Aleš Michl (Mladá fronta DNES 11. 5. 2020 strana 6, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Když jsem s hlavním archivářem ČNB Jakubem Kunertem debatoval o konci války, ukázal mi málo známé dokumenty o bankovním odboji. Dá se z nich sestavit tento příběh:
75 let zpět. Je noc 27. dubna 1945. Praha. V Národní bance je sepsán krátký text nového oběžníku znemožňující výplatu šeků okupantům – wehrmachtu, Waffen-SS a gestapu. Aby nebyli schopni opatřit si peníze pro svůj provoz. Když to gestapo zjistilo, vtrhlo do budovy Národní banky v pražské Bredovské ulici. Zatklo tři čelné představitele banky: guvernéra Dvořáka, vrchního ředitele Peroutku a ředitele Papouška.
O pár dní později, v pátek 4. května, se začaly objevovat náznaky, že Pražané očekávají brzké ukončení války a osvobození. O den později, 5. května, se bankovnímu odboji podařilo zatknout německé ředitele. Část odbojářů urychleně dojela i na Pankrác a podařilo se jim osvobodit mimo jiné i tři představitele banky.
Čekala se však odveta. V průběhu odpoledne se bankovní úředníci rozdělili do skupin podle bojového výcviku a opatřili si zbraně. No, nebyla to velká výbava: devět pušek a pár revolverů. Němci se opevnili v Jindřišské věži a Petschkově paláci, z nichž začali kontrolovat okolí.
O půl jedenácté začal německý útok na budovu Národní banky. Odolávat se dařilo až do půl jedné v noci, kdy povolila hlavní brána. Díky tomu, že budova byla v té době rozsáhlá a členitá, zůstala část úředníků schovaná. Dokázali využít jediné své telefonní linky, která byla označena heslem „Akvaria“, a zavolali o pomoc.
Podařilo se jim kontaktovat vojsko a četnictvo. Jako první dorazilo četnictvo. Asi dvacet strážníků. Němcům, jejichž posádka v budově se v jednu chvíli blížila ke dvěma stům, se je podařilo rychle odzbrojit.
Druhou skupinu, jež se vydala na pomoc Národní bance, tvořili vojáci z kasáren Jiřího z Poděbrad.
V Jindřišské ulici se dostali pod tvrdou palbu Němců. Proto se uchýlili do budovy Hlavní pošty. Zde se nacházela automatická telefonní ústředna, která sloužila pro potřeby odboje. Panovaly obavy, že se ji Němci pokusí ovládnout. Posádku Hlavní pošty proto 7. května posílila rota vojáků pod vedením kapitána Maštalíře, jinak úředníka Národní banky. Podařilo se jim nejprve odvrátit nápor Němců, pak zabezpečit budovu před ostřelováním z budovy Národní banky a posléze zlikvidovat kulometné hnízdo v Jindřišské věži.
Kritické i klíčové momenty nastaly v úterý 8. května. Do Jindřišské ulice dorazily německé tanky, boje se tam stupňovaly až do páté hodiny odpolední. Pak najednou okupační síly Jindřišskou vyklidily. Posádka Hlavní pošty se odhodlala k protiútoku.
Provedla průzkum okolí a dorazila i do Národní banky, z níž se Němci také stáhli. Posledním ohniskem německého odporu tak zůstala po zuby ozbrojená posádka Petschkova paláce, sídla pražského gestapa. K překvapení všech záhy vyvěsila bílý prapor.
Tři důstojníci se vzdali Maštalířovi, který je následně předal podle rozkazu generála Kutlvašra vyššímu velitelství.
Jednu věc měli úředníci Národní banky připravenou od prvního dne povstání.
Byly to spojenecké vlajky. Večer 8. 5. 1945 je konečně mohli vyvěsit – americkou, sovětskou, britskou. Vlály pak na budově svobodně vedle sebe.