektivy převzetí eura Českou republikou, pro to zřejmě mají své důvody. To však nevyvrací, že hlavním důvodem pro provedení reformy je neudržitelnost rozpočtového vývoje jako taková a že řešení je nutno hledat a provést s optimální bilancí nákladů a výnosů bez ohledu na euro.

Teze devátá: Výše uvedené však neznamená, že by celkově nebylo možné provést reformu odvážněji a rychleji a na rozdíl od často uváděné námitky zřejmě s překvapivě brzkým a překvapivě velkým - nekeynesiánsky - příznivým dopadem na výkonnost české ekonomiky. Autor je členem Bankovní rady České národní banky