Aleš Michl (Mladá fronta DNES 8. 6. 2020 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
V ulici Schlossbezirk v německém Karlsruhe stojí pět kancelářských domů. Působí hodně otevřeně, transparentně. Nejsou to kolosy. Mají taková ta velká okna od podlahy ke stropu. Člověk by ani nečekal, že v nich sídlí německý ústavní soud. Před měsícem tady v těch budovách soudci rozhodli, že Evropská centrální banka (ECB) překročila pravomoc.Konstatovali, volněji přeloženo z právničtiny: Jeden z programů ECB na podporu Eurozóny označený jako PSPP se tváří jako rozpočtová, nikoliv měnová politika. A ještě volněji přeloženo, že program je spíš šitý na míru jihu Evropy než zbytku eurozóny.
K ústavnímu soudu dává žaloby čtveřice německých právníků a univerzitních profesorů. Již v minulosti před soudy neúspěšně protestovali proti dřívějším programům nákupů ECB. Dělají to kuriózním, ale zřejmě jediným možným způsobem. Prostřednictvím podání žaloby na německý parlament za to, že nechrání jejich práva od dopadů politiky ECB. Teď jim to vyšlo.
Soudci z Karlsruhe se při řešení kauzy nejdříve dotázali Soudního dvora EU. Ten řekl, že je program O. K. Německý ústavní soud by měl podle ustálené judikatury rozhodnout shodně. No, nestalo se tak. V těch pěkných kanclech se rozhodlo, že Soudní dvůr EU řádně nepřezkoumal všechny dopady programu na ekonomiku. A tím porušil svoji povinnost. A tak německý ústavní soud nařídil, že ECB musí do tří měsíců program znovu a důkladně vysvětlit.
Pokud ECB nebude zpupná, tenhle konkrétní rozsudek se právně zřejmě dá zvládnout. Je potřeba vše vysvětlit, jak program odpovídá jejímu mandátu.
ECB ale může argumentovat nezávislostí a rozsudek se rozhodnout ignorovat. Pak by soud z Karlsruhe nařídil Bundesbance, aby do srpna prodala nakoupené německé dluhopisy v rámci programu.
Pokud ECB německému soudu neodpoví a zároveň Bundesbanka žádné dluhopisy neprodá, pak je těžké předpovědět, co se stane. Zasedne německý parlament? Povleče se proces a přijde Karlsruhe, díl dva? Kdo ví.
Pokud ECB německému soudu neodpoví a zároveň Bundesbanka dluhopisy prodá, pak ECB může nakoupit ty samé dluhopisy do své bilance. Nebo rozpočítat podíly mezi ostatní národní centrální banky. Vše je teoreticky zvládnutelné. Nebo se může sama ECB cítit prodeji Bundesbanky dotčená a u Soudního dvora EU ji napřímo zažalovat. Případně může Komise zahájit řízení o porušení smlouvy rovnou s německým státem, který je za rozhodnutí svého ústavního soudu jakoby zodpovědný. Absurdní situace, co?
Vše se dále komplikuje tím, že to není první problém Němci vs. ECB. V minulosti nesouhlas s politikou vyjádřili rezignacemi z rady ECB nebo z vedení Bundesbanky tři Němci, Sabine Lautenschlägerová (rezignace v září 2019), Jürgen Stark (2011) a Axel Weber (2011).
Víte, každá centrální banka se může donekonečna zaštiťovat tím, jak má být nezávislá. Znamená však nezávislost i to, že je v pořádku ignorovat rozhodnutí německého ústavního soudu? Riskne ECB to, že ze svých operací může ztratit Bundesbanku? Dozvíme se v létě. Každopádně francouzský státník Jacques Delors to řekl v roce 1992 výstižně: Ne moc Němců věří v Boha, ale všichni věří Bundesbance.